Dračí chrám Tarukaah

"Aha," potichu řekla Taris, když se dozvěděla, kdo je to ten Almer. Tady se to teda Jezdci a draky jen hemží... pomyslela si dívka a myšlenky se jí znovu stočily k chrámu a jejímu předchozímu zklamání, což jí na náladě vůbec nepřidalo.
Když pak Electra švihla ocasem, Tar to nečekala a skončila na zemi. "T-to je dobrý..." řekla jen Taris a musela se hodně ovládat, aby na dračici zlostně nezasyčela, jak to měla ve zvyku. Ale věděla, že to dračice neudělala schválně...
Dalších rozhovorů si černovláska nijak nevšímala, do té doby než si uvědomila, co je jí vlastně nabízeno. L-letět na drakovi? zarazila se a nevěřícně pohlédla střídavě nejdříve na Reu a pak na Electru a také potom ještě na mizejícího Arrgana...

Dabaran: (stejně jako Gan se rozběhl do lesa, nejprve si vychutnávajíc volnost pohybu. Teprve když se dostal hlouběji do lesa, začal hledat vhodnou kořist. Rozprostřel své zatím maličké vědomí a velice blízko zaznamenal králičí noru. Tu myšlenku poslal Ganovi a zároveň s ní otázku, zda neobjevil něco lepšího, za co by třeba stálo uskutečnit společný lov.)

Rea: (Pohledem se rozloučila s Ganem a pak už se věnovala jen Taris a Electře.) "Pokud mi dovolíš usednout na tvůj vysoký hřbet i bez Gana," (podotkla směrem k Electře. Ve skutečnosti se trochu bála, zda se Divoká Temnota nebude chovat v nepřítomnosti svého jezdce jinak. Původně Rea totiž na létání vůbec nemyslela, ale když jí Gan tvrdil, že je dožene, věřila mu. Přešla tedy k Electře s neskrývaným respektem a počkala, až se sníží - to aby nebylo tak problematické se na ni vyšplhat.)

Arrgan: (Zavětří čenichem ve vzduchu a pošle malému rudému dráčkovi obraz dvou jelenů, kteří právě zřejmě zápasili o opodál stojící laň.) *Zvládneme to, neboj... Jsem... Lovec...* (Řekl mu v myšlenkách, ale i to mu dělalo značné potíže, řeč v podobě, kdy měl čumák, drápy a chlupy byla obtížná, ba možná i nemyslitelná. Poté mu pošle jednoduchý plán lovu, on, jakožto vlkodlak se k nim přiblíží a skočí po jednom jelenovi. Dabaran, který bude schovaní tak aby ho zvířata necítila skočí po tom druhém. Poté mu pošle tázavě obraz laně s výrazem říkajícím - A co ji, dáme si taky?)

Electra: (Odfrkne si.) *Samozřejmě že vás svezu, nebo chcete chodit? To je pro ty, kteří nemají za přítele mě nebo jiného draka.* (Potom si lehne na břicho, tak aby byla co nejníže. Hlavou pohodí k Taris a upře svoje oči na Reu s výrazem, budeš tý havrance muset asi pomoct.)

Dabaran -> Okolí chrámu

Rea: (Spadl jí kámen ze srdce. Byla ráda, že Vlk má tak ochotnou dračici. Létání se jí zamlouvalo, a nemohla proto skrýt široký úsměv, který se jí rozlil po tváři. Tím víc, když si uvědomila, že sama tak jednou bude létat na svém drakovi. Kdesi v sobě cítila, jak se jí dráček na lovu vzdaluje a trochu se jí z toho udělalo smutno. Jejich spojení bylo zatím přecijen dosti slabé a Rea nikdy předtím nepocítila takovou prázdnotu - ikdyž se velmi dobře dala přirovnat k pocitu, který měla ještě mnoho dní po tom, co nechala svou sestru v Anladienu. Přecijen, její pouto k sestře bylo velice silné. Rea pohladila Electru po šupinách a následně se vyšvihla do jejího sedla, ačkoliv trochu neohrabaně, ale nakonec to dokázala. Poté počkala, až Taris příjde blíž a nabídla jí ruku. Doufala, že ji černovláska příjme - snad bylo Reino šplhání dobrou ukázkou toho, že se nejedná o nic zas tak snadného.)

