Okraj Anladienu

Začalo se smrákat a tak Deriver odvedla do pokojů a Kartis do obrovského sálu pro draky. I přes Sitirisiny námitky jí Lao a En neukázala. Řekla ať se vyspí a druhý den uvidí.

Další den:

Sitiris: ( jen co druhého dne ráno otevřela oči uviděla nad sebou nádherná nebesa modré barvy. Byla zvyklá za poslední dobu jen na pohled na nebe a mraky ale todle se jí také zamlouvalo. Ovšem než se stačila rozkoukat po pokoji někdo zaklepal na dveře. Sit zvedla hlavu. Tiše a udiveně ekla jen.) " Dále" ( dveře se pomalinku otevřely a v nich stála Laonis a Enytes. Sitiris nemohla uvěřit svým očím. Už to nebyla. Ta roztomilá dívka a malá holčička. Před ní stály dvě mladé dámy. Laonis měla dlouhé vlasy do půly zad. Mahagonové barvy a na sobě krásné zdobené šaty. Byla Sitiris velice podobná. Na Enytes bylo znát že je od Laonis mladší. Měla dlouhé blond vlasy až pod zadek. Dlouhé elfí uši a modro-zelené oči. Na sobě měla zdobené zelené šaty a v ruce tác se snídaní. Položila ho rychle na stůl a všechny tři se k sobě vrhly. Sit nemohla popadnout dech. V obětí se svalily na zem a objímaly se. Sit začala štěstím téct slza po tváři. Byla šťastná že má svoje dvě holky u sebe) " Co se sem vás nahledala" ( řekla tiše a tiskla je ve svém náruší..takhle to bylo asi zhruba 10 minut. Pak se jí děvčata vymanila ze sevření a začaly jí vyprávět co se dělo. Sitiris se dozvěděla vše co už dávno věděla. akorát s tím že ve Fjiorieetu se setkaly se Sinetou. Sitirisininou matkou. Ta je posalal do Anladienu. řekla jim at vzkážou Deriver že jsou Sitirisiny dcery a že žádají o azyl. Deriver jim vyhověla a pár let je tu schovávala. Mezi tím se prý Laonis naučila bojovat a Enytes se učila magii. Sit na ně byla hrdá. Po té ovšem se zvedla a šla k oknu) " Kde je Eyiros?" (a otočila se na děvčata)

Laonis: " Mami....Eyiros je pryč... "(sklopila oči)

Enytes: (smutně se podívala do země a po tvářích jí začaly stékat slzy)

Sitiris: " Jak pryč?" (nechápěvě se zeptala. přitom moc dobře věděla jak to děvčata myslí. Spíše tomu věřit nechtěla)

Laonis: " To on nás zradil. Naverboval urgaly aby zničili náš dům. Je teď jejich vůdce nebo co. Chtěl nás přetáhnout na jeich stranu ale s En jsme mu utekly. Pár sem jich zvládla ale bylo jich na nás moc. Žije v Ghull-Troku" ( dokončila Laonis větu a šla k Sit. Objala ji a pohladila po vlasech. Sit opětovala její obětí a políbila ji do vlasů.)

Sitiris: (zabolelo jí co Eyiros provedl a byla rozhodnuta že si to s ním vyřídí. Řekla si ale že teď to necá být že je vše v pořádku. hlavně že má děvčata u sebe. Pak jí ale hlavou bleskla ještě jedna myšlenka) " vrátíte se semnou domů?" ( Prohlédla si obě dívky a nemohla uvěřit jak jsou obě krásné) " Laonis..čeká tam na tebe Arios. Našla jsem ho chvíly po té co jsem se vrátila. Spíš on našel Kartis. Je v našem domě" ( doufala že s ní děvčata pujdou)

Enytes: ( když se Sit zeptala jestli se vrátí, s lítostí v hlase jí odpověděla a vstala ze země) " Nevrátíme..alespoň já ne. Chci se tu dál učit magii. Je tu krásně a hlavně jsem tu šťastná" ( objala Sit) " vždyť za námi můžeš kdykoliv přiletět nebo přijet. Nebo my za tebou" ( odpověděla i za Lao ikdyž to nevěděla jistě jestli Laonis zůstane)

Laonis: " já také ne mami. Líbí s emi tu a jak řiká En jsme tu šťastné. doma nás už nic nečeká. Patříme teď sem. Samozřejmě i k tobě a Kartis. Jak už En zmínila kdykoliv se můžeme vidět" ( s úsměvem na tváři vzala Sit za ruku)" Co vůbec Kartis? Kdde je Chci jí vidět" ( přeci jen ji pomáhala vychovávat a hlídala ji každou chvíly)

