Dračí chrám Tarukaah

Adurian čekal na odpověď od Rudého, ovšem místo toho k němu s kusem masa přistoupila hnědovlasá žena. Vodní dráček na ní nedůvěřivě pohlédla, očuchal maso a poté couvl kousek od dívčiny. Co kdyby bylo otrávené? A hlavně, nemohl si přeci brát jídlo od cizích lidí, které znal sotva pár minut. Mírně drcl do svého Jezdce, aby nějak zakročil. Nelíbilo se mu, že Sitiris byla tak blízko k němu.
Thial sklouzl pohledem k Modrému, který se na něj přilepil hned jak k němu natáhla Hnědovlasá ruku s masem. Vypadalo to, že Adurianovi se zatím dívka moc nelíbí, a proto se sklonil, vzal si onen kus masa a podal ho vodnímu dráčkovi.
Ten se stála na maso díval docela nedůvěřivě, ale nakonec ho po chvíli očuchávání snědl. Následně se mlsně olízl a podíval se na svou druhou-duši zda nemá ještě. Ovšem na Sitiris se ani nepodíval.
"Děkuji," zamumlal směrem k hnědovlasé dívce a podrbal dráčka na krku. Následně se zas narovnal, ale Aduriana nepouštěl z očí. Nechtěl přeci, aby snad někam dráček šel i když to vypadalo, že rozhodně zůstane na místě.

Arrgan: (Když k němu přiskočila Rah, chvíli měl pocit zase patnáct let, nicméně se rychle z obětí vymanil a výmluvně si přivine Reu k pasu. Poté již jen sleduje události, jemně s úsměvem. Když se ale na malého podívá, přijde mu že by se měl také představit, proto se sehne, vycení zuby v úsměvu a nakloní hlavu na stranu.) "Kveta maličký dráčku, já jsem Arrgan, Jezdec dračice Electry." (Poté se zvedne a obejme znovu Reu,velmi majetnicky.)

Electra: (S nezájmem pozoruje Rah i Falku, kterou je letmo pozdravila, protože chce vidět nový přírůstek. Poté co se její vlček představí, nahrne svou hlavu k malému modrému a promluví na něj.) *A já, já jsem Electra. Dračice Jezdce Arrgana.*

Rah-Nore jen nad Arrganovo reakcí povytáhne obočí a upřeně se dívá za odcházející osobou. Když vyjde i s malým dráčkem, lehce se usměje. Pozorně si ho prohlédne, nepochybně vodní, pomyslí si a ihned jí začne dráček zajímat více. Proto se k němu sehne a opatrně natáhne levou ruku, na které má znamení Jezdce. *Kvetha malý dráčku, jsem Rah-Nore a jsem jezdkyní dračice Falky, to je ta opeřená za námi.* Poté se široce usměje. Ostatní nevnímá, fascinuje ji dráček typu, který na vlastní oči v životě neviděla. Má jemné cukání si ho nakreslit, ale nechce ho vystrašit a nechce ho unavovat. Proto se raději zvedne a zpříma pohlédne do očí nejdříve Arrganovi a poté i Ree. Již se neusmívá, její obličej opět halí maska jemného nezájmu, nadřazenosti a pohrdání. "Tak co vy dva? Koukám... Stále společně, že?" Poté se zahledí na Electru. Jemně se ukloní.*Kvetha i tobě, Divoká temnoto.*

Dabaran: Rudý pobavením mrskl ocáskem, když se jej sotva vylíhlé dráče zeptalo, zda nemá něco k snědku. *To spíše jezdci a jezdkyně budou něco mít,* odpověděl a nemýlil se. Sitiris se ujala krmení mláděte a Dabaran jen zavzpomínal na časy, kdy se vylíhnul sám. Shledání s Reou přišlo až měsíc po jeho vyklubání; tak nedočkavý Dabaran byl, ačkoliv paradoxně, čekání pak bylo o to intenzivnější.

