Okraj Anladienu

Arrgan: "Byl..." (Řekne, poté se vydá vzít si svou dřevěnou krabičku s potřebami na holení. Dojde dolů a oholí se. Poté se, již s tváří hladkou. Poté se podívá po Ree.) "Díky. Už jsem to potřeboval." (Pronese a poté dojde až k Ree. Obejme ji v pase a políbí na krk. Usměje se.) "Víš... Donedávna jsem si myslel, že zřejmě zůstanu vlkem samotářem, ale... No, zřejmě budu jen ten vlk." (S tím pustí Reu a potom si sedne.) "Co budeme dnes dělat?"

Electra: (Zvedne se a oklepe se. Poté pohlédne k domu. Znovu pohlédne na Ruu. Začne uvažovat, jak je zvláštní, když si jsou lidé i jiní tvorové často podobní. Poté vykročí k ifritce, k té, která je blížencem té, jenž momentálně je s jeho Vlčkem.) *Kvetha, ohnivá.* (pozdraví. Se zájmem pozoruje činnost Ruy.)

Rea: (Když k ní přišel Gan, pohladila jeho oholenou tvář. Potom promluvil a Rea odpověděla) "Chceš říci můj vlk," (koketně se zaculila. Když si Gan sednul na lavici, sedla mu na klín a tím pádem měla tvář konečně ve stejné úrovni jako on. Opřela se svým čelem o jeho a zahleděla se mu do očí. Díky teplotě, která bývá v podobných situací u ifritů vyšší než u lidí či elfů, se Ganovi mohlo zdát, že má Rea horečku.) "Dnes? Co tak se jít projít do Anladienu? Je to úchvatné město." (navrhla, ale nezdálo se, že by se jí zrovna chtělo vstávat. Místo toho se přiblížila k jeho ústům a poté je políbila horkými rty.)

Rua: (Hodně myslela na to, co bude dál. Její sestra se zřejmě nezdrží příliš dlouho, má teď povinnosti Jezdce. Snad kdyby Rea svolila, až vyroste její drak, mohly by se vydat hledat své pokrevní předky. Také přemýšlela nad tím, že sestry vlastně nemají příjmení. Vždy to byla jen Rea a Rua. Zkrátka, v hlavě se jí toho honilo víc než dost a když si tak ifritka seděla na břečťanem porostlé lávce a broukala si píseň, promluvila k ní Electra.) "Kvetha," (usmála se, když spatřila velkou dračici.) "Copak temná, máš již dračího nápadníka?" (zeptála se a doufala, že dračici nepoložila moc osobní otázku. Rua tušila, že její dvojče se teď věnuje svému milému a proto ji napadlo zrovna tohle.)

Dabaran: (Líně se zvedl po jídle a krokem se vydal zpátky. obdivoval přitom okolní les - byl jiný, jež ten kolem chrámu nebo Tábora. Stromy zde byly daleko větší.)

Arrgan: (Obejme Reu, aby mu náhodou nevyklouzla, poté se i jí on zahledí do očí a obdivuje jejich barvu. Sice cítí teplotu, jelikož je ale Rea ifritka, raději to nechá být.) "Mohli..." (Ještě spíš zašeptá než řekne a přijme polibek velmi vášnivě. Jeho vlčí srdce opět buší, jako kdyby běžel maraton. I dech se mu lehce zrychlí, až nakonec ucítí zvláštní pocit. Pocit, který zná sám velmi dobře. Zatne pěsti i zuby a začne bojovat s chutí těla, podmanit se tepu a dechu, díky čemuž se vždy mění. Stejně z něj ale vyjde slabé zavrčení. Poté se ale lehce uklidní, ale i tak raději Reu sám zvedne a posadí jí na lavici vedle sebe. Pak se zvedne a poodejde ke dveřím.) "Promiň. Musím jít na vzduch." (Řekne ještě přes rameno. Poté vyjde ven.)

Electra: (Chvíli si pohrává s myšlenkou, že bude dělat uraženou při otázce na její život, ale poté se rozhodne že nebude zastírat pravdu.) *Já... Ano, nebo možná ne? Já nevím, sama to nevím... Ani nevím kde Le je a,* (Poté se ale zastaví uprostřed věty a zavrčí. Cítí, co působí na jejího Jezdce. Koukne ke dveřím, kývne na Vlčka, shledá že je v pořádku a znovu se otočí na Ruu, ale již neví, co měla v plánu říct. Místo toho se zeptá.) *Co ty? Náš nějakého... Muže se kterým sdílíš... Svoje jídlo? Nevím jak to vyjádřit, Vlček nadává za slovo Samec...*

Rea: (Ifritka pocítila vášeň, kterou Vlk vložil do jejího polibku. Její duhovky se roztančily, to ovšem nešlo vidět, neboť měla oči zavřené. Vyrušilo ji však zavrčení, které bylo sice slabé, ale připadalo jí více vlčí, než elfské. Zalekla se a než stačila nějak zareagovat, už ji Gan posadil vedle sebe a vydal se od ní pryč. Pocítila zklamání. Co bylo špatně? Proč odchází?)

