Ave-Durn

Helwyr: (posedával ve zdejším hostinci a popíjel místní kořalku. Nebyl to žádný zapadlý pajzl a kvalita a ceny tomu odpovídaly. Helwyr se oblékl do svého noblesnějšího oděvu a teď si tu hověl a usmíval se. Nidky nezůstával dlouho na jednom místě. Teď se vrátil ze severu. Taková škoda. Vysoké neprobádané hory byly skvělým místem pro divoké draky, tady ji jich asi moc nenajde, ale nějakou dobu se tu dokáže zabydlet a potom se zase vrátí zpátky. Sice zde nebude tak snadný lov, ale kdy je snadný a navíc.... když se nad tím tak zamyslí, alespoň se bude déle bavit.)

Laivindil: Po nějaké době konečně došel do města. Nebyl unavený, i když cestoval co nejdříve a jedl docela málo, a proto je teď trochu pohublý. To mu vůbec nevadilo. Věděl, že to brzy dožene. Rozhlédl se a nakonec zašel do jednoho z hostinců. Přeci jen z posledního města kde se zastavil měl ještě nějaké peníze. Zašel k prvnímu stolu, co nejblíže oknu, které i hned otevřel. Nevěděl totiž jestli se zde nevyskytuje někdo koho okradl. Pak si sedl a počkal až přijde dívka, která zde obsluhovala. U ní si obědnal korbel černého piva a nějaké pečivo. Když mu to dívka přinesla něco zamumlal a pustil se do jídla a přitom popíjel pivo. Teď přemýšlel co bude dělat až se nají, ale nic ho nenapadalo. Vzpoměl si na Dabarana, ale nakonec se jen znovu napil piva a otočil se k oknu.

Laivindil: Jak Hnědovlasý věděl neštěstí na sebe nenechalo dlouho čekat. Když se otočil od okna a chtěl se napít z korbelu všiml si muže, který vstal od stolu, který byl nedaleko něj. Lai muže okamžitě poznal. Byl to jeden z těch bohatých, které on okradl. Jak bylo vidět i muž si na něj dosti pamatoval, protože s rozhořčeným výrazem si to rázoval k němu. Laivindil se ušklíbl a položil na stůl několik mincí. Nadlábl se a i když se mu nejdříve nechtělo platit, nakonec zaplatil, aby se sem ještě mohl vrátit kdyby měl hlad a ve městě by nebyl žádný trh. Postavil se a několika kroky byl u dveří. Ten bohatý muž byl jen několik kroků od něj. Když Lai otevřel dveře Tlouštík začal křičet na celí hostinec: "Zloděj! Chyť te toho zloděje!!" To už byli, ale dveře zaklapnuty a Lai utíkal různými uličkami jako o život.

Helwyr: (sledoval to ze svého rohu místnosti, pokrucoval hlavou. Zloděj? Vypadal sympaticky. Vstal od svého stolu a když se skupina čítající i tlusťocha vydala za oním mužem, rychle vyběhl s nimi s ovšem opačným nápadem, než oni. On mu pomůže utéct.)

Laivindil: Probíhal mezi ulicemi jako splašený. Tlusťoch, který běžel za ním i s dalšími lidmi křičel dále: "Zloděj, chyťte ho!" Čím více křičel tím více se k němu lidé přidávali. Měl zlost na sebe, že do toho hostince lezl. Kdyby si něco ukradl venku bylo by to lepší. Zahnul do jedné z ulic a poté do další, ale dále ho lidé pronásledovali.

Laivindil: Doběhl co nejrychleji mohl do dlaší ulice. Proběhl další ulicí a lidem, kteří běželi za ním se ztratil. Teď oddechoval, opřený o jeden z domů a byl rád, že už po něm nejdou i když by se klidně ještě trochu proběhl. Na chvíli se na jeho obličeji oběvil úsměv, který ale hned zmizel. Tlusťoch ho nehonil poprvé a ani ne na posledy a Hnědovlasý to věděl. Loudavím krokem se vydal pryč ke svému úkrytu kde vždy přespával.

