Okraj Anladienu

Arrgan: (Když se Rea naštve, což prozrazuje tvář i oči, lehce se přikrčí. Čeká, že dostane alespoň ránu, ale ta nepřichází. Místo toho jeho milovaná začne odcházet. Ihned si sedne a napřáhne ruku.) "Počkej! Reo..." (Pak ho ale znovu přemůže kašel. Potom ale uslyší, co se stalo a ucítí krev, nicméně se nezvedne. Je zaražen.) *Proč? Proč jsem trestán za minulost?* (Zeptá se sám sebe ale nevědomky to pošle i Electře.)

Electra: (Pošle malému dráčkovi konejšivý pocit. Potom se obrátí na svého Jezdce.) *Proč? Můžeš si za to sám, nicméně si ale tehdá nemohl vědět o tom, že najdeš někoho, jako je ona. Její hněv je oprávněný Vlčku. Chpápu jí. Zítra to bude doufám lepší. Pro mě by také asi nebylo snadné vědět o zájmu několika samic o jednoho, mého, samce.* (Při těchto slovech pomyslí na Leho, Falku a Creeu, což pošle i Arrganovi, díky hlubokému spojení. Nerada mu to pošle, skoro jako by jí mrzelo, že něco řekla. Raději si lehne a velmy rychle usne, sama cítí únavi svého Vlčka.)

Arrgan: (Povzdechne si a lehce se usměje při představě, že by Electra měla bojovat o přízeň draka s některou z dračic. Pak se obrátí na malého dráčka.) "Děkuju že si tu se mnou. A prosím, až bude Rea vzhůru, řekni jí že mě mrzí, jaký jsem byl v minulosti a že to, že ji miluji více než sebe sama je pravda. Co se stalo stalo se a já čas neumím vrátit. Omlouvám se i tobě, Dabe, za to že musíš trpět s Reu kvůli mě." (Ještě pronese a poté usne velmi tvrdým spánkem.)

Rea: Ráno se ifritka do vstávání příliš neměla. Držela v sobě jakýsi tíživý pocit a ihned, jak si vzpoměla, co se stalo předchozí den, zkontaktovala v mysli Dabarana. *Co Arrgan, je vpořádku?*

Dabaran: *Vpořádku určitě není, má přece tu věc..tu.. nemoc,* promluvil ke své jezdkyni, zatímco znuděně mával ocasem ve vzduchu. *A něco ti vzkazuje," namísto předání vzkazu Dabaran ukázal Ree celou událost jeho očima jako scénu z filmu.

Rea: Zatvářila se zachmuřeně, trochu litovala toho, jak zareagovala. Ale co jiného měla dělat? Pro dnešní den se rozhodla tyto nepříjemnosti nechat stranou a raději sehnat pro Gana nějakou pomoc. Možná Electra tvrdila, že se z toho vylíže, ale vůbec nebylo jisté kdy a zda to na něm nenechá nějaké následky. Rea slyšela už spoutu o tom, kolik lidí zahynulo na kašel a tak nechtěla nic nechat náhodě.

Electra: (S prvnímy známkami toho, že přichází nový den se probudí. Myšlenkou zkontroluje svého Jezdce a poté se dotkne v mysli Rey.) *Dobré ráno přeji, ohnivá. Prosím, omluv Vlčka, chtěl to nechat na jindy ale sama jsem mu poradila, aby ti to řekl. Jeho city k tobě sou hluboké, pomalu hlubší než jeho spojení se mnou.* (Lehce se zasměje.) *Víš, možná bych měla na tebe žárlit, jenže jeho štěstí je i mé a ráda bych, aby jsi byla také tak šťastná.* (Poté pošle Ree pocity, které má, když je její Vlček s Reou byť jen v místnosti. Pocit bezmezného štěstí, lásky a víry. Pocit, který existuje vždy jen pro jednu osobu.) *Věř mu. Není lhář a ani to neumí. Je vychváván převážně elfy a ti lhát nesmí. Spí, takže to co jsem ti řekla není na jeho příkaz a kdyby něco takového po mě chtěl, neudělala bych to. On se pro tebe tráůí a to zraňuje i mě.*

Arrgan: (Zpocen se probudí a ryche se posadí. Nová noční můra ho vyděsila k smrti. Zakašle a znovu si na chvíli lehne. Nicméně, ucítí hlad a potřebuj lovit. Povzdychne si a vstane. Oblékne se a potichu se pokusí sejít dolů, nicméně ho znovu v pase zlomí nový záchvat kašle. Odhodlaně se narovná, ale poté ucítí cit Electry.) *Co je? Jdu lovit...* (Oznámí své dračici a vykročí směrem ke schodišti.)