Dabaran: (čím blíže byl ke stromovému domu, tím silněji cítil Reiny pocity. Nejprve jej zaplavila velice silná emoce, kterou si nedokázal vysvětlit. Zrovna vyběhl z lesa a spatřil před sebou Electru - otřel se o její mysl na pozdrav, ovšem poněkud horlivěji a troufaleji, než obyčejně a nevědomky na ni přenesl pocity, které získal od Rey. Nakonec se v něm prudká nálada utla a on se zmateně začal rozhlížet, co se děje. V mysli pátral po záchytném bodu, a konečně se spojil s Reou, které nálada poklesla.)

Rua: "Ah, tak..." (pokývala hlavou k Electře a zaměřila se na rudého dráčka, který vyběhl a choval se velice divně. Zmateně se rozhlížel kolem sebe, jak to dělají paranoidní jedinci. Poté vyšel Gan. Electra jí pak položila otázku a Rua odpověděla.) "Já muže nemám. Žiju mezi elfy a... nepřála bych si být s někým, kdo mě přežije, myslím, že bychom si nerozuměli. Toužím poznat muže vlastní rasy." (odpověděla bez ostychu. Věděla, že Rea to má jinak - byla dračí jezdkyně, a navíc její muž nebyl tak úplně elf. Zdálo se, že osudy sester se rozdělily. Rea pravděpodobně bude žít mnohem déle... Ta myšlenka se Rue vůbec nezamlouvala....)

Kartis: (Kousek od anlandienu ucitíla Kart že Sitinu únavu. Proto udělala kolečko u okraje města ...všude byly vysoké stromy. Z výšky to vypadalo jako les ale přitom Kart věděla že jsou to elfská obydlí. Sitiris už omalu usínala v sedle a tak se Kart snesla mezi stromy)

Sitiris: *to už jsme tu?* (zvedla ospale hlavu. Před sebou uviděla stromové obydlí své dávné přítelkyně. Dům byl trochu zarostlí a zanedbaný) " Ou to je Dům Earany..je vidět že už tu hodně dlouho nebyla..." (nešlo jí do hlavy že by Ear nechala svůj dům takhle opuštěn) " půjdeme se podívat dovnitř...odpočineme si a pak se vydáme do města" ( otevřela Kartis Mithridovu ložnici...Koruna tomu byla přizpůsobena..byla tam něco jako rampa pro draky a vstup do největší místnosti v domě. dračí ložnice..nebo něco jako doupě)

Kartis: ( jen si tak do větru povzdechla) Mithrid ( smutně vzpomínala na svou dávnou lásku. Pak se stočila do klubíčka položila si hlavu a dívala se ven)

Sitiris: (otevřela dveře do domu.šlo to z težka ale šlo.Vešla dovnitř a trochu se zhrozila. Všude to bylo porostlé břečťanem a Jumpou) * no...uklízet tu prozatím nebudu...uklidím si jen místo na spaní.. " (poschazovala z postele všechno co na ní bylo jako knížky,kusy břečťanu, nějaké staré hadry a zaprášené peřiny. Poté otevřela okno aby vyvětrala ten zatuchlý smrad co se linul celým domem.Hodila si spacák s dekou na postel a lehla si. Okamžitě usnula)

Kartis: (ležela a dívala se před sebe. v hlavě jí stále běhaly různé myšlenky a nápady které ji nenechali usnout. V tom ucítila draka. Možná draky..zvedlas hlavu a trochu zabručela...věděla že ten drak je někdy blízko. Vystrčila hlavu z koruny a rozhlédla se. Uviděla o dobrý kus dál ležet velkého černo modrého draka..a u něj ťapat maličkého červeného.) *kdo to je ..co se to tam děje....* ( zvědavě si řekla. Pak ale zase zacouvala z5 ) * Sit by nadávala nechám ji spát a sebe taky* ( uvelebila se a usnula)

Arrgan: (Pousměje se nad Electřinou starostí. Zhluboka se nadechne a pomalu vydechne.) *K čemu mi bylo cvičení mezi vlkodlaky, když se nemůžu pomalu ani dotknout své vyvolené...* (Svěří se své dračici se svým problémem. Poté se otočí a pohlédne do domu. Když uvidí lehce skleslou Reu, zavrčí znovu, ale to již zní více lidsky. Povzdechne si, zamrká a dojde znovu k Ree.) "Promiň. Já... K čertu s mojí krví!" (Náhle v něm začne vřít vztek. Vycení zuby a nakopne vak s věcmi. Zařve jako hladová šelma.) "Do háje s tím!" (Zařve znovu. Začne rychleji oddechovat srdce mu také bije rychleji.)

Electra: *Hm...* (Řekne jen k Ruinině odpovědi. Pak jí ale zaujme pocit, který nechtěně malý ohnivý dráček vyšle. Podívá se na něj, lehce omluvně. Poté se podívá na oblohu. Uvidí dalšího draka, přistává ale trochu jinde. Nicméně, byla stále po předešlém dni trochu unavená, tak není tak zvědavá. Když ucítí výbuch hněvu jejího Jezdce, strčí hlavu do dveří a jemně na něj foukne. Poté mu pošle sadu uklidňujících pocitů a vzpomínek, aby se ovládl. Když ho vztek přejde, spokojeně se podívá na Reu a vytáhne hlavu.)