Když Dabaran spatřil reakci Kartis a Sit ke jménům, která vypustil do éteru - byl to on a ne jeho jezdkyně - najednou si připadal provinile. *Omlouvám se, to jsem byl já,* vzkázal Sitiris, která falešně obvinila Reu. To není divu, když se jednalo o její vzpomínky a ne vzpomínky Rudého. Dabarana z toho všeho přepadla trochu smutná nálada, a tak si lehnul k chrámu a složil hlavu na přední tlapy.

Rea: Co to má znamenat, jen tak si přiletí a skočí po něm..! přemítala Rea v duchu, ovšem následně byla překvapena pohotovou reakcí svého milého. Koutkem se až trochu zlomyslně pousmála. Když ji Gan majetnicky obejmul, provokativně se k němu přitiskla. Nic však neříkala, už proto, že její pozornost byla částečně upřena k novému dračímu přírustku. Ač s Thialem ani Adurianem nemluvila, vše mohla sledovat očima Dabarana.

Lebannen vletěl do chrámu jako velká voda a když zabrzdil drápy o podlahu, z jeho hřbetu seskočila dopředu drobná postavička s širokým zubatým úsměvem. Oba dva jen zářili a bylo znát, že po zimě jim přicházející jaro svědčí, protože v Marsyiných vlasech už prokvétaly první měděné pramínky a Lebannenovy šupiny nabíraly v těch správných místech světlou jarní zelenou.

"Dobré rrráááááno!" protáhla Marsyas po kočkodlačím bez ohledu na to, jaká byla skutečně denní doba, a hbitě se začala přesouvat Chrámem, aby oběma rukama zuřivě potřásla pažemi všem, které aspoň zběžně znala. "Tohle je nefér, proč vy všichni draci tak rychle rostete? I támhleto mrně mě do týdne přeroste!" hartusila dobrosrdečně a Lebannen za ní stál docela tiše a na pozdrav kývl jen Elektře. Asi začal být za dobu, co s Marsy cestovali, trochu stydlivý, úplně si odvykl na společnost jiných draků a teď se ošíval.

Arrgan: "Ano. Stále spolu a doufám že napořád." (Pronese, přičemž se podívá na Reu, nebo spíše, na její vršek hlavy, neboť je přeci je o dost vyšší.) "Co vlastně hledáš, Rah-Nore?" (Pronese, ale poté se usměje. Cítí že přilétá někdo, koho dlouho neviděl a hlavně, koho Electra dlouho neviděla. Najednou má chuť vzlétnout, zařvat a vyplivnout oheň, nechat elektřinu, jeho životní sílu tryskat okolo sebe... Počkat! Pomyslí si.) *Electro, drž své emoce u sebe, ano? Musíš se to naučit ovládat...* (Pak se ale dychtivě ohlédne po malé postavičce.) "Kvetha a myslím že ráno není zrovna dobrý termín, i když... Ty jsi částečně noční dravec... Tak to pak jo." (Poté se po vlčím usměje, vycení zašpičatělé zuby a, což by asi vzhledem k novému Jezdci neměl dělat, zavyje jako vlk, velmi autenticky a vesele.)

Electra: (Radostí začne mávat silně ocasem, kterým může nechtěně strčit do Falky a Dabarana, dvou nejblíže stojících draků, poté se ale lehce uklidní a sedne si. S hrdě vstyčeným krkem kývne na Lebannena, ale poté se neudrží a hlavou se otře o jeho krk. Při tom jí přijde, že je nějak moc... Malý a to není o tolik mladší, což jí ale vzhledem k tomu kdo je její Jezdec a jaký má vztah moc nevadí. Spokojeně zamručí a dává si pozor aby lesnímu draku neublížila.) *Kvetha, Lesní draku, jsem... Jsem tak moc ráda že tě vidím...*

