Dračí chrám Tarukaah

Kartis: *vsadím se že ho volá dráče* ( sebejistě pronesla Kart Sit do mysli..jakoby to Sit už dávno nevěděla)

Sitiris: "mlha?" (usmála se a podívala se na ostatní) " Tak to vítej u chrámu Tarukaah" (Sit měla radost tušila co bude následovat a taky věděla že by mu neměnili nijak tu chvíli pokazit proto se hned obořila na Gana) " už ho nech..není nebezpečný" (ale zároveň se na něho usmála aby věděl že to nemyslela zle. Po té Sit schodila kápi a rozpustila si vlasy. stuhu schovala do kapsy a podala cizincovi ruku) " těší mě. Já jsem Sitiris a Ta ohnivá nevrlá je Kartis" (ukázala na ni)
Kartis: *kvetha* (slušně pozdravila ale potom odpochodovala pod strom do stínu. Byla ublížená že ji Sit ignoruje)

Arrgan: (Odfrkne si nosem, ale ne tak aby to vyznělo pohrdavě a zastrčí meč tam kam dle měřítek společnosti má patřit. Poté se pokusí usmát, což odhalí jeho jemně zašpičatělé zuby.) "No a Já jsem Arrgan a říkají mi Vlčí oko." (Prohlásí a napne své svaly, neboť cítí co chce jeho dračice udělat. Neví a asi ani nechce jí v tom zabránit, zjišťuje že být dominantní a dávat to najevo není až tak špatné... Na co to myslím? Pokárá sám sebe.)

Electra: (Jak je jejím zvykem, chvíli dělá, že si cizince nevšímá, ale poté najednou natáhne dlouhý krk a lehce šťouchne hlavou do návštěvníka a mrkne na něj svým okem, příčemž se pokusí o to samé, o co její jezdec, nicméně, u draka to vypadá jen jako vycenění zubů.) *A já, ta temná a úchvatná dračice jsem Electra a říkávají mi Divoká temnota.* (Poté vyfoukne obláček dýmu z nozder a nechá si kolem těla pableskovat trochu elektřiny.)

Arrgan: (Povzdechne si a podrbe Electru na hlavě, když na ní teď dosáhne.) "Eh, omluv neomalenost této ještěrky, ještě se asi nenaučila že děsit lidi nění nejlepší způsob jak se u někoho dobře zapsat. I ldyž... Ne že by to drak potřeboval, že?" (pronese celkem milým a pobaveně vybarveným tónem.)

"No ano, bílá mlha s občasným třpytem," odvětil. Thi se díval z jednoho na druhého a snažil se zapamatovat si jejich jména. Když ho rudá dračice pozdravila v mysli, mírně sebou cukl. Nebyl na to zvyklí. "Já jsem Thial," prohlásil následně i on a podal svou ruku hnědovlasé dívce, které se mu představila jako Sitiris. Jeden z draků, přesněji veliká dračice ho drcla svou hlavou. Mírně poté couvl. I tato dračice mu promluvila do mysli díky čemuž sebou mírně cukl. Hold nic takového nečekal a nebyl na takové věci zvyklí. "To máš pravdu," odvětil s pokýváním hlavy Arrganovi.

Via: Významně se podívá na Thiala a pak se usměje. ,,Zkusím ti trochu napovědět... Vidíš před sebou velký chrám a u něj bytosti s draky... Copak myslíš že je tohle za chrám?" Upřeně se pak na něj zadívá, možná z ní jde trochu strach, ale myslí to dobře.

Thëo: ,,Ještě jsem se nepředstavil, jsem Thëollin a patřím k mé jezdkyni Vianě. Není těžké uhodnout co se ti tvůj osud snaží sdělit, Thiale, jen přemýšlej." Dodá ještě za Vianu.

