Okraj Anladienu

Arrgan: (Usměje se nad slovy i činem své dračice.) "No, v Klaettisu, což není tak daleko a Dab by si alespoň vyzkoušel před dlouhou cestou do Tábora svou výdrž, i když mu věřím." (Dodá, nechce již většího dráčka urazit, ví jak jen za těch 14 dní vyrostl a i zesílil.) "Tak co? Zbraň ti pochopitelně zaplatím, od toho jsou muži. Nevím, proč se říká že žena vysává peněženku... Mě to udělá radost." (Usměje se. Dojí poslední sousto, dopije a políbí svou vyvolenou na tvář.) "Mě ano, miluji tě."

Dabaran: Naslouchal rozhovoru dvounohých a když Gan zmínil jeho, napřímil křídla a zařval. *Rád poletím do Klaettisu!*

Rea: Ifritka mezitím byla v rozpacích. Po tom, co ji Vlček řekl se zastyděla a hlavně nevěděla, co dál. Pohledem zapátrala ke své sestře, jako kdyby ji měla pomoct. A třeba pomůže, pomyslela si. Nakonec se zhluboka nadechla a odpověděla: "Tak v tom případě můžeme vyrazit hned," trochu trpce se pousmála a na chvíli zabořila hlavu do Ganovy hrudi. Třeba se jí otho mistra podaří přemluvit ve svém výběru... a objednanou dýku by si mohla nechat Rua..

Arrgan: (Jen přikývne, poté si dojde v rychlosti zabalit a osedlat svou dračici.) Při té příležitosti si pečlivě prohlédne Dabarana. Poté dojde za Reu.) "Má milovaná, poletíš se mnou, nebo zkusíš letět na svém drakovi?" (Optá se Rey a zdůrazní slovo drak, neboť to již není ten samý malý dráček jako před čtrnácti dny.Usměje se, ví moc dobře že tento drak bude jednoho dne možná silnější, než-li jeho dračice, ale ta se jistě nenechá zahanbit mladším. Když vše připraví k odletu, posadí se u nohy netrpělivé dračice.) *Co myslíš, jaký bude v dospělosti Dab? Poslední dobou nemyslím jen na mě a Reu, ale i na něj a to mi i někdy dělá starosti.* (Poté podrbe dračici na noze.) *Na tebe myslím stále, jsme propojeni tolik že víš někdy více jak já.* (Zasměje se, neboť ví že ona do jeho nitra umí nahlédnout lépe jak on sám.)

Electra: (Chvíli se zamyslí nad, pro ní, malým dráčkem a pohodí hlavou směrem k obloze.) *Bude dobrý a čestný drak. také moudrý, dle mého, ptá se více jak já. Já to nemám zapotřebí, vím co vím a další víš ty a k tobě se mohu prostě podívat. Nevím, nemám tu moc někoho odhadovat a na něj myslíš jen proto že je teď i on vlastně součástí tvé smečky. Je hodně propojený s tou, se kterou hodláš sdílet život.* (Poté se odmlčí. Nerada má dlouhé proslovy, ale její vlčí Jezdec jí za to stojí.)

Rea: Také si šla sbalit věci; kdo ví, kdy se do Anladienu vrátí. Právě kvůli toho vědomí nerada opouštěla svou sestru; ale příjde den kdy bude moci jít tam, kam se jí zrovna zlíbí. Alespoň o tom byla přesvědčená. Vrátial se v cestovním oblečení, které tvořila zelená košile, hnědá vesta, tenké přiléhavé oranžové kalhoty ve vysokých botách a hnědé kraťasy. Sladce se usmála na Vlčka a políbila ho na ústa. Když se jí však zeptal, zda nepoletí na svém drakovi, zarazila se. Ano, pravda, že rostl a sílil, ale... nemyslela si že by byl dost silný aby ji uzvedl do vzduchu. *Co myslíš, Dabe? Já se na to ještě necítím, abych se přiznala.* vzkázala svému dráčkovi.

