Okraj Anladienu

Creeya: (Ustaraně zavrčí.) To vypadá špatně. Radši skočím pro Feyu rovnou... (Trochu si couvne, odrazí se a vylétne nad město, hledajíc pozici mysli své jezdkyně.)

Rea napsal:

Mimo: Zkusme to dohrát co nejrychleji, ať můžem skočit na další den.. Feya už měla být dávno nastoupená a cpát Ganovi do pusy teploměr

chna chna chna :D:D Feya ala zdravotní sestřička chudáčku
já nevim proč ale mě to rozesmálo =D

Creeya: (*přeskočena část hledání a nasedání* Letí zpět k domu.)

Feya: //Hele a myslíš to vážně? Opravdu jim nebudu vadit?// (Hrabe se za nízkého letu v sedlové brašně.)

Creeya: //Temná nás sama požádala. A Vlk opravdu nevypadá dobře.// (Pomalu se začne chystat na přistání.) //A Fey, co to vůbec v té brašně máš?//

Feya: //Ále nic...// (Zasměje se.)

Creeya: //No jen aby.// (Začne přistávat.)

*Tak sestřička jo?

Rea: Ifritka netrpělivě očekávala přílet Feyi. Když se konečně na již potemněné obloze objevil záblesk ledově bílých šupin, zaradovala se. No, možná slovo radovat se nebylo to vhodné, ale byla zkrátka ráda, že pomoc pro Gana je na cestě. Snad jí mohu důvěřovat... věřím že Gan jí věří... přemýšlela a Feyu pak krátce pozdravila. "Zdravím tě. Věřím, že Electra i Creeya ti už vyložili, o co se jedná. Pojď, Arrgan je tady v domě, leží v posteli." řekla stručně a na tváři jí celou dobu seděl neutrální výraz.

Feya: (Seskočí z Cree a spěšně všechny pozdraví. S havou plnou smíšených pocitů a bez sebemenší viditelné známky jakékoliv emoce následuje Reu. Kdesi v mysli se jí ale přeci jen objeví maličký záblesk naděje, že by ji Ohnivá přeci jen nemusela tolik nenávidět. Cestou si bez přestání šátrá po kapsách.)

Creeya: (Neklidně se dívá za Feyou. Pak se otočí k Electře.) //Snad to dobře dopadne a ty dvě po sobě neskočí-s-vytasenými-drápy. Co se Vlka týče, tak i já se budu snažit jak jen to půjde.//

Electra: (Pozdraví Feyu, poté se podívá po Cree. Přikývne, ale není si jistá jak to bude, je raději ve střehu.) *To by snad neudělali, on má ohnivou raději než sebe sama a co se týče Feyi, tak tu má také moc rád.* (Oklepe se.) *To je děsný cejtit něčí pocity. Hlavně jeho.* (Kývne směrem k domu.)

Rea: Vedla Feyu do domu, poté po schodech až k posteli, kde ležel Arrgan. Smutně se podívala na spícího Vlčka, a přistoupila k němu a jemně s ním zatřásla, aby se probudil. "Přivedla jsem ti pomoc," řekla tiše, potom se podívala na Feyu a přikývla. Teď je tvuj, říkal její pohled. Rea odešla do kouta a sedla si na židli. Vkládala do elfky své naděje, ale i přes to ji tížilo sledovat, že je teď blíže Vlkovi než ona.

Arrgan: (Probudí se a usměje se.) "Vážně?" (Stačí říci, než ho zchvátí další kašel. Když spatří Feyu, lehce vytřeští oči.) "Fey? Ty? Tady? Jak? Proč?" (Vychrlí ze sebe a podívá se na svou milovanou která se mezi tím usadila v rohu. Jeho pohled vypovídá o věrnosti vlka k ní.)

Feya: (Klidným, ale přesto trochu chladným pohledem dá Ohnivé najevo, že se o nic nepokusí. Pak nechápavě zavrtí hlavou nad Vlkovou reakcí. Položí mu dlaně na ramena, aby ho zklidnila.) Ššš... Lež prosím a nemluv, evidentně ti to nedělá dobře. (Pustí ho a za řeči si ho řádně prohlíží.) Jen tudy s Cree prolétáme, zastavily jsme tu zcela náhodou. Ale Electra mi řekla, jak ti je a požádala mě, jestli bych ti nemohla pomoct. (Na okamžik se lehce usměje. Pak ale znovu nasadí vážný výraz a zeptá se na klasické otázky jako co všechno mu je, kdy a jak to začalo atd. Při tom si ironicky povzdychne něco o profesionálních léčitelkách. Během čekání na odpověď si z kapsy vytáhne několik malých pytlíčků a začne zkoumat jejich obsah.)