Kartis: (když sebou Thial cukl uvědomila si že asi není zvyklí na to aby se mu v mysli ozýval cizí hlas a proto se mu zlehounka omluví) * Nezlob se...neuvědomila jsem si že nebudeš jezdec* ( po té se narovná a snaží se o roztomilý pohled)

Sitiris: (prohlédne si ho od hlavy až k patě a po té se nakloní k Vie) " Myslíš si to co já" (usměje se a potom si cizince znovu prohlédne) " Na kterého ho typuješ" ( dá ruku na Sitakart a po té se ohlédne na Kartis a zpět na Thiala) " Myslím že ta mlha tě vedla do chrámu. Být tebou jdu tam" ( naznačila mu rukou k bráně)

Via: Nakloní se k Sitiris a pošeptá ,,Je to úplně jasné, už dlouho jsem tohle neviděla. Nevím, vypadá roztomile, určitě to bude nějaký vyjukaný dráček, ostatně jako všichni ze začátku" uchichtne se. ,,Ano, ano, být tebou, jdu do chrámu a to co nejdřív."

Nad chrámem se mihne zelený drak, který tiše a lehounce přistane. I když je Falka starší, jak Dabaran, stejně je velká jako on. Se svou jezdkyní, zahalenou v kápi opatrně dosedne na zem, složí opeřená křídla a s ustrašeným, leč zvědavým pohledem se podívá po ostatních, větších dracích, až nalezne i Velkou Divokou. Jemně se sehne, aby mohla postava v kápi sesednout a poté si sedne, s krkem lehce sklopeným, ale s očima zkoumající okolí.

Rah-Nore, jezdkyně dračice Falky a příbuzná Arrgana ladně seskočí ze své dračice, kterou před seskokem pohladí po mohutné a již celkem dlouhé hřívě. Zprvu se nechtěla zapojovat do dění, jen počkat, co se bude dít a zda-li o ni někdo projeví zájem, ale povšimne si malé postavy, stojící blízko Arrgana. Vedle něj nalezne také osobu, kterou vidět zrovna netoužila. Reu. V duchu napočítá do pěti, aby přestala myslet na takové věci a s úsměvem, který by mohl prokouknout jen velmi dlouholetý přítel vykročí k hloučku lidí, které vlastně ani nezná. "Ehm..." Pronese, ale poté jí selže hlas, který nemusela dlouho používat. Odkašle si a zkusí to znovu. "Eh, promiňte..." Poté ze sebe vydá udivený výraz a jakože překvapeně se podívá na Arrgana. "Arrgane?" Vypískne a, aniž by o tom přemýšlela, ho obejme.

Mezi tím se zelená dračice ostýchavě zvedne a popojde k Velké Divoké. *Kvetha, Divoká Temnoto... Dlouho... Dlouho... Dlouho jsme se neviděli, že?* Pronese. Jo dlouho... Tehdá jsem byla malé dráče... Asi jím, jak se koukám stále jsem... Řekne si. Poté ale uvidí jednání své jezdkyně. Nesouhlasně zamručí, *Rah, neměla by jsi lidmi manipulovat... A neměla by jsi se k němu takto mít... Víš že to není tvůj samec...*

Černovlasý mladík začal přemýšlet. Vlastně se chtěl zeptat už předtím kde se to vlastně nachází, ale otázka byla položená jemu, a proto se rozhodl, že na to prostě musí přijít. "Hm.. Chrám s dračími vejci?" Zeptá se po chvíli mírně nejistě. "Těší mě Thëolline," prohodil následně k velikému drakovi, který se mu také představil. Jenže na to co se mu osud snaží říci doopravdy nemohl přijít. "To nic," promluvil následně k rudé dračici s menším úsměvem. Následně ho dvě Jezdkyně vyzvali, aby šel do chrámu. No, i přesto ho pořád nenapadlo, proč ho sem vlastně ta mlha zavedla. Že by v tom chrámu na něho něco čekalo? Thial tedy přikývl a nejistě se rozešel směrem k bráně. Zastavil se na půl cesty když přistál další drak se svým Jezdec. Ovšem následně se znovu rozešel k chrámu ke kterému brzy došel. Na chvíli zůstal stát na začátku, ale nakonec se znovu nejistě rozešel dovnitř. Ale stejně se po chvíli zastavil. Byl to úchvatný pohled. Takže to byli doopravdy dračí vejce? Vypadali spíše jako drahokamy..

Rea: rudovláska se zarazila, když poslouchala povídání o bílé mlze a následný rozhovor dvou starších jezdkyň ji jen utvrdil v domněnkách. "Jak se jmenuješ? Odkud přicházíš?" zeptala se zvědavě cizince, který se zatím ještě nepředstavil jménem. Potom však přiletěla Falka s Rah-Nore na hřbetě. Arrgan jí vyprávěl, jak to ti dva mezi sebou mají, nebo spíše... měli mít, a projela jí vlna žárlivosti.