Sitiris: ( tuto odpověď čekala ale přeci jen ji to zamrzelo když to dívky řekly) " Dobrá tedy. Tady vám bude lépe a když vás Deriver chce mít ať je po vašem" ( usmála se na ně a konečně byla šťastná že má svoje holčičky v bezpečí) " Kartis je v sále. Ráda vás uvidí" ( Řekla a po té si vzala své věci a šla se převléknout. Laonis a Enytes mezi tím běžely za Kartis. Která je opravdu ráda viděla. Dlouho si spolu povídaly a smály se. Kartis věděla že už je vše v poho a cítila i Sitirisinin klid. Vše zas bylo jak má být. Až na Eyirose. To ovšem Sit mezitím nechávala být. Věděla že se s ním dřív nebo později setká a všechno si vysvětlí. Nebo taky ne)

Nový den:

Rea: Ifritka se probudila ve stromovém domě, opět vcelku pozdě, ale aspoň byla odpočatá a plná sil. Sešla do prvního patra, kde našla svou sestru. Dala se dopořádku a převlékla se do trochu slušnějšího a především ženštějšího oděvu, než byly kožené kalhoty a cestovní vesta. Měla na sobě fialovou sukni, což se nevidělo příliš často. K tomu si oblékla bílou košili a pas si stáhla tmavě hnědým korzetem, z jehož zavazováním jí pomohla sestra. Poté se posadila ke snídani, kterou Rua stihla připravit. Gan tam nebyl, a ifritka si nebyla jistá, zda šel na lov, nebo ještě spí.

Dabaran: Rudý dráček se mezitím přikradlk oběma sestrám a spokojeně spolknul kus masa, který mu Rea nabídla. Rua byla dobře obeznámena s jídelníčkem draků a Dab si její práci řádně vychválil.

Rua: "Nemáš zač, Rudý," obrátila se k Ree a s úsměvem dodala. "Má apetít po otci." najednou však její tvář zvážněla a Rea k ní tázavě vzhlédla. Rua vyslovila, co má na srdci. "Přemýšlela jsem... zabodla oči do stolu, když formulovala věty, které se chystala říct. "Tím, že se ti vylíhl Dabaran, jsme se od sebe oddělily... od té doby, co jsi odešla do Tábora, už nejsme na nerozlučná dvojice, kterou každý znal jen proto, že jsme byly dvě," povzdechla si.

Rea: Posmutněla. Tahle skutečnost ji mrzela stejně, jako její sestru, ovšem když se osud rozhodl jejich cesty rozdělit, nemohla nijak oponovat. "Vždycky přece budeš mé milované dvojče.. celý život jsi mi byla nejbližší osobou," konstatovala. "možná teď budu jinde, ale vždy se můžu za tebou vrátit," povzbudila druhou ifritku.

Rua: "Já vím," semkla rty. "Ale stejně je čas, abychom získaly jméno. Každá to své." Rea se na ni chvíli nechápavě koukala, a tak jí Rua vysvětlila, co má na mysli. "Nemáme příjmení. je to jako kdybychom nikam nenáležely, ale my náležíme, a ty to moc dobře víš. Svou rasu jsme nikdy nepoznaly, ale přesto nám byl dán milující domov," pousmála se, ale pouze na chvilku, aby nijak nenarušovala vážnost rozhovoru. Na chvilku se odmlčela a znovu se zadívala do stolu. Když znovu vzhlédla, měla v tváři odhodlaný výraz. "Mé nové jméno bude Rua Shan," hrdě se napřímila, "jako památka na tuhle jedinečnou Jezdkyni, díky které jsem dnes tady a mohu tomuto místu říkat domov."

Rea: Sestra Ruy přikývla. Zdálo se jí to jako velmi dobrý a příhodný nápad. Chvíli přemýšlela, ikdyž už od prvního okamžiku měla jasno. "V tom případě mně přísluší jméno Rea Anear," její rty se zvedly do širokého úsměvu. Odteď až navždy nosily ve svém jméně památku na své dvě opatrovatelky, nejdůležitější osoby jejich prozatimního života...

