Dračí chrám Tarukaah

Arrgan: (Nepatrně se zamračí ale přikývne. Stále je lehce napjatý, ale pomalu se to zlepšuje. Nečeká na odpověď a pomalým krokem vykročí k chrámu. Podívá se na Reu a v jeho očích se zračí touha a něha, ale ke kontrastu k očím má stále stisklou čelist a lehce se mračí. Znovu kývne hlavou.)

Electra: (zamyslí se a poté přikývne.) *Kvetha, dračice.* (Řekne Tryshe.)

Rea: (chvíli jen tak kouká do prázdna, když se rozlehne ticho a odpověď od They nepřichází. Potom zjistí, že Gan se již vydal k chrámu a tak jej rychlým krokem došla a doufala, že i jezdkyně se přidá. Zdálo se, že Gan Reinu nabídku vzal s klidem - ačkoliv se mračil, v jeho očích bylo něco zvláštního - a rozhodně to nebylo nic zlé. Brzy se ocitli u velikých schodů a začali stoupat k třpytivé klenbě chrámu.)

Arrgan: (Dojde až ke vchodu a znovu se podívá na Theu. Pokrčí rameny a vstoupí. Nadechne se vůně, která zde je.) "Tak, jsme tady. Tohle je Chrám." (Lehce se usměje. Poté vykročí doleva, zhruba doprostřed místnosti. Tam se zahledí na stále prázdné místo. ) "Tak, přesně tady jsem poprvé viděl Electru. Hned jsme si padli do oka."

Rea: (v duchu si představovala, jaké to pro Gana muselo být.) "Jak dlouho jsi na ni čekal od té doby, co ses rozhodl být Jezdcem?" (ptala se. Do oka jí totiž padlo mnoho vajec, ale k žádnému necítila nic jako pouto. Nedokázala by se ani rozhodnout, které by pro ni bylo nejlepší. Trochu se zamračila. Třeba mi to opravdu není souzeno, pomyslela si.)

Joya: (Sedí na schodech u zadní části Tarukaahu, právě odeslala velmi naléhavý dopis, který může vyřešit to, co mělo být vyřešeno už před více dny.) "Rea je poblíž, bude tu rychle." (Řekne si jen tak pro sebe a sleduje siluetu ještě nedospělého dráčka skrývajícího se v křoví v dostatečné vzdálenosti od ní)

==========
ahojte ^^ omlouvám se, že tak vtrhávám do hry, mám tu prácičku, na kterou jsem pozapomněla a tak nějak doufám, že se tím dostanu zpátky do hry...pokud vám to nebude vadit... heh ^^"

Posel: (k Ree a Ganovi znenadání přiběhl posel, třesoucíma rukama svírajíce čerstvý dopis. Vosk na pečeti teprve zasychal. Pokud byla Thea nablízku, chvíli těkal očima mezi ní a Reou.) "Kdo z vás je Rea?" (zeptal se) "Nesu naléhavý dopis!"

mimo: vítej zpátky Joy! ^^

Arrgan: (Usměje se.) "No... Ani nevím, já vlastně ani pořádně nechtěl být Jezdcem, napadlo mě to teprve během doby, kdy jsem studoval draky zde v těchto zdech, jelikož jsem zde přebýval... " (Odmlčí se, nerad mluví o své minulosti. Když přiběhne posel, kývne hlavou.) Jinak však je netečný a zahledí se na místo kde se poprvé setkal se svou dračicí. Ponořil se do vzpomínek.)

EDIT: Souhlasím s... Reou?

Mimo: přejmenovala jsem se... je to tak lepší když hraju za Reu

Mimo: Jo to je :-D Jen jsem se divil :-D

Rea: "To jsem já," (řekla polohlasem, následně si však uvědomila, že posel ji neslyšel) "Rea jsem já." (řekla tentokrát hlasitěji a v rukou se jí ocitl dopis. Potom posel s úklonou odešel a Rea si prohlížela obálku.) "Co to může být?" (zadumaně rozlomila pečeť a začala číst. Oči jí byť nevyletěly z důlků. Hltala každé slovo, každou větu a nemohla tomu uvěřit - celé se jí to zdálo jako nějaký sen. Dokonce ji napadlo, zda si z ní někdo nevystřelil, jenže pečeť by se falšovala těžko.) "Joya? Ta Joya De Rondeau?" (řekla pro sebe, dosti udiveně) "Omluvte mě, prosím, někdo si žádá mou přítomnost," (omluvně koukla na Gana i na Theu - pokud tam byla - a zmizela hlouběji v chrámu, pátrajíc po té, jež si ji zavolala...)