Rea: Arrgan se vrátil do domu a probudil se v něm hněv. "Klid, můj milý," řekla Rea konejšivě, ačkoliv sama byla dosti vyděšena z toho, co před ní právě předvedl. Tiše zatnula zuby, zatímco pozorovala Arrganovu agresivní stránku. Proto byla nanejvýš ráda, když se objevila Electra a zřejmě měla dost velký podíl na jeho zklidnění. Tu se ve dveřích objevila Rua.

Rua: "Děje se něco?" řekla a cítila se přitom dosti blbě, neboť se zdálo, že dvojice není zrovna v nejlepším rozpoložení. "Promiňte, že ruším, ale myslím, že jsem před chvílí spatřila Kartis. Dračici Sit."

Rea: "Co dělá tady v Analadienu?" zeptala se automaticky. Copak ji pátrání po Laonis zavedlo až sem?

Dabaran: Rudý dráček se zahleděl na Electru trochu nechápavě. pak už se však věnoval jen své jezdkyni, a v mysli nad ní držel ochranná křídla. když se zdálo, že je po všem, vrtrhl do domu rovnou ke své jezdkyni a vyžádal si od ní podrbání.

Arrgan: (Když dorazí Rua a zmíní se o Sit, lehce sebou trhne, něco mu to říká, ale nic moc. Raději se posadí vedle Rey. Již úplně klidný se jí podívá do tváře.) "Já... Promiň. Víš... Někdy jsem rád za stránku, kterou jsem zdědil po otci, ale... Jindy je to překážkou a to velikou. Víš, nechtěl jsem tě pustit, odejít či se naštvat... Jenže... Ty hýbeš mím tělem i výcvikem, kdykoli jsem s tebou, mám pocit že mi srdce vyletí z hrudi, při polibku se mi zrychluje dech a dnes... Dnes to bylo moc, já se měním tak, že se mi rozproudí krev, rychlejší dech... Promiň..." (Řekne jí. Poté jí obejme a položí si hlavu na tu její. Znovu, tentokrát šeptem zopakuje.) "Moc se omluvám. Miluji tě, ale jsem to co jsem. I za to se omlouvám"

Electra: (Vyjde úplně ven a roztáhne křídla. Poté vzlétne směrem k lesům, aby si vyhlédla kořist k snídani. Myslí jen pošle Vlčkovi cíl jejího letu. Pak mu pošle ještě několik uklidňujících pocitů.)

Rea: Když se jí Gan začne omlouvat, trochu se zastydí, že byla kvůli toho tak zkleslá. Celou dobu, co Vlk mluvil, pozorovala každý jeho pohyb. Nakonec se i trochu pousmála. "Také tě miluji." a vskutku byla ráda, že je Gan zase klidný. "Pojďme se projít." loupla očkem po Rue, jenže ta zavrtěla hlavou, ať jdou sami. Její sestra nerozuměla, s čím se potýká Gan jako vlkodlak, a tak to zkrátka nechala být jen mezi těma dvěma.

Dabaran: Když Gan přešel k Ree a obejmul ji, ustoupil kousek dál. Občas na Vlka trochu žárlil. Rozhodl se, že dnes už od Rey neuteče.

Arrgan: "pojďme." (Řekne jen, vstane, nabídne své rámě Ree a s ní či bez ní vyjde ven.) "No... Já zde ještě nebyl, tak mi můžeš ukázat co a jak." (Usměje se, má již lepší náladu. Poté se zasměje naplno, je rád ze života, má protějšek, s kterým chce zdílet život, draka, co mu chybí?)

Electra: (Lačně se vrhne na jelena a medvěda, obojí sní a vydá se zpátky. Když dorazí, rozhlédne se, ale Vlček nikde. Uvědomí si ale, že chtěl někam jít a tak se neznepokojuje.)

/Jdu spát, když tak něco sepiš, ale už musim... brou...

Sitiris: ( Po pár hodinách spánku jí probudí cvrlikání ptáčků) to sem se krásně prospala (pohopsne na Earaniný posteli) " dobrá to postel" )Ušklíbne se a rukou si projede trochu zacuchané vlasy. Vytáhne hřeben a pročešeje) " no konečně trochu jako člověk" (ošplouchne se vodou a podívá do zrcadla. mrkne na sebe. Dostane žízeň a tak se v kuchyni podívá jestli tam Ear nenechala něco na pití. Nalezne se flaštičku. Vida trochu vody tu přeci jen zbyloa napije se.Hned po té jde za Kartis. Ta už je také probuzená ale hlavu má stále položenou a jen tak nevině pokukuje co se kde děje) " Kvetha Kart. Odpočinula jsis?" ( sedne si vedle ní) " Je tu krásně vid?" (Sit září jako sluníčko..že by spánek??)