Dabaran: *Klid, moje milá, teď není čas na výbuchy. Nebylo by to hezké prostředí pro zrození draka.* snažil se Rudý uklidnit svou jezdkyni. Myslí se jemně otřel o mysl Falky na pozdrav. Pak se pomalým krokem vydal za Thialem, aby mohl nahlížet do chrámu, až se mladík dostane k vejcím.

Na cestě k bráně ho ještě někdo zastavil. Byla to dívka, která nejspíše jeho jméno přeslechla. "Jmenuji se Thial a pocházím z Ghül-Dranu," odvětil směrem k ní s mírným úsměvem a poté už pokračoval dále..
chrám uvnitř byl doopravdy nádherný, ovšem ještě více hezčí byli dračí poklady. Rozhodně si nikdy nemyslel, že je jich zde tolik. Thial chvíli stál na jednom místě, ale nakonec se odvážil pohnout přičemž se rozešel směrem ke zlatému vejci. Ne, že by ho nějak více lákalo, ale připomínalo mu to peníze, které občas někomu ukradl. Nejdříve na něj chtěl sáhnout, a proto natáhl ruku před sebe, už už se ho dotkl když ruku stáhl zpět k tělu. Byl to jakýsi divný pocit, který mu říkal, ať na něj nesahá, a proto se od zlatého vejce otočil a prohlížel si ty ostatní. Ovšem první, které ho zaujalo bylo modré, a proto se k němu pomalu vydal. Okolo vejce bylo trochu prachu, snad jakoby vejce leželo zde nějakou dobu, ale na vejci žádný prach nebyl. To bylo velmi zajímavé. Thial si vejce prohlížel, ale raději na něj nešahal..

Černovlasý kýchl a potom ještě jednou. Prachu zde bylo doopravdy hodně. Mladíka toto vejce doopravdy zaujalo, a proto se k němu trochu více nahnul, aby si ho lépe prohlédl. Jak si brzy všiml, přes vejce se míhali slabé odlesky od slunce. Také si všiml jakých si vlnek, které se hýbali? To se mu spíše jen zdálo.. Mladík se narovnal a usmál se. Nikdy si nepředstavoval, že by se ocitl na takovém místě. No, ale to si nejspíše nepředstavovali ani ti venku a teď je doprovázel drak.. Modré vejce jako by zapulsovalo, ale proběhlo to tak rychle, že si tím mladík nebyl jistý. Thial pomalu natáhl ruku dopředu. Prsty se opatrně dotkl modrého vejce, ale ruku hned zas stáhl.

Nezdálo se mu to. Vejce doopravdy pulsovalo. Poté co ruku odtáhl začalo vejce znovu pulsovat a dokonce i zářit. Ona záře začala zesilovat a vlnky na vejci jako by se změnili na vlnobití. Mladíkovi se úsměv o něco více rozšířil a opět opatrně položil prsty na skořápku modrého vajíčka. Že by se toto vajíčko líhlo? Thialovi se úsměv ještě více rozšířil. Po chvíli prsty zas sundal z vajíčka a rozhlédl se, ale nakonec pohled znovu stočil k modrému vajíčku.

Mladík sledoval vejce s velikým úsměvem. Nikdy by ho nenapadlo, že v jeho přítomnosti se vylíhne nějaký dráček. Pokud se vůbec tento rozhodl doopravdy vyklubat. Ale jak brzy zjistil, dráče se doopravdy rozhodl vyjít na svět. Thial si všiml jakési prasklinky na vejci, která se rozšiřovala do všech směrů. Úsměv se mu proto ještě více rozšířil. Chvíli na tu ze skořápky vykoukl modrý ocásek s jakousi dvojitou blánou. Ocásek kmital ze strany na stranu a díky tomu rozbil zbytek skořápky. Teď už místo vajíčka na podstavci ležel nádherně zbarvený dráček. Mladík měl smíšené pocity a bál se teď pohnout. Dráček pozvedl hlavičku a zapískal. Thial se ještě více usmál a opatrně natáhl ruku směrem k dráčkovi, ovšem ten mírně ucukl, nejprve ruku očuchal a poté opatrně natáhl hlavičku, aby ho mohl jeho vyvolený pohladit. To také mladík udělal. Byl to zvláštní pocit když se modrého dráčka dotkl, nedokázal to popsat slovy, ale rozhodně tento pocit byl nádherný. Thial vzal opatrně dráčka do náruče, byl doopravdy nádherný. Ještě předtím než se mladík rozhodl vyjít z chrámu zas ven se sehnul, aby sebral kousek skořápky z vajíčka, poté co se narovnal se se šťastným úsměvem vydal ke dveřím chrámu kde byli ostatní. Dráček zůstal v jeho náruči a všechny si nedůvěřivě prohlížel všechny ostatní draky a lidi.