Arrgan: (Udiveně pozoroval Reu. Když se začala vzdalovat, smutně se po ní podíval. Povzdechl si a vyšel z chrámu.) *Electro?*

Electra: (Mezi tím poodešla od fialové dračice a vzlétla, poté začala kroužit pomalu okolo chrámu. ) *Ano, vlčku?*

Arrgan: *Myslíš... No... Myslíš že bych to nějak měl říct? Víš co myslím...*

Electra: *S tím ti neporadím... Ale zajdi za Moudrým uchem, je někde v lese, cítím jeho moudrost až sem.* (S tím mu poslala obraz místa kde se nacházela a i s pocity poté místo kde si myslela že je vlk s jménem Moudré ucho.) *Třeba ti poradí, odchoval několik snůšek vlčat.*

Arrgan: (Při slově "snůšek" se musel usmát. Zavrtěl hlavou, už dávno vzdal poučování dračice o tom, že svět ostatních tvorů se nemusí zásadně chovat a jmenovat jako ten její, nicméně přikývl. ) *Electro? Mohu tě požádat aby jsi mi vydala můj brk, inkoust a brk? Chci tu nechat Ree vzkaz, kdyby tu byla dříve než já.*

Electra: (Zasmála se hrdelním smíchem, který spíše připomínal bouři.) *Neboj se vlčku, kdyby tě hledala, tak jí povím že jsi šel do lesa. Jo a prosím, najez se, víš... Brzy bude úplněk a moc jsi nejedl. Víš co se stává a já tě krýt nebudu.* (S tím hrubě přerušila spojení, chtěla si vychutnat ten pocit, být doma a zároveň ne, být tam kde se narodila, ale ve vzduchu.)

Arrgan: (Přikývl a rozběhl se do lesa, za Moudrým uchem.)

Joya: (Vstane, z chrámu za sebou slyší rychlé přibližující se kroky. Otočí se směrem k nim, je zvědavá na Reinu reakci a zároveň se těší, že opět uvidí po dlouhé době někoho, koho zná)

========
Díky x3 Jsem ráda, že si zase můžu zahrát xD

Rea: (Chvíli bloudí, až najednou začne mít zvláštní pocit v žaludku - byl to pocit, který neznala a proto se ho bála. Šla rychlým krokem - byla by i běžela, ale pochybnosti ji držely zpátky. Nakonec se ocitla až u zadního vchodu chrámu, kde spatřila známou siluetu. Zastavila se, jako kdyby přemýšlela, zda se jí to zdá, nebo ne. Potom se pomalu vydala Joye vstříc. Točila se jí hlava, hlavou probleskovaly různé obrazy a v těle se jí objevovaly neznámé pocity. Ten poslední ji dodal jakousi sílu a veškerá nervozita z ní rázem opadla.) "Kvetha," (řekla) "tak jsem tady."

Joya: (Usměje se a mírně pokloní hlavu) Kvetha Reo! Jsem ráda, že tě zase vidím! Zeptala bych se tě jak ses měla a tak dále, ale myslím, že teď jsi ještě víc napjatá, než já, takže tě nebudu zdržovat... (Otočí se a ukáže směrem k lesu) Támhle se schovává, vidíš ho? Už nějakou dobu tam stojí, mám pocit, že tuší, že se něco chystá... možná bys mohla zkusit k němu jít... Když k němu jdu já, nebo jiný mnich z chrámu, tak uteče...

Rea: (přikývla, dalších slov nebylo třeba. Vydala se tedy pomalým krokem k dráčkovi. První Rea spatřila rudý ocas zakončený dlouhým ostnem. Tu se ocas zavrtěl a z křovin vykoukla zvědavá hlava. Drak nebyl příliš velký, taky to však nebyl už žádný drobeček. V kohoutku byl asi tak vysoký, jako menší poník.) "Kvetha, draku," (hlesla Rea směrem k hromádce šupin a drak náhle vyskočil ze křoví celý a doširoka roztáhnul křídla.)

Drak: *Jmenuji se Dabaran.* (zvědavě pohlédl na Reu, opatrně se přibližujíc)

Rea: (přiblížila se až na vzdálenost nataženého kopí a oba dva kolem sebe začali kroužit, jako při nějakém zvláštním tanci. Celé to trvalo asi minutu, až potom drak prolomil vzdálenost a oba tam zůstali tiše stát. Rea natáhla ruku, ze které sálalo příjemné teplo.)

Dabaran: *Tvé oči.. jako by tacovaly.* (řekl jí v myšlenkách a potom se odhodlaně lehce dotkl natažené ruky špičkou tlamy.)

