Dračí chrám Tarukaah

Joya: Samozřejmě (usměje se a pokyne jí směrem k chrámu) Pojď za mnou. Mezi vejce tě vzít nemůžu, ale skořápky odkládáme do jiné místnosti, tam je volný přístup... (Vejde do chrámu a v první chodbičce zabočí doleva a po schodech dolů, vezme si ze stěny louči, aby dole viděly a když dojdou ke dveřím, začne prohledávat kapsy a hledat správný klíč) Achjo...proč je tu tolik dveří a každé mají jiný klíč? (Po chvíli konečně najde ten správný a vejde dovnitř) Támhle ta vlevo nejblíž k nám

Rea: (směle se vydá za Joy a Dabaran jí vězí v patách. Jak však vidí schody dolů, zastaví se a čeká)

Dabaran: *Je tam tak stísněně, počkám na tebe.* (oznámí Ree a zamrská ocasem)

Rea: (přikývne a pokračuje dolů, potom netrpělivě přešlápne když Joy nemůže najít klíče. Když se konečně dveře otevřou, vejde dovnitř a hned spatří skořápku. Rozbuší se jí srdce a zatají se dech) To není možné... (lehce se dotkne měsíc staré skořápky, která je zabarvena do nádherně rudé, ovšam má na sobě zvláštní bílé žilky) Čí je to vejce, Joy? Víš to?

Joya: Jasně, že vím, v podstatě je to moje práce (zatváří se hrdě, ale pak se zasměje) Tohle vejce chrámu darovala dračice Rubeus. Jeho otec je Julës...oba to byli skvělí draci, poslední doou jsme o nich neslyšeli, takže nevím, co se s nimi stalo, nebo kde jsou...

Rea: "Takže je to pravda.." (vydechla ohromeně. Julës byl drak, ke kterému měla za celý svůj život nejblíž - není divu, když to byl drak její opatrovatelky. Dokonce i Rubeus - jeho družku - znala velmi dobře. Věděl to Dabaran? Ví draci, kdo jsou jejich rodiče? Rea měla hlavu plnou otázek, ale také chtlěa co nejdříve jít za svým dráčkem, a tak si do ruky vzala nejmenší úlomek skořápky, který našla - přibližně velikosti poloviny dlaně.) "Tento bych si ráda vzala na památku," (usmála se na Joy. Měla na to právo, jako Dabaranova jezdkyně. Stiskla tvrdý úlomek v ruce a vyšla z místnosti ven, aby Joya mohla zamknout. Děkovně pohlédla na jezdkyni jantarového draka.)

Joya: Klidně, takový kousek nám scházet nebude (usměje se a zamkne za ní dveře, vyjde zpátky po schodech a zamíří k hlavnímu východu z chrámu)

Rea: (šla za Joy a nahoře se zase radostně setkala se svým dráčkem.) "Ty víš, kdo jsou tví rodiče?" (zeptala se udiveně rudého)

Dabaran: *Ano, vím. Jsem syn Julëse Bílého a Rubeus Rudé. Mám také staršího bratra, který se vylíhl jako divoký drak. Třetí dráče mých rodičů stále leží mezi chrámovými vejci.* (udělal kolečko kolem Rey a vesele si to klusal vedle ní)

Rea: "Jak to víš?" (zeptala se mláděte. Také šla k hlavnímu východu, kde měl čekat Gan. když se k východu blížily, kromě kroků šlo slyšet taky cinkání dračích drápků v těsném závěsu za nimi)

Dabaran: *řekli mi to mniši. Ale každý drak to v sobě podvědomě má. proto jsem věděl, že je to pravda.* (odpověděl a na kluzké podlaze mu podklouzla noha, takže o ni téměř zakopl. Nespadl na zem, ale trochu rozvířil vzduch v chrámu, jak se snažil křídly nabrat ztracenou rovnováhu.)

