Dračí chrám Tarukaah

Electra: (Stočila křídla a přistála. Potom se sehnula, aby mohl její jezdec pohodlně z ní seskočit. Potom se narovnala a složila křídla. Poté se vydala za svým jezdcem, který kráčel po pěšině.)

Arrgan: (Když seskočil z Electry, rozhlédl se kolem a nasál vzduch. Poté Vykročil k bráně chrámu. Když k ní došel, zastavil se.) *Electro, tady jsem prožil část svého života a tady jsme se poprvé setkali. Ale nyní nemůžeš vstoupit tímto vchodem, jelikož jsi moc velká a já taky ne, protože již nečekám na draka. Proto se vydáme do bočního vchodu, kudy chodí dospělí draci a kudy chodí mniši a učňové.* (Poté se vydal ke zmíněnému vchodu. Když vyšel, na nádvoří nikdo nebyl, protože byla zrovna bohoslužba. Došel k místům, kterým by se dalo říkat dračí stále, protože se tam ubytovávali draci. Našel hezké místo pro Electru a sám s vlčaty došel až k sobě do pokoje. Tam si vybalil, protože tu chtěl na chvíli zůsttat a hlavně se vyspovídat svému mistrovi, který byl bývalím dračím jezdcem a mágem. Zestárl a v jedné bitvě přišel o draka. Tak odešel do chrámu a začal učit mladé jezdce, kteří neměli domov. Arrgan Připravil vlčatům jejich místa. V tom vešel do pokoje starý vlk. Přátelsky se podíval na Arrgana a bezeslova se vydal k Vlčatům. Mezitím skončila bohoslužba a Arrgan se vydal hledat svého Mistra. Našel ho v jeho pracovně. Když do ní vešel, poklekl a sklonil hlavu, protože měl k němu velký respekt.) Mistře. Zdravím vás.

Mistr: I já tebe, mladý jezdče. Prosím, vstaň a Posaď se. Zřejmě tě něco trápí, takže se mi svěř.

Arrgan: (Chvíli se zamyslel.) Děkuji. (Posadil se na nabízenou židli.) Já... Já jsem se zase proměnil o úplňku a napadl jednu členku Jezdců. Nechal jsem si jizvu, která se táhne přez oko, abych na to nikdy nezapoměl. Velmi mne to trápí, protože jsem jim neřekl to o tom co se stane když jse nenajím. Marsy odešla a já se bojím že kvůli mě. (když domluvil, slkopil hlavu.)

Mistr: Chlapče, teď mě poslouchej. (Řekl vlídným hlasem.) Tuším, proč jsi jim to neřekl. Nechzěls je polekat. Měls jim to říci, ale co se stalo stalo se a ani ti, kdo umí cestlovat v čase s tím nic nenadělají, protože se minulost nemá měnit. Ta jizva, to je jistě dobrý nápad, dodává ti ještě větší vlčí obličej a je vidět, že jsi válečník. A pokud odešla, jistě se vrátí, protože ten, kdo se na někoho hněvá dlouho, je nehodný titulu Dračího Jezdce. Teď jdi a přemýšlej o mých slovech. Jo a prosím tě, vysvětli své dračici že kuchař vaří jídlo, ne že se vaří kuchař.

Arrgan: (Při posledních mistrovo slovech se usmál. Electra opět nezklamala. Zvedl se a s úklonou odešel za Electrou, kterou ihned poučil, k čemu co slouží.)

Argan: (Když ráno vstal a oblékl se do svého starého roucha, šel do jídelny na snídani. Poté se konala bohoslužba, které se účastnil, jako každý učeň. Když zkončila, šel na nádvoří, ale od tamtud se ozýval nějaký velký hluk. šel se tam podívat.) Electro, bože co to zase vyvádíš? (Při jeho slovech se několik kolemdoucích mnichů pokřižovalo a sepjalo ruce. On mezi tím se snažil uklidnit Electru, která vrčela a snažila se napadnout jednoho z pečovatelů.) Electro, klid, tohle jsou pečovatelé chrámu, pečují o draky a jejich vejce. Nemusíš se bát! A hlavně ho nestrkej někam do kýble nebo do kotle, jako jsi to udělala včera s kuchařem. (Poté Electře přejel konejšivě po krku, přičemž bolestí sikl, jak Electře půlzovaly okolo těla elektrické výboje. Poté se omluvil, osedlal ji a řekl.) *Electro, asi tu déle nezůstaneme, protože jsi pobouřila více než polovnu chrámu. Dojdu zbalit. Vlčata tu nechám.* (Tak i udělal, v chvatu se rozloučil s mistrem a omluvil se, nasedl na Electru a společně odletěli někam do dáli.)