Laivindil: Hnědovlasý muž se vyhrabal z veliké hromady dek, které byli ve velmi tmavé ulici. Vstal a protáhl se. Nakonec vyhrabal vybledle zelenou tašku. Chtěl si jít pro něco k jídlu, protože dostal hlad, ale tentokrát nechtěl jít do hostince, ale rozhodl se, že si něco ukradne. Proč taky ne, že? minule to v hostinci dopadlo zle a nechtěl, aby to tak dopadlo stejně i teď. Vyšel na náměstí kde se rozhlédl. Všiml si jednoho stánku s pečivem a vedle toho druhého s ovocem. Loudavím krokem se vydal k těm to dvěma stánkům. Nejdříve si to prohlížel. Přemýšlel jestli ukrást ovoce nebo pečivo. Přeci jen nemůže stihnout dvě na jednou. Nakonec přistoupí k tomu kde je pečivo a začne si to se zájmem prohlížet. Pak si povšimne dalších dvou osob. Jeden byl ten, který stánek vlastnil. Druhý si vybíral chleba. To pro Laia bylo skvělé. Prodavač se věnoval muži a ne je mu. Stačilo jen natáhnout ruku.. "Přejete si?" Ozvalo se před ním. Prodavač si ho všiml. Laivindil rychle zakroutil hlavou a počkal až se prodavač začne znovu věnovat muži vedle. Teď se znovu rychle natáhl pro chleba a ukořistil rychle dva bochníky. Hned jak je pevně držel v ruce začal utíkat. Jen prodavač stál u stánku a křičel zloděj. Ovšem nikdo ho neposlouchal. Lai mezitím utekl do nějaké z uliček, kde si chleba schoval do brašny. Rychlejšími kroky se vydal od náměstí i od uličky pryč. Jen s menším úšklebkem, že zas něco ukradl šel dál.

Laivindil: Když odešel o hodně dál od náměstí vyndal jeden bochník chleba a dýku, kterou měl za pasem. Kousek chleba si uřízl a dýku poté uklidil stejně jako zbytek bochníku. Zakousl se do patky, kterou si uřízl a rozhlížel se kde se zrovna nachází. Musel se přeci nějak zorientovat. Na chvíli se zahleděl někam do dálky. Všiml si muže asi tak ve stejných letech jako on. Chvíli si ho prohlížel a kdyby teď měl sousto chleba v puse zakuckal by se. To nemůže být on. Zamyslel se Hnědovlasý, protože muž byl pravděpodobně jeho bratr, který před několika lety odešel. Zakroutil hlavou a obrátil se, že půjde pryč. Věděl, že Karupi už je pryč a že už se nikdy nevrátí. Rychle dojedl zbytek patky a začal se loudat uličkami. Došel až k okraji města kde se usadil a přemýšlel. Nevěděl co si má o tom všem myslet. Nakonec se rozchechtal. Vstal a rozešel se zase zpátky do města. Rozhodl se, že si vezme nějaké maso, protože na něj dostal velikou chuť.

** přesun z tábora**

Sitiris: ( Když Darkesovi kopyta zacvakaly na příjezdové cestě do Ave - Durnu, byla si Sit jistá že teď začne ta pravá sranda. Musí najít tu ženu a postarat se aby nikdo nepoznal že je dračí jezdkyně. překryla si argetlam na levé ruce kouskem šátku a vydala se na náměstí. Po chvilce slezla z Darkese a vedla ho po svých) " je tu dost lidí viď Dare" (pohladíla Darkese po hlavě a pokračovala v cestě. Zastavila se na rohu tržistě které se rozprostíralo po celém náměstí zrovna když nějaký prodavač začal řvát zloděj zloděj. Sitiris zbystřila smysli. Uviděla Chlapa co utí s bochníkem chleba do temných uliček) " hmmmm.....ten chlap mi je povědomí...nebo smíš myslím že je mi povědomí" ( Rychle vběhla do hostince který byl od ní tak na 20 stop. Zaplatila mu za ubytování a ustájení Darkese a hned se vydala do výru města aby našla toho podivného hocha. Prolezla město křížem krážem.Konečně ho uviděla. Byl vysoký, měl hnědé vlasy a hnědé oblečení, přes rameno měl takovou zašlou zelenou brašnu. Stál na okraji města a vypadalo to že si zrovna pochutnal na ukradeném chlebu) " Tak tebe z očí nespustím hošánku" (Sit si přehodila přes holavu černou kápi a zapla si svůj černý plášť. ujistila se že má Sitakart po ruce a vydala se za tím neznámím který byl opět v pohybu) Povolání zloděje je asi dost náročné na pohyb ( Podotkla si v duchu, stále však mu byla v patách. Něco jí za ním táhlo ale nevěděla co......pak ji secvaklo že to může být on......ten mizera mizernej...tato myšlenka ji nabudila a přidala do tempa)