Dabaran: Přátelsky se otřel o mysl Gana a když se objevila Rea, neodpustil si fyzický kontakt a nechal se od ní podrbat. Nad vyřčenou otázkou se neklidně zavrtěl. *Já.. já jen.. těším se na tu chvíli více, než na cokoliv jiného ale ještě... ještě je brzy.* odfrkl si *Nejsem slabý a raději bych tě nesl na svém hřbetě ale.. oba poznáme tu pravou chvíli.* poslal Ree své smíšené pocity, až se jí z nich málem zatočila hlava.

Rea: "Ještě poletím na Electře." oznámila Vlkovi a podala mu svou brašnu, aby ji mohl připevnit k sedlu. Poté se rozloučila s Ruou a nasedla na Electru.

Rua: Stoupla si před stromový dům, aby se mohla rozloučit. "Vaše společnost mi byla potěšením. Nechť nad vámi hvězdy bdí!" rozloučila se elfkým pozdravem neboť mezi elfy vyrostla a osvojila si spoustu jejich formalit, stejně jako Rea.

Arrgan: (Spokojeně přikývne a připoutá k sedlu Reininu brašnu. Poté se na ní usměje a otočí se na Ruu.) "I mně bylo ctí zde pobývat. Jistě se vrátíme." (Řekne a několika pohyby se dostane za Reu na Electru. Poté jedním krátkým dotekem myslí pobídne svou dračici k letu.)

Electra: *No konečně!* (Vykřikne v myšlenkách na svého Jezdce a poté s výskokem a rozmachem křídel se zvedne do vzduchu a dle mapy v Arrganovo hlavě se nasměruje k jejich cíli. Na rozloučenou ještě mohutně zařve.)

////:Jinak sry, ale poslední dobou jsem rád že se u Pc stavím na cca 5 min, nemám moc času :-D

Rea: Co nejpohodlněji se usadí a usměje se na Gana přes rameno. Potom se však dívá už jen před sebe, neboť se ocitnou ve vzduchu...

Dabaran: Pořádně si protáhne křídla a potom jimi mohutně zamává, aby se dostal do vzduchu. Následuje Electru a přitom si občas neodpustí ve vzduchu nějakou rošťárnu.

Rea: *šetři si síly,* poradí svému drakovi, když koutkem oka spatří jeho dovádění.

Dabaran: Silvě zařve, aby každý v Anladienu, nad kterým právě přelétali věděl o jejich přítomnosti. *Já to dokážu,* přesvědčoval svou vyvolenou.

/mimo: přesun do Klaettisu

*příchod z Táboru*

(Pevně se drží pravačkou Almera kolem krku, zatímco levou rukou drží svoje vlasy, aby jí pořád nelezly do obličeje.)

Andëmon: (Opatrně probíhá mezi stromovými domečky a obyčejnými stromy a snaží se aby díky své mohutnosti žádný nepokácel nebo nic nezničil. Když se ocitne už na víceméně paloukovité části Linnielu, uvidí nahoře přelétat známého draka. Ihned ho napadne že by to mohla být Hai a Joya na Almerovi, a tak zastaví. Pořádně se prohne, nadechne a co nejhlasitěji zařve po dračím.)

Hai:(Jakmile uslyší známý to zvuk, kterým jí And vždycky rád provokoval, odhrne si znovu vlasy z obličeje a chytí se druhou rukou pevněji, aby se mohla nahnout a vykouknout tak, aby pořádně viděla na krajinu pod nimi.) No né, vždyť to je Andëmon! (Radostně řekne zatímco sleduje svou velkou modrou ještěrku čekat dole na pláni.) Alme, přistaň prosím (Poprosí ho a nadšeně zamává na Andëmona pod nimi.)