Electra: (Po několikahodinovém mlčení se zeptala) *Kam to bude, jezdče?*

Arrgan: *Nevím. by jsme mohli prozkoumat několik měst. Co říkáš?

Electra: *Dobrý nápad. Tak asi kam nás vítr zavane?*

Arrrgan: *Ano, asi tak.* (Poté se pohodlněji uvelebil a nechal se plně unášet svými myšlenkami.)

Rah-Nore: (Když jsem vešla a poznala budovu, přišel ke mě nějaký muž. Byl oblečen jako mnich. Pozdravil mne a já jeho. Poté se zeptal.)
Mnich: Co tě sem, do dračího chrámu, přivádí?
Rah-Nore: Ani nevím. (Sama jsem to opravdu nevěděla. Avšak, když jsem popošla k jednomu menšímu vejci, začalo praskat. Já jsem lekla a otočila se, ale mnich zmizel. Vejce prasklo a malý dráček, ¨dosud ukrytý uvnitř, se na mne podíval. V tu chvíli jsem věděla, že to je můj společník. Bezeslova jsem dráče vzala do náručí a odešla. Mířila jsem směrem do tábora. Mladá dračice, neboť po bližším zkoumání jsem zjistila, že je to holka, okolo mne. Někdy jsem ji nesla, to když jsme šli už dlouho. Když měla dračice hlad, lovila jsem jí ryby v orlí podobě, neboť se malé nelíbylo, když jsem jí ulovila něco živějšího, třebas veverku. Společně jsme za dva dny dorazili do Tábora. Unaveně jsme usedli k ohni. Malá dračice se mi uvelebila do klína a já ji hladila po zlatavé hřívě na zádech.)

Electra: (Hrdě pohodí hlavou a nasaje okolní vzduch. Poté zařve a snese se k zemi. Přistane lehce, trochu to s jejími pasažéry zřejmě zahoupalo.) /Oběma/ *Jme zde, vystupovat. A odsedlat, vlčku, se sedlem se mi špatně loví a už mám hlad.* (S tím se skloní a nechá vystoupit své cestující.)

Arrgan: (Usměje se při příletu. Poté se narovná, aby při přistání nespadl. Usměje se a sleze ze své dračice.) "Díky, Electro." (Řekne směrem k dračici, poté nabídne ruku Ree, aby mohla slézt.) "Tak jsme tu." (Řekne a mávne rukou směrem k chrámu.) "Eh... Já... Jestli chceš, tak půjdu, aby jsi si mohla v klidu vychutnat ten nádech mystického místa." (Řekne a promne si zátylek.)

Rea: (Při klesání pocítila mírnou závrať, což ji dost překvapilo vzhledem ke klidnému charakteru celé cesty. A tak se jí trochu motala hlava, když Electra dosedla na zem, a byla vděčná za nabídnutou ruku. Až potom se rozhlédla, kde to vlastně je, načež se jí zatajil dech. Monumentální a zároveň křehká budova vyzařovala jakousi magickou auru, která okamžitě uklidnila rozbušené Reino srdce. Mohla jen zírat, a kdyby na ni Gan nepromluvil, snad by i zapoměla učinit poklonu dračici, která jí dovolila letět na svém vysokém hřbetě.) "Tisíceré díků, Electro - Divoká temnoto!" (zahlásila a teatrálně se uklonila. Draci rádi byli terčem pozornosti - alespoň tak to bylo snad u všech draků, se kterými se Rea setkala. Potom se Rea podívala na Gana a mile se usmála.)"Možná mi dej chvíli, chci si chrám nerušeně prohlédnout, ovšem potom bych tě zase ráda viděla! Doufám, že mi ukážeš místo, kde si tě vybrala Electra za svého jezdce!" (nasadila trochu skotačivý výraz, neboť byla hrozně nedočkavá, až se vydá do chrámu. A tak se vydala pomalým krokem k budově, a čím byla blíže, jako by byla záře silnější. Až nakonec zjistila, že záři vydávají krystaly - Rhiny, kterými byl chrám posetý. Byla to opravdu skvostná podívaná, při které se kolem míhaly paprsky barevných světel, jak se světlo lámalo o povrch krystalů.)