Laivindil: Šel docela pomalu, aby nebylo podezření na něm, že ukradl ty bochníky. Sice to byla pravda, ale když si chtěl ještě teď pochutnat na mase musel být opatrný. Došel na náměstí kde se zastavil, aby si obhlédl terén a přesně to kde se pečené maso prodává. Nesměl na sebe moc upoutávat pozornost, proto se rozhlédl a zamířil nejdříve do jedné z ulic kde se na chvíli ztratil. Tam si schoval svou brašnu s bochníkami chleba. Pak se zas vytratil z uličky.
Když přesně zjistil kde prodávají maso, na malí okamžik se ušklíbl. Rozhlédl se a pak ještě jednou. Někdo ho sledoval a jemu to bylo dost nepříjemné. Rozhodl se proto, že teď nic krást nebude. Ještě ho ta osoba chytí. To by mu tak scházelo. Vydal se proto někam do neznáma. Bloudil náměstím a chvílemi se mohlo stát, že se dívce, které ho sledovala ztratil z očí.
Tak se stalo, že se doloudal až pryč z náměstí ke kraji města. Tam se zastavil a díval se do dálky.

Sitiris: ( S kápí přehozenu přes obličej, aby jí nebylo vidět do tváře, se stále plíží za tím podivným zlodějíčkem....Na chvilku se jí ztratil z dohledu..Zamyslela se kam se mohl podít,ale po chvilce ho uviděla vycházet z boční uličky..Pomyslela si *To je ale drzoun..takhle se tu producírovat chvíly potom, co se tu po něm řvalo, jako po zlodějovi*..zakroutila nevěřícně hlavou a vklouzla do té uličky, ze které vyšel....Našla schovanou tačku a v ní rozjedený bochník chleba...Potměšile se ušklíbla a vylezla opět z uličky...Tašku schovala pod plášť a pokračovala v následování. Najednou se ohlédl. Sit rychle dělala, že si prohlíží stánek s proutěnými košíky. Prodavač na ni zmateně koukal, ale Sit dělala jakoby nic. On pokračoval v cestě. Šla stále za ním, než se zastavil na kraji města. Váhala ...ale nakonec si stoupla zhruba o 20 stop od něj a přes rameno si hodila tu vybledlou tašku tak, aby ji viděl)

Laivindil: Stál pořád na místě a hleděl někam do dálky. Cítil na sobě pohled očích, ale otáčet se mu nechtělo. Ne, že by se bál. Měl u sebe přeci dýku, kterou by se ubránil. Nakonec ho to, ale přestalo bavit, a proto se otočil. Prohlédl si osobu s kápí na obličeji a jeho pohled spočinul na jeho brašně. Tak že mě sledovala, prolétlo mu hlavou a zamračil se. "Nechápu proč jsi mě sledoval a okamžitě mi vrať mou tašku," ani mu tak nevadilo, že v té tašce má chleba, ten si může znovu ukradnout kdykoliv. Vadilo mu to, protože tam měl různé šperháky a ty se velmi špatně shání. Probodl jí pohledem a sledoval každý její pohyb. Vůbec netušil kdo to může být. Udělal několik kroků vpřed.

