Dračí chrám Tarukaah

Electra: (Podívala se směrem k Cree.) *Eh, co je s tvou jezdkyní a promiň, Kvetha.* (Zasmála se hrdelním smíchem.) *Zapoměla jsem tě pozdravit, můj Vlček je nějaký... No, zamyšlený. Kde jste byli?* (Zeptala se a naklonila hlavu na stranu.)

Arrgan: (Začichal ve větru.) "Fey, necítím krev?" (Zeptal se a prohlédl si jí. Vypadala křečovitě a lehce unaveně.) "Co se ti stalo?" (Zeptal se a poté se podíval po Ree. Nebyla tam. Povzdech si a podíval se znovu na Feyu.) "Tvůj příchod mi velice zamotal život." (Pronesl a vydal se směrem do chrámu. Jeho vlídnost byla ta tam. Feya se objeví a on se chová ihned jako pitomec. Rea ho neopustila, zatím. Došel k Ree a položil jí zlehka ruku na rameno.) "Reo? Jsi v pořádku?" (Řekl a stoupl si před ní, aby se jí podíval do očí.) "Já... Měl bych ti asi něco vysvětlit, co?" (Řekl vesele, ale neusmíval se.)

Thea: *Pozorovala v ústraní Reinu reakci, když Arrgan objal Feyu. Domyslela si pár věcí. S tichým povzdechnutím nad situací a vlastními vzpomínkami, objevujících se z doby vlastních jezdeckých začátků doprovázených strastí z lásek, odvrátila pohled k zemi. Po chvilce zkoumání špiček svých vysokých kožených bot se ohlédla za černovlasou dívkou s havranem, která mizela ve vchodu chrámu.* Co myslíš, Trysho?

Trysha: *Švihla dlouhým, ostny posetým ocasem zakončeným blanitou ozdobou a sledovala, jak se drobné šupiny při pohybu rozmanitě třpytily v slunečním svitu. "Pozorovala jsem ji, když přišla s Feyou. Je zajímavá, shledá to ovšem i některé z dračích vajec do té míry, aby si ji zvolilo za jezdkyni?" Odpoví neurčitě - tak, jak už to u některých draků bývá.*

Thea: *Její pozornost upoutá nebe, na kterém se v dálce začíná rýsovat drak jantarové barvy. Přes její obvykle bezvýraznou tvář přelétne pousmání.*

Rea: (semkla rty do tenké čárky, když ze sebe Taris vychrlila tolik nepříjemných věcí ze svého života. Dívku však viděla poprvé v životě a sama nic podobného - kromě pocitu, že nezná vlastní rasu - nezažila. Proto nechala dívku uklidnit se a přidala jen ohranou frázi, aby si nepřipadala v její přítomnosti tak blbě) "To bude dobrý, třeba se ti podaří svůj život nějak změnit." (černovláska se k Ree otočila zády a potom očividně s velkým přemáháním v hlase odpověděla ifritce na otázku)

Dabaran: (všiml si havrana, který na něj začal dorážet. Rozhodl se ukázat mu, že s drakem není radno si zahrávat a začal po něm lapat tlamou a zároveň mrskat ocasem vysoko do vzduchu, aby havranovi zmenšil prostor k uhýbání. Jenže v tom jeho bystré smysly zaznamenaly kroky toho muže, který hrál na píšťalu a byl z něj cítit les. Dabaran si přestal všímat havrana, který beztak stejně musel být z drakova škádlení unavený. Odskočil stranou, jako kdyby cítil, že Ganovým cílem je Rea a ne on.)

Rea: (ucítila na svém rameni dotek. S otázkou v očích se otočila a spatřila známou světlou modř Ganových neobvyklých vlasů.) "J..jsem," (vydala ze sebe. Ucítila, jak se jí robušilo srdce, a tak se zhluboka nadechla. Hlavou mu pak pokynula, aby řekl, co má na srdci.)