//Jen všude následoval Reu. Poté v Domě usnul velice rychle, necítil se dobře//

Arrgan: (Probudí se do slunného dne, ale cítí se poněkud sláb. Vstane, protře oči a potom zívne. Oblékne se a sejde dolu, po cestě jemně zakašle, ale zní to mnohem hůř, jelikož to zní lehce jako vlkodlačí výhružné vrčení. Dojde k Ree, obejme jí jednou rukou kolem pasu a políbí jí na tvář. Usměje se a sykne, cítí že na něj jde nějaká nemoc. Raději se po sestrách pátravě podívá.) "Eh... Co zde děláte? Tváříte se... Vesele a zároveň vážně... Uniklo mi něco?" (Zeptá se a sedne se na lavici.) "Mimochodem, co je k jíd..." (Dál se nedostane, protože ho přemůže záchvat kašle.) "Co... Bude... K... Sní... Snídani?" (Vypraví ze sebe chraplavě.)

Electra: (Spokojeně létá nad loukami poblíž lesů a hledá, co by kde ulovila. Zahlédne osamocenou krávu, opodál pak člověka, se stádem. Slétne, krávy se rozprchnou a muž se schová za kámen. Ona jen složí křídla a nadzvedne tlapu kámen.) *Mohu si vzít jednu z vašich krav? Mám hlad.* (Pronese k muži a vzlétne i s kamenem. Pak se podívá po nejbližší krávě a mlsně se olízne. Sletí na ní a škubnutím usmrtí. Pak si opodál lehne a sní svou kořist. Co se stalo s mužem nikdo neví.)

Rea: Všimla si hluku, který se ozývá z vyšších pater. Za chvíli se Gan objevil dole a namířil si to rovnou k ní. Ustaraně se na něj zahleděla. "Dobré ráno, jen jsme si určily příjmení, které nám celý život scházelo," řekla s mírným úsměvem a poté mu oznámila, jaké si vybraly a proč. Tu Vlka přepadne záchvat kašle. Ree se znovu do obličeje navrátí ustaraný výraz. "Jsi nemocen?" zeptá se a položí mu ruku na rameno. Neměla tušení, jaká nemoc může trápit vlkodlaka, a doufala, že Gan sám alespoň tuší.

Dabaran: Když se zjevil Gan, šťouchl jej do mysli na pozdrav.

Rea: Taktéž pozdravila Gana a odpověděla na jeho otázku: "Pečený zajíc. Máme k tomu i bylinnou omáčku dle elfského receptu a pečivo." oznámila a ukázala na dva uzavřené kotlíky uprostřed stolu. Kolem byla také mísa s chlebem a pitivo.

Sitiris: ( po dlouhém povídání s En, Lao a Kart se naobědvaly. Deriver pro ně nechala připravit velkolepou hostinu a pro Kartis nechala přivést obrovský podnos a na něm rozporcovanou masitou krávu. Kartis se jen olízla a na posezení jí slupla. Sit dojedla. po té se zvedla od stolu a šla do pokoje kde spala. Vzala si všechny své věci a nasoukala je do úzkého ruksaku. Ten si přehodila přes rameno a po té se vrátila do jídelny) " Je čas vrátit se domů" ( usmála se. Šťastna že našla co hledala. Přišla k En. ta vstala a objala ji Sit ji políbila na čelo) " ať se ti tu daří zlatíčko" ( po té přistoupila k Laonis. Ta jí padla kolem krku div ji neuškrtila. Sit její obětí opětovala a políbila ji taktéž na čelo) " Opatruj se a dávej pozor na Enytes. Mám Ariose poslat za tebou?" ( s úsměv se zeptala ohledně bílého tygra)

Laonis: ( se slzama v očích, se, se Sit loučila) " Nech Ariose zatím doma. Za pár dní si pro něho přijedu" ( usmála se při vzpomínce na svého tygra. Ztratil se jí když s En utíkaly.Byla ráda že je doma)

Sitiris: ( kývla hlavou a podívala se na Enytes) " A co Orionis? je tu s tebou?" ( přidala trochu vážnosti do hlasu když se ptala na druhého tygra..tedy tygřici, které kdysi s Kartis našly jako tygřata v horách)

Enytes: " Ano je u mě" (kývla hlavou)

Sitiris : " tak tedy dobrá" ( hodila si ruksak zpět na záda. Podívala se na Deriver, která seděla na druhém konci stolu se svými ratolestmi Pejrides a Irapodem. Po boku jí seděl manžel Meland) " děkuji ti za všechno deriver. Nikdy ti to nezapomenu. Opatruj prosím má děvčata" ( poklonila se. Deriver kývla hlavou na pozdrav a jako souhlas. Po té Sit zamávala a s Kart odešly na nádvoří kde Sit vyskočila na Kart) " jedeme domů"