Electra: (Jakmile Arrgan Vstane, přejde se svou pozorností k němu. Když se pokusí jít ven, sama se mu pokusí zabránit v tom, co hodlal učinit.) *Jdi lovit, zlomsrdce Ree a zemři. Pokud to tak chceš, jdi, pokud ne, spokoj se s tím, že ti něco přinesu.* (Promluví k němu naštvaně. Poté se obrátí a odrazí se od země, několika máchnutími křídly se dostane do vzduchu a začne pátrat po kořisti nejen pro sebe, ale i pro nemocného vlkodlaka.)

Rea: Naslouchala Electře a nakonec snad i pocítila pocit viny. Hodně dlouho mlčela, když si srovnávala myšlenky. Nakonec však odpověděla. *Děkuji, žes mi to řekla, teď jen... kéž by měl nějaký jezdec cestu do Anladienu..* Po chvíli, kdy Rea vstala a dala se dokupy, zaslechla kroky a poté i spatřila Gana, jak pádí dolů, snad s úmyslem jít ven. "Nikam nejdeš!" vykřikla za ním možná trochu hystericky. "Electro, udělej něco!" sama pak seběhla dolů za Ganem a spatřila, že Electra už zasáhla. Ifritka tedy přešla rovnou ke Ganovi a otočila jej k sobě. Pak jej krátce a mlčky objala, a doufala že v tu chvíli zrovna nechytne záchvat kašle. "Co tě to napadlo?" zeptala se, když se od gana odtáhla.

Arrgan: (Lehce se podiví nad Reininou reakcí, neboť byl do té chvíle přesvědčen, že je na něj naštvaná. Když ho obejme, sám jí položí ruku kolem pasu. Když se odtáhne, lehce zakašle a poté odpoví.) "Já... Chtěl jsem lovit, to mi i vyčisí většinou hlavu. Hodně jsem přemýšlel, protože jsem ti jistě musel svým prohlášením ublížit." (Zavrtí hlavu, aby ji alespoň trochu vyčistil.) "No, když jste mě obě zarazily, jdu si lehnout než mi něco přinese Electra ale pochybuju že by to stačilo." (Povzdechne si a poté se pomalým krokem vydá směrem k pokoji a posteli. Tam si lehne.)

Electra: (Ze vzduchu uvidí něco jako skupinku jelenů. Vrhne se na ně, čtyři z pěti usmrtí, každého jednou tlapou. Potom ještě sáhne pro jednoho, ale ten uteče. Sama sní tři, posledního však opatrně vezme do přední, méně neohrabané tlapy a vyrazí zpátky ke stromovému domu.)

Rea: Ganovi již neodpovídala, neboť se nechtěla k předešlému večeru vracet. Když však rezignoval na pozici lovce, musela se pousmát. "Toho bych se nebála. je to přece velká a silná dračice, určitě tě nenechá trpět hlady." řekla a v tu chvíli se za ní objevil Dabaran. Přiskočila ke svému dráčkovi a sehla se, aby jej objala kolem hrudi, zatímco Gan poslušně odcházel do postele.

Dabaran: Spokojeně se otřel hlavou o bok ifritky a pak Ree oznámil, že chce jít ven. Rea mu nijak nebránila, a tak se Rudý vydal ven, užít si sníh. Když spatřil přilétající Electru s jelenem, pozdravil ji v mysli.

Electra: (Přistane u domu a myšlenkou se otře o Vlčka, aby mu předala správu, že je zde a že by se měl najíst. Poté položí jelena před dům, aby ho někdo mohl vyzvednout.) *Najez se, doufám že ti bude chutnat.* (Ještě dodá.)

Arrgan: (Když přilétne Electra, usměje se a poté zakašle. Pak se znovu zvedne a dojde k Ree. Jemně jí položí ruku na rameno.) "pro jídlo si snad můžu dojít, nebo ne?" (Řekne s úsměvem a sám vykročí ke schodišti.) "Víš, nepředpokládám že utáhneš jednoho statného jelena. Navíc, nechci aby jsi se musela dívat na... No, zkrátka, skočím dolů a za dům, abych se najedl. Prosím nechoď za mnou, pohled to nemusí být příjemný." (S povzdechem, neboť tohle říct původně nezamýšlel zmínit, sejde až dolů. Tam vyzvedne kořist a zajde za dům. Tam se znovu promění, aby mohl lépe jíst. Poté se lačně pustí do jelena.)