Feya: Já...jesem v pořádku... Promiň. (Smutný úsměv. Zasune nohu pod sebe a přes bolest přitiskne na dlouhou sečnou ránu na lýtku tu druhou. Ustoupí o krok zpět a opře se zády o Cree. Její šupiny jsou tak příjemné na dotek a chladí jí horké dlaně. Otevře své dračici mysl.)

Creeya: //Doléhají na ní následky vyčerpávajícího boje dlouhé cesty. Byly jsme ve vysokých horách, daleko směrem mladého-slunce. Hodně živých mrtvých... Velice těžký boj.// (Vstoupí Fey do vědomí a šťastnými myšlenkami jí čistí mysl.)

Feya: (Usměje se na Creeyu a pohladí ji. Pokusí se vstát, ale zamotá se jí hlava, podlomí bolavá noha a sveze se dolů. Na poslední chvíli se zachytí rukou o Creeyin hřbet a s námahou se vytáhne nahoru.) Au... Asi bych se vážně měla na to podívat... (Vyndá ze sedlové brašny lahev vody a nějaké obvazy. Momentálně není dost silná na to, aby se vyléčila magií.)

Arrgan: (Povzdychne si.) "No... Víš... Jak bych to... Jde o mou reakci a o tvou. Hele, je to tak, že kdysi jsem s Feyou začal chodit, ale brzy poté odešla a já nevěděl kam. Myslel jsem si, že jsem zase sám, i když... Ne tak sám, mám Electru, když jsem poznal tebe. Já... Po nějakém čase jsem si uvědomil, že k tobě cítím více, než přátelství a z tvé reakce usuzuji, že ty ke mě taky. Tak jsem se začal dvořit, vlkodlačí píseň, pozornost, dar... No, chtěl jsem ti to před Chrámem potom říci, ale... Objevila se Feya a já... Já momentálně nevím co mám dělat. Miluji tebe, ale i ji a nechci vám ublížit, ani jedné. Moc se omlouvám, s tímhle jsem nepočítal..." (Odmlčel se a do očí, ač trochu ale přece, mu se vylili slzy, které ihned zmizely. Poté zavrtěl hlavou.)

Electra: /K oboum/ *Ou, musel to být těžký boj. Mohu vám pomoci?* (Zeptá se starostlivě a zároveň se podívala směrem k vchodu do chrámu.)

Feya: (Zvedne dlaň na znamení, že je v pořádku.) Já to nějak zvládnu... (Sundá kožený kryt lýtka , ve kterém je zřetelně vidět dlouhá stopa po zásahu sekerou, ověnčená krvavou skvrnou. Mlaskne bolestí a potichu pronese něco nepěkného o šílených shnilých kostrách. Odhalí ošklivou potrhanou ránu, ze které po odstranění alespoň částečně chránícího krytu pomalu vytéká čerstvý pramínek elfčiny krve.)

Creeya: (Při pohledu na ránu bolestně zavyje.)

Rea: (smutně sklonila hlavu, když jí Gan začal vyjevovat situaci. Opravdu k ní něco cítil, ale byl tu ještě někdo jiný - ta elfka. Při slově dar si Rea sáhla na vyřezaný přívěsek a poslouchala dál, ústa lehce dokořán. Ke konci znovu zesmutněla, tím více když spatřila slzy v očích Vlka. Její oči byly suché, snad protože si ještě úplně neuvědomovala, co právě slyšela. Zato kůže byla horká a její fialové duhovky, pozorně sledujíc každý Ganův pohyb, začaly podivně vířit, téměř tak intenzivně, jako při prvním setkání s Dabaranem. O okamžik později se Rea chtíc nechtíc vrhla Ganovi do náruče, neboť nebyla schopna slov. Hned v zápětí se však odtáhla z obav a výčitek, že činí špatně. Ve stejnou chvíli ucítila dotek svého draka.)

Dabaran: (pomalu přicupital ke dvojici a lehce drcnul čumákem do Rey - teď už věděl, co bylo příčinou její náladové změny. Od Gana se držel kousek dál, nedůvěřoval někomu, kdo mohl za smutek jeho jezdkyně. Měřil si jej pohledem, připraven Reu bránit, kdyby to bylo potřeba.)