Joya: (vyběhne z chrámu, před ním uvidí Arrgana, jak hraje na píšťalku, dojde jí, že asi na někoho čeká, tak jenom spěšně zamává a mírně se ukloní) Kvetha! Ráda tě zase po dlouhé době vidím, (usměje se) mám zrovna na spěch, tak se zase měj
(znovu zamává a pokračuje rychlým tempem dál od chrámu)
Almer: (rychle letí na místo, kde se má sejít s Joy, cítí její vědomí stále silněji, jak se přibližují a už se nemůže dočkat, až bude zase u ní)

Rea: (počkala, až se Gan otočí a všimne si jí - jelikož Joya na něj promluvila, nebylo pochyb, že by se tak nestalo.) "Ať nad tebou hvězdy bdí," (rozloučila se s Joy v elfském pozdravu, jak byla vychována)

Dab: (Malý Dabaran, spatříc neznámou osobu a s vědomím, že se již nemusí vyhýbat každému koho vidí, přicupital rovnou k vlčímu muži a zvědavě si ho začal prohlížet ze vzdálenosti asi půl metru. Jenže v tom spatřil obrovské tělo hrozivě vyhlížející tmavomodré dračice a ve strachu se přikrčil k zemi a lehounce, jak nejjemněji uměl, se dotkl její mysli. Ve výsledku to muselo vypadat asi tak, jako kdyby se mravenec pokoušel navázat kontakt s horou.)

Feya: (Začne scházet sotva znatelnou kamenitou pěšinkou ke Chrámu.)

Creeya: (Hrdě jde vedle Fey a rozradostněně vlní špičkou ocasu.)

Taris se ploužila za Fey a občas zkontrolovala okolí rychlým pohledem. Když se však ocitla blíže chrámu, všimla si dalších draků a lidí. Tedy, alespoň si myslela, že to jsou lidé, možná elfové. Těžko říct.
Tar se však nehrnula za ostatními, aby se seznámila jen se raději držela za Feyou. Nevěděla, jak ta skupinka před nimi zareaguje a jestli je vůbec Ledová jezdkyně zná.

Havran ani nečekal až si ho někdo začne všímat a letěl si to přímo ke chrámu, k místu, kde stála skupinka. Párkrát zakrákal a pak se snesl do vlasů nejbližší z postav - Ree. Zřejmě ho zaujala ta barva, protože se okamžitě začal zobákem přehrabovat v dívčiných vlasech. Když ho daná činnost přestala bavit naklonil hlavu dolu, aby se vzápětí svýma černýma očkama zadíval do fialových očí a hlavou zvědavě nakloněnou na stranu. Při jakémkoliv případném pokusu o odehnání se havran pokaždé vznesl do výšky a mával křídli, ale vždy se zase nakonec vrátil na své místečko.

Taris vážně nevypadala zaskočeně jeho chováním; tohle dělal pořád. Jen na tváři se jí objevil podivný výraz a... úsměv? Černovláska se jen držela, aby se nesmála nahlas.

Feya: (Přicházela ke skupince, která zde stála.) Kvetha. (Pozdravila s úsměvem a pozvedla ruku.)

Creeya: Kvetha. (Otřela se přátelsky o jejich vědomí.)

Thea: *Netrvalo dlouho, a ucítila několik dalších přítomností v bezprostřední blízkosti chrámu. Urovnala pokrčený lem černého pláště a vykročila k východu, odkud se před delší chvílí linula melodie píšťaly. Zkřivila na chvíli tvář, když jí jemný a přece evidentně nepříjemný paprsek slunce padl při překročení chrámového prahu do tváře. Odvrátila ji stranou k zemi a přistoupila svými rychlými ale neslyšnými pohyby k třpytivě fialové dračici, jejíž záře šupin se prozatím ztrácela v nevýrazném stínu vysoké chrámové budovy.*