Rea: Na místo odpovědi udělala gesto, kterým Ganovi naznačila volnou cestu ven. Samozřejmě že ho pustí p ro jídlo, které mu donesla Electra! "Ani by mě nenapadlo se na něco takového koukat," přiznala. Pak se sama šla najíst, jen poněkud.. dietněji.

Dabaran: šel se proběhnout do lesa, neboť měl radost ze sněhu. Rea mu oznámila, že sníh nějak zvlášť dlouho nebude, a tak za dva nebo tři týdny začne tát. Dabaran tento čas nehodlal promarnit.

Puma: Hladového Vlka u své kořisti pozoroval pár tmavě hnědcýh, téměř černých očí. Patřily pumě, která se krčila kousek od něj mezi křovím. Tato barva očí byla na pumu nezvykllá a nejspíš ukazovala na nějakou zvláštnost, která tohoto tvora provázela. A sotva Gan začal hodovat na jelenovi, puma vyskočila vpřed a vydala ze sebe varovný zvuk, který svědčil o její podrážděnosti - něco mezi vrčením a mňoukáním.

Arrgan: (Taktéž výhružně zavrčí a vycení velmi ostré zuby. Potom se ale znovu pustí do jídla, chce být co nejdříve hotov. Znovu se podívá po šelmě, zaujme ho její barva očí. A pak, co by dělal v tuhle roční dobu taková šelma tady? Na kostech nechá pár soust a pak přikývne směrem k šelmě. Potom se promění znovu do elfí podoby. Ale ještě než vstoupí do domu, podívá se po své dračici.) *Mohla by jsi prosím tě ty kosti potom zahrabat? Jo a nejsem špinavý, že ne?* (Zeptá se a čeká na verdikt své dračice. Po svých slovech ještě stačí velmi silně zakašlat.)

Electra: (Mrkne kritickým okem po svém jezdci. Shledá, že je v pořádku a poté ještě zamručí jako souhlas nad tím, že uklidí. Potom pošle ještě obrázek psa, který aportuje kost. Znovu se podívá na Arrgana, všimne si malé, rudé šmouhy u koutku jeho úst ale než stačí něco namítnout, on se otočí a odejde do domu.)

Arrgan: (Jakmile přijde do domu, přiblíží se k Ree a políbí jí na tvář. Potom si sedne a pozoruje, co jeho milá dělá. Zpozoruje nepřítomnost malého dráčka a zamračí se.) "kde máš Dabarana?" (Zeptá se.)

Puma: Celou dobu, co Gan jedl, stála nehnutě. Nakonec, když na ni Gan kývl, přiskočila k jelenovi a spořádala všechny zbytky masa. Potom se proplížila do zahrady, odkud sledovala dění před domem.

Rea: Když se najedla, sesbírala po domě svíčky a položila je před sebe na stůl. Začala se soustředit, když v tom přišel Gan a políbil jí. Rea se otočila a cukla s sebou. "Měl by ses umýt," podotkla. Gan vypadal, jako kdyby mu někdo právě dal přes hubu. Snad kdyby ifritka nevěděla, že šel jíst, myslela by si to. Potom odpověděla: "Běžel do lesa. Líbí se mu sníh, ale nemá ho s kým sdílet," smutně se usmála. Bylo jí to líto.

Potom dala svou ruku nad jednu svíci a soustředila se. Za chvíli jí začaly žhnout konečky prstů. Rea se jemně dotkla knotu a úsilím se jí zkrabatilo čelo. Chvíli to vypadalo, že se nic nestane, když nakonec knot zadoutnal a vzplál.