Rea: Sleduje Feyu a Gana, ale jen tak aby kontrolovala, zda se mu neděje něco zlého. Jinak je myslí poměrně nepřítomna a povídá si s Dabaranem, který je venku u Creeyi a Electry. Dabaran se jí svěří, že se v přítomnosti dvou velkých dračic cítí docela nesvuj. A tak se Rea rozhodne nechat Gana a Feyu o samotě, neboť léčení dozajista potřebuje klid, a ne nějaké narušování osobními vztahy. Když sejde po schodech dolu, povzdychne si a jde za svým dráčkem.

Arrgan: (Přikývne a začne pomalu odpovídat na položené otázky. Při tom ale myslí na to, že přidělává starosti své vyvolené. Potom odejde a on se za její pdcházející siluetou smutně podívá. Pak se podívá na Feyu a její pytlíčky.) "Co tam máš?"

Feya: Všechno možné. (Řekne s lehkým náznakem smíchu v hlase. /Musím se chovat co njeklidněji... Ta nemoc... Vůbec to nevypadá dobře. Musím zkusit maximum co umím./) //Cree, Narthe kerai*.// Nakonec zřejmě najde to co hledala. Vytáhne tři hráškově zelené lístky, divně páchnoucí sušenou žlutou květinu a lahvičku křišťálově čisté tekutiny. Někde z nějaké poličky popadne misku a všechno to smíchá dohromady. Zavře oči, vyndá z kapsy nefritovou tyčinku, začne s ní směs míchat a zpívat něco ve zvláštním jazyce*, který se podobá staré elfštině. Jednou rukou si sáhne ještě do pytíčků, dokud v nich nenahmatá několik červených bobulek a za stálého zpěvu a míchání je přihodí do směsi. Z oblasti jejích rukou se line slabá záře, ale není jasné, zda vychází z jejích dlaní, z vnější misky nebo jejího obsahu.)

Creeya: (Její jasné oči se zaplní prázdnotou, jako by neovládala svou mysl. Zakloní hlavu, pozvedne křídla a začne vydávat zvláštní melodický řev, do nějž vkládá svou magickou energii.)

*Erasilejská elfština

Arrgan: (Se zájmem pozoruje činnost Feyi, ale po chvilce znovu usne.)

Electra: (Kývne na pozdrav Ohnivé. Poté se vyděšeně podívá po Cree, ale pro jistotu nic nedělá. Raději se podívá po malém ohnivém dráčku.) *Co ty?* (Nabere lehce sněhu do tlapy a pak jím zasype dráčka.)

Rea: Opětuje Electřin pozdrav a usadí se na lavici vedle stromového domu. Poté ji zaujme Creeya, která se zjevně podílí na Ganově léčení. Ledová vypadala úchvatně, i Dabaran na ni zíral, dokud jej Electra nezavalila sněhem. "Pokud je k jeho léčbě potřeba tak mocného kouzla, pak můžem být rádi, že jsme narazili zrovna na Feyu." povzdechla si k Electře Rea.

Dabaran: Hned jak na něj spadla hrouda sněhu, vyhrabal se ven a hravě se zadíval na Electru. Tolik mu chyběla přítomnost mladšího draka! Ale co se dá dělat - dokud o něj někdo jevil zájem, nemělo cenu se tím zaobírat. Začal mrskat ocasem a házel tak na starší dračici sníh, kterého bylo sice podstatně méně, ale zato jej Electře dopřával v rychlých a pravidlených dávkách. Ten sníh byl tak fajn! Proč jen si ho nemohl užívat společně s Reou?

Electra: (Přikývne nad slovy Reininými. Potom se podívá na malého dráčka a foukne do sněhu u něj. Sníh malého dráčka zasype novou sprškou. Zasměje se, ale v myšlenkách a citu je u svého Vlčka. Pomalu zavrtí hlavou, aby si ji pročistila od starostí.)