Kartis: ( rozloučila se s děvčaty a poděkovala Deriver. Po té následovala Sit. Když došly na nádvoří sklonila se aby Sit mohla naskočit) * Jsem ráda že jsme je našly* ( ufrkla si a usmála se dračím úsměvem jak jen to šlo. Taktéž jí spadl kámen ze srdce. Kart se vznesla prudce k nebi že Sit trochu zavrávorala ale statečně se držela v sedle)

** přesun do tábora***

Arrgan: (Položí si hlavu na stůl.) "Asi, já nevím... No, to se stává, když běháš do půl těha nahý a lovíš... No a pak, tam nahoře..." (Poznamená a podívá se oknem na oblohu. Pak znovu zakašle.) "Ruo, dík že se o nás, nebo spíš o mě staráš... Jak ti tvou dobrotu mohu opatit?" (Zeptá se a znovu zaašle. Potom zavrčí. To že onemocní se mu nestává často, naposledy před dvěma roky a to jen prto, že mu někdo ukradl v zimě věci. Dotyčného si našel a věci si vzal.)

Electra: (Přilétne k domu a ihned ví, že s jeho Jezdcem není něco v pořádku. Lehce se ho dotkne v mysli a pošle mu výjev svého lovu, aby se pobavil, alespoň jí to tedy připadalo zábavné.)

Rua: Mile se usmála. "Nemusíš mi to nijak oplácet, já jsme ráda, že tady mám společnost." žila sice na okraji velkého města, ale zkrátka byla raději, když nebyla v domě sama. Potom pokrčila rameny: "Možná bychom mohly najít nějakého léčitele.. elfové jsou určitě zběhlí v tom, co pomáhá na kašel."

Rea: Sedla si ke stolu a poslouchala rozhovor Ruy a Vlka. "To není vůbec špatný nápad, co myslíš, Gane?"

Arrgan: (Zděšeně vyskočí na nohy.) "TO rozhodně ne? Při prvních známkách že nejsem jeden z nich mě většina elfů chtěla upálit, zabít, rozčtvrtit..." (Poté se zlomí v pase pod náporem kašle.) "Elfové nerozdělují... Nerozdělují hodné a zlé... Neozdělují ty co jsou poloviční a ty co úplně..." (Novu zakašle.) "Stačilo mi to jednou, hele, vy jsmte asi v životě nestáli na hranici a nechtěli vás zaživa upálit... I když... Taky to nebylo tady..." (Dodá sípavě, když znovu zakašle. Znnovu zavrčí, nelíbí se mu to, jelikož se mu kašel od vteřiny k vteřině zhoršuje.)

Rea: Semkla rty do tenké čárky. Takovou reakci nečekala. "Snad by mohli pomoct jezdci..." s těmi slovy se zvedla od stolu a vyšla před dům. "Kvetha, Electro. Jistě víš, že včera zde byla Sitiris. Dokážeš vycítit její, nebo Kartisinu přítomnost?"

Rua: Zamračila se. "Máš pravdu, většina jich asi bude taková. Ale určitě takoví nejsou všichni.." otočila se za odcházející Reou. "Zvláště pak ti z řad jezdců!" potom pokynula Vlkovi ať se posadí. "Najez se, alespoň nabereš síly. Podívám se, jestli mi nezbylo trochu medu, aby se ti ten kašel alespoň trochu uklidnil.."

Dabaran: Zvědově sledoval, co se děje. Nevěděl však, co znamená nemoc, a proto se zeptal Arrgana, co se to s ním děje.

Arrgan: "Hm..." (Řekne jen k poznámce, že nejsou všichni takoví.) "Mám jen špatnou zkušenost." (Poté se podívá za Reou. Odkašle si a poté k ní dojde.) "Nechď nikam... Prosím..." (Pornese a podívá se na ní, jako kdyby on byl zraněným vlčetem a ona jeho matkou. Nerad by, aby odešla.) "Pošleme kohokoli, ale... Ty..." (Řekne, obejme jí kolem pasu. Poté se podívá na Daba a lehce se usměje.) *To je, jako kdyb jsi byl zraněný, taky nemůžeš dělat vše, víš? Jsi slabší, hodně spíš...* (Řekne mu v myšlenkách. Pak se podívá Ree do očí.) "Tebe nepustím." (Potom ale svou milou pustí, aby si mohl překrýt ústa rukou, jelikož opět kašle. Posadí se a nandá si trochu jídla, ani ne tolik, kolik by snědlo malé dítě.)