Andëmon: *Snad si nečekala, že bys tam vážně šla beze mě. Šel jsem vám naproti.* (Spokojeně zamručí do její mysli a pohodlně se usadí, mezitímco pořádně protřepe svá křídla, která očividně za pár chvilek konečně zase plně využije.)

Almer: (po dlouhý cestě bez sedla s dvěma lidmi na zádech ho docela bolí záda, takže je rád, když může přistát "Kvetha!" Pozdraví Andëmona, když dopadne na zem, mírně pokloní hlavou a potom si lehne, aby cestovatelky mohly seskočit)

Joya: (taky pokloní hlavou) Kvetha Andëmone (začne se protahovat po pár hodinovém letu)

(Nedočkavě a nemotorně seskočí z Almera a rozeběhne se proti Andëmonovi.)

And: (Opatrně se rozeběhne k ní, aby nepodupal všechnu trávu na palouku, kde jsou. Když k sobě doběhnou, nechá se pevně obejmout Hai kolem hlavy a spokojeně mručí. Koutkem oka se pak podívá na Joyu a Almera. *Kvetha i vám. Alme, musím říct, že si dost vyrostl.* Neušetří si rejpavou poznámku a vycení po dračím zuby jako znak úsměvu.)

Hai: (Když se mu konečně přestane tisknout k čumáku, přejede ho pohledem) Ukaž křídlo. (Rázně přikáže a ihned se přesune k jeho levici. Jak Andëmon roztáhne křídla do plné velikosti, musí trochu ustoupit, neboť je opravdu mohutný. Při pohledu na blánu srostlou podivně, ale za to nejspíš úspěšně, se jí trochu zkřiví úsměv, vzhledem k tomu že si vybaví jak to asi všechno muselo bolet.) Jak se cítíš? A vážně už můžeš lítat?

And: (Protočí očima a drcne do ní hlavou. *Neměj obavy. Ta rána mě už vůbec nebolí, spíš čekám, kdy konečně vyrazíme.* zase se šibalsky zasměje a stáhne křídla.)

Hai: (Podívá se na Joyu.) No, když to říká. Můžeme?

Joya: (přehrabuje se v megabrašně a vytáhne sedlo) Jop, hnedka (nasadí sedlo na ALma a začne utahvat postroje)

(Sleduje, jak Joya nandává svému drakovi sedlo.) To my s Andem máme sedlo doma (Podívá se na něj a zašklebí se, pak pokrčí rameny.) Ale co už, hold luxusní let si užijeme jindy. (Pousměje se a když se Andëmon skrčí, aby mohla nasednout, chytne se pevně oběma rukama a vyhoupne se mu mezi křídla na záda.)

Andëmon: ( *Nevadí, já to skoro nikdy ani necítil.* Oklepe se když si na něj Hai sedne. *Už jsem skoro zapomněl jaké to je nést tvou tíhu.* dodá a protáhne si krk )

Hai: (Klidně položí ruce kolem Andova krku a posune se na jeho zádech, aby se jí sedělo pohodlněji.) Navrhuji aby jste vy dva letěli první, vzhledem k tomu že my možná budeme dost brzdit provoz. (Zavtipkuje.)

And: ( *Né že by to bylo v tom, že slečna neví kde je západ.* nedokáže si nerejpnout a jakmile se zazubí smíchy, skloní hlavu k zemi jelikož očekává pohlavek, nebo tak něco.)

Hai: (Nasupeně k němu skloní pohled a zhluboka se nadechne. Pak se začne smát a podrbe ho na krku.)