Zelená dračice se se zájmem podívá na malého dráčka, ale poté se zase stáhne. Podívá se na Dabarana. Vypadá, jako že je smutný, což jí není zrovna příjemné, nemá ráda negativní emoce. Pomaloučku se k němu přiblíží. *Eh... Kvetha, nevím jestli se známe, ale já jsem Falka, mojí Jezdkyní je Rah-Nore, ale doufám že společně budeme vycházet lépe než... No naše Jezdkyně. Minulost nezměníš, ať chceš nebo ne. Doufám... Doufám že alespoň Rah přijde k rozumu.* Poté ji ale porazí ocas Electry, která je o dost větší než ona a fyzicky taktéž vyspělejší. Zvedne se a oklepe, poté ale zahlédne, proč je její dračí přítelkyně tak rozrušena. Okamžitě jí dojde, ještě než k drakovi přijde, proč byla tak vzrušená. Pobavená se zasměje a cosi v ní zabublá, poté i vyjde. Sama dobře ví o co jde a stále nemůže přijít na to, jak to ovládat. Kyselina. Rychle ji vyvrhne na zem vedle sebe, kde nikdo nestojí. Provinile se na všechny podívá a stydlivě sklopí hlavu. *Promiňte...* Pronese a poté se raději stáhne dál.

Mezitím se Rah-Nore ostře podívá po Ree. "Hm, tak to vám... Přeji. Mimochodem, Arrgane, doufám že jsi nezapomněl na slib tvých rodičů, že? Já ti bránit nebudu, ale otec... Otec zuří. Tak, já jdu do knihovny, něco mne napadlo." S posměšným úšklebkem se otočí, ale poté ucítí jistý typ magie. Kočkodlačí magie a dalšího draka. Usměje se. Moc dobře ví, koho sem vír nese. Otočí se a radostně se podívá po Marsyas. "Kvetha Marsyas. Koukám, jaro už začíná, že?" Poté pohlédne na Lebanena. "No, mám pocit že ti někdo vyrostl, že? Falka také roste, ale... Spíš duševně než tělesně."

Ležící Falka se smutně podívá na svojí Jezdkyni. Jemně se jí otře o mysl, aby věděla, že je tu.

Adurian se podíval na Dabarana, který mu odpověděl. Tentokrát už nic neříkal, jen přikývl hlavou. Následně se natáhl na zem před svého Jezdce. Adurian, promluvil trochu váhavě směrem k Rah-Nore, která představila sebe i svou opeřenou dračici. Když přiletěl další drak se svou Jezdkyní, vstal a více se namáčkl na nohy svého Vyvoleného. Doufal, že už nikdo jiný nepřijde. I tak se cítil velmi špatně mezi tolika stvořeními. Nejistě si prohlížel nově příchozí, zatím se mu moc nelíbili. Vlastně, nikdo z této party se mu nelíbil. Samozřejmě až na svého Jezdce. Po chvíli pozvedl hlavičku a zadíval se na Thiala. Následně ho drcl do hlavy, aby ho upozornil na to, že je tam dole. Nejspíše si myslel, že na něho úplně zapomněl.

Černovlasý mladík pozoroval všechny Jezdce a povětšinou je jen poslouchal. Sem tam se podíval na zem, zda Vodníček je na svém místě. Ten, ale rozhodně nevypadal, že by se rozhodl někam vydat. Že by byl tak stydlivý? Těžko říci, ale s nikým zatím nechtěl moc mluvit. Thialovi to bylo docela fuk. Určitě se brzy rozmluví, hold teď nemá náladu. Možná byl unavený, nedivil by se když se právě teď vyklubal. Zničeho nic přiletěl další drak, snad jako by jich zde už nebylo dost. I on by byl rád, kdyby jich zde tolik nebylo. "Ehm, zdravím," pronesl k dívčině a k jejímu drakovi s menším úsměvem. Následně se sklonil k Adurianovi, který ho drcl do nohy. Podrbal ho a vzal do náruče. Vodníček byl unavený, přesně jak si myslel. Usmál se a rozhlédl se. Byl by rád, kdyby se mohl někam přemístit. Ovšem, nevěděl kam by přesně měl. Může zpět do Ave-Durnu nebo je nějaké místo kde teď bude bydlet? Rozhodl se na to zeptat až za chvíli, nechtěl ostatní Jezdce totiž rušit.