Electra: (Podívá se po Ree.) *Ano, včera tu byla, ale viděla jsem je odlétat, snad by ale mohli pomoci jiní, cítím tu i jiné draky. Mám se vydat do města?* (Zeptá se Rey, protože Arrgan, jak vidno, v tomto stavu není zrovna vhodný vůdce, i když je její Jezdec. Starostlivě nakoukne do domu a na tu porci co si Arrgan nandal. Zavrtí hlavou a vyfoukne obláček páry.)

Rea: Otočila se, když na ni zvalolal Gan s prosbou v hlase. Pousmála se. "Nikam nejdu... jen jsem se šla zeptat Electry. Potom ji Gan obejmul kolem korzetem staženého pasu. Rea si vyslechla Electřinu odpověď. "Leť, pokud můžeš. Nemoci mohou být zákeřné." potom se starostlivě podívala na Vlčka a pokynula mu, aŤ se raději posadí a odpočívá.

Rua: Prohledala všemožné skřínky a nakonec smutně pravila: "Nic mi tu už nezbylo. Vypadá to, že budeme muset hledat pomoc jinde."

Dabaran: *Dobrá, tak už tomu rozumím,* odpověděl Ganovi. potom si lehnul na podlahu a hlavu si položil na přední tlapky.

Arrgan: (Zhltne svou maličkou porci, poté složí ruce na stůl a položí si na ně ruce. Podívá se na Reu, velmi pečlivě si jí prohlíží, jako... No, jako kus kořisti, kterou potřebuje ale znát do podrobností, aby jí mohl skolit velice rychle. U Rey to je spíš tak, že si rád prohlíží ladné křivky ifritky. Poté na chvíli zavře oči, jen aby vstřebal svůj pohled. Nicméně, ihned usne velmi tvrdým spánkem nemocných.)

Electra: (Znovu zavrtí hlavou, její Vlček moc nejí. Poté ale jedním mocným skokem skočila do vzduchu a tam začne ihned máchat prudce křídly. Když vyletí do správné výšky, Nasměruje se přesně směr město.)

Rea: povzdechla si a mlčky se posadila vedla Gana, který velmi rychle usnul. Mezitím se k ní přišoural Dabaran a zabořil jí hlavu do klína. Ifritka dráčka začala hladit a přitom smutně sledovala Vlka, který nyní vypadal velice zranitelně. Ree se honily hlavou černé myšlenky. Říkal jsi, že mě budeš chránit, nakonec to vypadá že ochranu potřebuješ ty sám. Žádné ne, jen co ti seženeme pomoc, pujdu si sehnat zbraň, ať už budeš říkat, nebo si myslet cokoliv! přemítala v hlavě. Nakonec s pomocí Dabarana rozprostřela své vědomí a ucítila odlétající Electru. Byla už příliš daleko, aby k ní mohla promluvit v mysli, ale doufala, že se Temnota co nejdříve ozve..

Arrgan: (Ve snu se mu zdá, že je svázán k nějakému kůlu, Electra je držena drakem větším než ona sama a před ním klečí Rea, svázaná a nad ní stojí muž s bičem. Arrgan Se snaží proměnit, ale muž se jen usměje a práskne bičem. Ihned potom, co muž uhodí Reu se probudí, lehce zpocen, možná noční můrou, možná zvyšující se teplotou v jeho těle. Jakmile se vzbudí, zařve.) "Reo!" (Vykřikne a prudce se posadí. Poté se porozhlédne po místnosti. Nejdříve nemůže Reu najít, ale pak mu padne pohled vedle sebe. Usměje se a úlevně si povzdychne.) "Tady jsi. Uf, bál jsem se..." (Řekne, ale co má říct? Sen?)

Electra: (Přistane ve městě, možná porazí několik věcí, ale elfa, či jiného tvora nezraní. Zařve, spíše bolestně, neboť sama cítila Vlčkovo bolest ze sna. Poté pošle velmi silnou myšlenku všem, kteří mají tu smůlu a jsou poblíž.) *Pomoc! Potřebuji pomoc! Můj jezdec je nemocen a je sláb!* (Poté zaplete do myšlenky emoce, silné, jako ona sama.)

Rea: Ifritka byla zabraná do svých myšlenek, když v tom se Vlk náhle probudil a vykřikl její jméno. Pak se otočil na ni a s úlevou v hlase oznámil, že ji našel. "Klid, jen blouzníš," ŕekla a poté pohlédla na sestru. "Co když má teplotu? Jak jen to zjistím?" Zhrozila se a tázavě se zadívala na svého milého.