Arrgan: (Lehce se lekne, když se k němu Rea vrhne, ale není mu to nepříjemné. Potom ale se usměje a pohladí Reu po tváři, přičemž se ihned stáhne a sykne.) "Máš rozpálenou kůži." (Řekne, jako obhajobu ke své stáhlé ruce.) "Víš... Nevím, jestli to, co dělám je špatné, ale řídím se radou jednoho moudrého přítele. Jdi za svým vlčím srdcem a to právě dělám. Reo, možná mám rád ještě někoho, ale ty jsi mne neopustila a navíc... S tebou mi buší srdce, kdykoli se tě byť jen dotknu, byť jen otřu o tvou kůži. Nechci Feyu ranit, ale opustila mne a já nevím, proč." (Potom si sám Reu přitiskl k tělu, nehledě na teplotu její kůže. Usmál se a položil si hlavu na její. Poté zašeptal.) "Miluji tě." (Potom si všiml nedůvěřivého dráčka a povzdech si. ) "Neboj maličký, neublížím ti a ani nechci ranit tvou druhou duši."

Electra: (Když uvidí ránu, odporem stáhne tvář a zamračí se.) *Nemůžu ti alespoň někoho zavolat?* (Řekne a podívá se směrem k chrámu.) *Možná, že není nejlepší lékař, ale formuli a účel zná."

Taris se ještě zpětně nad slovy ifritky Rey zamyslela a uznala, že nejspíš bude mít pravdu. Ale kde začít? Jak svůj život změnit? Vždyť to nemohlo být jen tak jednoduché, jak to znělo.
Tar se otočila, aby se ještě na něco ifritky zeptala, ale slova jí uvízla v krku, když uviděla to co uviděla. "Jo, jasně, klidně se tu objímejte..." zamrmlala si pro sebe dívka a pohodila svými černými vlasy, když se raději znovu otočila.
Byla nerada, když si někdo takhle projevoval náklonnost, ona sama se vyhýbala jakýmkoliv dotekům, ale uvnitř v sobě černovláska něco cítila... Žárlila snad? Že ona takové štěstí nemá? Možná, ale nikdy by si to nepřipustila...

Havran si zřejmě všiml jejích rozpaků a hned slétl Taris do klína, když zjistil, že dráček je rychlejší než s čím počítal a stejně si pak Rudý odkráčel pryč za svou Jezdkyní, tak proč se namáhat.
Tar jemně hladila černé peří havranovo a rozhlédla se kolem sebe na všechna dračí vejce, které měla v dohledu.
"Stejně je to nádhera..." pronesla potichu k havranovi, který souhlasně zakrákal a usadil se dívce ve vlasech, ve kterých skoro nebyl vidět.

Feya: Není třeba. (Vypláchla ránu trochou vody a ovázala jí čistým obvazem. Prochlédla si poškozený chránič, vzdychla a optrně se postavila.) Tak... (Usmála se na Electru, že bude v pořádku a hodila pohledem po situaci v chrámu. Po tom, co tam viděla se v ní opět usadil ten starý svíravý stín.) Já...myslím, že bych už měla jít. Třeba se uvidíme v Táboře. (Uložila věci zpět, nasedla na Cree a aniž by si zapnula sedlové řemínky, pobídla jí k letu.) //Opatrně, zlato... Docela to bolí.//

Creeya: (Káravě zavrčela.) //Já ti říkala, že se na to máš podívat hned. Ale tys na mě nedala...// (Opatrně se odrazila a vzlétla. Dlouhými záběry třpytivých křídel zamířia k Táboru. Ještě se však obrátila k Electře s poslední myšlenkou.) //Dejte nám prosím pozor na tu havranní-dívku.//