Arrgan: (Při zmínce slibu, který dali jeho rodiče se nahrbí a zavrčí. Dobrá nálada je ta tam. Zatne zuby a pěsti, ale i tak se neudrží a skočí po své vlastní sestřenici. Chytí ji za přední díl jejího cestovního pláště a zdvihne do výšky. V očích se mu zračí nenávist, pohrdání, vztek, ale i smutek a pohrdání nad tím, co se stalo s jeho zábavnou, milou a jemně stydlivou sestřenicí.) "Tak poslouchej! Sám dobře vím co bych měl splnit!! Ale tohle ani ty, ani strýc a ani nikdo jiný nerozhodne!!! Tohle je moje věc a mí rodiče se jen unáhlili. Už nikdy je nezmiňuj, nebo toho budeš litovat!!!!" (S tím ji odhodí na zem. Pak se podívá na ostatní. Kousne se do rtu, aby potlačil svůj vztek a již začínající proměnu, která se počala projevovat tím, že se mu jemně sešikmili oči a začala rašit srst. Sám se donutí zhluboka nadechovat a vydechovat.) "Oh... Omlouvám se... Já... Moji rodiče... Strýc... Opravdu se moc omlouvám..." (Pronese smutným hlasem. V očích má jen smutek a kdo by ho pozoroval déle tak mohl spatřit malou slzu, která se mu začala rodit u oka.)

///: For Thial - člověče, dost lidí na tebe má narážky a mluví s tebou, tak tak nějak... Se zapoj :-D

Rea: V ifritce to vřelo, ikdyž se snažila nic nedávat najevo. Zpozorněla, když do chrámu přiletěla další jezdecká dvojice. Tu dívenku Rea určitě znala, ovšem nedokázala si vybavit souvislost ani jméno. Drak byl pro ni cizí, ovšem rozhodně nebyl cizí pro Electru, která začala dávat silně najevo svou rozrušenost z jeho přítomnosti. To však bylo nic oproti tomu, jakou reakci vyvolala slova Rah u Arrgana. "Gane, ne!" vyhrkla, když spatřila jak se vyřítil proti své sestřenici. Ale nijak nezasáhla, Gan se totiž uklidnil ihned, jak důrazně řekl to, co říci chtěl. Hned pak se k němu rozeběhla a začala ho utěšovat ."Co to děláš, můj milý, vždyť je to tvá sestřenka..." promluvila tiše.

Dabaran: *Promiň dráče, že jsem ještě nepředstavil sebe a svou jezdkyni. Jsem Dabaran a má jezdkyně je ifritka Rea Anear.* pronesl Rudý k Adurianovi ještě před tím, než jej oslovila Falka. Pak už se věnoval jen jí. Doposud si ji nevšímal, ale teď, když si ji prohlédl, nemohl odpoutat zrak od překrásné zlaté hřívy na její šíji. *Kvetha... Falko. Jsem Dabaran,* představil se. *Ó, ano, tyhle problémy, ať si dvounozí řeší mezi sebou.. tedy pokud si hodlají ubližovat jen slovně. Ze své jezdkyně cítím vztek a rozhořčení,* řekl Zelené, když v tom těsně vedle něj prosvištěl ocas Electry a srazil Falku k zemi. *Jsi vpořádku?* zeptal se Dabaran, ovšem napětí z něj opadlo hned, jak viděl, že Falka je situací pobavená. Jenže pak se s ní něco stalo a... něco z ní vyšlo. Dabaran hodil zlý pohled po Electře, která jej nejspíše nevnímala, ale pak se pozorně podíval na to, co leželo před ním v trávě. Kyselina při styku se zemí podivně syčela a vydávala zvláštní zápach. *Ty.. ty máš v sobě ...kyselinu?* zeptal se opatrně Zlatohřívé.