Trysha: *Stála u chrámu a pozorovala vycházející i přicházející. Není divu, že přítomnost dračice - stejně jako přítomnost její jezdkyně - není snadno zaznamenatelná. Mysl se naučily střežit důkladně a když chtějí, mohou být v této věci téměř neviditelné. Nejdříve, jakoby vzdáleně - aby na sebe neupoutala pozornost a nenarušila ničí osobní prostor - zkoumala úmysly, které příchozí více či méně prozařovaly ze svých myslí. Nejvíce ji zaujal mladý červený drak, či spíše jeho vztah s Reou, který si domyslela. Už chtěla pozdravit, když spatřila Theu. Počkala, dokud se vedle ní jezdkyně nezastavila a s lehkým poodhalením své opevněné mysli vyšle tvářím známým i neznámým přívětivé "Kvetha."*

Thea: *Teprve když se zastaví po levé straně dračice, rozhlédne se pro získání přehledu. Následujíc její myšlenku, po mírném odhalení závoje ze své mysli pronese více formálně, přesto ne neosobně* kvetha.

Arrgan: (Poté, co se k němu přiblíží malý červený drak, vyskočí a rukou sáhne k pasu. Pak se usmál nad svou hloupostí a podíval se k příchozímu majiteli dráčka.) "Reo! Gratuluji ti k dráčkovi!" (Řekl a sehnul se k malému zvědavci.) "Ahoj, maličký, jak je?" (Řekl a musel se usmát. Na Reu právě slétal havran.)

Electra: (Jedním okem mrkla na malého dráčka. Když se pokoušel dotknout se její mysli, hrdě pohodila hlavou a přiblížila ji na šíři paže k malému. ) *Kvetha, maličký.* (Promluvila k němu v myšlenkách. Poté se podívala směrem k místu, kudy šla Feya.) /Arrganovi/ *Vlčku, blíží se Feya, co budeš dělat? Cítím jí, její přítomnost. A taky tvé city k ní. Jsi její samec, nemůžeš se dvořit Ree.*

Arrgan: (Polkl a zpozorněl. ) /Electře/ *Vím* (Když přišla Feya, opět se mu rozbušilo srdce, když ji viděl. Ihned se uvolnil a zamával jí. Poté se rozeběhl naproti.) "Kvetha!" (Vykřikl a zaťal zuby. Nevěděl co se s ním děje. Proč se to děje? Proč běžel, proč se mu ulevilo?) "Dlouho jsme se neviděli. Myslel jsem že už tě neuvidím." (Řekl a, aniž by si to nějak uvědomil, objal Feyu.)

Dabaran: (nejprve se trochu lekl, když Gan vyskočil, ale poté zjistil, že muž je jen opatrný a jinak přátelský) *Kvetha, Arrgane, Rea mi o tobě už vyprávěla* (řekl mu v mysli a potom pohlédl na obrovskou hlavu Electry) *Kvetha, já jsem Dabaran,* (představil se. Snad by i pokračoval, když v tom jej vyrušilo mávání ptačích křídel, mlsně se olízl a sdělil Ree:) *Mmm...svačinka*

Rea: (Pozdravila Gana a s úsměvem přikývla, že dráček je její. Jenže v tom jí na hlavě přistál jakýsi pták - posléze zjistila, že havran - a začal se jí dlubat ve vlasech. Rea se po ptákovi ohnala rukou, jenže havran byl neodbytný a znovu přistál ifritce na hlavě) "Chceš ho pečeného?" (šibalsky se usmála na svého draka. Jenže v tom se stalo něco, co nečekala. Kromě znovuobjevení They s Tryshou spatřila přicházet k chrámu elfku - nepochybně jezdkyni, hned za ní pak šla jakási černovlasá dívka. Rea se usmála a chtěla nově příchozí pozdravit, když v tom uslyšela Ganův nadšený hlas a uviděla, jak se rozběhl k té neznámé a objal ji. Cosi se v ní hnulo, nechtěla věřit, že to, co vidí je pravda. Úsměv jí klesl a Rea zatnula zuby.)