Dabaran: Za chvíli byl Rudý znovu zasypán Electrou. Tenhle sníh byl jemnější a dráček pozoroval, jak mu krystalky dopadají na šupiny a rozpouštějí se. Smutně se podíval na Electru s výrazem: proč to ten sníh dělá?

//mimo: k tomu soupisu co se dělo 14 dní přidám i ten dnešní herní den,. co jsme strávili dohrávkou

////Mám dotaz - vzhledem k nepřítomnosti Fey, na kterou čekáme, nepřeskočíme léčbu a neskočíme na skok a dny po něm?

/// Jsem pro, jen já odepíšu do hry nejdřív zítra

////ok ok ok... :-D

///mimo: Fey, jestli se ti bude chtít tak potom dopiše tu léčbu, my už ale jedem dál

Čtrnáct dní a jeden den uběhli jako voda. Arrgan se konečně díky Feyiné pomoci zotavil a proto byla Rea o něco veselejší. Dny trávila procházkami, prohlížením si svých věcí, vysvětlováním a vyprávěním svému dráčkovi a různými pokusy s ohněm. Po večerech pak vedla rozhovory se sestrou a s Ganem, který se mohl kdykoliv připojit. Rua často mluvila o tom, co věděla o ifritské rase a její sestra projevila nadšení pokaždé, když se dozvěděla něco nového. Přemluvila Ruu, aby také zkoušela ovládat oheň lépe, jenže její dvojče zdaleka nedosahovalo takových úspěchů, pravděpodobně proto že nevlastnila Rein talisman od Gana a ani nebyla jezdkyně. Přesto byl rozdíl na nich znát v tom, že Rea se vlivem zimního období rychleji vyčerpávala a Dabaran hledal různé oběti pro své hry, dokud ještě bylo sněhu. Nakonec sníh začal tát a pomalu přicházelo teplo, které všem zvedalo náladu.

Rea potají vyhledala ve městě elfského kováře a požádala jej o výrobu dýky s dlouhou čepelí, nehledě na Ganovu podmínku. Budeš mě učit, můj milý, ale vyberu si sama, pomyslela si pevně. Pro dýku se měla stavit za několik dní, ještě bude muset vymyslet nějakou výmluvu.

Ještě jedna událost se přihodila, a totiž že se už několik dní kolem domu potulovala puma s tmavýma očima. Rea s Ruou v ní okamžitě poznali Inkir a když ji přivítali, konečně se osmělila a začala s dívkami komunikovat. Dabaran si pak měl alespoň s kým hrát, pokud tedy Inkir byla ve své podobě pumy. Sice za čtrnáct dní vyrostl, ale nebyl větší než menší kůň.

Jaro nakonec převzalo vládu nad zimou a všechno se zdálo být fajn...

19. herní den

Rea se probudila v dobré náladě. Dnes chtěla Ganovi navrhnout návrat do Tábora. Taky musela vyzvednout a nějak Ganovi vysvětlit, že si vybrala zbraň sama. Snad to pochopí, neboť dýka nebyla vůbec levnou záležitostí a proto by byla škoda ji nevyužít. Jednoduchá strategie!

Ifritka sešla po schodech dolů a jen co se dalal dokupy, pustila se do snídaně, kterou nachystala Rua a čekala na svého milého. Dabaran ležel hned za ní a zvědavě pokukoval po místnosti. Nebude to trvat dlouho a už se nevleze do dveří. Proto bylo třeba si užívat své přítomnosti zde, dokud to šlo. Malý dráček byl trochu v rozpacích, že už brzy nebude moci být své jezdkyni tak blízko, jak by si přál. I přes své tvrdohlavé rozhodnutí zůstat však cítil nudu a tak si klepal drápkem o podlahu aobčas nebezpečně švihl ocasem.

Arrgan po 14 dní trávil čas co nejméně doma, jelikož musel zahnat obrovskou touhu lovit. Večery pak ale trávil se svou vyvolenou, kterou za nic na světě nechtěl opustit. Když zrovna nebyl na lovu, věnoval se studiu některých svitcích, které kdysi někde dostal, nebo trénoval se zbraněmi za domem. Pokoušel se také o magii, ale tyto pokusy brzy vzdal. Prvních pár dní chodil brzo spát, protože se necítil ještě úplně v pořádku.