// Gane, on Lebannen není zrovna prcek, taky patří k velkým drakům jako Elektra..... Můžeme vést diskuzi, jestli jsou u draků větší samečkové nebo samičky, ale osobně se mi do ní nechce XDDD

Marsyas se o cizí přízemní spory nestarala ani mák, na tváři jí zůstával docela veselý úšklebek, a když se Arrgan zklidnil, rozjařeně, že všechny vidí, mu skočila na záda a vyšplhala se mu za krk, kde se ledabyle usadila. Nutno podotknout, že byla lehoučká a setřást by se jen tak nenechala, jakmile se jí někde líbilo. Objala Gana kolem hlavu a rozdrbala mu vlasy.
"Docela se mi po vás už stýskalo, i když ne zase tak moc. Všechno roste, Rah-Nore! Proč ten smutek?" zaujatě namotávala Ganovy vlasy na prst, jako by mu chtěla udělat na čele kudrlinku. Pak vrhla dočista nezvědavý pohled po Thialovi a druhou rukou se nepřítomně poškrábala na špičce nosu. "Zdravíš a přece chceš být sám. Hajdy, všichni, vyklízíme pole!" zvolala rozjuchaně v dobré náladě a vyzkoušela, jestli na Gana fungují podobné povely jako na koně, aby se mohli přesunout do tábora.Hlasité kručení v jejím žaludku prozradilo, že už má hlad.

Lebannen zdráhavě, ale šťastně oplatil Elektře uvítání. *I tys mi chyběla, Bouřná. Jsem rád, že se tobě a tvému jezdci dobře daří.* Shlédl s úsměvem na všechny mladší draky a k Falce pronesl vlídně: *Nemáš se zač omlouvat, to je dar. I já to umím, stačí se to naučit trochu držet na uzdě. Jestli chceš, budu tě učit,* nabídl se. Neznal asi všehny draky a protože jeho Jezdkyně se nějakým předstaováím moc nezdržovala, o chvilku později z něj ještě vypadlo: *Já jsem Lebannen a tohle je moje Marsyas. Už jsem ji trochu vycvičil.* Ten malý vtípek si dovolil, protože to byla pravda. Marsyas pěkně divočila, ale krotká nebyla stejně nikdy. U tohohle páru byla nasnadě otázka, kdo komu patřil, většinou se totiž říkalo "jezdec na drakovi", ale u Lebannena a Marsyas to už od pohledu byl "drak s neposedným jezdcem".

Drobná elfka se pomalu zvedne z podlahy a opráší své oblečení. Sama uznává, že to nejspíše přehnala. Neměla zmiňovat úmluvu mezi jejím otcem a Arrganovo matkou. Jemně se za sebe zastydí. "Já... Promiň. Neměla jsem to říkat. To si stejně musíš vyřešit sám." Pak se obrátí na Marsy. "Ano to ano. Až na tebe, ty nám asi nevyrosteš." Poté se ale neudržitelně začne smát, neboť na jejího bratrance začne sápat. Najednou má celkem dobrou náladu.

Mezi tím se Falka zvědavě podívá po Rudém. Je jí celkem sympatický. "A... Ano, mám... Taky chrlím oheň. Rah tvrdí že to je jeden z nejteplejších plamenů co exisuje. Ale na tohle moc nejsem, raději přemýšlím a nebo kouzlím, to mi jde dobře!" Pronese hrdě a poté pohodí svou hřívou. Pak se obrátí na Lesního draka. *Bylo... Bylo... Bylo by mi ctí, Rah to tak nějak neumí..."