Kart: *Ano odpočaala....(zadívá se na Sit...když přilétly byla jako hromádka neštěstí a ted..svítí jak měsíček na hnoji) *Sit..není ti něco?* (starostlivě se na ní podívá)

Sitiris: * co by mi mělo být. je mi skvěle * ( usměje se na ní a s výskokem vstane) * venku je tak nádherně pojďme se proletět* ( začne se točit na místě)

Kart: (už velice znepokojeně zvedne hlavu) * Sitiris......co je ti?* ( zvedne se celkově a snaží se Sit vniknout do mysli ale něco jí v tom brání.Kartis se to velice nelíbí. Proto na Sit spustí) * Sit chtěla jsi najít Laonis...tak jdeme?* ( Dá svá velká blánovitá křídla od těla a švihne ocasem)

Sitiris: " Laonis???.....kdo to je?" (Přestane tancovat a s otevřenou pusou se podívá na Kartis)

Kartis: A sakra.... (Sit na ní kouká jako 12 letá holka....Přemýšlí co se s ní stalo....nemá ji pár hodin na očích a už má problém) * Sitiris de Takthyles...sakra vzpamatuj se co jsi jedla, pila, vyváděla?? že jsi zapoměla kdo je tvoje dcera* ( rozlobeně na ní uhodí..má stochutí jí trochu přitopit pod zadkem)*co ted s tebou* ( Kart je bezradná..nenapadne ji nic lepšího než letět pro pomoc..s tímhle si totiž sama neporadí. Vyletí ven a letí tam co viděla toho černého draka. %Doletí k domu)*Hallo je tu někdo? potřebuji pomoct* ( Má o Sit obrovský strach..takhle se totiž nikdy nechovala)

Rea: Rámě přijme a určí směr. Pomalu se vydají směrem k samotnému městu, s Dabaranem v patách. Rea zde dlouho nebyla a tak si užívá pocit, že je doma. Už po pár desítkách metrů uvidí první elfy - a ty, které zná, pozdraví. Atmosféra města je jako vždy klidná, a spíše to vypdá, jako kdyby město spalo, což ovšem nebylo vyjma slavností nic neobvyklého. Tu však Rea spatřila dva elfy, jak trénují šerm. No, spíše to vypadalo jako tanec, neboť elfové se pohybovali velice ladně, plynule a v jednolitém rytmu. Když přišli blíže, Rea zjistila, že hudba doopravdy hraje. Zastavila se a povzdechla si: "Potřebuji zbraň," zadívala se na Gana. "A také učitele..."

Arrgan: (Nechá se vést Reu, vychutnává si její přítomnost a velmi se usmívá. I on uvidí dvojici elfů, ale jemu to nepřijde zvlášť zajímavé, má raději boj, kdy zasadí jednu či dvě dobře mířené rány, než aby se zdržoval. Když se ale Rea zmíní o meči, zpozorní.) "No... Já ani pořádně nevím, kde Jezdci berou své zbraně, tenhle byl mého otce..." (Poklepe na meč u jeho boku, na pravé straně, jelikož je, ač to je neobvyklé, levák.) "Ale vím jaké má mít vlastnosti. Tedy... Takhle, vím jak si meč vybrat a oceňuji že máš zájem, ale nechceš raději zkusit střelbu? Já... Nerad bych, aby jsi se zranila..." (Řekne.) "Ale jestli na tom trváš, něco tě mohu naučit i já, i když jsem zvyklý bojovat spíše sekerou." (Řekne pak. Nicméně se již neusmívá, nerad by o Reu přišel.)

Electra: (Když přiletí Kat, podívá se na ní zkoumavým pohledem.) *Neviděli jsme se někde?* (Optá se. Poté ale zvážní.) *Pomůžu, pokud budu moci, ale... Můj Jezdec je pryč, takže to nebude až taková výhra se mnou. Pokud tedy nechceš něco zdemolovat, či usmažit...* (Dodá, protože si nemůže odpustit vtip.)

Rea: Usmála se nad starostlivostí Vlka. "Řekla jsem zbraň.. a ne jakou. Sama nevím. Ale nějak se budu muset bránit na blízku." Slovo "blízku" zvláště zdůraznila, aby dala najevo, že o luk nestojí. Chtěla být primárně mág, toužila zlepšovat své schopnosti v tomto směru. Jenže věděla, že jezdec potřebuje z každého něco, kdyby to bylo třeba. "Neboj, rozhodně nejsem z těch, kteří se do boje vrhají za každé situace." zasmála se, ani si neuvědomila, na jak tenké hranici se ocitla, když tohle řekla v přítomnosti vlkodlaka.

Dabaran: Rudý dráček loudil okolo dvojice a šťoural nosem do všeho, co mu dle jeho mínění nemohlo ublížit. Také poslouchal hudbu - bylo to pro něj něco nového - vždyť slyšel pouze hrát Gana na píšťalu, jenže tohle mělo jakýsi podmanivý rytmus, že drak nevydržel na místě, a když už, tak alespoň mával kolem sebe ocasem.

Arrgan: "Hm..." (Řekne jen k poznámce, že ještě ani Rea neví, čím bojovat. Při poznámce o vrhání se do boje jen sevře rty. Sám se vrhá do boje vždy když musí, nicméně to znamenalo, že bojoval v každé bitvě, rvačce i souboji, které viděl, protože to byla jeho přirozenost a on si nemohl pomoct. Navíc, v komunitě vlkodlaků byl nejsilnější vůdce, čím slabší, tím méně úcty a síla se prokazuje, jak jinak, než soubojem. Povzdechne si.) "No... Řekni si, pomůžu ti, ale... Opravdu se musíš bránit na blízko? Máš mě, největší lesní šelmu a Daba, to je zase největší predátor vůbec." (Řekne, lehce starostlivě.) "Nerad bych o tebe opravdu přišel, ale... Vím co to je, bojovat z blízka, jinak to pomalu neumím, mušku s lukem mám dobrou, ale neumím s tím. Co naplat, jsem to co jsem." (Smutně se pousměje.) "A teď mluvme o něčem jiném, já... Tohle téma bych nerozebíral teď, když je pěkný den."