Arrgan: (Pokyne hlavou.) "Ano, tak já jdu. Za chvíli jsem zpátky, to se neboj." (S tím se ukloní a odejde. Projde se nedalekým lesem, uloví a sní dva králíky a umyje se, poté se vrátí k chrámu.) "Tak jsem zde." (Pronese a podívá se po Ree.)

Electra: (Pokýve hlavou nad Reinou úklonou. Líbilo se jí, když se k ní takto někdo choval. Poté se vznesla a odletěla, jen tak, proletět se.)

Rea: (vydala se k obrovskému schodišti a dlouho obdivovala tuhle monumentální stavbu - neodvažovala se narušit zdejší klid, jenže nakonec jí stejně přemohla zvědavost. Když vyšlapala po schodišti, otevřel se jí pohled na místnost, obrovskou místnost se zvláštními stupínky, na kterých ležela dračí vejce - někde byla prázdná místa nebo skořápky. Ree se téměř zamotala hlava při takovém množství světla a barev a pečlivě si vejce, jedno za druhým, prohlížela. Kdykoliv se však začala o nějaké vejce zajímat více než o statní, zmocnil se jí nepříjemný pocit, že ji někdo sleduje a musela pozornost odvrátit. Téměř jako kdyby jí samo vejce chtělo dát najevo, že Rea není jeho vyvolená. Muselo tu být spřadeno mnoho kouzel, jen blázen by se pokoušel vzdorovat. Když se Rea dokochala, vyšla ven, aby počkala na Gana. Ten se za chvíli objevil, a proto se mu vydala vstříc) "Kvetha," (hlesla tiše) "Pujdeš mi ukázat to místo?"

Thea: *Pohled na vysokou monumentální stavbu chrámu rýsující se v dáli mezi stromy rozvíří dávné a téměř zapomenuté vzpomínky. Přidá do kroku aniž by spustila svůj cíl z očí. Řady stromů se zanedlouho rozestoupí a jezdkyně se ocitne před chrámem, zastaví se. Nechá v mysli odeznít sílu vzpomínek, než vykročí vpřed. Nestačí však ujít ani krok, když si všimne dvou postav u vchodu a reflexivně sebou trhne zpět do stínu stromů lesů, z nichž vyšla.*

Když Sit s Kart doletěly k chrámu. Sit se zaradovala, jelikož chrám stál a vypadal uplně stejně jako předtím.
Sititiris: *Snes se k němu nemůžu se dočkat až se do něho podívám*
(Kartis se snesla před chrám. Sit z ní seskočila a uviděla dívčinu která jí někoho připomínala) " Kvetha" (zvolala Sit na dívčinu.která ovšem už debatovala s někým jiným tak ji Sit nechala. Dál si prohlížela blaženě chrám.Pak povídá své ohnivé dračici) *Kartis já sem tak ráda že sme se vrátily sem do Liokke"

Kartis: *Vrátily jsme se domů Sit*

Arrgan: Jo jasně, jdeme. (Odvětí a poté ucítí, jak se mění vítr. Napadne ho ihned, že to asi nějaký drak letí, ale je mu to jedno, je u dračího chrámu. Poté, co se k nim přiblíží jakási postava, která již na první pohled, jelikož se sem právě dopravila na drakovi, je jezdkyní. Udělal menší poklonu.) Kvetha. Jestli smím býti smělý, mohu se zeptat, ty jsi Jezdkyně? Tedy... Jen... Jen že tě neznám. (Usměje se svým tipickým vlčím úsměvem.) Mé jméno je Arrgan, řečený Vlčí oko, jelikož mé oči jsou jako vlčí. (Raději se nezmíní, že je Jezdec, to si nechá na potom, jestli to nově příchozí není již jasné, ale má na rukách rukavice.)