Arrgan: "Já vím... To jen..." (Poté se ale zadrhne, jelikož na něj Marsyas vyšplhá. Sám dobře ví, že se Marsy nedá jen tak. Jen si povzdychne.) "Hele ty potvoro, chovej se někdy jako dospělá Jezdkyně. Já nejsem strom aby jsi na mne šplhala." (Pak se usměje a pohlédne na Reu, nechce aby se zlobila. Když zaslechne povel k pohybu, popadne ještě Reu do náruče a s těmito dvěma pasažérkami se vyřítí směrem k Táboru. Ještě stačí křiknout na Thiala, aby šel za nimi.)

Electra: (Pobaveně sleduje počínání malé kočkodlačice.) *Ach Lesní, mám pocit že tvoje jezdkyně nikdy nedospěje, ale alespoň je Vlček šťastný. A doufám že zůstanete déle.* (Poté se rozletí k táboru.)

:-: Přesun tábor

///: To Marsy - sorry, blbě čtu :-D V pohodě, Le je o něco mladší, tak by měl být o trošku menší, ale jen o trošku :-)

Via: Všechno sleduje z povzdálí, a když přiletí další dvě jezdkyně, nevěnuje jim žádnou pozornost. Při slovní potyčce Arrgana a neznámé se trochu napřímí, ale nic nakonec neřekne, když se do toho vloží Rea. Má trochu smíšené pocity, když vidí tolik neznámých tváří, nebo možná tváří, které jen dlouho neviděla.

Thëo: Pozorně pozoruje vše co se kolem děje, ale stejně jako jeho jezdkyně se do ničeho nezapojuje.

///
Nic proti, ale k chrámu jsme snad přišli z nějakého důvodu...

///: Jasný, ale Thial by asi měl nějak se dostat do Tábora, to za 1. a za 2. Arrgan poblázněn svými i Electřinými emocemi...

Rea: Oplatí úsměv Ganovi a nechá se zvednout do vzduchu, jenže po pár krocích se zarazí, když si uvědomí, proč vlastně letěli od chrámu. "Gane, pusť mě. Musíme tu se Sitiris a Vianou zůstat. Ukažte našemu novému jezdci Tábor," řekla a pohledem jej ujistila, že si o ní nemusí dělat starosti. Tady v chrámu byli všichni v bezpečí.

Dabaran: *Jsi nadaná,* řekl Falce. Sám cítil, že se v něm už probouzí dračí oheň a věděl, že při spojení s ifritkou jeho oheň nebude ledajaký. V magii však byl velmi slabý, vlastně ji ještě nikdy nepoužil a možná ani nepoužije.

Arrgan: (Po několika krocích se smutně zastaví. Povzdychne si, pustí svou milovanou na zem, sehne se k ní a vášnivě ji políbí. Nelíbí se mu představa odloučení, ale ví že je ve společnosti a budově, kde je možná více v bezpečí než-li s ním. Poté se napřímí, zašeptá ještě pozdrav a vrhne se na stezku k Táboru. Již neběží, ale jde, aby mu Thial, jakožto člověk stačil.) "Tak Thiale, ukážu ti, kde tak nějak Jezdci bydlí, i když... Dost z nás tam moc často nejsme, to víš, táhne nás to za dobrodružstvím..." (Pronese a poklepe Marsy na nohu.) "Co ty, kde jste byli? Já už myslel že vás neuvidim a Electra... Eh, myslel jsem že draci na Jezdce nežárlí, ale ona potvrdila opak..."