Sitiris: (Jakmile na ní promluvil a začal se přibližovat, vytasila Sitakart. Švihem mu ho přitiskla ke krku. Brašnu schovala za záda. V tom rychlém pohybu jí ovšem spadla kápě a její mahagonové vlasy prozradily indentitu. Její duhové oči spočinuly tváří v tvář tomu malému zlodějíčkovi. Sit už v tu chvíly věděla, že to není ten koho hledala, ale meč ovšem neodložila ani o píď. Stačil by mu jeden malý pohyb vpřed a nedožil by se večera. Podle typu byl skoro o třičtvrtě hlavy větší a tak nebylo nejlepší skládat zbraň) " Bejt tebou nebudu tak hrrr...mám dost důkazů na to, abych tě udala za zlodějinu" ( řekla hodně rázným a výhružným tónem. Ušklíbla se potměšila, protože toho panáčka měla v hrsti) " Co jsi zač? Přijde mi že tě znám...." (S mečem přitisknutým u jeho krku začala čerpat informace)

Laivindil: Když vytasila meč a přiložila mu ho ke krku zastavil se. Najednou jí spadla kápě a Lai se proto ušklíbl. Čekal spíše nějakého mužíka, kterého kdysi okradl a ne nějakou ženštinu. Když řekla, že ho může udat, začal se smát jako šílený, což jí mohlo připadat divné. "I kdyby jsi mě udala.. Kdo ti uvěří?" Zeptal se jí když se přestal smát. Dál stál na samém místě jako by se mu nechtělo uhnout a přitom se díval Sit přímo do očí. "Můžeš mě znát, to je pravda, ale odkuď, sám nevím," Pokrčí ledabyle rameny a probodne jí pohledem. Dál nic neříká a sleduje ji co udělá.

Sitiris: ( Pobaveně se zasmála.Když se zeptal kdo jí uvěří. Šeptem a trochu zmutovaně vyslovila magickou formuli)"ethgrí manin! ethgrí hugin!" (Bylo to kouzlo vyvolávající vzpomínky a myšlenky toho na koho bylo kouzlo směrováno. V hlavě se jí ukázali všichni koho ten chlap v poslední době okradl.Sit se vítězně ušklíbla) " Kdo mi uvěří?? třeba ten tlusťoch z hostince nebo ten prodavač pečiva mám pocit že důkaz v podobě bochníku chleba mám u sebe já" (Hodila na něj pohled jako kdyby se mu chtěla provrtat do hlavy a zjistit kdo je. *škoda že to kouzlo nemá větší účinek aspon bych zjistila co je zač* v duchu si splétala myšlenky) "blöthr" (vyslovila šeptem a pustila meč který ale dál visel u jeho krku. Znehybnil meč i toho lapku) "Myslím že se poperou o tu možnost tě vykopat z tohoto města" (Obešla ho a naklonila se k jeho uchu. Tišeji pokračovala) " nebo kdo z nich tě bude moct hodit do žaláře" ( Sit se tvářila velice pobaveně... Ona totiž byla pobavena. Postavila se opět před něho) " Jak se jmenuješ? Odkud jsi?" (začala ho vyzpovídávat)




překlad: ethgrí manin- vyvolávám paměť > ethgrí hugin- vyvolávám myšlenku > blöthr - zastavit

Btw//// promin v předchozím příspěvku mám chybu =D mělo tam být větší ne menší ///

Laivindil: Na chvíli se zarazil. Toho chlápka z hostince si pamatoval. Se spoustou dalších lidí mu dal docela zabrat. Trvalo mu dlouho než jim zmizel z očí a věděl, že pokud se Tlusťoch dozví kde se on nachází bude s ním zle. "Ten chleba? Mohl jsem ho vzít kdekoliv. A pochybuji, že to bude dostačující důkaz. A hlavně, po městě se zde potuluje podobných lidí jako jsem já spousta, mohla jsi tu tašku vzít komukoliv, víš kolik lidí má," ušklíbnul se. Věděl o spoustě lidí co měli takovou brašnu. !Možná poperou, ale pochybuji, že tu udělají. Ten Tlusťoch, který mě nedávno honil by mě vykopnul pokuď by něco zhubnul. Vždyť si nevidí ani na nohy. Ten druhý, je za starší, takže o něm také pochybuji," zašklěbil se. Když ho dívka zastavila a on se nemohl hýbat zamračil se na ní. Znovu se ho zeptala na jméno a odkud je. Chvíli mlčel, nechtěl prozradit své vlastní jméno, a proto vymýšlel jiné. "Mé jméno.. je Karupi Voronwë a pocházím z tohoto města. Narodil jsme se zde a zde i žiji," divil se, že použil zrovna bratrovo jméno. "A jak se jmenuješ ty?" Zeptal se jí. Na to odkuď je se jí neptal, protože ho to nezajímalo.