Arrgan: (Těžce polkne.) "Jednoduše, sám vím že mám zřejmě i horečku." (Řekne, poté znovu těžce polkne. Nepomůže to a on se začne dávit kašlem. Když to odezní, hluboce se napije piva, které stojí na stole.) "Víš... Potím se, je mi vedro, mám sucho v krku a motá se mi hlava. Takhle to poznám vždy já." (Usměje se na Reu a pohladí jí teplou rukou. Zamračí se. Mám hodně vysokou teplotu. Pomyslí si, vstane a ihned se zase posadí, protože se mu podlomí kolena. To nebude jen nachlazení... Znovu se pokusí vstát, pomalu, vrávoravě se mu to podaří a zamíří přímo ke schodům. Opírá se o stěny, aby neupadl a pomalu stoupá. Podívá se ještě přes rameno.) "Jdu si lehnout." (Řekne pomalu šeptem a vystoupá až nahoru. Potom si lehne do postele a přikryje se, ale neusne, čeká, jestli nepřijde Rea. Navíc, po malé noční můře nemůže usnout.)

Rea: Zatla zuby. Jeji výraz byl frustrovaný, neboť zjistila, že sama Vlkovi pomoct nedokáže. Když se dávil kašlem, mohla jen hloupě přihlížet. Své pocity poslala svému dráčkovi a ten do ní konejšivě strčil čumákem. Hned na to se na ni usmál Gan a pohladil ji teplou rukou. Rea jeho zménu teploty cítila a v tu chvíli ji napadla dosti bizardní myšlenka - takhle nějak je cítit dotek ifritského muže? za tu myšlenku si ovšem rychle v duchu vynadala a to se projevilo na její zamračené tváři. Snad proto se nedokázala přinutit Vlčkovi pomoct, když se vydal nahodu do postele. Z nečinného zírání ji vytrhl až Dabaran.

Dabaran: *Mám takový pocit, že bys ho neměla nechat o samotě.* brouknul k ní.

rea: Oklepala se a nalila do poháru vody. Hned poté se rozeběhla nahoru za svým milým a položila pohár na stolek vedle postele. "Mužu pro tebe něco udélat?" zeptala se starostlivě.

Arrgan: (Usměje se.) "Buď tu se mnou. To je jediné co od tebe chci." (Natáhne ruku a položí ji Ree na tvář. Zavře oči, na chvíli, poté je znovu otevře.) "Ach jo. Jsem..." (Dál se nedostane, jelikož ho zachvátí další záchvat kašle. Když se uklidní, přičemž si sedne, povzdechne si.) "Jsem nemocný jednou za pár let a zrovna teď to vyšlo na teď." (Uchechtne se. pak stáhne ruku a znovu si lehne.) "Můžeš mi něco vyprávět?" (Zeptá se.) "Cokoli, je mi to jedno, třeba i pohádku." (Usměje se. Rád poslouchá Reinnin hlas.)

Electra: (Když žádný z přítomných neodpoví, jelikož se jí spíš bojí, kdo by se nebál mohutné dračice, mrskající ocasem, okolo které pobleskuje elektřina. Zavrtí hlavou a vydá se rychle zase zpátky k domu. Když dorazí, myšlenkama vyjde vstříc svému Vlčkovi a poté Ree v obrazech ukáže, co se dozvěděla ve městě, nebo spíš, co se stalo.)