Thial sledoval Arrgana jak reaguje na slova své sestřenice. Vypadal v tu chvíli vyděšeně. Kdo by také nebyl? Vždyť zvedl nad sebe onu dívku a následně jí hodil na zem. Také si všiml, že se začal nějak.. Měnit.. To rozhodně ještě nikdy neviděl. Kdo to vlastně byl? Arrgan následně ze sebe vymáčkl omluvu, ale protože se Černovlasý nezmohl ani na slovo, jen přikývl. Nestalo se vám nic?" Zeptal se následně, když se dívka začala zvedat ze země. "Ne, tak to není, jen.." Začal, ale následně přestal. Vlastně byla pravda, že chtěl být sám. Alespoň na chvíli. Teď se mu vylíhl dráček, a hned byl obklopený tolika draky a Jezdci. Pro něj to byli vlastně úplně cizí. Chtěl si chvíli odpočinout a vše promyslet. Vytrhl ho další hlas v jeho hlavě, který patřil dalšímu drakovi. "Těší mě. Já jsem Thial a to je Adurian,". Následně se Thial ponořil do svých myšlenek. Z přemýšlení ho vytrhne až Gan, který ho vyzval ať jde s ním. Nervózně přešlápl a ohlédl se po ostatních. Ti zůstávali. Tedy, ještě s ním šla kočkodlačice. Mladík stál i nadále na místě. Když na něj promluvila Via, otočil hlavu směrem k ní a poslouchal jí. "Tak dobře," přikývl a poté se pomalu rozešel směrem k Arrganovi. "Takže se tam nebudu muset tak zdržovat," zamumlal a pokýval hlavou. To mu úplně vyhovovalo. Koho by taky bavilo být pořád na jednom a tom samém místě? Spíše ho teď trápila jiná věc. Jak uživí sebe a Vodníčka? To se rozhodl řešit později, protože teď ho spíše zajímala cesta k onomu místu. Chtěl si jí zapamatovat, aby se příště neztratil.

Ardurien ležel v náruči svého Vyvoleného. Všechno sledoval azurovýma očima, aby mu nic neuniklo. Když se jeden z Jezdců naštval, vzal dívku a praštil jí o zem se následně dráček co nejvíce natiskl na svou druhou-duši. Co to mělo znamenat? To si dělal srandu? Rozhodl se, že to nebude řešit i když ho velice zajímalo proč to vlastně udělal. Rozhovor těch dvou totiž moc nevnímal, a proto mu ty podstatné věci unikli. Dabaran a Rea.. Adurian, pronesl Vodníček a švihl neklidně ocáskem. Bylo toho na něj najednou až moc. Byl unavený, a proto zavřel očka, aby mohl spát. Jenže ho vyrušil Thëo, který k němu promluvil. Neodpovídal, neměl proč. Teď už ho nikdo nevyrušoval, a proto po chvíli usnul.
>>Tábor

MH: Omlouvám se za svou nepřítomnost, ale škola je škola :/ Teď už bych měl odpovídat normálně x) Taky doufám, že jsem tentokrát nic nevynechal xD

Nechci tam jít, prohodil hnědovlasý mladík ke své druhé-duši. Jenže věděl jak to dopadne, stejně mu na to odpoví tak jak čekal. Modré oči upřel na svého hadího draka. "Proč?" Zeptal se po chvíli, ale tentokrát už nahlas. Nervózně zatahal za šňůrku na krku na které neměl tentokrát kámen, ale jakousi malou lahvičku. Ta obsahovala cosi bílého, ale jen Lai a Zar věděli co to je. Takovéto lahvičky měl i na opasku u kalhot, ty byli ale různě barevné. "Proč to vlastně musím nosit já?" Zeptal se s mírným úšklebkem. Poslední dobou musel mít u sebe různé jedy, sám nevěděl proč, ale takhle to Predátor prostě chtěl a on se mu rozhodl vyhovět.