Via: Všimne si nově příchozí i s drakem, ale nevěnuje jim žádnou pozornost. Její plná soustředěnost se věnuje očekávání na to, kdy Thial vyjde ven. Poté co se tak stane, přijde k novopečenému jezdci. ,,Vítej mezi námi, Thiale. Ode dneška je z tebe jezdec, i když na svůj první let si budeš muset nějaký ten čas počkat."

Thëo: Natáhne k Thialovi hlavu, ale jeho pohled směřuje k dráčeti. ,,Zdravím, maličký. Mé jméno je Thëollin a tohle je má jezdkyně Viana. Jaké je tvé jméno?" Prohodí k mláděti myslí.

Sitiris: (mile se usmívala a myslela si svoje když přilétla jezdkyně se zeleným drakem. pokývla hlavou) " kvetha" ( to samé ale s hlubším úklonem pozdravila jejího draka) * kvetha zelená* ( potom už se jen dívala jak Thial zamířil k chrámu. Když z něho ovšem vypadlo že pochází z Ghül-Dranu. Sit spadl úsměv. chtělo ho zastavit a vyptat se ho okmažitě co je zač ale nechala to být řekla si že počká na lepší příležitost)

Kartis: (ucítila od Sit vzrušení a zvědavost a i velkou nervozitu. trhla sebou) * Co se děje Sit* ( optala se a snažila se jí vbourat do mysli)

Sitiris: *NIc Kartis všechno je v pořádku* ( snažila se to zamaskovat a dál sledovala Thiala ale už ne jako cizince. PO chvíli čekání to v chrámu zazářilo Sit přes Kartisininy zasílané pocity a smysly ucítila přítomnost nového draka. Byla nadšená. Po další notné dávce času vyšel Thial s modrým dráčkem ven. Sit se spolu s Kartis se ho vydaly přivítat) " Gratuluji ti Thiale a taktéž tě vítám" (usmála se a natáhla dráčkovi ruku) * Tebe též vítám na světě malý modrý* ( nemohla se na toho modrého vynadívat) " co je to za druh draka" (tázavě se podívala na Viu)

Kartis: (Když se dráče vylíhlo Kartis to předávala dál Sit. Bylo to jako u Lae a Zara. stejně vzrušující. Když vyšli ty dva ven vydala se spolu Sit za nimi) * kvetha maličký já jsem Kartis a tvé jméno je?* ( lehce k němu přičichla a vypustila malou dávku kouře)

Dráček se nedůvěřivě podíval na dívku, která k nim přišla blíže. I na jejího draka koukal mírně nedůvěřivě. Nevypadalo to, že by chtěl zatím promluvit.
"Děkuji, a myslím, že za to čekání to bude stát," odvětil s úsměvem. Bylo mu jedno, že zatím na svém dráčkovi nemohl létat. Thial sklonil pohled k dráčkovi a usmál se na něj. Byl to doopravdy nádherný pocit, mít teď někoho komu se mohl se vším svěřit. Následně k nim přistoupila Sitiris se svou dračicí Kartis. Obě mu také gratulovali.
Dráček před rukou Hnědovlasé ucukl a přitiskl svou hlavičku ke hrudi svého vyvoleného. Cítil se takto bezpečněji. Jako předtím zelený drak se ho i tato veliká rudá dračice zeptala na jméno. Měl jim odpovídat? Adurian, prohodil nakonec všem přítomným do mysli a mávl ocasem ze strany na stranu. Následně obmotal ocásek o kolo Jezdcovi ruky, aby tak dal najevo, že je je jen jeho.
"Máš nádherné jméno," zamumlal k modrému dráčkovi tiše a usmál se. Byl rád, že si ho tento dráček vybral. Byl doopravdy nádherný a ojedinělí a hlavně, byl jeho.