Taris pozorovala nejdříve trochu nedůvěřivě Electru, poté Reu a pak zase dračici. Havran na rameni několikrát zakrákal, ale pak se náhle zvedl z dívčina ramena a odletěl na nejbližší strom, aby mohl vše pozorovat lépe.
Tar sledovala Reu, jak šplhá do Electřina sedla a podává jí ruku. Popravdě, černovláska se trochu bála, ale nechtěla si to přiznat. Letět poprvé na drakovi, to musí být určitě... něco. Chvíli nechávala ruce založené tam, kde byli, ale nakonec při pohledu do Electřiných očí si řekla, že na tom přeci nic není a může to tedy zkusit...
Chytila se pevně Reiny nabízené ruky a podařilo se jí bez větších problémů vydrápat až do sedla, kde se trochu nervózně a lehce vystrašeně chytila pevně Reina pasu, aby nespadla z dračice, až poletí.
Havran se očividně bavil, jelikož na stromě začal hlasitě krákat a mával křídly. Tar ho spražila naštvaným pohledem, ale zřejmě to nebylo nijak platné.

Electra: (Zvedne se na nohy a zahýbe hlavou a krkem.) *Doporučuji se připoutat těmi pásky, co čas od času i Vlček používá.* (Promluví ke svím pasažérkám a poté se několika mocnými mávnutími křídly vyhoupne do vzduchu. ) *Nevím, možná bude v Táboře vlček s malým Rudým první, možná my.* (Oznámí Ree a poté se ladným pohybem otočí a zamíří k Táboru.)

Rea: (Dle rady Electry se ještě připoutala páskami a když ji Taris chytila za pas, vzpoměla si, že se tak sama držela Gana při jejich prvním letu. Tentokrát však Rea seděla vepředu a měla o něco lepší výhled - a především před sebou viděla celý Electřin krk. Když se dračice vznesla do vzduchu, Rea v duchu poděkovala za to, že se opravdu připoutala, neboť ač se Electra otáčela sebeladněji, Reu to nepříjemně bralo do strany.) "Je to dobrý?" (zeptala se Taris a musela křičet, aby ji bylo slyšet. Zároveň si užívala pocitu volnosti, když letěli vysoko nad stromy.)

Electra se několika máchnutími křídel dostala do vzduchu a Tar se až křečovitě držela Rey, jak se bála, aby neskončila na zemi, která se teď nebezpečně rychle vzdalovala. Nekoukej se dolu! napomenula se Tar a rychle se raději koukala přes rameno ifritky, kde viděla alespoň část dračice. Když se však konečně po vzlétnutí ocitli ve vzduchu a Taris měla konečně možnost lépe si vychutnat let... Neudržela se a z úst jí unikl smích. Příjemný zvonivý smích, který nepamatovala snad ani Tar sama. Na Reynu otázku nebylo třeba odpovídat...
Havran také vzlétl a snažil se držet u dračice, ale moc mu to nešlo. Jedno máchnutí Electřiných křídel totiž vydalo za několik máchnutí těch havraních. Přesto se však havran nevzdával a držel se těsně za dračicí, jen aby nespustil z černovlásky oči.

Electra: (Zavětří ve vzduchu a zavrčí uspokojením. Poté zařve, byla moc ráda ve vzduchu. Podívá se před sebe a zrychlí své tempo. Rychlými pohyby křídel ukrajuje velkou vzdálenost. )

//: Dále se přesouváme asi k Táboru, ne?