Dabaran: (přestal se zajímat o havrana, když pocítil prudkou změnu nálady své jezdkyně. Tázavě na ni pohlédl a poslal jí několilk uklidňujících pocitů, nerad však shledal, že to situaci nijak nezměnilo) *Co se stalo?* (dotkl se čumáčkem její ruky) *zase ti tancují oči..*

Rea: (pohlédla na dráčka a začala jej hladit po hlavě. Cítila jakýsi smutek, nebo spíš zklamání. Dráčkovi však neodpověděla, jen se opírala o jeho mysl aby se ta její nezhroutila pod nátlakem emocí.)

Feya: (Vesele kývla na Theu. Pak zaregistrovala, že mezi těmi, ke kterým se blížila, stojí Gan. Přes její jasné oči přelétl zvlážtní stín a ucítila jemnou vlhkost na řasách. Rychle zamrkala.) Gane... (Při jeho objetí sebou lehce škubla, cítila se tak zvláštně, jako by jí něco zevnitř do této chvíle svíralo a teď jí to opustilo.) Chyběli jste mi.... (Do očí se jí pomalu ale jistě loudily slzy štěstí.)

Creeya: (Otře se vědomím o Electru.) //Zdravím tě, Temná.//

Feya: (Všimne si Rey. Vyvlékne se z Ganova objetí, pohlédne mu do očí, usměje se a myšlenkou naznačí, že něco potřebuje vyřídit. Pak se otočí k Taris a naznačí jí, aby šla s ní. Dovede jí ke vchodu do chrámu a dál jí pošle samotnou.) Tak ukaž, co je v tobě. (Povzbudivě se usměje. Pak se otočí ke Ganovi.) Ta to zvládne, co myslíš?

Začíná tu být nějak moc lidí najednou, pomyslela si stísněně Taris, ale kývla na pozdrav všem přítomným neznámým. A draků, dodala ještě v duchu, když si všimla hned několika. Byla tu Cree, červený drak, temně modrý a ještě jeden fialový.

Havran jakmile zaslechl něco o pečeném, poplašeně vzlétl a pak několikrát zakroužil nad Rudým než se s pohoršeným výrazem (Mimo: Tedy nevím, jak se pták může tvářit pohoršeně, ale nevadí ) usadil na pravém rameni své Havraní dámy, jak dívce někteří přezdívali. Zběsile zamával temnými křídly a zakrákal, jako kdyby své černovlásce sděloval, co všechno dnes nezažil a jestli to viděla taky a proč mu nepomohla.
Taris se snažila havrana uklidnit neustálým hlazením a pak se zaměřila na ifritku se slovy: "Omlouvám se, on už je prostě takový," zatvářila se ale také tak, že to nakonec jako omluva moc neznělo, spíše jako pobavené provokování.

Feya pak však nečekaně znovu odvedla Taris pryč od té skupinky a dívka se na chvíli zamyslela, jestli se jí třeba nechce jen zbavit a schovat před ostatními, ale když viděla, kam jdou, hned tyto myšlenky vypudila z hlavy.
"U-ukázat co?" zeptala se zmateně a polkla.
Ale šla dál a nestačila se divit. "Tohle všechno jsou... Dračí vejce?" nemohla tomu uvěřit Tar a pokračovala chrámem dál, přičemž se snažila dotknout snad každého vejce. Každé bylo něčím jiné, unikátní. Jedno bylo velké, další malé, jiné zase mělo takový tvar a to další zase jiný... Ale ty barvy! Viděla tu snad všechny barvy, i ty o kterých ani nevěděla, že existují. Bílé vejce, barvy perel, slonovinová, ta nejtemnější černá, barva podzimního listí, zlaté vejce...
Prostě to bylo úchvatné; chrám byl úchvatný, to všechno tady!
Taris si zakryla otevřená ústa v údivu ručkou a začala se točit dokola, jako to nejšťastnější malé dítko na světě. Havran jí přitom sletěl z ramene a ťapkal si to chrámem...