Sitiris: (mávla trošku prstem a tomu chlapovi více přitiskla meč na krk) "ethgrí hugin" (zašeptala si pro sebe) " Lhát mi nemusíš" (povolila trochu sevření meče ) " Laivindile" ( POstavila se před něho a vzala meč do ruky a zastrčila zpět do pouzdra na pase) " Proč mi říkáš jméno svého bratra? Nejsem nepřítel..." ( trošku si protiřečila když ho držela přibitého k jednomu místu s mečem na krku,ale chtěla jen zjistit co je zač.Nechtěla aby jí utekl. Pak vytáhla zpoza zad tu zelenou tašku) " Takže ti nebude vadit když ji spálím? " ( Usmála se na něho a natáhla ruku s taškou nad hořící podstavec) " nedělej ze mě hlupačku. Nemáš tušení s kým se potýkáš" (mrkla na něho. Stále ještě nezrušila kouzlo které ho nutilo stát jako betonová socha. Meč mu sice sundala z krku ale ještě mu natolik nedůvěřovala, aby ho nechala pohnout se z místa)

Laivindil: Bylo mu jedno, že zjistila, že jí lhal. Spíše mu vadilo, že zná jeho pravé jméno. Po dlouhé době se představoval Dabaranovi a nikomu jinému, proto mu to bylo divné. "Nejsi nepřítel?" Znovu se začal smát. "Doopravdy? Já nevím kdo mi ještě před chvílí vyhrožoval, že mě udá a ukradl mi mou tašku. Proč? Protože ti nevěřím, proto jsem se představil jménem bratra," objasnil jí a zamračil se. Když vytáhla tašku a dala jí nad hořící podstavec skoro až zakřičel: "Ne! Nesmíš jí spálit, ten chleba si třeba nech nebo si s ním dělej co chceš, ale tu tašku nesmíš spálit," pokusil se pohnout, což mu nešlo, ale byl dosti naštvaný. "Sice nemám tušení kdo jsi, ale také je mi to jedno. A hlupačku z tebe nedělám," zašklebí se na ní. Sice ho před tím zajímalo její jméno, ale teď už ani ne. Jen doufal, že se bude moct už zase hýbat, a že tu tašku nespálí. Má tam spoustu důležitých věcí, které se špatně shání. To, ale ona nemohla vědět. "Pokuď se chceš tak vychloubat, měla by jsi se aspoň představit. To je podle mě slušnost," probodne jí pohledem a přitom jí sleduje.

Sitiris: (Sklidní se. Stáhne ruku s taškou zpět k tělu. Pak si prohlédne Laivindila od hlavy až k patě. Zjistí že je docela pěkný jde k němu a podívá se mu přímo do jeho velkých modrých očí) " Slib že neutečeš a pustím tě" (opět tiše špitne) " Eitha" ( Laivindilovi magická pouta se povolí. Tašku si ovšem nechá stále u sebe. Udělá krok zpět a podá mu ruku) "Kvetha jmenuji si Sitiris de Takthyles" ( usměje se. Stále ovšem má v sobě nedůvěru) " Přijela jsem sem a schháním si zdatného, nebojácného a spolehlivého průvodce" (dá si levou ruku na srdce) " nevíš o někom? dobře mu zaplatím" ( má se ovšem napozoru aby neodhalila kde má mešec s Rhiny. Zloděj je hold zloděj. Ikdyž z těch modrých očí šla v duchu do kolen) " a omlouvám se za své chování....vybudil si ve mě opravdu dost velkou nevraživost a nedůvěru. Navíc musím být hodně na pozoru" (dokončila svou řeč s rukou nataženou k Laivindilovi)