Mladík se zaposlouchal do toho co povídala jedna z Jezdkyň o jeho dráčkovi. Vodní drak? To je skvělé! Pomyslel si Thial s úsměvem a podrbal dráčka na hlavičce.
Adurian také poslouchal onu Jezdkyni. Hlavu měl přitom stále přitisknutou k hrudi svého vyvoleného. Když ho Thial podrbal, vycenil zuby do dračího úsměvu, jak bylo vidět, drbání se mu líbilo. Nepůjdeme někam jinam? Mám hlad, ozval se Modrý po chvíli. Vyhládlo mu z toho jak se dostával na svět. Také byl už unavený, ale nejdříve se chtěl na jíst.

Dabaran: Rudý následoval Thiala až ke chrámu, kde zastavil a jen nakukoval dovnitř. Ne, že by se do chrámu nevešel, ale ani nebyl už žádný drobeček a nechtěl ohrožovat poklady ukryté v různobarevných skořápkách. Všiml si, jak se mladík zastavil u zlatého vejce a zaváhal. Dabaran zpozorněl, ovšem aktivita přišla až od vejce modrého. A když praskla skořápka, Rudý si začal vybavovat všechny draky modrých odstínů, co kdy poznal. Arthas, Creeya, Electra, Andëmon. Ze vzpomínek jeho jezkyně také Dorteen, Mithrid, Nertton, Viconie, Igrättis, Säsha, Ormelis a modrozelená Lenora, dračice její opatrovatelky z mládí... každý byl jedinečný a ten co se právě dral na svět také bude. *Vítej, maličký,* pozdravil dráče a natahoval krk dovnitř chrámu, aby si drobečka lépe prohlédl.

Aduriana pořád svírala jeho druhá duše, ale to malého dráčka po chvíli unavilo, a proto se brzy ocitl na zemi. I tak, ale zůstával u svého vyvoleného. Co kdyby se rozhodl vzdálit? To by přeci nešlo! Posadil se tady a rozhlížel po ostatních. Ty asi taky nebudeš mít nic k jídlo, co? Zeptal se po chvíli rudého dráčka, který ho vítal na světe. Byl z ostatních draků nejmenší, a proto se rozhodl zeptat právě jeho. Vycenil zuby, jako by do úsměvu a čekal na odpověď od Rudého.

Sitiris: (stáhla ruku chápala že se Maličký musí ještě rozkoukat) " Máš krásné jméno Aduriane" (usmála se a prohlédla si ho. Když Via pronesla svoji tezi zamyslela se a pořádně si malého prohlédla) " máš pravdu vypadá to na vodního dráčka. Máš velké štěstí Thiale. Vodní draci mají velkou moc a jsou ojedinělí" ( prohlížela si stále aduriana. Po té ji napadlo že by dráček mohl mít hlad. Vždy sebou nosila svůj ruksak a v něm něco na zub. Sundala ho a otevřela. Chvilku se v něm prohrabovala a po té vyndala kus zauzeného masa. Prohlédla si dráčka a přemýšlela jestli to má rozpůlit nebo ne. Usoudila že bude mít velký hlad a proto ruksak opět zavřela a postavila se. Uřízla kousek masa a natáhla ruku k Adurianovi) " vezmi si máš určitě hlad" (pobídla ho a čekala na reakci)

Kartis: (když uslyšela že maličký je vodního typu usmála se pro sebe a spokojeně se na něho dívala. Potom zaslechl směrem od Rei jméno při kterém ji píchlo u srdce tak silně že i Sit to pocítila na velké úrovni)

Sitiris: ( srdcem ji z ničeho nic projela obrovská bolest a žal. Okamžitě se ohlédla na Kartis a začala vnímat i Reu) * Kartis si v pořádku?* ( ustaraně se na ni podívala)

Kartis: (neodpověděla. Stáhla křídla a odešla o kus dál kde se schoulila pod stromem. To jméno bylo Mithrid. Kart i po těch letech na něj nezapoměla a věděla že nezapomene. obvzlášť když stále v chrámu bylo jejich společné vejce)

Sitiris: (vrhlavražedný pohled na Reu) " Reo" (řekla tak trochu káravě a očima naznačila ke Kartis)