Joya: (dokončí sedlání a vyhoupne se do sedla)

Almer: (zasměje se "Joya by to taky nevěděla, kdyby si nenašla mapu... ve které stejně neumí hledat"dodá )

Joya: Hej! (okřikne ho a pohodlně zapadne do sedla s obrovskou mapou složenou na klíně)

Almer: (se smíchem se odrazí a vzlétne)

(S úsměvem zaklepe hlavou. Jakmile se ocitne Almer ve vzduchu, skloní pohled k Andovi a poplácá ho.) Tak šup, to zvládneš. (Tichým hlasem ho povzbudí)

Andëmon: (Nahodí svůj soustředěný se obličej, pořádně roztáhne křídla, protřepe s nimi a rozeběhne se po palouku skrz vysokou trávu. Pak přikrčí hlavu těsně nad zem, odrazí se a silně máchne křídlama. Dostane se tak do vzduchu, ale jelikož již dlouho neletěl a jizva v bláně je citlivá, trochu se zamotá. Nezahálí ale a máchne ještě silněji, přičemž už získá rovnováhu a v klidu si vyletí ještě výš do nebes.)

Hai: (Lehne si a obejme ho kolem krku se smíchem) Jsem strašně ráda i za tebe. Teď se jen prosím soustřeď. (Dodá a spokojeně zavře oči.)

And: (Majestátně zamručí směrem k ní a ihned se zapojí za Almera, mezitímco si Hai užívá jejich společný let, který už dlouho nezažili.)

Joya: (soustředěně točí s mapou a snaží se zorientovat... asi po deseti minutách se jí to konečně podaří "Táákže mám to," podívá se pod sebe na zem, "teďka musíme směrem na západ")

Almer: (rozesměje se "Nepovídej!" //mimo: aneb česká verze You dont say // podívá se na slunce "Budem muset někde přespat... brzo, mám hlad!")

Andëmon: (Máchne křídly tak, aby se odstrčil a letěl tak vedle Almera.) *Navrhuji sletět tam dolů, do toho lesíku. Co tak koukám, zdá se být bezpečný.* (Posune svůj návrh k Joye a Almerovi do mysli. Pak přestane tak silně máchat křídly aby se zařadil opět za něj.)

Hai: (Otevřela oči, když ucítila, že Andëmon se posunul vedle Almera a pak zase zpět. Sklonila pohled k zemi, jenže si neumí představit kde teď asi jsou. Možná kousek od Tábora, pomyslí si a posadí se.) Joyo? Kde teď podle mapy jsme? (Houkne na ní tázavě. Poté se obrátí ke svojí brašně a jednou rukou se v ní začne přehrabovat. Chvíli hrabe a hrabe a mračí se u toho. Za malý moment zakleje, zavře jí a chytí se i druhou rukou kolem Andova krku.) No, a jídlo taky budeme potřebovat.

Joya: Teďka jsme někde nad středem Lïokke, ale Táboruse vyhýbáme, letíme rovně vzdušnou čaro, Tábor je od nás trošku víc na sever (máchne rukou někam severně dolů) támhle někde v dálce. Ale tenhle lesík je fajn, stmívá se a taky začínám mít hlad... takže přistáváme?

--------------
//mimo: myslim, že jinak by trvalo víc dní přeletět celou Lïokke, ale koho baví několik dní jenom letět dejme tomu, že letíme dýl, než píšem

(Zamračeně se rozhlíží kolem, zatímco jí Joya vysvětluje, kde se momentálně nachází. Když uslyší návrh k přistání, přestane bloumat nad možnými lokacemi a rázně s úsměvem přikývne.) Najdi si nějaký plácek kam se ty a Almer budete vejít. Ten les je doslova přeplněný stromy. (Pronese ke své modré ještěrce a chytí se ještě víc pevněji, než předtím, aby nesletěla.)

And: (Na znamení toho, že to pochopil, si protáhne krk. Pak se pomalu nakloní tak aby začal slétávat dolů. Chvíli krouží těsně nad korunami stromů, svým bystrým zrakem kontroluje jestli tam není něco nebezpečného a zároveň hledá místo, kde by se mohl aspoň posadit. Jako na zavolanou spatří docela velký skalní převis, a tak naznačí Almerovi ať se usadíme tam. *Draci na něm, jezdkyně pod ním.* navrhne a opatrně přistane. Jakmile dosedne, zůstane potichu a rozhlíží se.)