Kartis: (zadívá se na dračici ) * Mám pocit že ano..Electra že??* ( uhodí na ni pohledem...ale nechce být nepříjemná. u Chrámu to bylo jen nedorozumnění. Ovšem je to z jiného důvodu) * No to bych zvládla taky smažit a demolovat, ale moje jezdkyně. Sitiris. jestli si ji pamatuješ. Se asi zbláznila nevím si s ní rady...pomůžeš mi?? poleť za mnou.. * (vzlétne z5 do Earaniného starého příbytku. Tam vidí Sit jak poskakuje kolem domu a trhá květiny. Ke každé, než ji utrhne, se skloní a přivoní k ní pak se dětinsky pousměje a skotačí dál. Kart nikdy Sit takovou neviděla. Vypadá jako lesní rusalka než jako půlený Elf a temný anděl. Otočí se jestli electra letěla za ní)

Rea: "A co když se ocitnu v situaci bez tebe," řekla a ihned zmkla, neboť si uvědomila, co právě řekla, nicméně větu nakonec dokončila. "a nebo bez Daba.." trvala na svém, ačkoliv dráček ji obdařil velice znepokojeným pohledem. "Nejlépe by se mi hodila dlouhá dýka, ale..." povzdechla si. "Máš pravdu, nebudu to teď rozebírat." pokusila se o úsměv a nervózně hrábla do sněhu, což možná vypadalo přirozeně, ale pro ifritku to rozhodně přirozené nebylo. A tak Rea o okamžik později mrštila rukou, aby ze sebe tu nepříjemnou věc dostala. Mrazily ji prsty, a proto rychle vyhledala teplo u záhybu Ganova pláště. Svou hlavu s hřívou ohnivě zbarvených vlasů pak zabořila Ganovi do hrudi.

Dabaran: Přestal si všímat hudby, když Rea zmínila jeho jméno. *Jak jsi to myslela, beze mě?* poslal jí starostlivé a lehce vyděšené pocity.

Rea: *To nic, můj poklade, jednou vyrosteš a nebudeš se mnou moci být na všech místech.* vysvětlila.

Sitiris: ( Nával klidu, pohody a štěstí jí tak omámil že nebyla schopna logicky myslert soustředit se. Byla jak po čáře pilu.. líbilo se jí to ale uvnitř cítila že není něco v pořádku ale tento pocit potlačovala. Sedla si do trávy a vyla věnec z lučních květů. Propsěvovala si u toho a potměšile hihňala. Pak uviděla Kartis a za ní Electru) * áá děvčata..chcete také věnec??* ( Upřeně se na ně podívala pak jen vyskočila ze země máchal rukou a s úsměvem vyřkla) " loivissa Naina gágha Wiol pömnuria ilian" (a oboum dračicícm se na hlavách oběvil věnec z modré Lilie. Sit se usmála a zase sedla a vyla věneček)

Kart: ( Podívala se na Electru se..sice hezkým vencem na hlavě ..ale poněkud směšným) * vidíš? říkala jsme ti že není v pořádku*

btw: překlad: Modrá lilie království vzejdi a rozzař se pro potěšení draků a jezdce ...nebo něco takového =D

Arragan: (Zavrčí a zamračí se.) "Beze mě nebudeš nikdy, když budeš v nebezpečí... Neopustím tě. Jsem jako ten pes, věrný..." (Poté se ale usměje a obejme Reu, pohladí jí po vlasech.) "Neboj... Záleží mi na tobě." (Vtiskne polibek ifritce na rudé vlasy. Pak jí přejede jedním prstem zlehka po tváři.) "Nikdy..."

Electra: (Vzlétne za Kart. Když přistanou, nevidí již půlelfku, kterou před nedávnem viděla, starostlivou, dychtivou po poznání místa, kde jsou její děti. Místo toho zde byla bezstarostná osoba, trhající květiny //Sit je Zima//. Když dostane věnec, spálí ho na uhel jedním výbojem elektřiny.) *Tak tohle je vážné. Kytky mě?* (Vydá ze sebe vrčení nelibosti.) *Jenže já nejsem zrovna odborník na magii. Co pila? Vypadá jako strýc Arrgana po dvou sudech medoviny, dokonce mě nechal ověšet barevnýma látkama. Už nejsou.* (Dodá.)

Rea: Zatímco byla v Ganově objetí, přemítala nad tím, zda jsou to všechno jen řeči, nebo to Vlk myslí vážně. Říkal to stejné i té elfce, Feyi? A ikdyby ji chránil sebelépe, nemůže jí bránit v tom, aby se učila zbrani. Co by byla za jezdce? Zamračila se, ale již k tomu nic neříkala. Místo toho ke Ganovi vzhlédla a když ji přejel prstem po tváři, obměkčila se a lehce se usmála. V tom zaslechla jakousi vzdálenou hudbu - snad proto, že hudba pro tanec mečů již utichla. Byl to zpěv elfky, a krásně lahodil sluchu. Rea se šibalsky usmála na vlka, chytila jej za ruku a lehce za ni zatahala, aby ji následoval. Procházeli krásnými ulicemi, kde téměř vše bylo v souladu s přírodou a zároveň dodávalo velmi silný umělecký zážitek.