Rea: (zatímco ještě před chvílí by hledala argumenty, proč by si ifritka neměla začínat s vlkodlakem, nyní viděla jen samé pro. Po tom, co Vlčí muž rudovlásce řekl, vykouzlila na své tváři úsměv a hned na to pocítila Ganovo objetí, tentokrát poněkud klidnějšího rázu. Veděla, že situace s Feyou se ještě bude muset řešit - ale nechtěla si touto myšlenkou kazit krásný okamžik své první lásky. A nutno dodat, že trochu bizardní lásky.) "I mně je s tebou dobře, Gane," (zabořila hlavu na jeho hruď a přes oblečení byla rozpálenost její kůže cítit pouze jako sálavé teplo. I přes to však objetí nemohlo trvat příliš dlouho a tak se Rea jemně odtáhla, a s jiskrou v oku se zadívala na Vlka. Jemně se nadechla, očima těkajíc, jak se jí na jazyk drala otázka) "Půjdeš se mnou do Anladienu, navštívit mou sestru ve stromovém domě?" (tuhle otázku si plánovala již delší čas. Schválně zvolila slovo jít, neboť by Dabaran svou jezdkyni neunesl a samotného by jej také nemohla nechat. Přesto ji vzpomínky na dvojče, od kterého se nikdy v životě neoddělila - až do teď - neustále tlačily právě tím směrem. Krom toho, kdo by měl vědět dřív, než ona, že se stala dračí jezdkyní?)

Dabaran: (spokojeně vrouknul, když zaslechl Ganovo ujištění a jako potvrzení mu dobře sloužily pocity, které sálaly z její jezdkyně a hřály jej na duši jako první teplé paprsky slunce v rosou smáčeném ráně. A protože nevydržel dlouho stát na jednom místě, znovu se přiblížil k černovlasé Taris a zkoumal její rozpoložení. Zdála se v celku spokojená a také přemýšlivá. Rudý nahnul krk tak, že jeho hlava se ocitla ve stejné úrovni jako hlava sedící ženy doufám že sedí xD. To byl samozřejmě manévr k získání její pozornosti.)

Arrgan: (Nerad opusti Reininu doufám že dobře skloňuji, když tak mne oprav náruč.) "No... Ano, pokud by jsi byla svolná jít se mnou do tábora, něco jsem si tam nechal a pak... Brzy bude úplněk a já jej trávím raději tam. Poté bychom mohli vyrazit." (Začne se smát, ani neví proč. Poté se podívá na Taris.) "Tak Taris. Cítíš to kouzlo zde? Projdi se mezi vejci, třeba se jedno pro tebe vylíhne. Pokud ne, nevadí, vždy se sem můžeš vrátit." (Potom se v myšlenkách spojí s Electrou.) *Electro? Mám otázku...*

Electra: (podívá se po odlétající dvojici a pošle poslední myšlenku.) *Neboj, postaráme se.* (Potom se podívá po svém Jezdci.) *Vlčku, vím co jsi chtěl říci, jestli jsi si vybral správně. Nemohu ti říci ani to, ani ono, to je jen na tobě, samice, kterou jsi si vypral jako družku je ohnivá, milá a má samce jako draka. Nicméně samice, která nyní je na tebe zřejmě naštvaná, neboť tě viděla, má dospělou dračici a na obou mi záleží. Je to tvůj život, Rea ti bude dobrou plodnicí.* (Pošle Ganovi své city a vyjde schody do chrámu. Strčí hlavu, která se skoro nevejde do vchodu, do dveří a podívá se na oba dva. ) /Oboum/ *Nechť jste šťastní a máte spoustu dráčat.* (Poté obrátila svou pozornost na Taris.) *Taris, věřím že se ti to podaří. A prosím, řekni až budeš chtít jít do Tábora, řekni, jelikož se o tebe máme postarat, Cree mě o to požádala.*

"Myslíš, že na mě některé z nich čeká...?" zeptala se Rudého pohled však stále upírajíc na mnoho vajec, která tu byla a dráčci v nich čekali až jednou sem do chrámu vkročí jejich druhá-duše, aby mohli být spolu. Musí to být úžasný pocit... zasnila se Taris.