Rea: Smutně se na Gana usmála a chytila jeho ruku. "Jen lež," podotkla, když si sednul. "Potřebuješ hodně odpočívat." řekla tiše, když tom se ozval ohromný hluk ze schodiště a rozléhal se celým domem. Rea se tázavě podívala ke schodišti a za chvíli tam vykoukl Dabaran. Ještě než se však vydrápal na podlahu, stačil ocasem shodit malý obrázek ze stěny. Rudý dráček se zatvářil provinile, nicméně rozbitý rám nechal ležet - co jiného taky mohl dělat - a přicupital ke Ganovi a Ree. "Shandris by nebyla ráda," pohrozila Rea naoko nazlobeným hlasem a poté se otočila ke svému milému. "Snad právě o ní bych ti něco mohla říct," zacukala koutkem, když se v ní mísily pocity spojené s její opatrovatelkou, která zmizela a těžko říct, jestli ještě byla naživu. Začala tedy vyprávět příběh jezdkyně, která vlastnila dum, ve kterém přebývali. "Shandris Moonray. Byla to temná elfka - patřila sice k mladším elfum, ale měla velké štěstí a získala velice schopnou učitelku meče a lukostřelby," mluvila a před očima si představovala život jezdkyně tak, jak jej znala z vyprávění i ze života s ní. Mluvila o tom, jakou měla Shandris milující matku, která pro ni ze stromu vyzpívala dum, ve kterém se právě nacházeli. O tom, jak Shan přišla mezi jezdce, všude doprovázena sovou Henriettou, jak se začala seznamovat se starou generací jezdcu a také poznávala poutníky, kteří hledali chrám Tarukaah, aby zkusili své štěstí. Jak dostala darem tu zvláštní veverku, která se dokázala měnit v pumu a jmenovala se Inkir, a poté jak ucítila volání draka a vylíhl se jí drak Julës - Dabaranuv otec. "Po dlouhé době, co se stala jezdkyní zjistila, že má sestru - Shados. I té se vylíhl drak. Přibližně v té době začaly v Liokke zuřit nepokoje, a Shandris se usilovně věnovala výcviku a učila se ohnivé a přírodní magii, jako většina teMných elfu, kteří s magií příjdou do styku." vyprávěla. Nakonec Shandris začala velet celému oddílu elfu, a po mnoha bitvách konečně nastal klid. Ovšem zanedlouho na to, co se Julës spároval s dračicí Rubeus a ta mu snesla tři vejce, Shandris i její drak zmizeli beze vzkazu. Rea ukončila vyprávění povzdechnutím a poté se zadívala na Gana, zda neusnul nudou.

Arrgan: (Zasměje se nad dráčkovo neopatrností a to mu přivodí další kašel. Potom začne Rea vypravovat a on bedlivě poslouchá. Když Rea zkončí, podívá se na ní a usměje se.) "Jsem rád že vím něco o té tvé opatrovatelce a že vím, kdo byli rodiče thohle malého nezbedy." (Pronese, poté podrbe rudého dráčka na hlavě.) "Děkuju. Děkuju i za to že jsi tady se mnou." (Znovu zakašle, ale usmívá se.) "Víš... Celý život mi všichni říkali, že si nikdy nikoho nenajdu, protože sem, to co sem. A já jim na chvíli věřil. Jenže... Teď jim už nevěřím." (Potom se zamyslí. Jak bych to udělal, abych neměl chuť se proměnit? Proč ale tomu tak je? Jindy, když třebas běžím to tak necítím. Takové i jiné otázky se mu honí hlavou. Zvedne se do polosedu a napije se. Potom si znovu lehne. Proč?)

Rea: S úlevou se usmála na Gana, když zjistila, že jej její vyprávění zajímalo. Potom na Vlčka šibalsky mrkla: "No nezdá se mi, že by o tebe nebyl zájem," řekla sice vesele, ale v mysli ji pořád mrazila vzpomínka na Feyu. A to ještě nevěděla o tom, co mělo být mezi Ganem a Rah-Nore. Když přemýšlela nad Feyou, ucítila potřebu si Vlčka přivlastnit a políbila jej na čelo. Instinkt ifritky k ní promlouval, že právě ona by měla být dominantní - netušíc, že stejný přístup se dá čekat od vlkodlaka. Pak ucítila dotek Electry a zhlédla její obrazy. Tázavě se podívala na Gana, zda viděl to samé. To, co se dozvěděla ji ani v nejmenším netěšilo.

Dabaran: Když jej Arrgan podrbal na hlavě, spokojeně zavrněl a pak se hlaou otřel o Gana i o Reu.

Arrgan: (Při poznámce že o něj je zájem se zamračí. Není mu zrovna příjemné, když někdo jako Rea mu připomíná minulost.) *Měl bych jí to říct?* (Řekne vy myšlenkách Electře.) *Víš... Nejen o Feye, o té ví, ale i o tom jak se bouřím proti chodu věcí a proti mému vlastnímu strýci, když... No, když sem s ní a ne s Rah...*

Electra: (Chvíli přemýšlí, než odpoví.) *Někdy se to dozvědět bude muset a nyní... No, využila bych toho že má o tebe starost, vím, je to podlé, ale jinak by sis mohl koledovat o popáleniny a to ne mojí vinnou.* (Pak se zasměje svým typickým hrdelním hrubým smíchem, který připomíná lámání skály.)