Laivindil: Když stáhne ruku s taškou oddechne si, ale nepoděkuje za to, že to udělala. Když jde k němu blíže a podívá se mu do očí probodne jí pohledem. Přitom si povšimne jejích zvláštních duhovích očí. "Nikdy nic nikomu neslibuji. Kdyby jsi chtěla, abych ti slíbil, že už nic neukradnu, také ti to neslíbím, je to mé řemeslo," odvětí ji. Když jí pustí protáhne se jako by nějakou dobu ležel a byl by přeležený. Zdravím, mé jméno je tady Laivindil Voronwe," představil se znovu, tentokrát svím vlastním jménem. Když se zmínila o průvodci, nikdo ho nenapadal. Tedy napadlo ho několik mužů, ale ti byli stejný jako on. Byli to zloději. Když se zmínila o penězích napadlo ho, že by snad on jí mohl dělat průvodce po městě. Přeci jen už zde žije od mala a v ulicích tohoto města se toulá už velmi dlouho. Zná každou ulici, každý dům, každý krám a přesně to co má od lidí očekávat. "Mohl bych tě provést po městě já. Znám každou ulici a ty nejmenší uličku, protože už se po městě toulám od dětství. Pokuď s tím tedy budeš souhlasit rád tě provedu," na jeho hlase bylo znát trochu povýšenosti, ale to u Laivindila nebylo nic nového. Vždy se povyšoval nad všechny ostatní. "Tak působím na všechny a jsem za to rád," ruku přimul trochu ostýchavě, ale když jí držel, pevně ji stisknul a pak za se pustil. Přitom Sit sledoval a čekal co mu odpoví.

Sitiris: (ušklíbla se nad jeho sebejistotou, ale nic jiného ji nezbývalo Usmála se na něho) " dobře tedy. Jestli přijímáš beru tě za průvodce.Tak neslibuj ale snaž se dodržet"(mrkla na něho) " Lup si jak chceš ale ne v mích službách, najíst dostaneš a napít také. nocleh ti také zajistím" (ukázala na hostinec kde byla ubytována) "platí" (stiskla mu ruku jak nejlíp to uměla na znamení že to myslí vážně...jenomže jen co se jí dotknul, Sit jakoby se podlomily kolena. Její argetlam na levé ruce začal neuvěřitelně pálit..byl to sice jen záblesk, ale tak silný že to Sit málem neustála) "sakra" (vyštekla a otočila se k Laivindilovi zády. Rychle se podívala na levačku a zkontrolovala si to velice bolestivé místo. Bylo v pořádku. *sakra co to bylo* . Sit to absolutně nechápala. Otočila se zpět k Laiovi) " Co jsi zač?" (skoumala každý detail na něm..od zeleného vejcového přívěšku až po černé..na zloděje pěkné boty.Držela si levou ruku a občas s ní zběsile máchla jako když sklepává bolest. Hned ji napadlo jestli není něco s Kartis ale to by byla odost horší bolest.Tu už moc dobře Sit znala.Ne jednou ji zažila. Todle bylo něco jiného.)