Černovláska se tváří natočila za mužským hlasem. "Jo... Takže... se sem můžu vrátit kdy budu chtít?" vyzvídala Tar a pomalu se zvedla, aby si trasu prošla znovu a znovu se dotkla všech vajec, nebo alespoň většiny z nich. Bylo jich to opravdu mnoho.
Havran trpělivě seděl v dívčiných vlasech a občas musel zabalancovat, když Taris naklonila moc hlavu na stranu, aby nespadl.

Když Tar byla zrovna u jednoho šedavého vejce, uslyšela v hlavě hlas. Znovu. Ale tentokrát nepatřil Cree. Tar trochu zaváhala, ale nakonec odpověděla směrem ven z chrámu: "Dobře, řeknu..."
A znovu se dala do prohlížení a obdivování chrámu...

Dabaran: (rozhlédl se svýma oranžovýma očima a potom se podíval na Taris a lehce u toho švihl ocasem) *Ne každý drak se vylíhne hned, jak se přiblíží jeho budoucí jezdec. Musí se přesvědčit, že je to skutečně on, a k tomu stačí třeba jen malá změna povahy.* (řekl jí v mysli, aby neztrácela naději, když ucítil její nadšení z chrámu. Když se zvedla, aby se začala procházet, Dabaran si lehl a rozvalil se na chrámové podlaze.)

Rea: (usmála se nad Ganovou odpovědí) "Dobrá, první tedy do Tábora." (přitakala. Potom zaslechla Electřinu gratulaci a zarazila se nad slovem dráčat. Samozřejmě měla na mysli děti, ale Ree z té představy moc dobře nebylo. Trochu předčasné, pomyslela si, avšak na dračici pohlédla s vděkem, přeci jen jim přála.) "Možná bych si dala něco k snědku, zbylo ještě pár placek, co by se měly sníst." (řekla Ganovi a chytila jej za ruku. Teplota jejího těla se již ustálila, ačkoliv červeň na tvářích byla ještě velmi patrná.)

//mimo: Gan> správně by to bylo Reinu ^^

Arrgan: (Pousměje se nad slovem dráčat.) "Heh, Electro, říká se dětí, my... No, my nejsme draci... Tvoje terminologie se v těchto věcech neschoduje s naší... Více pozemskou." (Podívá se po Taris.) "Ano. Je to tak, že čas od času je tu jiné vejce a... Dráče, schované uvnitř vycítí, jestli jsi ho hodna, nebo jestli jsi příliš mladá..." (Rád přijme Reinu ruku, která je o mnoho menší než ta jeho. Usměje se nad tím velikostním rozdílem.) "No, já si dám." (Řekne a podívá se po Electře.) "Tar?" (Řekne zády k černovlasé dívence.) "Tohle je moje dračice Electra, myslím že vás dvě nikdo nepředstavil."

Electra: /všem/ *Co je špatného na dráčatech? To mám říci vlčata? Když jsi Vlk? No Reo, řekni?* (Řekne všem, vyndá hlavu ze vchodu a nakloní jí na stranu s tázajícím se výrazem.) *Jinak souhlasím s Vlčkem.* (Řekne Taris a potom se zamyslí sama nad sebou. K Jezdcům jsem nedůvěřivá a s tohle havraní holkou si ihned povídám? Pokárá sama sebe a zmateně si sedne. Potom pošle svoje city Ganovi.)

"To jako, že si mám změnit povahu?" zajímala se nechápavě Taris, jelikož zřejmě moc dobře nepochopila, co tím Rudý myslel.
Černovláska však nezastavila, dokud nebyla u posledního vejce, kterého se dotkla, tentokrát už nejistě.
Vypadalo to, že se nic neděje. Tar z toho byla zklamaná. Co jsem si myslela? ptala se sama sebe a v očích se jí zaleskly slzy.