Sitiris: (uvědomila si že byl na Laie docela ošklivá ale mávla nad tím rukou, věděla totiž, že má ona sama pravdu. Sit předstoupila před chrám a zatlačila do velkých chrámových dveří. Byly dost těžké a velké. Kartis do nich drcla a oni se otevřely. V chrámu bylo prázdno a ticho. Jen ozvěna z hluku co udělaly dveře se ozývala po nádvoří) " chráám " (hlesla Sit a rozhlédla se) " Tak pojď" (vesele se usmála n a Laie co stále stál ve dveřích)

Laivindil: Když došli k chrámu, Sit otevřela dveře a vstoupila. lai zůstal stát ve dveřích . Díval se dovnitř a rozhlížel se. Bylo tu hodně vajec a to Hnědovlasého dosti udivilo. Čekal jich méně. Když na něj Sitiris promluvila vešel dovnitř a zastavil se u prvního podstavce. Všiml si, že jedno z vajec se trochu rozkývalo. Znovu se rozhlédl jestli to dělají i ostatní, ale jediné vejce, které ho upoutávalo svou aktivitou bylo světle zelené. Podíval se po Sit jestli chápe proč se vejce chvilkami kýve.

Sitiris: (užasla když uviděla co se děje. krom vylíhnutí kart nikdy to neviděla. Pobídla Laie ať přistoupí blíže)

Laivindil: Když ho Sit pobídla, aby šel blíže k zelenému vejci, které se hýbalo častěji, přistoupil tedy blíže. Něco ho volalo a říkalo mu ať toto zelené vejce právě vezme a odnese si ho sebou. Díval se užasle na něj a přitom přemýšlel co se to děje. Ještě nikdy nic podobné ho necítil a pořád ho to táhlo blíže a blíže k vejci...

Sitiris: (Sit užasle hleděla vejce a na Laie.Když se vejce přestalo hýbat zarazila se a v tom se objevila puklina. Sit měla stochutí se k němu vrhnout a vidět to zblízka, ale věděla že to nesmí, že je to Laiova chvilka. stála proto opodál a jen přihlížela. Najednou z vejce vykoukl dráček..tedy dráček..spíš hádě..Sitiris se zarazila. Byl sice roztomile krásný, ale takového draka nikdy neviděla. Zmateně se podívala na Kartis která stála za ní a také omámeně sledovala zeléné vejce)

Kartis: (hleděla na vejce a pak si všimla Sitina zmaténého výrazu) *neboj sit je to dráče. Jen je jiné. nejsou jenom živelní draci. Je originální a krásný* ( zadívala se na maličkou hadí hlavičku a v duchu se rozplývala) *Vítám tě na světě maličký* (opatrně mu poslala pozdrav a uculovala se na něho)

Sitiris: (Kývla hlavou na znamení pochopení a obrátila se zpět k dráčkovi)

Laivindil: Vejce se ještě chvíli kývalo, ale nakonec se zastavilo a objevila se na něm puklina. Volání z něho bylo pořád silnější a Lai proto přistoupil ještě blíže. V tu chvíli vejce na hoře prasklo a vykoukla z něj dračí hlavička. Tedy ani ne moc dračí, spíše vypadala jako hadí, ale tomu Lai nevěnoval žádnou pozornost. Pro něj to byl ten nejhezčí dráček, které ho kdy viděl. Opatrně natáhl pravou ruku k hlavě hadího dráčete. Když Zelený zasyčel, jeho ruka se těsně nad jeho hlavou zastavila a Lai se bál pohnout rukou dál, snad aby mu dráče nic neudělalo. Zelený nehybně sledoval Hnědovlasého a když si všiml, že by se nikdy nedočkal, hlavu posunul výše, aby se dotkla Laivindilovi ruky. Když se ho Zelený dotkl, Lai ruku ucukl. Projela mu jí veliká bolest. Když se na ní podíval všiml si, že má na ní značku. Pak přistoupil až úplně k Zelenému a jemně ho vzal do náruče. Byl roztomilí a vypadal jako predátor. Maličký dráček svůj ocásek omotal o kolo Laivindilovi ruky a spokojeně položil hlavičku. Teprve teď se Lai otočil a podíval se na Sit a Kartis. Zelený je sledoval svýma žlutýma očima.