Laivindil: "Ano přijímám to, jistě v tvých službách loupit nebudu jen.. Nemůžu přespávat v hostinci, protože nevím zda tam není někdo koho jsem okradl, proto budu přespávat na místě kde jsem přespával do teď. Hned od rána budu čekat blízko hostince a sledovat dveře, dokuď ty z nich nevyjdeš. Poté se k tobě vždy připojím a ukážu ti vše co budeš chtít vidět," odpověděl jí. Na její "platí jen přikývl hlavou, ale nedal nijak najevo, že je za to rád. Spíše se těšil na odměnu. Bude si moci koupit nové kalhoty, nebo nějaký plášť, aby mu v zimě bylo teplo a neumrzl. "Děje se něco?" Zamumlal směrem k Sitiris, která se od něj odvrátila a teď k němu byla zády. Nesnášel když se k němu jen tak někdo otočil zády, a proto se na chvíli zamračil. "Člověk, vždyť o mě to už víš, obyčejný zloděj," pokrčí rameny. Nechápe totiž co tím myslí. Znovu si jí prohlédl, ale neviděl na ní nic divného kromě očí. "Chceš ještě něco ukázat dneska, nebo až zítra? A vrátíš mi mou tašku?" Zeptá se jí. Nakonec se ještě další otázkou vrátí k tašce, kterou měla Sit ještě pořád v ruce a Hnědovlasý jí chtěl vrátit. Sledoval Sitiris co udělá.

Sitiris: " Jsi určitě obyčejný člověk? " (prohlédla si bystře jeho levou ruku. v hlavě se jí honilo dost možných důvodů proč jí její jediné hmatatelné spojení s Kart dělá takové bolestivé věci. Na jeho ruce , ale nic nebylo) " Nic se neděje " (zareagovala zrychleně na jeho otázku lží) " Jak myslíš. Chápu tvé obavy z lidí které okradeš. Nediviím se že potobě jdou. Donesu ti nějaké jídlo a pití. tvou tašku ti ovšem nevrátím. Nechám si ji jako pojistku. Teď jsi pod mou ochranou. kdyby něco víš kde mě najdeš" ( Chvíly přemýšlela jestli má nebo nemá vyzkoušet jednu jedinou věc která by ji vysvětlila tento incident. Po chvilce si to rozmyslela) " Můžeš mě odvést k věštkyni???" (vzpoměla si na důvod svého příjezdu do Ave-Durnu) " Jmenuje se Wyrdena. Nemám tušení kde jí tu hledat. Chci k ní ještě dnes" ( Byla si jista že ji Wyrdena zodpoví vše co ji zajímá)

Laivindil: "Ano jsem určitě jen obyčejný člověk," přikývl. Nechápal co jí na něm tak zaráží a proč se ho na to ptala. Co by měl být také jiného než člověk? Zakroutil nad tím hlavou a dál nad tím nepřemýšlel. "Já z nich žádné obavy nemám ani se jich nebojím. Dobře, za jídlo a pití děkuji, pochybuji, že od tebe něco budu potřebovat. Nechápu proč mi jí nemůžeš vrátit, jestli se bojíš, že bych utekl.." Odmlčel se a dále nepokračoval. Chvíli přemýšlel než začal znovu mluvit. "Wyrdena? To jméno už jsem několikrát slyšel," přikývl. Poškrábal se na hlavě a přemýšlel kde by se zrovna teď mohla nacházet. Napadli ho dvě místa. Jedno byl hostinec. Většinou tam byla po večerech a věštila tam lidem za peníze. Když nebyla tam byla ve svém krámku. "Jistě zavedu tě za ní," odpověděl jí. "Tak tedy půjdeme," dodal a vydal se na cestu. Ještě se ohlédl jestli jde i Sit a poté se pustil cestou, která vedla k hostinci, ke kterému za chvíli přišli. Lai si stoupl k jednomu z oken a nakoukl do lokálu. Viděl tak skoro na celí hostinec, ale Wyrdenu tam neviděl. Proto se pustil dál bez jediného slova. Procházel náměstím docela rychle a zpomaloval jen když chtěl zatočit někam jinam. Po chvíli došli před vysoký dům, do kterého vedli jen jedny dveře. Hnědovlasý vzal za kliku a stisknul ji. Otevřít dveře se mu podařilo což značilo to, že Wyrdena je ještě uvnitř. Potichu tedy vstoupil a počkal až vstoupí i Sit. Poté za nimi zavřel dveře a rozhlédl se po krámku. Všude byli různé knihy, skleněné koule, barevné svíce, sošky a různé věci potřebné k věštění. "Wyrdeno?" Zvolal Lai někam do obchodu. Poté co zavolal se odněkud vynořila žena, které se nejdřív podívala na Sitiris a teprve poté na Laivindila.