Tar pak naslouchala slovům toho mladíka a občas nepatrně kývla, i když vypadala zklamaně. Po představení Electry se na okamžik usmála, ale pak se vrátila ke své původní náladě.
Havran jen mlčky dále seděl dívce ve vlasech, než si přesedl znovu na její rameno, které se mu zdálo lepším místem na sezení.
"Tábor," oznámila dívka stroze, že by se už ráda vydala dál. Sama vykročila napřed, ale před chrámem se zastavila, naposledy se naň podívala a čekala na Reu a Arrgana, než vyrazí a společně se vydají k tomu Táboru.

Dabaran: (po reakci Taris už jen mlčel. Sám měl za to, že řekl více než dost. Vlákna budoucnosti byla křehká a každé rozhodnutí mohlo změnit jejich směr. Netrpělivě mával ocasem, když sledoval Taris, jak se dotýkala posledního vejce. Opravdu to byla všechna? Zeptal se sám sebe. Ze spekulací jej vytrhla Reina poznámka o jídle.) *Tak dlouho jsem nejedl,* (přednesl jí nenápadně a v duchu se již olizoval. Zajímalo jej, co byly ty placky zač.)

Rea: (s úsměvem s podívá, jak její malá ruka mizí v té Ganově.) "Electra je má u sebe, u ostatních věcí" (oznámila a vydala se z chrámu ven, společně s Ganem a velice překvapená, jak se to tu mezitím vylidnilo a vydračilo. Nad Electřinou obhajobou se zasmála.) "Pokud si nejsi jistá, říkej mláďata. To je univerzální." (poradila jí.)

Dab: (jakmile spatřil, že jeho jezdkyně odchází z chrámu, velice rychle se připletl za ní, se stále narůstajícím pocitem hladui)

Arrgan: *Nevím, moje Temná, nevím... Asi dospíváš.... Konečně. *(Poívá se za Taris a poté jde ruku v ruce s Reou ven. Vyndá jednou rukou placky. Jednu dvě podá Ree, jednu si podrží zuby a poslední placku dá zpět. Pak se podívá na Taris.) "Nemáš hlad? Vařila je Rea a jsou výborné." (Poté se podívá na Dabrana. ) "Tyhle placky jsou bez masa, ale jsou dobré. Miluju maso, jsem něco jako masožravec, ale tohle je dobré." (Podívá se znovu na Reu.) "Jen... Jak budeme cestovat? Asi pošlu Electru napřed a my půjdeme pěšky, ne? Vezmeme Taris a půjdeme. Do zítřka tam musíme být, jinak... No, nic by se vlastně nemělo dohromady stát, ale pro jistotu..." (Potom se sehne a políbí Reu na tvář. Jemně ale s láskou.)

Electra: (Přikývne, když jí Rea dá docela dobrou radu. Potom se sehne, aby její Jezdec mohl pohodlně vyndat věci.) *Protestuji!* (Vykřikne v myšlenkách když Gan nabídne její odlet od něj.) *Nenechám vás se nikde toulat po kopcích. Ještě by jste si ublížili.* (Řekne všem a usměje se.)

Rea: (uchopila placky a sledovala rozhovor Gana a Taris. Potom se jí Gan zeptal na cestování) "Myslím, že by Electra měla být na dosah.. má naše věci, kdybychom to nestihli a museli přespat v lese. Opravdu by nebylo příjemné, kdyby se něco po cestě stalo." (řekla Rea a myslela na lesní zvěř a bandity. Možná, že se pohybovali blízko Tábora a chrámu, kde pobývali jezdci, ale ochrana jezdců již nebyla tím, co kdysi. Zničený dům Sitiris u jezera mluvil za vše. Rea se starostlivě rozhlédla po okolí, jako kdyby nebezpečí mělo číhat na každém kroku. Místo toho však spatřila jantarového draka na obloze.) "Není to Almer?" (řekla radostně.) "Joya letí zpátky!" (K radosti ji přidalo, když se Vlčí muž sehnul a políbil ji na tvář. Ihned se začervenala a sklonila hlavu, avšak za pár okamžiků už koukala na Gana s jiskřičkami v očích a blaženým úsměvem na rtech.)