Arrgan: (Pošle Electře obraz naštvanosti a poak se otočí na Reu.) "Reo, musim ti něco říct a tohle pro tebe nebude moc příjemné. Jenže... Když už jsme u tohohle tématu, musím. Stejně by ses to v nejbližší době dozvěděla. Mimochodem, co to máte s Electrou? Cítil jsem, jak mi něco tají. Ještěrka jedna podlá..." (Zanadává a v hlavě si připravuje, co řekne.)

Rea: "Ale nic," odvětila, když se zeptal, co má s Electrou, neboť jí došlo, že Electra nejspíš vlčka nechce zatěžovat s tím, že pro něj nenašla pomoc.

*Co budeme dělat? Gan se to snaží zlehčit, ale určitě se bez pomoci neobejde...* řekla Electře v mysli. *Musíš to sama cítit nejllíp.*

Celou dobu rozhovoru nespustila oči z Arrgana. "Tak mluv," trochu se přitom zamračila.

Arrgan: "No... Musím se ti s něčím přiznat, nebo svěřit. Víš... Já sem... Tedy... Měl bych být... No, jednoduše..." (Zamračí se, nadechne se z hluboka, což mu přivodí další kašel a potom znovu spustí.) "No, víš, dle tradice bych vlastně měl být už dávno zasnoubený s Rah-Nore, a taky sem byl, jenže... To nebylo takové, jako s tebou. Bylo to... Já to neumím popsat, když jsem s tebou, jsem šťastný, jako kdybch našel svojí druhou část těla, jako když jsem poprvé navázal spojení s Electrou... Ale s ní... Bylo to spíš z donucení, proto taky moc často nejezdím domů. Nejsem tam vítán a Rah... Ta je na mě stále lehce naštvaná. Jsem ze šlechtické rodiny, je normální že se navzájem příbuzní berou, ale já takový nechci být... Nafoukaný, panovačný s nosem na horu a bez pravých přátel. Mám možná modrý chlupy ale modrou krev nikdy!" (Při posledních slovech zvýší hlas, potom se ale zarazí. Znovu zakašle a poté mírněji dodá.) "Tak, teď to víš a doufám že mě za to neuškvaříš. Miluju tě celým svým vlčím srdcem. Věř že s tebou už žádná jiná není."

Electra: *Vím... Snad se nějak vyléčí, má tuhý kořínek a navíc část jeho údělu nesu v sobě i já. Uvidíme.*

Rea: Zamračila se a překřížila ruce. Neměla ráda, když Gan začal mluvit takovým tónem, jakým mluvil, a už vůbec ne, když ze sebe danou věc tahal hůř než z chlupaté deky. Všemu byl pak třešničkou na dortu vydatný kašel, při kterém Rea sklopila oči a trpělivě čekala, až Vlk řekne, co má na srdci. Když se konečně vymáčknul, Reina tvář se změnila v kamenou a jediné, co prozrazovalo její emoce, byly oči, neboť její duhovky začaly podivně vířit - ovšem dosti chaoticky, což nemohlo znamenat nic jiného, než zlobu. "Jak jsi.." vyštěkla trochu tvrději, než měla v záměru, neboť nedokázala popřít svou prudkou povahu. "Co se o tobě ještě dozvím?" pokračovala zvýšeným hlasem, ovšem potom se zklidnila, když sám Gan začal zvyšovat hlas a mluvil o svém předurčení s odporem. Zabodla oči do země a po Vlkových ocukrovaných slovech jen tiše procedila mezi zuby: "Nevěřím ti," a pak se mu podívala nemilosrdně do očí. Uvnitř ní zuřila bouře a ona se snažila ji uklidnit. Nakonec se z ničeho nic zvedla a rychlými kroky se vydala pryč. "Měl bys jít spát." řekla ještě před tím, než sestoupila ze schodů, přičemž šlápla na střep z obrazu a ten ji pořezal. V tu ránu zaklela v duchu i nahlas. Potom šlo slyšet jen jak volá na Ruu, a ta pospíchá nahoru pomoct sestře s obvázaním ne příliš velké, ale štiplavé rány. Potom ještě odklízení střepů a nakonec ticho - obě sestry šly spát.

Dabaran: Po celou dobu incidentu strnule seděl a netušil, co má dělat. Poslal své pocity Electře, neboť Rea se před ním nevědomky uzavřela až do té doby, než se pořezala. *Promiň,* vzkázal jí.

Rea: Byla vděčná, že má svého draka. *To nic není, Dabe. Zůstaň prosímtě u Gana a kdyby se něco dělo, dej mi vědět.* a Dabaran poslechl.