Electra: (Ucítí v blízkosti svého jezdce jiného draka a to ji znepokojí. Rychle nabere výšku a obrátí se. Letí přímo v mracích, aby nebyla vidět, i když její šupiny mají černou a místy zlatavou barvu. poté, přesně nad tou podivnou skupinkou, se střemhlav začne snášet i s řevem, poté, téměř u země, nabere výšku a přistane ochranitelsky před Reou a hlavně před udiveným Ganem. Znovu zařve a výhružně roztáhne křídla.)

Rea: (nadšeně se zadívala na Gana, když v tom zaznamenala, že se tváří trochu znepokojěně. Hned na to však zjistila proč - před chrámem přistál drak a na něm seděla Jezdkyně. Rea několikrát zamrkala, když spatřila povědomé rudé šupiny a stejně tak povědomou tvář ženy. Ta šla rovnou k nim a pozdravila) "K..kvetha!" (vykoktala Rea a chtěla se znovu podívat na draka, aby si vzpomněla, o koho jde, když v tu chvíli jí výhled zaclonily tmavomodré šupiny Electry, která se k zemi snesla rychle jako blesk. Rea se namáhala, aby našla hledanou vzpomínku co nejvíce to šlo, ale dokázala si zařadit jen jedinou věc. A to že žena, která před ní stála, se musela znát s Reinou opatrovatelkou, elfkou Shandris - v době, kdy se Rea řadila ještě mezi děti. Jenže tenkrát byla neustále spolu se svou sestrou-dvojčetem Ruou. Lidé si je pamatovali, protože byly dvě. Ale co teď?)

Sitiris: (přijala pozdrav a hrdě narovnala hlavu) " Kvetha (pozdravila znovu) " Jsem Sitiris a má Ohnivá přítelkyně se jmenuje Kartis. Těší mě že vidím živé duše"(mrkla na Reu a Arrgana.Pak pokračovala) "ANo jsem jezdkyně už hodně dlouhou dobu. Byla jsem dlouho na cestách. Ale zasteklo se mi po Liokke" (smutně se usmála, Pak se zadívala na dívku. Byla jí povědomá hodně povědomá ale nevěděla kam ji zařadit. Sit se chtěla zeptat ještě na něco,když v tom před ní.jako rána z čistého nebe přistál drak.Zuřivě řval a vypadalo to jako když chce Sit sežrat. Sit neváhala uskočila a vytasila meč..namířila ho přímo proti drakovi)

Kartis: ( Sledovala Sit co dělá, když v tom ucítila přítomnost jiného draka,jenže než stačila něco udělat. Přistál drak před sit rozmáchl křídla a zlověstně zařval. Kartis neváhala. Mrknutím oka stála před Sitirs. Svým mohutným ocasem ji zasunula za sebe. roztáhla křídla a zařvala jak nejhrozivěji to uměla.V tom rozčilení, začala šlehat na stray oheň. Nechtěla bojovat pokud by to nebylo nutné.Chránila jenom svou jezdkyni.) *sáhni na ní a zbyde z tebe mastnej flek* (řekla zlověstně drakovi)*a ty stůj za mnou! Ochráním tě* (řekla Sit a dál byla v pozoru,co se bude dít. )

Sitiris: *Kart dost,stačí! Brání svého jezdce. Už nás tu neznají * ( zareagovala a tlačila se před Kartis. Sice se dost lekla, jelikož tohle nečekala, ale předstoupila před draka i proti vůli Kartis) " ou ouuu....sme přátelé... neboj neublížíme jim" (snažila se uklidnit draka)