Hai: (Opatrně se vyhoupne z jeho zad na zem a se skrčením dopadne na zem. Pořádně se rozhlíží kolem, a stejně jako Andëmon, mlčí, aby případně slyšela přítomnost dalších tvorů.) Zdá se že jen srnky (Tiše zamrmlá s pohledem stále upřeným do hlubin lesa.) Které se nám náramně hodí, jestli teda Joya nemá něco jiného k snědku. (Pronese už klidným hlasem)


//mimo: Tak to je samozřejmý

Almer: (přistane hned vedle Andëmona a počká až sleze i Joya. Opatrně si prohlíží okolí)

Joya: (seskočí a po chvíli rozhlížení odepne Almovi sedlo a položí ho na velký kámen)

Almer: ("Ty srnky se zrovna hodí!" nadhodí vesele, vznese se a tiše, těsně nad stromy se dostane až k nim "Čas na lov..." vybírá si mezi nimi svojí budoucí večeři)

Joya: (Zatím sleze z převisu, pod ním shodí obrovskou tašku, co měla na zádech, ikdyž teď už je o dost prázdnější bez sedla) Zííív, člověk by neřekl, jak je cestování vysilující (protáhne se a vejde na okraj lesíku před převisem, aby našla dříví na zapálení ohýnku pod převisem)

No jo, taky jsem nějaká rozlámaná. Ale už je vážně tma, skoro nic nevidím. (Postěžuje si trochu a podívá se na Andëmona, pak se přemění na vlčici, sedne si a podrbe se za uchem.) Mnohem lepší.

Andëmon: (V klidu si lehne na převis a pohodlně složí křídla. Pak jemně dloubne špičkou ocasu do Hai) *No když už jsi v tom, mohla bys jít s Almerem taky lovit srnky. Já tu budu... hlídat. Jo, budu tu hlídat.* (Pošle do její mysli provokativně a se smíchem si spokojeně zívne.)

Hai: (Zavrčí lehce a oklepe se. Usoudí ale, že má And pravdu, a tak opatrně seskáče z převisu a vydá se opatrně do lesa. Našlapuje tiše a bystře hlídá okolí kolem sebe. Zároveň si hlídá, aby nevyplašila Almerovy oběti. Zavětří a ucítí přítomnost malé srnčí rodinky, pár metrů od ní. Přikrčí se a opravdu opatrně jej obejde. Vyhlídne si jednu srnku, která se lehce oddělila od ostatních. Pak na ní bleskově vyskočí a pořádně se zakousne do jejího krku, mezitímco ostatní dvě srnky utečou dál do lesa. Když Hai usmrtí srnku definitivně, rozhodne se, že jí dotáhne pod převis.)

Joya: (dotáhne pár větví a chrastí na založení ohně, pod převisem poskládá z kamenů ohniště a do něj narovná dříví) Takže dneska jsou srnčí hody...(prohodí jen tak jakmile v mysli ucítí vyhasínající světýlka srnek, už si na to zvykla od Almera, stejně jako všichni elfové) Brisingr (zamumlá a ukáže prstem na ohniště, za chvíli už plápolá ohýnek a Joya v brašně hledá něco k jídlu)

Almer: (spokojeně drží v tlamě 2 srnky, což je pro něj tak akorát "Chceš taky nějakou přinést?" pošle myšlenku Andëmonovi)

Hai: (Pomalu táhne tělo srnky v tlamě k převisu. Když se po pár minutách dostane k Joye, která už založila oheň, pohodí srnku kousek od něj a začne vrtět ocasem. Pak se promění, natáhne ruku nad srnku a najednou nahodí takový zmatený výraz) Aj, já úplně zapomněla že jí musím stáhnout z kůže. A já takhle zvířata vždycky jedla jen jako vlk, vlastně možná ani nevím jak na to (Dodá zkřivený úsměv a sáhne po Waurenovi, meči po její levici uschovaném v pochvě. Chvilku tiskne jeho rukojeť pevně v ruce a střídá pohled mezi mrtvou srnkou a jeho čepelí, pak se ale nervózně podívá na Joyu) Asi bych jí měla odtáhnout někam dál, co? (Nejistě polkne)