Arrgan: (Později tohoto rána se probudí. V rychlosti se oblékne a seběhne schody dolů. Tam svižně přikročí ke své milované. Pohladí ji po vlasech a políbí na tvář.) "Dobré ráno. Jak jste se měli?" (Optá se obou sester, nicméně ho zajímá jen jedna odpověď. Ne že by Ruu přehlížel nebo neměl rád, ale záleží mu více na Ree. Posadí se k ní a vrhne se na snídani.)

Electra: (Již s prvními paprsky slunce se probudí. Nicméně se raději vyhřívá na slunci, dokud nevstane její Jezdec. Dotkne se jeho mysli na pozdrav, poté se líně protáhne a vstane. Pozdraví i další osoby v domě, pak obrátí svou pozornost na malého dračka, který jí za ty dva týdny přirostl velmi k srdci.) *Zdravím.*

Rea: "Dobře," odpověděla současně dvojčata, jakoby chtěla dát najevo, že k sobě opravdu patří. Rea se trochu začervenala, když ji Arrgan poílbil a polibek mu oplatila. "Dobrou chuť," popřála Vlkovi a teprve když dojedla, promluvila dál. "Víš, Gane, napadlo mě že už bychom se mohli vrátit do Tábora k ostatním Jezdcům, co ty na to?" nadhodila a pak trochu váhavěji pokračovala. "A taky by měl začít můj... výcvik." a ačkoliv nechtěla, koutek úst se jí zvedl do úsměvu při představě, jak Vlčka už za chvíli přelstí s výběrem své zbraně. Rua přikývla, již znala záměr své sestry.

Dabaran: *Dobré ráno, Veliká." pozdravil Electru v myšlenkách. *Moje Rea se už chce vydat do Tábora, také se tak těšíš na návrat mezi jezdce a ostatní draky?* zeptal se a vykročil z domu ven, aby na Divokou mohl pohledět. Sice mu v Anladienu bylo příjemně, ale už zde byli na jeho vkus příliš dlouho. Toužil vidět celou Liokkë a zatím se nehli z místa!

Arrgan: (přikývne se džbánem u úst nad myšlenkou návratu. Začne pít, jenomže v té chvíli Rea zmíní i výcvik. Okamžitě odloží džbán a vyprskne tekutinu před sebe. pokud touto sprchou zasáhl Ruu, omluví se.) "Eh, no... Jasně, ale nejdříve vybereme společně to správné náčiní. Vím o jednom mistru zbrojíři, od kterého mám svou sekeru. Je mistr nad mistry, vyrobí cokoli, navíc má leště lepší oko k výběru." (Poté si pro sebe přikývne.) *Electro, co říkáš, poletíme... Domů?*

Electra: *No, ne že by se mi zde nelíbilo, ale ráda bych již vyrazila na cesty, nebo mi zde zakrní křídla. (Na důraz svých slov je jakoby s námahou rozevře.) *Vlčku, to víš že ano, čekám na to od dne uzdravení!* (Poté mocně zařve spokojeností.)

Rua: (Když Gan vyprskl své pitivo, natáhla ruce do obranné pozice, jako by ji to mělo ochránit před kapičkami vody. Potom trochu vztekle máchla rukama a zvedla se, aby utřela spoušť, kterou po sobě Vlk zanechal. Na omluvu přikývla, ale nic neříkala. Nelíbilo se jí, jakým směrem se ubíral rozhovor mezi ním a jjejí sestrou.)

Rea: (začala být trochu nervózní. Cožpak to nakonec nepůjde tak lehce?) "A kde ten mistr zbrojíř přebývá?" (zeptala se) "Ráda bych ještě před odletem zašla do Anladienu..."

Dabaran: (Když Electra zmínila svá křídla, Dabaran se hrdě napřímil a vypjal hruď.) *Tentokrát poletím sám.* (všem muselo být jasné, že do bedny pro vlky se už nevleze a navíc, vždy když si na to vzpoměl, cítil se poníženě. Proto každý den trénoval let, aby mu zesílila křídla a mohl letět po boku Electry, nebo spíše za její zadnicí.)