Arrgan: (Sáhne si na tvář a zavrčí.) *Electro? Už ti někdo někdy trhal křídla na kusy? Jestli ne tak příště mluv pravdu, nebo to zažiješ!* (Potom vyjde z domu a aniž by o tom přemýšlel, nabere trochu sněhu do hrsti a tímto způsobem si očistí tvář. Potom se znovu vrátí do domu za doprovodu silného kašle, na ktwrý si pomalu začíná zvikat. Zkříží ruce na prsou a opře se o zeď, v tomto postoji pak pozoruje snažení té, jenž miluje více než sebe sama. Když je její snažení korunováno úspěchem, zasměje se, smíchem který dává znát, že dotyčný je rád že se něco podařilo. Potom bez varování sevře Reu v náručí a lehce ji přizvedne. Ihned potom jí ale položí znovu na zem a odkloní se, aby mohl lépe kašlat. Potom se omluvně otočí.)

Electra: (Odfrkne si při představě, že její maličký jezdec by mohl lámat a trhat její křídla. Potom se podívá k lesům a jejímu oblíbenému sněhu.) *Jdu si taky užít. Je to úžasné!* (S tím se rozletí k místům, kde tuší nejvíce sněku. Tam se usadí a začne do sněhu rýt různé obrazce, většinou jde o jednoduché nákresy zvěře.)

Rea: Sotva se jí podařilo zažhnout plamen svíčky, uslyšela Ganův smích. A tak se usmála, když v tom ji Vlk nadzvedl, načež se Rea rozesmála jak malá holka. Gana však znovu zchvátil kašel a ifritka mu konejšivě položila ruku na rameno. Počkala až kašel přejde a potom se postavila na špičky a políbila Gana na krk. V očích měla jiskřičky.

Dabaran: Když se proběhne, roztáhne křídla a vyletí do vzduchu. Letí zpátky, přičemž obdivuje les z ptačí perspektivy. Tu spatřil Electru, jak sedí dole ve sněhu a ryje do něj drápem. Dab několikrát zakroužil nad stromy a přistál kousek od ní. Přišel blíž a zvědavě pokukoval, co to tam vyvádí.

Rua: Sešla v domě dolů a spatřila Gana z Reou. Popřála jim pěkné ráno (ikdyž už bylo téměř poledne) a tázavě se zadívala na hromadu svící na stole. Uculila se a prstem se dotkla plamene, který před chvílí zažehla Rea. Maličký plamínek jí pak zůstal v ruce a ifritka si plamínek začala kutálet mezi prsty, jako slalom.

Creeya: (Zakrouží nad obytnou částí a přistane na nějakém klidnějším zeleném místě.) //Sundej mi prosím sedlo. Mám hlad, půjdu se najíst.//

Feya: (Seskočí, opatrně sundá sedlo a věci a položí je pod strom.) Jen leť. Já se půjdu projít do města. Podívám se, co hezkého tam mají. (Zasměje se a vydá se směrem k centru.)

Creeya: //Feyo! Žádná čokoláda!// (Jakoby výhružně zavrčí a pak se po dračím způsobu zasměje. Když Fey zmizí mezi zelení, odplíží se víc do lesa hledat potravu.)

Rea: Zatímco si užívala přítomnosti Gana, v mysli zkontaktovala Dabarana, neboť už jej cítila blíže. *Pořád se mi to nezdá, musíme najít pomoc,* vzkázala mu. *Řekni Electře, že musí někoho sehnat, i kdyby měla letět do Tábora,* téměř neznatelně se zamračila, když sdělovala tyhle myšlenky.

Dabaran: Opatrně se otřel o mysl Divoké Temnoty. *Rea se o tvého jezdce bojí, pokud neseženeme pomoc, nenechá to tak a půjde ji shánět sama.* poslal jí sklíčené pocity. *To bych se potom bál já o ni.*

Arrgan: (usměje se nad uměním Ruy, nicméně znovu sevře v náručí Reu, jako kdyby jí chtěl dát najevo že ona je primární cíl. Políbí jí, je rád v takové společnosti.) "Víš... Přemýšlel jsem o tom, co jsi říkala o vlastní sebeobraně. Pokud to tak chceš, nebdu ti bránit, s jednou podmínkou." (Řekne a přivře oči, lehce podezíravě.) "Co zase máš s Dabem či Electrou? zamračila ses."