Rea: (při dračím řevu měla nutkání zacpat si uši, zvláště po tom, co si přivykla na zdejší klid, který byl ovšem narušen. Pocítila k drakům respekt, avšak zároveň i trochu strach. Chvíli přemýšlela, zda se Electra opravdu nechystá někoho rozsápat. Z toho napětí začaly Ree trochu žhavit prsty, nechybělo málo a mohla by mezi nimi přelétnout jiskra. Jenže potom se všechno najednou uklidnilo, když se Sitiris, jak se představila, pokusila Electru uklidnit.) "Má pravdu, Electro, nechce nám ublížit." (ujistila Divokou Temnotu a pak si konečně pořádně Sitiris prohlédla. Ne, nepamatovala si ji, pouze mlhavě, jako stín - za to Kartis oproti půlelfce ve vzpomínkách planula jasným plamenem. Jak by si ifritka nemohla pamatovat ohnivou dračici? Nyn si byla jistá, že se opravdu někdy v minulosti setkaly.) "Jsem Rea, ifritka, s dvojčetem Ruou.." (začala se představovat tak, aby probudila vzpomínky, které možná ležely někde hluboko ve vědomí jezdkyně.) "Znala jsi Shandris Moonray, řečenou Bílou vránu, jezdkyně Sitiris?" (řekla nezvykle hlasitě, neboť od Sit ji dělil celý jeden velký drak.)

Kartis: ( Dala křídla zpět k tělu a hrdě se podívala na dračici. Napřímila se a pokývla hlavou. Naznačila jí že s ní odmítá jakkoliv bojovat)

Sitiris: (otočila se na Kartis a usmála se) * Ty jsi prostě osobnost Kart* (pak se podívala na electru) " Ráda tě poznávám Electro" ( Uklonila se před ní Sit) " Jsi krásná mladá dračice a je mi ctí" (Poté se Sit zaměřila na zrzovlásku co stála naproti ní. Ikdyž přes Dračici ji moc vidět nebylo) " Ano Shandris znám,moje stará dobrá přítelkyně. Kde té je konec? " (pak si v hlavě přemítala její slova) Zrzovláska,má dvojče,Shandris,to není možné..že by to byla jedna z těch malých děvčátek co si kdysi hrály s mojí malou Laonis...Rea a Rua. Dcery Alassante, chráněnky Shandris. Jistě že se jí znám! (říkala si v hlavě Sitiris) " Rea? dcera Alassante? chráněnka Shandris?..jedna z těch malých rusovlasých děvčátek co si kdysi hrály s mou malou Laonis??? to není možné" (otevřela Sit pusu do kořán. okamžitě ji zavřela, ale do očí ji vběhly slzy. Uvědomila si jak musí být její děti už veliké. Co veliké, dospělé) " Ráda tě opět vidím Reo. Ani nevíš jak ráda" (usmála se Sit. Její čokoládové oči namíchané zelení jako kdyby do skla zalil ) " Nevíš co je s mími dětmi?...nebo co se stalo s mím domem u jezera? (měla na reu tolik otázek,doufala že ji alespon pár z nich zodpoví. Vypustila že před ní stojí naštvaná dračice. Než se opět ozvala)

Thea: *Shlédla scenérii z úkrytu. Při první známce nepokojů zavřela oči a ve své opevněné mysli vyhledala spojení důvěrné všem jezdcům. "Trysho, leť k Tarukaah." Když ucítila, že se vnímání pouta prohlubuje přibližováním volané dračice, oči otevřela. Tři postavy byly vzdálené, z jasných posunků draků však výplývala hrozba a dokud trvala, vyčkávala jezdkyně ve stínu jako šedá eminence na záminku, připravená zasáhnout kouzly.*

Trysha: *Ucítila Theinu myšlenku. Prudce změnila směr letu a rychlostí, kterou vyvinula během několika vteřin, přímo trhala vzduch. Zanedlouho se ocitla nad chrámem, sklonila hlavu a zamířila k zemi, na kterou poněkud tvrdě nicméně se stále zachovanou elegancí přistála. A díky její drobné tělesné konstrukci to ani moc velké zemětřesení nevyvolalo. Napřímila se a sluneční paprsky osvětlovaly její leskle až třpytivě fialové šupiny.*

Thea: *Uviděla na obloze tu, jejíž přítomnost už z dálky silně vnímala. Pozorovala, jak fialová dračice dunivě stanula naproti přítomným, dále od vchodu chrámu, blíže k stínům, z nichž jezdkyně vyšla. Dlouhé rovné vlasy ji splývaly s černým pláštěm plápolajícím ve větru. Zastavila se vedle Tryshi a zahleděla se s nic neříkajícím výrazem do tváře Arrgana, Rei i Sitiris.* Kvetha. *Pozdravila je i draky, na které poté zaměřila svou pozornost.*

Arrgan: (Pokýval hlavou.) "Těší mě." (Velice ho udivilo, když se nad nimi a pak u nich objevila Electra: Ihned poté, co ohnivá dračice začala svou jezdkyni bránit vytasil meč, ale ihned ho schoval, viděl, že nově příchozí nejsou nepřátelé.) "Electro klid! Nechtějí nám ublížit, jsi u chrámu s dračími vejci tak se nediv že jsou zde draci!" (Pokusil se dotknout se své dračice, ale po bližším prozkoumání raději nechal ruku v bezpečí.)