Mě taky ne, ale chybí mi, odvětil s vyceněnýma zubama zeleno.červený drak. Posledních pár dnů žili jen v lesích což ho moc nebavilo. Jeho druhá-duše zašla jen občas do města, aby něco koupil. Ty to moc dobře víš. Zaradyn se zamračil a vycenil ještě více zuby. Tentokrát, ale ne do úsměvu. Kam bych to dal já? Zeptal se dráček s vypláznutým jazykem. Kam by asi dal lahvičky s jedem? Aby dodal Laiovi odvahu, otřel se přátelsky o jeho mysl a následně ho šťouchl do břicha. Byl pořád menší než jeho druhá-duše. I přesto ho Lai poslouchal tak nějak na slovo. A to se mu líbilo. Následně se přikrčil, přitáhl křídla co nejblíže k tělu, vycenil zuby a po chvíli vyskočil. Kdo by to řekl, že celou dobu byli schováni mezi stromy? V tuto chvíli rozhodně Predátor nevypadal nijak přátelsky ba naopak, vypadalo to, že kdyby mohl, klidně by je všechny pokousal. Hadíma očima si prohlédl všechny přítomné a teprve potom si sedl a ocáskem začal kmitat ze strany na stranu. Kvetha! Prohodil vesele s přivřenýma očima. Chvíli všechny sledoval, ale nakonec upřel oči mezi stromy kde byl Hnědovlasý. Pohledem ho vyzýval, aby šel mezi ně. Jenže vypadalo to, že on nikam nepůjde..

"Mě ani ne," zahučel nervózně a zatahal znovu za onu šňůrku. Věděl, že mu trochu chyběli.. Ale nechtěl si to přiznat. Proč by taky měl? Takovou povahu prostě on neměl. "No to nevím, ale určitě by si něco vymyslel," odvětil s pokrčením ramen a menším úšklebkem. Byl na svého draka pyšný. Když se o jeho mysl otřela Zaradynova, vykouzlilo to na jeho tváři menší úsměv. Podrbal ho na hlavě, tak jak to měl rád. Když následně Predátor opustil svůj úkryt, jen ho sledoval. Rozhodl se, že odejde až po chvíli..

Sitiris: (po chvíli co prostojí se zesmutnělou Kartis opodál vrátí se zase zpět ke skupince. Aby vysvětlila co se stalo podívá se na Daba a Reu) " Nic se nestalo. Kart jen stále trápí Mithridův odchod. Je to složité" (pousměje se a když Gan s Thialem odejde nadechne se a otočí na Viu s Reou)" Jdeme na to?" (nahodí zářivý úsměv když v tom uvidí Zaradyna. Usměje se ještě víc a zamává na něho) " Kvetha ma.." (zamyslí se a přehodnotí svoje slova) " predátore. Maličký už není to správné označení" (vyvsvětlí svou myšlenku. Pohladí Hadího dráčka a všimne si jeho rozpačitosti a po chvilce i Laie stojícího mezi strom) " Kvetha Lai! " (zamává mu a vrátí se zpět k Ree a Vie) " směr knihovna" ( zavelí s úsměvem a vydá se do nitra chrámu)


btw: omlouvám se za svou neúčast ale je toho na mě fakt moc =/ mimochodem byla sem o víkendu v Brně a musím říct..... krásné je to město O:)

Via: Pozdraví ty dva a podívá se na Sit. ,,Jdeme na to, ať to máme co nejdřív za sebou a můžeme se vrhnout konečně do nějaké akce. Život už začíná být docela nudný, když je někdo zvyklý na cestování."Usměje se a vydá se do chrámové knihovny.

//
Taky moc nestíhám, maturuju a potřebuju se učit. Není zrovna úžasné maturovat zároveň z chemie a biologie + biochemie . Jinak Brno je pěkné město, pokud nenarazíš na jisté existence

Omlouvám se že takto ruším, ale Vio, ty děláš Chemickou školu? Pokud ano, tak kde?

No ano, dělám chemku a dělám ji v Brně... Teda, dodělávám, v úterý maturuju a pak pápá XD

Hm... Tak to jsi na druhým konci republiky, ale stejný obor :-D Akorát já se ségrou (neřešme že jsem o nějaký roky starší) v druháku :-D