Zoe: Už několik dní bloudí městy a osadami. Za celou cestu, neudělala mnoho zastávek, a proto je její kůň velmi unavený. Zrovna nedávno udělali zastávku u jezera, ale když Zoe nevštívil někdo, kdo byl skoro průhledný a tak trochu se vznášel nad zemí, tak poznala že je to duch. Jelikož jí nečekaný návštěvník požádal o laskavost a slíbil jí že to bude opravdu za něco stát,tak se rozhodla jít. Jelikož jí však duch začal védst dál ještě než se stihla převléci tak musí stále být ve starém oblečení. Oblečení tvoří kalhoty z černé kůže a korzet, u krku má zavázaný plášť, který jí splývá až ke kotníkům. Jak tak celou cestu jela za tím duchem, tak se začala nudit, a proto se začala obdivovat ve svém zrcádku a něja ztratila pojem o navigaci. "Kde to jsme?" zeptá se svého koně, i když ví že jí asi odpověď nečeká. Začne se zmtně rozhlížet a hledá toho ducha, ale nikde ho nevidí a proto seskočí ze hřbetu koně a rozvstekaně si dupne nohou. Chvilku jí to trvalo ale nakonec si přeci jen všimla nějaého pravděpodobně chrámu, ale nemá ani páru co tady děla. "Co to sakra je?" Zeptá se sama sebe a odpověď ani nečeká. Zvědavost jí hlodá po celém těle, proto neodolá a vejde dovnitř do chrámu.

Laivindil: Uslyší kroky. Protože ho zajímá kdo narušil skvělou chvíli, kterou si užíval se svým zeleným dráčetem. Spatří ženu s dlouhými černými vlasy. Za se ho popadne ten pocit, že je odhalený, protože není špinaví díky Sit. Na tu se hned otočí s otázkou v očích jestli tu dívku zná.

Zaradyn: Uslyšel kroky stejně jako jeho jezdec. Když se jeho-druhá-duše otočila, aby spatřila toho komu kroky spatřili, zvednul Zelený zvědavě svou hlavičku a žluté oči upřel na černovlasou dívku, která byla majitelkou hluku. Zasyčel a několikrát mávnul ocáskem ze strany na stranu. Vymotal se ze sevření svého-dvounohého-jezdce a skočil na zem. Pomalu, ale jistě obešel Ohnivou u které se, ale na chvíli zastavil a poslal jí spoustu pocitů, který mi dával najevo, že je rád, že hned po svém vylíhnutí mohl vidět takovou krásnou dračí slečnu. Nakonec si to namířil k dívce a zastavil se těsně před ní. Vytasil spoustu, malích, ale hodně špičatých zubů a nakrčil se jako by chtěl skočit. V tu chvíli ho někdo zastavil. Nebyl to nikdo jiný než jeho dvounohý, který se k němu právě teď skláněl.

Laivindil: Nechal Predátora, aby seskočil na zem a přitom se za ním díval jak si to kráčí k Černovlasé. Nejdříve se, ale zastavil u Kart a nad tím zakroutil Lai hlavou. Když se, ale Zelený připravoval ke skoku na dívku rychlími kroky k němu přišel a sklonil se k němu. Ruku mu položil na záda a tím ho zastavil. Pak ho opatrně zvedl ze země. "Omlouvám se," zamumlá směrem k Černovlasé a přitom dále sleduje Predátora, aby nic nevyvedl.