Andëmon: (Z tvrdé práce zvané "hlídání v lehu na skále" ho vyruší Almerova nabídka. *Jestli ti to nebude vadit, byl bych ti moc vděčný. U těch elfů mě dopovali všelijakými bylinnými kašemi, skoro nevím jak maso chutná.* zasměje se a jde Almerovi naproti, aby se s nimi nemusel tak moc táhnout.)

Joya: (usměje se) V pořádku, nemusíš, nevadí mi pohled na to, jakmile je to zvíře mrtvé, už s tím stejně nic neudělám (konečně najde v saku to, co hledala, postaví před sebe měch s vodou) Kousek odtud byl potůček, tak jsme přinesla vodu i pro tebe (potom vytáhne kudličku a rychle ořeže dlouhou úzkou větvičku a na ní napíchne nakrájený žlutý meloun, potom to opře tak, aby se griloval nad ohněm a začne i krájet chleba) Budeš k té srnce chtít taky chleba?

Almer: (Odhodí si svoje 2 srnky stranou a začne lovit další pro Anda, musí už letět trošku dál, protože stádo začalo po jho prvních náletech utíkat. Z Joyiny mysli si vezme obrázek místa s potůčkem "Je tu i voda" stručně zdělí Andovi)

No, tak dobře. Dík za tu vodu, ale nemusíš se zase tak o mě starat (Zasměje se) A jo, asi budu, děkuju moc (Kývne na Joyu a obrátí se k srnce, kterou přece jen odtáhne pár metrů do lesa.) Nechceme tu přece pak chodit v loužích krve. (Dodá, dřepne si k ní a zhluboka se nadechne. Pak začne opracovávat srnčí tělo a zbavovat ho kůže)

Andëmon: (Čeká kousek od lovícího Almera v lese.) *Děkuji za info, ale vyválím se v něm asi až zítra ráno.* (Zazubí se po dračím)

Joya: ehehehe promiň, já se chci jenom zbavit přítěže, víš (zasměje se a začne jíst) dobrou chuť...

Almer: ("Fájn, to já se nepřipojim, koupání nesnášim" zazubí se a přihodí na kupu další srnku a koloucha a doletí se napít k potoku)

Jojo, i tobě (Houkne na ní zpoza křoví, kde právě oddělila kůži ze srnčího těla. Podrbe se na nose, přičemž se svou šikovností zamaže polovinu obličeje krví. Nechá kůži kůží, jelikož moc neví co dál s ní a vydá se směrem, kterým viděla jít Almera. Dojde k potůčku, kde se pořádně umyje. Pak se promění na vlčici a doběhne rychle k Joye, kde se zase přemění zpět. Mečem usekne kousky masa ze srnky a nabodne je na pár větviček. Pak je nechá péct se stejně jako melouny od Joyi.) Myslím, že se najim a půjdu pak hned na kutě. (Usměje se a svůj pohled nechá na flákotě šťavnatého pečícího se masa.)

Andëmon: (Vytáhne si z hromádky koloucha a lehne si, mezitímco ho začne nedočkavě hltat. *Zajímavé, já vodu miluju. A přesto jsem ohnivý typ, grrr* povídá Almerovi zatímco spořádá ubohé zvíře. *Jednou ulovim něco já tobě* poděkuje a olízne se, pak se odrazí a doletí na skálu, pod kterou jsou holky. Lehne si a ocas spustí dolů k nim, pak zavře oči. *Dneska už to zalomím, tak dobrou noc jezdkyně a dobrou noc i tobě Almere.* pošle všem do myslí a unaveně zamručí.)