Dabaran: I dráček slyšel novou hudbu, možná ještě lépe než Rea, a proto se nadšeně vydal vpřed, takže šel souběžně s Ganem a Reou. Přitom se hrdě napřímil a snažil se našlapovat zlehka. Někteří elfové, kteří se ze zvědavosti šli podívat na mladého draka, mu začali skládat poklony; dráče se v těchto časech vidělo jen zřídka. A Dabaran si blaženě užíval své chvilky slávy.

btw: Pardon!! =D mě to nedošlo ...nějako..no trochec víc.... omluvte prosím tuto chybku a dělejte jako by tam vubec nebyla =D fakt sry...

Kartis: ( Kart se pousmála nad poznámkou Electry ale pak se na ní opět podívala) * Alkoholem to není..Sit skoro nepije..a hlavně ani neměla co a kdy.. vždyt jsem obě spaly...cítila jsem její klid...ted necítím nic. Blokuje mi své pocity. Musí to být kouzlem nebo něčím takovým, jinak si to nedokážu vysvětlit* ( Setřásla z hlavy věnec a dál se nsažila Sit dobýt do hlavy) * Sitiris...sakra vzpamatuj se. Pust mě k sobě ať zjistím co ti je a můžu ti pomoci* ( něco z nitra Sit jí poslala útržky situací. Laonis když se narodila, Laonis když ji naposledy viděla, blesky, tmu, pocit Obrovské bolesti až se jí podlomily nohy a Kartis se svalila na břicho. Hned na to Earanin dům , kuchyň a džbánek co vypila. pocit záplavy tepla,klidu,štěstí. To bylo vše. Dál už Kart opět nic neviděla ani necítila. Kartis se oklepala a znovu postavila na nohy) * to byla síla. Už vím co se stalo Electro. Sitiris vypila lektvar šťastného zapomění. Ten lektvar kterým Earana tenkrát odmámila Nea-Cortexe >> ( incident z předešlé doby) << * ( Kart chvilku zapřemýšlela...) * s tímhle mi může pomoci jen Shandris. Ta jediná ví jak na tento lektvar..sama ho tenkrát vyrobila a dala Earaně. Ta jediná Sit může pomoci* ( ale kde ji hledat...už o ní dlouho nikdo neslyšel posteskla si Kart v duchu. Pak jí ovšem svitl nápad) *Rea. Electro..myslíš že Rea nebo Rua vědí kde Shandris a Julës jsou?* ( Hbitě se otočila na Electru)

Sitris: ( ještě chvíly si hrála s květinami které si vykouzlila kolem domu. Mezi tím co se Kartis bavila s Electrou, se zvedla. Od hlavy až k patě si prohlédla obě dračice, a pak svižným krokem se vydala k městu. Na nic se neohlížela a prostě šla...zahalená do červeného pláště s kapucí si to štrádovala přímo do Anladienu. Cestou chvílema poskakovala chvílema si prospěvovala)

Kartis: ( jelikož Kart necítila Sit..neslyšela její myšlenky..necítila její pocity..prakticky s ní nebyla skoro v kontaktu si toho pomalu ani nevšimla..až když ji uviděla) *Sit vrať se* (okamžitě zbystřila a v cupuletu letěla za ní. Přistála jí přímo před nosem. Pořádně ji nahodila kupou sněhu. V tu chvíly vypadala Sit ne jako Sit ale jako Veliký sněhulák) * Kam si myslíš že deš?* ( Foukla na ní trochu svého teplého dechu aby roztála)

Sitiris: " Do Anladienu" (odpověděla Sit jakoby nic) " Jdeš taky?" ( s úsměvem se na Kartis zeptala a dál pokračovala v krasojízdě)

Kartis: ( BYla dočista zmatena Sitirisininým chováním ale raději jí byla v patách. Celou cestu do města kroutila hlavou a přemýšlela co má dělat. V tom se jí v hlavě zrodil nápad. Kart byla dost inteligentní a chytrá. Přesto na tento nápad byla nejhrdější. Vylétla do mraků. Udělala výkrut a střemhlav se spustila přímo doprostřed davu. Začala plivat oheň a strašlivě řvát. Snažila se aby nikomu neublížila. Hlavně chtěla něco málo poničit aby jí lidi věřili že je divoká. Plivala oheň na všechny strany. UViděla Reu s GAnem a Dabaranem. Dělala jakoby nic když v tom před ní přistál mohutný žluto-fialový drak se zlatými rohy. Byl minimálně o půlku větší jak Kartis. Měl Lesklé žluté šupiny a fialová péřová křídla. Jeho zlaté rohy zářily jako slunce a fialolové kresby na jeho těla mu dodávaly šmrnc. Měl na nohou a krku zlaté, opletené brnění. Byl to drak buď z velmi vznešené a nebo bohaté rodiny. Nebo také obojí. Kartis se trochu ulekla ale dál hrdě stála a vrčela)