Zoe: Celé toto místo je pro ní jednou velkou divností a záhadností. Když vešla, tak si zase na chvilku dala před obličej a začala se v něm pozorovat. Chvilku tam na sebe jen tak koukala ale pak našpulila rty a poslala svému neodolatelnému odrazu polibek. Jelikož byla zaměřená na sebe a její ohromující krásu, tak si ani nevšimla že zde není sama. Nějak se vzpamatovala z té překvapenosti a uložila zase zpět zrcádko a rozhlédla se. Už jí bylo jasné že je v nějakém chrámu. Pohled jí sklouzne na divné oválné věci, které vypadají tak trochu jako nějaké kameny ale pak jí cosy vyděsí. Všimne si nějakého divného hadovitého tvorečka, který si to ťape k ní a jí to vyděsí.Tak nějak polekaně zavřeští a rozhodně to není nic příjemného pro uši. Když si pak tne muž vezme toho tvorečka, o kterém usoudí že je drak, pod kontrolu a zamračí se. "Copak si ho nemůžeš hlídat? To snad chceš aby mě sežral?!" Pustí se naštvaně do něj a při tom dětinsky podupává nohou. Vypadá tak trochu komicky.

Zaradyn: Když ho jeho-druhá-duše vezme do náruče vystrčil aspoň výhružně hlavu, vycenil zuby a zasyčel. Kdyby ho jeho-jezdec nedržel tak pevně skočil by na ni a kousnul by ji jak to měl původně v plánu, ale to mu jeho-druhá-duše bránila a tak aspoň cenil zoubky a syčel na tu odvážnou dívku, která vstoupila do chrámu Tarukaah.

Laivindil: Myslel si, že když na ní bude milí bude zas milá ona na něho, ale jak se zdálo tak to tak nebude. Zamračí se a probodne jí pohledem. "Příště ho budu více hlídat," odpověděl jí. "Kdyby tě sežral nestalo by se zas nic moc zvláštního," dodal, ale už jen šeptem, aby ho ta Černovlasá neslyšela. Pak se Lai vrátil blíže k Sit, protože na ní měl spoustu otázek ohledně Predátora a toho co má teď dělat, protože vůbec nic nevěděl.

Zaradyn: Ještě jednou zlověstně zasyčel než jeho-dvounohý odešel zpátky k Ohnivé a její-druhé-duši. Pozvedl výše hlavu, aby lépe viděl na Kart a znovu jí poslal několik pocitů, že je rád, že je tady s nimi. Ocáskem přitom nebezpečně houpal ze strany na stranu a chvíle mi sledoval Černovlasou.

Zoe: Je naprosto šokovaná jednáním toho někoho. Je uražena tím jak se k ní zachoval a proto si odfrkne, založí ruce na prsa a pootočí od něj hlavu. "To je všechno co mi řekneš?! Nechal si toho svojeho hado-draka aby mě málem sežral a ty řekneš jenom tohle?!" Začne dělat všelijaké scény a při tom divoce mácá rukama. Z ničeho nic se zase uklidní a vytáhne zrcátko. Začne se v něm všelijak prohlížet,špulit na svůj odraz špulit rty a trohcu se předkloní, a zrcátko si namíří na svá prsa a spokojeně mlaskne. Je jasné že je sama se sebou velmi spokojená ale pak si začne ještě něco mumlat. Zaslechla nějaké to jeho mumlání ale moc z toho neslyšela a rozhodla se že nebude věnovat pozornost někomu méně důležitému než je ona.

Sitiris: (celou dobu se rozplývala nad tím malým drobečkem. když se k nim lai otočil vztáhla nad něj ruku že si ho pohladí. jeho žluté oči na ní upřeně hleděly a ona už už chtěla položit ruku na jeho malé tělíčko na znamení přátelství, když v tom ji vyrušily kroky. Ohlédla se a uviděla dívku s dolouhými černými vlasy. zamračila se. Co tu sakra dělá?sem nikdo nesmí krom jezdců a těch co je volá jejich nevylíhnutý drak! Pomyslela si a vrhla na dívku nepřátelský pohled. Maličký seskočil z Laiova náruučí a oběhl jí a zastavil se u Kartis)