Electra: (Hrdě pohodila hlavou a poté sklonila křídla, ale neodešla. Nemohla se uklidnit, pořád jí bilo srdce rychleji než by mělo a elektrické výboje byly velice silné. Odfrkla si, poodešla ale zůstala stát v pozoru s hlavou velice hrdě vztyčenou. Nepromluvila, na to byla moc hrdá a jen si neznámé měřila pohledem, i když to vypadalo, že neznámá Jezdkyně zná Reu.)

Arrgan: (Pomalu vycouval do ústraní, jakmile si ty dvě začali povídat. Povzdechl si a opral se o již klidnější Electru. Když přiletěl jiný drak, velice ho udivilo a po dnešním dni automaticky vytasil meč a připravil se k boji. Drak ale neměl v úmyslu bojovat, nebo to tak alespoň vypadalo, ale on nechal raději meč v ruce. Když se přiblížila postava a promluvila k němu, spojil si to dohromady. Poté zastrčil meč a podíval se pozorněji na nově příchozí.) "Kvetha" (Řekl a zamračil se. Osobo nevydávala pach.)

Electra: (Jakmile přiletěla jiná dračice, narovnala se jak nejvíce mohla, vycenila zuby a výhružně zavrčela. Opět jejím tělem začala pulzovat Elektřina. Když se ale přiblížila další postava a pronikla jí do mysli, lehce naklonila hlavu a stáhla se zpět.)

Rea: (pousmála se, když Sitiris začala odhalovat vlastní vzpomínky, ikdyž při slově Laonis se na chvíli zamračila) "Trefa - až na to, že jsme nebyly dcery Allass, tedy - starala se o nás od doby co si pamatuju. Svým způsobem ale může být považována za naši matku." (upřesnila skutečnost a posmutněla, když se Sitiris začala dožadovat informací o svých dětech. Nasucho polkla, když spatřila v půlelfčiných očích slzy. S tichou prosbou o pomoc ve svých fialových očích se obrátila k nejbližšímu záchytnému bodu - Ganovi. Věděla však, že Vlk jí nepomůže, a tak jí nezbývalo nic jiného, než se obrátit zase k Sit a říct, co věděla.) "Laonis žila v tom domě," (začala, ovšem hned si uvědomila, že špatně.) "Ne, nemyslím tím, že je mrtvá! Doufám. Ona.." (v duchu si vynadala za to, jak to plete) "..bránila ten dům, před,no.. není to tak dávno.. ne, jinak," (nadechla se a vydechla, potom začala znova) "zkrátka když jsem ještě pobývala v Táboře a vídaly jsme se, svěřila se mi, že ji někdo přepadl na cestě do města." (rozhlédla se, neboť si nebyla jistá, zda to má říkat i před Ganem) "Zkrátka byla pohotová a ubránila se...až...eh, moc dobře." (gestem podříznutí krku naznačila, že daného útočníka v sebeobraně zabila) "Jenže shodou zlých náhod to byl vysoko postavený představitel jakýchsi organizovaných banditů z okolí, a jeho bratříčkové se chtěli pomstít." (Nejistě pohlédla na Sit, aby zjistila, jak se tváří) "Naštěstí se měla na pozoru, když zaútočili, našli dům prázdný. Ovšem Laonis mi zanechala dopis. Že je na útěku a má namířeno do Fjiorieetu. Hodě se bála o svůj život." (dokončila. O mladších dětech se nezmiňovala, neboť s těmi se nebavila - možná žili s Laonis a utekli s ní?) "Bylo jí semdnáct, když jsem ji viděla naposledy." (dodala ještě a odmlčela se. Dokonce natolik, že nepozdravila nově příchozí jezdkyni a její dračici)