Arrgan: (Nerad pustil Feyu.) "Ty jsi mi chyběla taky, a moc. (Potom se podívá na Reu a něco ho jakoby šťouchne do žeber.) /Electře/*Tohle není dobré...* (Zatřese hlavou a podívá se na nově příchozí.) "Jestli jde sem udělat to co si myslím že jo, tak možná ano. Má v sobě potenciál. Byly by tu v tom případě dvě dráčata." (Poté se podívá na Dabarana a Reu.) "Eh... Vy se ještě asi neznáte, že?" (Pronese směrem k Ree.) "Reo, tohle je... Em... No... Feya a její dračice Creea. Ehm... Já... No, známe se již z mých začátků s Electrou, Creea je jen o něco málo starší než Electra. Em... (Lehce se zastavuje ve větách, nechce se dostat k tomu, jak moc Feyu zná.) /Electře/*Co budu dělat?*

Electra: (Vyfoukne nozdrami na malého dráčka kouř.) *Já jsem Electra, Divoká temnota. * (Řekne a pobaveně pozoruje dráčka. V tom ucítí myšlenky Gana.) /Ganovi/ *Jo, to je jasné. A nevím, co budeš dělat, nemám samce. No... Možná, ale rozhodně ne dva, tady je o draky nouze. Myslím... Musíš si vybrat.*

Rea: (trochu se sebrala, když se na ni Gan otočil. Nevěděla, co si má myslet... ještě nikdy k ní muž nechoval takovou náklonnost a najednou se objímal s nějakou elfkou, která z jejich setkání ještě začala brečet. Snad teprve teď si Rea uvědomila, že vlčího muže začínala brát možná jako něco víc než přítele. Gan jí jezkyni představil, ovšem jeho věty byly podivně trhané, jako kdyby sám byl tak trochu nervózní.) "Těší mě," (odpověděla neutrálně, snažíc se zachovat nějakou důstojnost, nehledě na nesympatie, které v ní elfka vzbudila. Potom konečně pozdravila také Creeyu a Theu s Tryshou. A koukla se, co dělá Dabaran, který jí náhle zmizel z pod ruky. Uslyšela za sebou svižné tlapkání po chrámové podlaze.)

Dabaran: (Ještě než odešel od Rey, zeptal se v mysli Electry:) "I tvému jezdci tancují oči?" (jako kdyby to bylo něco naprosto normálního - inu, u své jezdkyně už to viděl dvakrát... Hned jak Feya zavedla neznámou černovlasou dívku ke vchodu do chrámu, upoutal na ni svou pozornost, či spíše na toho ptáka, co měla na rameni. Nechybělo dlouho, a už jí byl v patách.)

Rea: "Omluvte mě, nerada bych, aby mé dráče povečeřelo něčího mazlíčka..." (s těmito slovy se rychlým krokem vydala za Taris)

Dabaran: (zlehka se dotkl mysli černovlásky a promluvil k ní zvědavým hlasem) *Netušil jsem, že tyhle opeřené věci můžou být i k něčemu jinému, než k jídlu,* (uvědomoval si, že tohle stvoření má zřejmě nějaký vztah k černovlásce) *Jsi jeho jezdkyně? Jak bude velký, až vyroste?* (nepřestával se ptát)

Rea: (jestli se černovláska otočila, spatřila kromě dráčka i Reu, která byla hned kousek za ním. V tom případě Rea pozdravila a začala se omlouvat) "Omlouvám se, raději si to zvíře držte, Dabaran nejspíš dlouho nejedl.." (avšak zarazila se, když pták přistál na zemi a Dabaran o něj neprojevil nejmenší zájem)

Feya: (Rozpačitě se usmála.) Feya Elären, Jezdkyně na Creeye. (Trochu jí začala bolet hlava z toho šíleného přívalu emocí, který bouří za neproniknutelnou bariérou její mysli. Oči má najednou matné a unavené. A aby toho nebylo málo, začala jí šíleně bolet ta rána na noze z posledního boje. Navenek však nedává nic znát, jen její úsměv je možná trochu křečovitý...)