Kartis: (mlčky stála a pozorovala danou Situaci. uviděla tu ženu a otočila se na ní. Maličký k ní přiběhl a poslal jí své půocity myšlenkami. Kart z toho byla trochu zmatená jelikož ten prcek ještě neuměl své pocity dost dobře formulovat a tak si to přebrala po svém. Vztek,strach,štěstí,zuřivost,naštvání,radost. No bylo toho hodně. když se maličký vydal k té dívce a snažil se na ni zaútočit Kart se ho snažila zastavit) * počkej maličký tohle nemůžeš. neútočí se bezdúvodně na lidi co vejdou do chrámu. To se nedělá* (napomenula ho. Lai si ho vzal do náručí)

Sitiris: (mlčky sledovala situaci a pak danou osobu pozdravila a zeptala se) " kvetha! Kdo jsi a co tu pohledáváš?tady by jsi se neměla pohybovat. Navíc. Ten maličký" (zarazí se uprostřed věty a dojde jí že ani nezná jeho jméno) " Laii jak se vůbec jmenuje? " (pokračuje dál ve svém monologu) " by tě stejně nesežral. Draci nejedí lidi a navíc je čerstvě vylíhnutý. Nacházíš se v dračím chrámu Tarukaah a tady není dovoleno se volně pohybovat pokud nejsi jezdec" ( sit přestane mluvit. Ta chvíle ticha při dráčkově vylíhnutí ji donutila doběhnout co vynechala. Ta osoba byla asi vyděšená z maličkého a tak už jí raději dál nezatěžovala. Lai k nim přistoupil. Sit si malého pohladila. Byl velice roztomilý.Když ale černovlasá začala vyvádět Sit se rozčertila) " přestaneš tu ječet. Tady má být klid. jestli už jsi skončila poprosím tě aby jsi odešla"

Kartis: (ta černovlasá dívka ji přišla velice hlučná a tak se na ní zamračila. Drobeček jí opět pár pocitů už trochu srozumitelnějších a tak mu poslala náznak náklonosti a radosti z jeho příchodu) *Klid maličký. Ona ti neublíží* (ušklíbla se a dál jedním okem pozorovala tu krasotinku se zrcátkem)

Laivindil: Podívá se trochu zaraženě na Černovlasou. Připadá jí jako blázen když tady začne rozhazovat rukama, ale nic neříká. Když už chce něco říci a otevírá ústa začne mluvit Sit, a proto ústa zas zavře. A čeká až ta žena Sit odpoví. Predátor se mezitím uklidnil a teď v jeho náruči ležel klidně a bezhybně. Jako by čekal až se k němu něco přiblíží a on by po tom mohl skočit.

Zaradyn: Potom co k němu promluvila Ohnivá přestal syčet a obrátil se na ní. Uklidnil se a přestal se hýbat. Přitom jen čekal až se k němu něco příblíží a on by potom mohl natáhnout hlavu. Měl totiž veliký hlad. Proto za chvíli když k němu nic nepřišlo ani nepřiletělo poslal pocity své-druhé-duši označující, že má hlad a že už ho to zde nebaví.

Laivindil: Sit se Hnědovlasého zeptala na jméno Zeleného. On jen pokrčil rameny, protože ho nevěděl. "Nevím, ještě mi ho neřekl," odpověděl. V tu chvíli mu Predátor dal najevo svými pocity, že má hlad, a proto se otočil k Sit. "Mohli by už jsme jít? Zelený má hlad," promluvil k Sit.

Zoe: Trvá jí dýl než jí dojde že tam je ještě nějaká žena s velkou dračicí, a proto raději utichne. Neví co to do ní vjelo ale moc ráda křičí na lidi, takže si to nemohla odpustit. ZNuděně se podívá na Sit a pochopí kde je. Na chvilku otevře pusu, ale pak jí zase zavře a nějakou dobu nic neříká. "Tak to jsme nevěděla." Přizná to ač velmi nerada ale tváří se velmi lhostejně a mávne rukou. Rozhodne se že zde není nic oc by jí mohlo zajímat, což jí také naštve a ona se otočí na podpatku ale ještě tam zůstává. "Mimochodem ten tvůj drak má nějaké trochu špinavé šupiny"Řekne Sit naštvaně, jelikož se jí nelíbilo že jí poslala pryč.