Rea: (Než stihla cokoliv říct, tělem jí projela velice ostrá bolest. Celé tělo jako by měla v ohni - neznala jaké to je, když něco pálí, proto jí během okamžiku vyhrkly slzy. Vše se jí rozmazalo a ona nevnímala nic, než pocit, že ji něco trhá na kusy. Upadla na zem a čekala, kdy příjde konec, když v tom její tělo zalil příjemný pocit a všechna bolest zmizela. Rea opatrně vzhlédla.)

Dabaran: *Promiň,* (brouknul k ní.)

Rea: (Utřela slzy a ahleděla se na svou pravou ruku, kde zůstal po dračím doteku stříbrný ovál. To je Argetlam, znak jezdce, uvědomila si v tu chvíli a znovu na tváři ucítila slzu, tentokrát však slzu štěstí. Teprve potom se podívala směrem k Joy, která celé té události přihlížela.)

Joya: (Udělala pár kroků zpátky a tiše sledovala setkání těch dvou, nemohla se přestat usmívat) Já to věděla (Broukla si pro sebe a se širokým úsměvem kývla na Reu, která se zdála být nesmírně šťastná s čerstvým Argetlamem na ruce)

Rea: (oplatila Joy úsměv a trochu váhavě pohladila Dabarana po nádherně červených šupinách. Navzdory očekáváním se už žádná bolest nedostavila a tak si dovolila dráčka i obejmout.)

Dabaran: *Čekal jsem dlouho,* (řekl směrem k Ree i k Joy a spokojeně zafuněl)

Rea: "A oba jsme se dočkali.." (usmála se. Potom vstala ze země a koukla na Joyu.) "Měla bych se se ukázat ostatním, i s tímhle krasavcem," (mrkla na Dabarana) "Musím ho ukázat Ganovi, Thee, Sitiris... a Rue, zatraceně! Neviděla jsem ji tak dlouho!" (vzpoměla si na své dvojče, které nechala v Anladienu.. bude muset napravit to, co měla udělat už dávno.)

Dabaran: (vydal se směrem k Joy, a jak cupital po chrámové podlaze, ozývalo se cinkání drápků o kámen) *Děkuji tobě i mnichům z chrámu za ochranu, kterou jste mi poskytli* (a přátelsky se jí otřel hlavou o bok)

Joya: Rádo se stalo (Pokloní se dráčkovi) Ani nevíte, jak pěkné je na vás dva koukat, jsme ráda, že to takhle dopadlo, mrzí mě, jen, že mě toto řešení napadlo tak pozdě, za to čekání se vám oboum omlouvám... A ukázat se s ním je téměř povinnost! (Zasměje se) Každý rád přivítá takovouhle novinku

Rea: "Už to je nejspíš dlouho od té doby, co se naposledy vylíhlo dráče, nemýlím se? Jezdci přece vždy chodili do Tábora - a nepamatuji si, kdo by tam měl malého draka." (zamyslela se) "Spíše, jako kdyby se jezdci rozutekli do všech koutů. Tábor je téměř pustý." (zamračila se, ale pak se zadívala na červeného draka, svého draka a znovu jí hrál na tváři úsměv) "My to dáme dopořádku, viď?"

Dabaran: (souhlasně zabručel) *Už se těším, až poznám svět!*

Rea: "Mimochodem, kde máš Almera?" (zeptala se Joy)

Arrgan: (V podobě vlkodlaka hledal svého přítele, Moudré ucho. Stále ho nenalézal a tak se před tím proměnil, aby ho mohl vyčenichat, Konečně mu byl na stopě a tak se za ním s vlčím vytím vydal. Nemusel běžet daleko, starý vlk nedokázal běhat tak rychle jako mohutný mladý vlkodlak. Arrgan se uklonil a čekal, jelikož choval velikou úctu ke svému příteli.)

Moudré ucho: (Podíval se po svém příteli a poklonil hlavou. Poté promluvil, ale ne tak, jako člověk, ale sérií zvuků a pohybů.) ;Co potřebuješ, Arrgane, řečený Vlčí oko? Proč vyhledáváš společnost starého vlka, jako jsem já?;

Arrgan: (Proměnil se zpátky do elfí podoby, poté promluvil lidskou řečí.) "Velký vlku, vyhledal jsem tvou moudrost, protože jsi jediný, který v mém okolí rozumí mým citům. Zamiloval jsem se, zřejmě... A..."

Moudré ucho: ;Rozumím.; (Naklonil se blíže k vlkodlakovi a začenichal.) ;Tvůj cit je hluboký, ale mladý, že?; (Bez odpovědi pokračoval.) ;Taktéž ses jí dvořil, písní i darem ručně dělaným, nicméně se neumíš vyslovit. Hm... Poradím ti toto, tvůj cit je silný, nech ho růst a co se týče tvého vyslovení... Učiň to tak, jak ti tvé srdce vlka káže. Nyní, pokud dovolíš se vzdálím, něco zde hledám.; (S tím starý vlk odešel.)