Electra: (Lehce se usměje, když přiběhne malý dráček. Potom se podívá na své poslední dílo, letící ohýnek, na zemi další, okolo něj běhá vlk a u vlka se vznáší malý blesk. Zavrtí hlavou, ví co to znamená, ale nechce si připustit že na ot myslí a tak. Raději se podívá na oblohu a tam zahlédne něco, co by si nikdy nemyslela, že spatří zrovna zde. Feya a Creea. Pak uslyší Dabarana. Při velkém úsměvu, který jí odhaluje velké zuby, které by bez problému rozmělnily kosti i kůži, přikývne.) *Půjdu se zeptat, mám nápad kde.* (Stím se jedním máchnutím dostane do vzduchu a přistane tam, kde uvidí Creeu, tu zná o něco lépe a pak... Stále si nebyla jista tím, jestli by Feya při zmínce o Arrganovi netasila meč a nezapíchla ji.) *Kvetha, Ledová. Co zde hledáte?* (Zeptá se, jen aby byla zdvořilá. Pak ale vydá ze svého hrdla něco, co by mohlo připomínat ztrápený povzdech.) *Budu upřímná. Potřebuji aby pro mě, nebo spíš pro někoho mě velmi blízkého něco udělala. Arrgan chytil nějaký kašel a zhoršuje se to. Rea... Rea se snaží, ale...* (Neumí říct, že jí to nejde, nedokáže před dračicí někoho, s kým se asi nebude mít dvakrát v lásce, shodit.) *No, neí zrovna talent na léčení, jde jí více Arrgana uklidnit a nebo se o něj starat jinak. A já mám o něj velkou strost, moc nám to neulehčuje, třeba dnes chtěl zdrhnout na lov.* (Zavrčí.) *Cová se hůř než dvoudení dráče.* (Řekne. pak se prosebně na Creeu podívá.) *tak co? pomůžete mi? Nám?*

Creeya: (Zvedne hlavu, modrobílé šupinky kolem tlamy má ještě umazané od krve zvířete, které před chvílí spořádala. Překvapeně se podívá na Electru.) //Kvetha, Temná. Nečekala jsem, že tu budete, máte dobré krytí. Jsme s Feyou právě na cestě do Klaettisu, jen jsme zde byly nabrat síly a zásoby.// (Když se Electra zmíní o problémech a žádané pomoci, začne poškubávat špičkou ocasu.) //Vlk že je nemocný? Je to vůbec možné? Hmm... Já bych vám pomohla ráda, ale nevím jak Feya.// (Chvíli se zamyslí.) //Ona šla teď do města, nevím kdy se vrátí. Mohla bych jít zatím jen já, zjistit co se dá a pak ji zavolat.//

Electra: (Chvíli se zamyslí a potom přikývne.) *Dobrá. Lepší něco než nic. Dům který obývají dva jezdci a jedna další ifritka a nemají někoho kdo umí léčit...* (Zabrmlá ještě. Potm se vznese od vzduchu a již po paměti nalezne směr domu. Tam se také vydá. Ale než tam doletí, podívá se za sebe, jestli tam její přítelkyně stále je. Potom vyšle myšlenku Ree.) *Našla jsem co jsem měla najít. Pomoc. Neobvyklou... Pomoc.* (Víc neřekne, po chvíli, možná po minutě přistane.) *Tady je ten dům...*

Rea: Hned se cítila důležitě, když jí Gan věnoval pozornost. Nakonec přiznal, že mu nebude vadit, když se naučí se zbraní. Rea nasadila výraz čisté spravedlnosti, ovšem zamračila se, když uslyšela slovo podmínka. Při své odpovědi uhnula pohledem. "Copak si nesmím povídat s svým drakem?" Hned na to ucítila myšlenu Electry a na tváři se jí objevil úsměv. Našla pomoc.

Dabaran: Electra zareagovala pohotově a Rudý byl za to rád. Sice mu bylo líto, že zase zůstal sám, a tak si chvíli prohlížel dílo Electry a pak se pokusil její činnost napodobit, jenže se mu to vůbec nedařilo. Trochu zklamán tedy vzlétl a zamířil zpátky ke stromovému domu.

Creeya: (Opatrně a bez zbytečného hluku přistane vedle Electry. Svou myšlenkovou přítomnost prozatím uzavře bariérou a skryje.) //Temná, myslíš, že mne a případně Feyu ta Vlkova Ohnivá snese?//

Arrgan: (Zamračí se.) "Můžeš, ale... To je jedno. Mojí podmínkou je, že se necháš cvičit ode mě, což je samozřejmé a pak... Podmínka, ta na které trvám je, že zbraň ti vyberu sám, dle toho co ti bude sedět a nebudeš zbytečně naléhat." (Odmlčí se, jeho sluch je velmi dobrý a tak slyší nejen přistání své dračice, která ostatně nikdy nebyla z těch tichých, ale i něčeho, co je mohutné, ale jemné. Zamračí se a zavrčí, přičemž tento zvuk u něj vyvolá silný záchvat kašle.) "Eh, asi si zase půjdu lehnout." (oznámí a velmi neochotně pustí svou vyvolenou.)