Creeya: //Kvetha Ohnivá-dívko. Já jsem Creeya, Ledová.// (Představí se Ree, ale pak si všimne Feyiných pocitů. Začne se jí něžně otírat o vědomí a nervózně švihá ocasem.)

"Cože?" zeptala se okamžitě a úsměv na tváři se na chvíli vypařil, aby ho vystřídal zvědavý pohled. Taris se otočila, ale z podřepu, ve kterém byla se nezvedala a spatřila dráčka, toho, kterého viděla venku s tou rudovlasou s fialovýma očima.
"Já... nejsem jeho jezdkyně...?" začala, když si uvědomila, že slova pronesená v myšlenkách musela patřit právě Rudému. "On už je dospělý, vlastně už je to děda, dalo by se říct..." vysvětlovala trpělivě maličkému, ale příchozí ifritky si zatím nevšimla. "Poté, co mou matku zabili... mě hlídá..." dořekne, ale hned hodí po dráčkovi pohled, kterým říká, ať ho ani nenapadne jí litovat. Zabili... zopakovala si v duchu. Nikdy totiž nevěřila, že její matka zemřela na nemoc. Myslela si, že to byl jed a měla k tomu i pár důvodů, proč si to myslet...

Až poté si všimla dračí jezdkyně, která ji varovala. Proto Taris pro jistotu k dráčeti poznamenala: "A není na jídlo!"
Konečně se Taris postavila na nohy a založila si ruce v bok a ifritku si sjela pohledem. "Co jste zač?" zeptala se přímo, na nic slušnějšího se moc nezmohla, ale neměla ani ponětí o ifritkách, takže se zeptat musela...
Napadlo ji, že ty dvě by si mohly rozumět... Tedy spíš jen v tom případě, že by snad ta žena byla také jakýmsi vyvrhelem společnosti, tak soudila podle nezvyklého vzhledu, ale zase vzhledem k tomu, že dotyčná byla dračí jezdkyně to tak býti ani nemuselo...

Dabaran: (velice se podivil, když se dočkal svých odpovědí) *Děda? Takže je to přece jen létající opeřenec, jako každý jiný.* (při slovech zabili matku se zděsil) *Já jsem svou matku nikdy neviděl, ale rád bych.* (sdělil jí v myšlenkách a poté se trochu zastyděl, když uslyšel omluvy své jezdkyně) /k Ree/ *Nejsem dráče, které poprvé spatřilo světlo světa. Už toho dovedu rozlišit spoustu!* (řekl jí na svou obhajobu)

Rea: (Omluvně se pousmála na rudého, potom se otočila k dívce. Při slovech "co jste zač" vrhla na neznámou nepěkný pohled. Celý život prožila mezi jezdci, kde nebyly odlišnosti ničím novým. Ale tahle dívka očividně přišla od lidí, a přinesla si nejspíš i jejich smýšlení ohledně cizích věcí.) "Ifrit," (opověděla) "a jmenuji se Rea." (řekla trochu zamračeně.) "Tohle je můj drak Dabaran." (dodala po chvíli, když se dráček začal lísat k boku své jezdkyně. Tázavě pak pohlédla na ženu, zda se také hodlá představit. Byla ještě nabroušená z předchozí situace před chrámem)

Almer: (je blízko místa setkání, tak začne přistávat)
Joya: (už vidí Alma, jak přistává, doběhne k němu a nadšeně mu skočí kolem krku "Almeeeeee" chce toho říct víc, ale nemá to smysl, Almer stejně tak cítí její nadšené pocity ze shledání po téměř týdnu)
Almer: (sehne se k ní a vztáhne k ní křídla, jako kdyby jí objímal, je šťastný "Joy!")
Joya: (po chvíli ho opět pustí "Půjdeme ke chrámu, ne? Je tam pár Jezdců, chci si s nimi zase po dlouhé době popovídat..." nečeká na odpověď a vyškrábe se do sedla Almovi, který se odrazí od země a zamíří k nedalekému Tarukaahu)