Dabaran: (pozorně si vyslechl Ganův popis placek a hvědavě natáhl krk, aby tu věc alespoň očichal) *Rád bych zkusil* (řekl všem. Potom se tázevě podíval na Taris, zda má také zájem o placky.)

"Ne, díky, nějak nemám hlad..." odpoví Taris na Ganovu nabídku, jestli nechce placku, kterou dělala Rea. Omluvně přitom pohlédla na Reu, aby si snad dívčinu nechuť nevyložila nějak špatně.
I když Taris věděla a slyšela, že se o ní mluví, mlčela. Normálně by se zřejmě drze zapojila do rozhovoru, ale nyní ne. Havran si její změny nálady všiml a zobákem se jí otřel o tvář a tiše sykl.
Tar odvrátila pohled, když Gan políbil Reu a najednou si připadala, jako kdyby tady byla navíc. Bylo jí celkem jedno, jestli půjdou pěšky nebo ne, i když letět na drakovi určitě muselo být úžasné.

"Kdo?" uniklo Taris a podívala se na oblohu, kde viděla draka jantarové barvy.

Arrgan: (Usměje se na Reu a podívá se do dálky.) "Hm, to fakt vypadá, jako kdyby se již vraceli. Kolik draků téhle barvy po obloze běžně létá taky..." (Poté se podívá na Taris.) "No... Jedna Jezdkyně, Joya s jejím drakem Almerem. Je zřejmě jezdkyní dlouho, já osobně se s ní moc neznám." (Řekne a dožvýká svou placku. Znovu se podívá na oblohu a sleduje krásný let draka.)

Electra: *No tak, tohle si nechte na jindy.* (Řekne Electra Ree a Arrganovi, když políbí Reu a hraně znechuceným pohledem se podívá na oblohu a zavětři. Poté zařve na pozdrav.) *Ano, jsou to oni.*(Řekne všem a mrskne radostně ocasem, který byl jen kousek od Taris.) *Promiň, neudělala jsem ti nic?* (Řekne jí a podívá se po ní.)

Rea: (začala jíst svou placku a kousek odtrhla, aby jej hodila Dabaranovi do tlamy.)

Dabaran: (chytil kousek placky, požvýkal a spolkl) *Trochu to štípe na jazyku,* (zhodnotil. Bylo dosti znát, že o jídlo pro draka určitě nešlo.) *Cestou si něco ulovím* (řekl nakonec, alespoň částečně spokojen, že ochutnal něco nového. Potom se tázavě podíval na Electru, proč si stěžuje na Ganovu náklonnost k jeho jezdkyni. On sám cítil Reiny pocity a byl rád, že je jeho jezdkyně šťastná. Potom se i on zadíval na oblohu, tam kde létal jantarový.)

Arrgan: "Dabarane, jestli chceš, půjdu s tebou, mám hlad a chci se na úplněk pojistit. A co se týče tebe Electro... Já taky nic neříkám ta tvé pocity, které se z tebe jednou za čas uvolní..." (Řekne s úsměvem.)

Dabaran: (po Ganově otázce se tázavě podívá na Reu)

Rea: (přikývne svému dračímu společníkovi) "Můžete jít oba na lov a já s Taris mezitím vyrazíme k Táboru." (ohlédne se po černovlasé dívce. Pak se znovu zadívá na oblohu. Přistane Almer, nebo nepřistane?)

Dabaran: (radostně zařve - nebo se spíše pokusí zařvat - od dráčete to zkrátka zní jinak, než od dospělého draka.) *Rea má pravdu, bude dobré, když vyrazíme hned.* (pronesl směrem k Arrganovi. Už mu přeci jen dost vyhládlo.)

Arrgan: (Políbí Reu znovu na tvář a usměje se.) "Neboj se, my vás doženeme. Tak se zatím mějte!" (Vykřikne a rozeběhne se směrem k lesu, kde jistě bude něco k jídlu. Po cestě se přemění do formy vlkodlaka, v které uměl lovit lépe a efektivněji. )

Electra: *Tak letíme?* (Obrátila se na Reu.)