Drak: * Co si myslíš že tu děláš??? ( zaujal bojový postoj..ochoten město bránit za každou cenu. Dobře věděl že má nad Kartis převahu)

Kartis: * Nic co by tě zajímalo. Nepleť se do toho* (zařvala Kart a Vychrlila oheň směrem do nebe. Pak pomalu a vzpřímeně se zase podívala na onoho draka. Podívala se mu přímo do očí)

Drak: * Tak na to rychle zapomeň slečinko. Todle město je pod mojí ochranou a ty se kliď než z tebe udělám filety pro urgaly* ( vyhrůžně zavrčel)

Sitiris: ( uviděla co Kartis udělala a rychle utíkala do města. Když tam doběhla uviděla Kartis a velkého cizího draka jak na sebe výhružně vrčí a vrhají zlověstné pohledy. Sitiris se nezmohla na nic jiného) " Kartis!! ( zařvala na celé náměstí)

Kartis: ( V nitru začala opět pociťovat Sit) zabralo to!Cítím jí ( Cítila Sitin strach ale i vztek)

Drak: (ohlédl se kdo to volala, ale hned se otočil zpět a už už se chtěl po Kartis vrhnout. Když v tom mu do cesty skočila postava v černém plášti s mečem v ruce a slovy) " Nech mou dračici na pokoji! " ( Sit byla zpět. Celkově zpět. Nebyla to ta štěstím poblázněná rusalka ani ten uzlíček nervů. Byla to stará dobrá Sitiris)

Kartis: * Sit si zpět?* ( Kart nemohla uvěřit svým očím a hlavně nemohla uvěřit tomu že to zabralo. Snažila se v Sit vyvolat pocit strachu a paniky. Zabralo to. Kart na sebe byla pyšná)

Sitiris: ( okem se ohlédla po Kart) * Si piš. Máš průšvih dámo* ( Zase se podívala na toho obrovského draka. Pořádně si ho prohlédla a když si ho tak prohlížela nemohla uvěřit svým očím. Sklonila meč a stále upírala zrak na onoho draka) * Sarabe? * ( oslovila ho a doufala že se nespletla)

Sarab: * Jak znáš moje jméno ty pošetilá* ( sklonil hlavu trochu níž aby si tu odrzlou ženštinu prozhlédl. Neznal ji a tak zavrčel a frnul na Sit až jí spadla kápě. Stále nevěděl kdo to je)

Sitiris: * protože jsi byl první drak kterého jsem v životě viděla* ( Sit se usmála a věděla že vše dobře dopadne*


btw: jestli tam jsou chyby tak sorka je to moc dlouhý a nechce se mi to číst, hledat opravovat

Dav kolem sitiris a draků poměrně utichl když se před sebe postavily do bojové pozice..vypadalo to tam jako na hřbitově než na tržišti..všichni čekali co se bude dít

Sitiris: " Sarabe ty mě nepoznáváš?"

Kartis: * ty ho znáš Sit??* ( v myšlenkách se jí zeptá ale nehne ani brvou a dál upřeně a s postřehem sleduje draka)

Sarab: *neznám tě.....nejsi mi ani povědomá. Je to určitě nějaký omyl. Ovšem to že mě znáš tě neomlouvá z toho co tu vyvádíte* ( Srovná krk a hlavu do úrovně těla a vytasí své dlouhé zuby..pomaličku našlapuje blíž a blíž k Sitiris a Kartis. V tom se otevře brána na tržiště. Nejdřív vejde zástup stejně oděných elfů s luky. Rozestoupí se na strany. Každý vypadá uplně stejně. Mají zeleno modré šaty, v ruce luk a na zádech toulec. Vlasy sepnuté do ohonů které jim splívají do půly zad. Hned za nimi vejde zástup dalších elfů ovšem v červeno zeleném oblečení. Opět jsou každý stejný ale vlasy mají volně rozpuštěné a v ruce meč... postaví se do řad před elfi s lukem a šípy. Když se postaví do řad vejde dáma Ve fialovo žlutých šatech. Asi je hodně bohatá a urozená šaty jsou nádherně zdobené...na fialové sukni jsou vytkány zlatou nití elfské ornamenty a na žlutém korzetu se leskne stříbrný diadém. Vlasy má vyčesané za dlouhými elfskými uši. Zastaví se hned v bráně a podívá se na Sit,Kart a Draka)

Dáma: " Stůj Sarabe" (upřeně se na něho podívá) * nech je být*

Sitiris: ( otočí se na tu ženu a nemůže uvěřit svým očím) " Teto Deriver???"

Sarab: (Narovná opět hlavu a schová zuby..uklidní se a o kus poodstoupí) * nezlob se Der ale ti to dva se snažily ohrozit obyvatele Anladienu*

Kartis: (sleduje co se děje a absolutně to nechápe. Je dosti zmatená...)