Taris si všimla toho zamračení a i když se jí moc nechtělo přeci jen pověděla: "Omlouvám se, jestli jsem vás nějak urazila Dračí jezdkyně a Dabarane," pověděla až trochu strojeně, jak to měla nacvičené z dob dřívějších, kdy se musela omlouvat téměř za každou svou činnost.
"Já jsem Taris," řekla jí pak a donutila se k menšímu úsměvu a natáhla k ifritce ruku, i když trochu neobratně a trochu nervózně, jak to udělala elfka Feya, když jí poznala.

"Takže... Co tady vlastně dělám?" zeptala se pak černovláska po chvilce nepříjemného ticha a tentokrát ona vyslala k Jezdkyni tázavý a zároveň velmi zvědavý pohled.

Rea: (Přešla omluvu černovlásky bez povšimnutí a trochu nedůvěřivě stiskla Taris ruku.) "Myslela jsem, že víš, proč tu jsi. Poutníci z celého světa zkouší štěstí v chrámu Tarukaah, zda se jim nevylíhne drak. Odkud jsi přišla?" (zeptala se dívky. Nevykala jí, neboť chtěla podtrhnout svou autoritu. Byl to její instinkt - ve společnosti ifritů byly dominantní mocné ženy - a ona si tak oproti černovlásce rozhodně připadala, jelikož byla jezdkyně a navíc se jí nedávno v táboře povedl nečekaně velký kousek s ohněm. Ani nevěděla, kde se v ní tohle chování bere, ale snad to byl jen následek zklamání, jež nosila v srdci.)

Dabaran: (nějak jej přestalo zajímat, o čem se dívky bavily, neboť názvy měst v Liokkë stejně neznal, a tak chvíli pozoroval toho hloupého starého havrana a chvíli si zas hrál se svým ocasem a švihal na všechny strany svým dlouhým ostnem)

"Jo, jasně, že je to chrám, to jsem poznala, že tu jsou dračí vejce, to mi došlo, ale..." zarazila se černovláska a pak trochu skepticky dořekla: "Já o dračích jezdcích skoro nic nevím. Myslíš, že MĚ by někdo vyprávěl o dračích jezdcích? Zrovna mě! Cha!"
Přešla od vykání k tykání, jelikož v ní narůstala zlost. A to už to vypadalo, že dnešek bude lepší. Zatím byl lepší jen ve věcech co se draků týče.
"Víš, skoro celý svůj život poslouchám, že ze mě nikdy nic nebude, že jsem k ničemu, od té doby co má matka odešla na onen svět!" rázně řekla a rukama kolem sebe zběsile mávala, "Nikdo se přeci nebude zajímat o ušmudlanou čarodějku s havranem na rameni..." ztišila svá slova a otočila se zády k ifritce. věděla, že to trochu přehnala, ale dnes toho na ní bylo moc. Taris si dřepla, stále zády k Ree na zem a cítila, jak jí po tváři stékala jedna jediná slza.
"Jsem z Fjiorieetu..." řekla pak a snažila se, aby její hlas zněl vyrovnaně a klidně.

Havran celou dobu pozoroval, co Tar dělá, ale ani nekrákl, protože věděl, že když je černovláska v takové náladě, je lepší jí nechat na pokoji, ale naštěstí se Tar zase během chvilky uklidnila, což mu přišlo divné...
Když se zdálo, že všechno skončilo, přestal si ifritky a Taris všímat a zaměřil se na dráčka, kterého začal s chutí provokovat, aby mu ukázal, že není tak starý, jak o něm Tar říkala. Párkrát mávl křídly a vznesl se těsně nad Rudého, kde začal chvilku poletovat těsně nad ním, ale dával si velký pozor, aby neskončil v jeho tlamičce, která byla dozajista plna ostrých zoubků.