Sitiris: " dejme tomu že je to něco jako má pojistka" ( poprvé se na něho mile usmála) " Když myslíš ale stejně si trvám na svém " (sáhla do svého ruksaku a vytáhla kus uzenýho a nůž. Půlku z něho uřízla a vlolžila do zelené tašky. Měla radost že Lai ví okoho se jedná. Následovala ho. Před hostincem se zastavili. Sit se uchychtla když Lai nakukoval dovnitř, ale bez řečí ho následovala. Šel docela svižným tempem. Sit měla co dělat aby mu stačila, ale chvílema na ní čekal. Ten nedostupný neznámí se jí začínal zamlouvat. Z ničeho nic se zastavily před velkým domem. Lai otevřel dveře a vstoupil. Nečekala že jí je podrží. myslela si že dostane dveřmi přes nos ale nestalo se tak. Mile se usmála) " Děkuji" ( Lai zavolal na Wydernu. Ta se hned objevila za hutným závěsem. Její krámek vypadal dost kýčovitě, ale Sit věděla že je trochu výstřední. znala wydernu už dlouho. Ještě před tím než se vůbec dostala k dračím jezdcům, ale dlouho ji neviděla. změřila si ji pohledem. Sit byla dost nesvá) " Zdravím tě Wyderno" ( sklonila hlavu na pozdrav) " Dlouho jsme se neviděly" ( Podala jí sáček s Laovi neznámím obsahem) " tohle je Laivindil můj průvodce" ( zamířila očima na Laie který stál vedle ní) " potřebuji od tebe pomoc" (Podívala se na sáček a zpět na Wydernu) " ty určitě víš s čím že? ( mrkla na ní. Snad poznala v tom šeru)

Wyderna: (podívala se na Sitiris. Okamžitě věděla která bije. Pak se podívala na Laivindila. Vzala si od Sit sáček a otočila se k nim zády) " Pojď za mnou" (řekla k Sit) " ty si sedni tady" (řekla Laiovi a její hlas zněl dost drsně. Taky to nebyla žádná křehotinka. wyderna vážila dobrej metrák. Na hlavě měla krátké kudrnaté vlasy a na nich jakousi..pochybnou čelenku. Přes sebe měla plášť a pod ním dost volné šaty, které neobepínaly její postavu. Obličej měla hodně zvláštní. Oči měla hnědé barvy. Byly hluboké a temné. Nos byl baňatý a pusu měla úzkou a malou. tváře byly baculaté a uši trochu odstáté. Krasavice to nebyla. Wyderna si sedla ke stolu a pokynula Sit na místo. Sit si poslušně sedla. Ruksak i zelenou brašnu si dala k nohám) " vím co tě přivádí. a znám odpověď. Ano je nebezpečný. Spíš mě zaráží to že jsi nepoznala koho jsi sebou přivedla. Tvůj argetlam myslím ti to dost jasně naznačil. Ten přívěšek co má na krku patří k tomu co je v chrámu Tarukaach. Dej si Pozor Sitiris. Všichni jezdci i obyvatelé Liokkë jsou v nebezpečí" ( Odmlčela se) " Ano měla by sis dát pozor na svého syna. Dost se změnil. Není to ten kluk jakého si pamatuješ než si zmizela. Stal se z něj tyran, ale ne vlastní vinou" ( Sit chvíly připadalo jako když jí čte myšlenky ale věděla moc dobře že tohle umění Wyrdana taky ovládá) " Je to vše?" (zeptala se po chvilce)

Sitiris: " Myslím že ano" (zamyslela se) " akorát...prozraď mi jak se ho zbavit?" ( ta otázka sit velice zajímala)

Wyrdana: " odpověď najdeš v srdci jezdců" (domluvila a pokynula Sit ke dveřím)

Sitiris: (posbírala si svoje věci a šla ven) " děkuji ti mnohokrát" (poklonila se jí a pokračovala ke dveřím. Prošla kolem Laie a vyšla z obchodu kde se opřela o zeď a hluboce dýchala)