Electra: (Zamyslí se.) *určitě bude ráda, když mu pomůžete, miluje ho.* (Pak se zarazí.) *Tedy... Pokud spíše vám nebude vadit ona...* (Řekne. Potom jí pošle přesný obraz thoh, jak zrovna její Jezdec kašle.) *Vidíš? S tím se musí něco udělat.*

Creeya: (Lehce zavrčí.) //Hmm. To vypadá špatně.// (Shodí ochrannou krycí bariéru své přítomnosti. Jde k Electře.) //Povedeš mě?// (Pošle Fey myšlenku.) //Feyi, poohlédni se po nějakém účinném léku.//

Feya: (Prochází mezi trhovními stánky a okukuje, co se dá. Miluje dívání se na pěkné věci, aniž by si je kupovala. Jak tak jde ulicí, sjede jí zrak k jedné výloze. S dětinsky šťastným výrazem v očích zmizí vevnitř.)

*všeobecně píšu lék, jelikož nemám pnětí jaký a na jakou nemoc *

Rea: Když jí Gan začne diktovat podmínky, celou dobu se mračí. Sice cvičit se od něj chtěla, ale aby jí vybíral zbraň? To bylo trochu moc. Rea nesouhlasně sykla. "Já vím nejlépe, co mi bude sedět." řekla a nechala rozhovor neukončený, jelikož venku přistála Electra zřejmě i s pomocí pro Gana. Když jej chytil záchvat kašle, Rea pak jen souhlasně přikývla, že by opravdu měl jít do postele.

Dabaran: Přistál před domem o něco později než Electra s Creeyou. Creeyu pak přátelsky šťouchl v mysli.

Rea: Vyšla před dům a překvapeně hleděla na Creeyu. No však co, pomoc potřebuje, a nezáleží na tom, že ji dostane od Feyi a Cree. přesvědčila sama sebe, ačkoliv nálada ji o něco poklesla. Snad i z předchozího rozhořčení nad podmínkami Vlka. "Zdravím tě Creeyo. Přišla jsi pomoct?" chvíli jí zaraženě hleděla na hřbet, neboť nenacházela tu, kterou očekávala. "Kde máš Feyu?" zeptala se.

Creeya: (Šťastnou myšlenkou se otře o vědomí Rudého. Pak se podívá na Ohnivou a kývne hlavou.) Ano. Přišla jsem pomoct, jak jen bude v mých silách. Má jezdkyně je ve městě, měla by brzy dorazit, možná i s nějakým lékem. Uvidíme, co můžeme udělat.

Arrgan: (Zavrtí hlavou nad svou zvědavostí a vyjde ven. Zalapá po dechu, Ledovou dračici by nečekal zrovna zde. Toto malé zakolísání ho ale stojí velmi těžký kašel. Když odezní, sotva zašeptá rty rozpraskanýmí od teploty.) "Creeo?" (Vydechne a potom se mu podlomí kolena a upadne.)

Electra: (Jakmile spatří, že Rea nejde útočit, vydechne úlevou. Potom ale uvidí i ucítí svého Vlčka. No, hlavně uslyší. Zavrčí na něj a hned jak se skácí, napřáhne k němu dráp a pomůže mu se zvednout. Znovu zavrčí a potom na něj vyadechne teplou páru.) *Co tu děláš pitomče? Můžeš taky umřít a to by zmenalo smrt minimálně dalších dvou až tří. Mě, Rey a Daba!*

Arrgan: (Opře se a zvedne.) *Vím.* (Zavrčí a potom naštvaně odkráčí až nahoru. Tamsi lehne a ihned usne.)

Rea: Přikývla při Creeiné odpovědi. Doufala, že Feya se objeví brzy. Místo ní se však objevil Gan, a nezachoval se zrovna rozumně když upřednostnil svou zvědavost před nemocí. To se mu také vymstilo, když upadl na zem. Proto byla Rea více než ráda, když se znovu vydal poslušně nahoru do postele. Poté ifritka začala nervózně přešlapovat.