Sitiris: (uklidnila se když viděla že Arrgan odvolal svou dračici,naznačila Kart že je vše už v naprostém pořádku. Jenomže když viděla Reiin výraz po té co jí položila otázku co je s Laonis. Znervozněla,její skleněné oči se zalili slzami.Čekala to nejhorší a v hlouby duše něvěděla proč) prosím at jsou v pořádku (říkala si v duchu Sit. Když z Rei vypadlo že žila v domě podlomily se jí kolena. V tu jí kart udělala oporu aby se neskácela. Nechala ale Reu domluvit.Jenže stále z Rei nic kloudného nevypadlo) "Reo mluv! co je s Laonis,Enytes a Eyirosem!? (byla zoufalá....její tři děti...co s nima může být,kde jsou. Trochu se jí ulevilo když slyšela že se ubránila přepadení tím že útočníka i zabila.POmyslela si že ta holka je po ní a bylo jí z toho trochu líp. Jenomže to neměnilo nic na tom, že stále neví kde je) *Kartis....* (jenom zasténala myšlenku své velké ohnivé přítelkyni.Kart se sklopenou hlavou,cítilaa Sitinu bolest! . Konečně se dočkala konce a nesmírně se jí ulevilo když se dozvěděla že Laonis utekla. Sedla si na zem a rozdýchávala tu silnou bolest na hrudi) " Takže utekla?? a co Eyi a En? byli s ní? nevíš? (pohlédla zoufale na Reu) " POletím je najít stůj co stůj" ( už už chtěla vyskočit na Kartis, když v tom ji její ohnivá přítelkyně zadržela. hlavou ji ukázala směr kam se má podívat. Sit se otočila a uviděla Fialovou dračici která se ladně snesla přímo u nich,pak uviděla i dívku co vyšla ze stínu) " Theo?" (nejistě pronesla Sit.Ani neodpověděla na pozdrav. Nebyla si jistá jestli je nebo není je to její dávná kamarádka. Všichni se hrozně změnili. )

Kartis: (cítila sitinu bolest víc než kdo jiný a sama se bála o Lao, En a Eyie) *Sit..bud silná jsou v pořádku,vím to cítím to* (řekla Kart. Když viděla že Sit se podlamují kolena křídlem jí podepřela.Pak ucítila pach jiného draka. Po chvilce se snesla fialová dračice přímo k nim) Trysha ( řekla si Kart v duchu. Uviděla i Theu. Měla stejný pach jako Trysha ale nepamatovala si jí tak dobře. Když přišly kývla Kart hlavou na pozdrav) *Zdravím tě Trysho,má dávná přítelkyně.Ráda tě vidím* ( řekla Kart Tryshe)

Trysha: *Už kvůli menšímu vzrůstu svého druhu je podtrhnutý fyzický rozdíl s ohnivou dračicí. "Buď pozdravena, Kartis." Promluví k ní myšlenkou doprovázenou podobným kývnutím, které poté s klidným výrazem věnuje i Electře.*

Thea: *Cítí napjatost situace, ve které se ocitla. Ree a Sitiris to vidí na tvářích. Nehnutě však stojí vedle Tryshi, téměř jako socha z bílého mramoru, k níž se svou bledostí přibližuje.* Ano. Dlouho jsme se neviděly, Sitiris. Příliš dlouho. *Odpoví druhé jezdkyni s pohledem upřeným do dálky, téměř zasněně avšak stále bezvýrazně. Ani z důkladně opevněné mysli nic neproniká. Po chvíli pohlédne zpět na ostatní.* Nerada vyrušuji. Chvíli jsem se domnívala... *Sklouzne očima k zemi.* Téměř to vypadalo, že se budete bít před chrámem. *Pronese tiše při důkladném zkoumání špiček svých vysokých kožených bot. Na to zvedne hlavu a pronikavé oči pro změnu upře na Arrgana, který ji z dosud tří neznámých zaujme jako první.*

Rea: (Když viděla, že Sitiris je o něco málo klidnější, setřásla ze sebe nervozitu.) "Možná byli s ní. Tím si jistá nejsem. Ten dopis už nemám, obávám se, že pravdu budeš muset vypátrat sama." (řekla se smutným úsměvem a potom se odhodlala pozdravit Theu a její dračici.) "Kvetha" (řekla nepříliš výrazně. Určitě již Theu někdy viděla, patřila k těm jezdcům Julësovy generace, nebo o něco mladší. Rozhodně to bylo před tím, než se jezdci rozutekli po světě a v Liokkë zavládl podivný chaos. Pohledem se pak zachytila o Gana, na kterého Thea koukala a uvnitř sebe pocítila jakési brnění, které ji podvědomě říkalo: Tohohle mi nechte být.)