Arrgan: (Vyslechl si starce a poté se vydal zpátky k chrámu. Cestou si ulovil něco k jídlu a umyl se, aby neděsil místní. Když přiběhl k Chrámu, na tváři mu hrál spokojený úsměv.)

Joya: Ano ano... už je to nějaký pátek (Zasměje se) Almer by měl každou chvíli přiletět... když o tom tak mluvíš, asi se s ním poletím podívat do tábora, dlouho jsem tam nebyla...

Rea: (Rea se usmála) "Ještě než se rozejdeme, ukázala bys mi prosím místo, kde leží Dabaranova skořápka?" (znovu koukla směrem ke dráčkovi, který se zrovna zaměstnával poznáváním možností svého ostnem zakončeného ocasu. Poskakoval po trávě a mával ocasem, až se mu nešikovně zabodl do hlíny. )

Dabaran: (zamručel, když zjistil, že ocas nejde vytáhnout. Rea se usmála a chtěla jít dráčkovi pomoct, ale dříve než k němu stihla dojít, dráček namísto nesmyslného škubání nasměroval pohyb svých svalů tak, aby ocas efektivně vytáhl. Když Rea došla k němu, jen se o ni otřel, jako by říkal: Koukej, zvládl jsem to sám.)

Arrgan: (Sedl si na schody vedoucí do síně vajec a vytáhl svou píšťalku. Začal hrát, jen tak zkoušel tóny, aby zahnal čas. Nevěděl kam šla Rea, ale doufal, že bude co nejdříve zpět aby si s ní mohl pohovořit.)

Electra: (Přistála u svého Jezdce a zaposlouchala se do hudby. I když byla dračice mohutná, pyšná, drzá a bojechtivá, hudbu uměla ocenit. Sedla di a se zájmem poslouchala. Po nějaké chvíli se ale nevydržela nezeptat na výsledek rozhovoru s Moudrým uchem. Byli dohodnuti, že mysl toho druhého, vzpomínky a pocity, které nechtějí dát ihned najevo jsou tajemstvím a ten druhý je bude respektovat.) *Jak to šlo, myslím... Však víš, Vlčku, rozhovor se Starochem.*

Arrgan: (Povzdech si a odložil píšťalku.) *No... Lehce mi poradil, ale co se týče provedení... On byl vždycky takový.*

Dabaran: Zatímco Rea čekala na reakci Joy, Dabaran zvedl hlavu jak nejvýš uměl a zaposlouchal se.) *Sylšíš to taky? Co je to?* (zeptal se pln zvědavosti)

Rea: (zaposlouchala se, ale slyšela pouze ticho) "Neslyším.." (ale sotva to dořekla, už k ní dolehlo několik tónů. Těžko říct, zda jí je zprostředkoval Dabaran skrze své myšlenky, nebo se píšťala opravdu tak rozléhala po chrámu.) "To Arrgan hraje na píšťalu," (odhadla. Napadlo ji, že by si měli pospíšit, určtě na ni čekal.)

Trysha: Kvetha. *Pozdravila vlídným hlasem Electru. Když její jezdkyně vykročila vstříc k chrámu, s mírným údivem natočila hlavu k vchodu, a sledovala, jak v něm oba jezdci s Reou mizí.*

Thea: *Prošla za nimi jako neslyšný stín, i když s nepříliš velkým, přeci s patrným odstupem. Jen co přestoupila práh, v její mysli se objevila vzpomínka na chladné dračí vejce s tmavě fialovou skořápkou, kterou prosvětlovalo jemné světlo. Intenzivní pocit vyvolaný spatřením tohoto místa neodezněl ani po chvíli strávené tichým obdivem dračích vajec, naopak jezdkyni přímo brněly ruce ze síly, kterou cítila. Jakoby se na chvíli ocitla v jiné rovině vnímání, ale trans, kterého lehce nabyla, lehce pozbyla chvatným příchodem posla. Její pozornost se krátce přesunula na dopis v Reiných rukách. Po jejím i Arrganově odchodu se několika pomalými kroky vrátila k vejcím, tentokrát si je prohlížela z větší blízkosti. Fascinována někde uvnitř vlastního universa, hluboko pod fasádou kamenně chladného, nepřístupného zevnějšku, vychutnávala okamžik přítomné chvíle s nádechem chrámové posvátnosti, nevnímaje ubíhající čas. Když uslyšela zvuk píšťaly, ohlédla se k místu, odkud melodie přicházela.*