Deriver: (přijde až k nim a družina se postaví do řady za ní) " to je v pořádku Sarabe" (pak si prohlédne Sitiris od hlavy až k patě. O elfech je známo že mají nosánek na horu a Deriver není vyjímkou. Ovšem je ale rozumná a spravedlivá) " Sitiris? Dlouho jsem tě neviděla...Copak tě přivádí sem do Anladienu. KOukám že je z tebe dračí jezdkyně...ale asi ne moc dobrá. Tvůj drak je nevychovaný a divoký" ( Podívá se na Kart a pak zase na Sit)

Kartis: ( když uslyší urážky na svou osobu okamžitě zabručí a hodí na tu ženštinu zlý pohled..trochu k tomu zavrčí) * Co si osobě myslí ? * ( řekne Sit tak nenápadně)

Sitiris: *nevšímej si toho Kart* ( ODbyde jí a odpoví Deriver) " Ráda tě vidím teto Deriver. Nezlob se na nás prosím. Kartis se takhle normálně nechová ale je to na dlouhé povídání. Vem to prosím tak že to bylo k dobré věci a za tu spoušť a všechno se omlouvám" (rozhlédla se po davu co přihlížel když vyřkla omluvu. Lidé kývli a opět na tržnici začal šrum) " Přiletěly jsme do Anladienu, protože tu hledám svou dceru Laonis. Myslela jsem jestli není u tebe. Byla jsem dlouho pryč a když jsem se vrátila děti byly pryč. Musím najít Lao abych našla i Eyirose a Enytes" ( schovala meč a s klidem se dívala na Deriver)

Sarab: ( v hlavě mu došlo konečně kdo ta dívka je je to taky několik desítek let co ji neviděl)

Deriver: ( prohlížela si Sitiris a jen kývla) " omluvu přijímáme že Sarabe? " (kývla na něho a Sarab sklonil hlavu a odletěl) " Vyrostla jsi a dospěla. Je z tebe krásná....el...žena" ( u slova žena se Deriver zasekla. Chtěla říct elfka, ale elfové neměli rádi křížence. Ti urození elfové. Nebylo to pro ně příjemné) " Máš ale štěstí má milá. Laonis je opravdu u mě. I s Enytes" ( kývla na ní a pak se otočila k bráně) " pojď za mnou" ( a vzpřímeně šla k bráně která mířila ven z tržiště a z náměstí)

Sitiris: ( Spadl jí kámen ze srdce že JSou holky u Deriver jelikož tam měly maximální ochranu. šla poslušně za ní) *Kartis pojď* ( sykla na Kart která chvilku váhala jestli má nebo nemá. Elfi trochu znaal věděla že to jsou nabubřenci. tak to hodila za hlavu a poslušně cupitala za Sit. Družina bojovníků s mečem která Deriver doprovázela šla před nimi a družina s lučistníky celý tento průvod uzavírala)

*příchod z Fjiorieetu*
Ärneus: (přistál takřka těsně u bran do velkého města. Složil zlatá křídla a děti, které vyběhli aby si ho s snadšením prohlédly ovanul teplý vzduch, z jeho nozder. Měl rád děti, a měl pro ně i velkou dávku shovívavosti, co by si kdokoliv ani cokoliv jiného mohlo dovolit, to prominul dětem a Arachmyd) *Doufám, že je najdeš co nejrychleji.* (řekl Arach)
Arachmyd: (seskočila z draka a zamávala skupince dětí, kterou už před tím pozdravil Ärneus) *Slibuju, že budu rychlá.*
Ärneus: *Každá dlouhá chvíle bez tebe mi čí dál více působí pocit prázdnoty*
Arachmyd: (pohladila draka po zlatých šupionách na noze) *Slibuji, že hned jak se vrátím dopřejeme si volnou prohlídku oblohy bez jakýchkoliv plánů a potřeb*
Ärneus: *Tak jdi, čím dřív to vyřešíš, tím dřív to uskutečníme*
Arachmyd: *Ty by sis měl vážně najít dračici Ärný...* (zasmála se a rozešla se do města zamávala mu, potom už myslí začala pátrat po jezdcích)
Ärneus: *Nevím kdo z nás by si měl koho najít.* (zamručel si pro sebe a lehnul si, děti, které se k němu přibližovaly, teď nechával aby se ho mohly dotknout)

Rea: Najednou byla vzdálená hudba utnuta, nebo spíš přehlušena, neboť přímo před Reu, Gana a Daba se střemhlav spustila rozdivočená Kartis a začala plivat kolem sebe oheň a řvát. Vyděšení elfové vybíhali ze svých příbytků ,aby zjistili, kdo se opovažuje rušit klid a ničit jejich krásné město. Rea jen stála a zírala, zatímco Dabaran velkou ohnivou dračici obdivoval. Najednou se na scénu přiřítil i druhý drak, znatelně větší, než Kartis. Rea ani Rudý nechápali, co se děje a proto se raději do střetu nezapojovali. Rea tázavě pohlédla na Gana unavenýma očima. Zdálo se, že je po procházce. Proto se pomalým krokem vydala zpět ke svému stromovému domu, doufajíc, že Vlk ji bude následovat. Zima, která vládla nad celým Liokkë jí vysávala síly. Důsledkem bylo to, že se hnala do postele o dost dříve, než lidé. A když se zadívala na nebe, ze kterého skrze obrovské koruny stromů šlo vidět jen málo, zjistila také, že čas pokročil a proto bude lepší veškeré plány přesunout až na další den..