Sitiris: (usměje se na theu.POmalu zapoměla jaká Thea je) " Neboj Theo. Stále mám ve svém srdci úctu k tomuto místu. Bránit bych se ale musela" ( POkývne na ní a pak se náznakově otočí na chrám.Pak věnuje svou pozornost opět Ree) " jestli je ve Fionvelu tak je v bezpečí u svého otce" (v duchu se modlila aby tam s ní byla i En a Eyi) "Musím dát do pořádku dům aby se měly vůbec kam vrátit" (zamyšleně řekne Sit ..pak se otočí a vyskočí na Kart) " Děkuji ti Reo..moc si mi pomohla" (usměje se na ní)"Ráda jsem tě poznala Arrgane"(zamává na něho a v neposlednu se podívá na Theu) " Tebe jsem taky ráda viděla jezdkyně Theo" (kývne hlavou a pak zašeptá Kart) * K jezeru má přítelkyně* (vznesou se s Kart k nebi) "zatím se mějte" (rozloučí se Sit a letí zpět k jezeru opravit svůj dům)

Arrgan: (Lehce se uvolnil, když Reinina známá pozdravila nově příchozí, ale stále byl ve střehu, nelíbilo se mu, když někdo na něj civěl, jelikož neměl rád, když někdo od pohledu poznal co je zač. Nedůvěřivě se držel stranou, tato osoba se mu moc nelíbila. Zatnul zuby, nicméně se při tom kousl co jazyka. Lehce zasyčel a přivřel bolestivě oči. Poté popošel k Ree a aniž by si to uvědomil, položil jí ruku na rameno, lehce majetnicky. Hned si to uvědomil, proto ruku stáhl. Poté se již lehce uvolnil, nevěděl proč. Nepromluvil. Jen pokýval hlavou k Sitiris, když odcházela.)

Electra: (Již s větším zájmem, jelikož jí došlo, že fialová dračice není nepřátelská. Pokývala hlavou, a velice volně vydechla.)

Rea: (Udiveně sledovala, jak rychle Sitiris zmizela z dohledu a nyní tu byli už jen ona, Gan a Thea. A dvě dračice. Rea si obdivně prohlédla šupiny fialové Tryshi a potom ucítila na svém rameni Ganovu ruku. Trochu ji to zaskočilo, ovšem ani trochu s sebou neucukla.) "I my už jsem se musely potkat, Theo. Jen mé vzpomínky už jsou natolik zamlžené, že už ani nevím, kdo jsi. A stejně tak ty nevíš, kdo jsem já." (zamračila se, jako kdyby se jí na hlavou brávě prohnal černý mrak, ovšem potom se vytratil a zůstala jen jasná obloha) "Ale nežijme minulostí. Půjdeš se s námi projít do chrámu?" (nabídla a přitom se podívala na Gana a doufala, že mu to nebude nijak vadit. Pro jistotu se na něj mile usmála - tohle přece nebylo místo pro konflikty.)

Thea: Nashledanou Sitiris. *Řekne či spíše zašeptá do prázdna, když zvolna uhne pohledem k nebi, kde se z dohledu vzdaluje čím dál méně zřetelnější Kartis. Pokud něco vyčetla z očí dosud neznámého jezdce, nedala to nijak najevo, snad jen pouze na okamžik nepatrně přimhouřila ty své.* Už to tak bude. Naše vzpomínky jsou obrazy věcí, které již nejsou, nebo změnily podobu, a jsou tak dávné, že pod silnou vrstvou času si je nedokáži plně vybavit. *Souhlasí s Reou, ale s odpovědí na její otázku chvíli otálí.*