Tábor

Arrgan: (Pomůže Ree a sedlo a pak si sám sedne za ní. Electra ihned vzlétne směrem ke chrámu.)

-přesun...

btw: všichni ste se přesunuli ale nikdo nikde :D:D:D tak do toho chrámu doražte alespoň

mimo: mohli by no já čekám na Gana, když letím na Electře...

A Gan náš maličký na to zapomněl, při vší té práci...

(probírá se v jakémsi malém stanu, stále ji bolí hlava a z venčí slyší hluboké oddechování, skrze tenké stěny stanu se lesknou modré šupiny toho podivného modrého draka, co jí posledně pronásledoval. Neví co tady dělá, ale nechce tu zůstat dlouho)

----------

Omlouvám se za svou dlouhou nepřítomnost

Arrgan: (Když došli na místo, jen setřásl svou pasažérku, která se s ním sice mohla rvát, ale i tak by jí svou silou přepral.) "No, tak vítej v Táboře Jezdců, Thiale. Najdi si prázdný stan či chatku a tam se zabydli. Jídlo se většinou najde u někoho hodného co něco vaří u ohně, jinak je v lese dosti zvěře a někde tu možná je i sklad potravin, ale na to bych moc nevsázel. Já bydlím v tom vysokém stanu, u kterého je ten štít s erbem rodu Angarath. A pokud mě omluvíš, dlouho sem nejedl, vydám se tedy na lov." (S tím se počne svlékat jen nohavice si nechá a zbytek oblečení, včetně zbroje složí na hromádku. Moc dobře ví, že se mu to zde neztratí a i kdyby... Jeho velikost zbroje by nikomu jinému než jemu nebyla. Poté se promění do své divočejší podoby a odběhne do lesa.)

Konečně došli k Táboru. Když k němu Arrgan promluvil, pokýval hlavou s menším úsměvem. "Děkuji," zamumlal a rozhlédl se kolem. Ještě nevěděl zda zvolí stan či chatku, ale bylo to vlastně jedno. Kdyby mu nebylo jedno pohodlné, může si zvolit to druhé. Arrgan se začal svlékat a následně se začal.. Měnit. Pro Thiala to bylo stále nové, a proto se díval tím směrem, kterým zmizel ještě chvíli potom. Nakonec se rozhodl nechat to být. Byl unavený a chtěl si už lehnout. Také Vodníček něco vážil.. Po chvíli se rozhodl pro chatku, raději. Otevřel tedy dveře, naštěstí byla chatka prázdná. Dráčka položil na postel, ten se překulil, ale naštěstí spal dále. Thial ještě chvíli stál před postelí a díval se na Aduriana. Pořád tomu nemohl uvěřit. Nakonec si jednoduše lehl do postele, posunul si dráčka blíže k sobě a po chvíli usnul..

Vodníček pozvedl hlavu, sledujíc svého Jezdce, který se překulil na druhou stranu. Modrý dráček se pomalu postavil na všechny čtyři, protáhl se a drcl hlavou do svého Vyvoleného, ale nic to s ním neudělalo. Drcl do něho ještě jednou, a když ani to nepomohlo, jednoduše se mu zakousl do ruky. Samozřejmě opatrně, aby se Thialovi nic nestalo. To ho probralo. "Co pak je?" Optal se ospale mladý Jezdec. Teprve když zpozoroval Aduriana, posadil se na postel s menším úsměvem. Mám hlad, ozval se Vodníček s vyceněnýma zubama. "Tak pojď půjdeme se projít a najdeme něco k jídlu," prohodil Thial s menším úsměvem a rychle vstal z postele. Adurian mezitím seskočil z postele, míříc ke dveřím, které následně byli otevřeny a vodní drak byl tak vypuštěn ven-z-té-hrozné-místnosti.
>> Jezero a jeho okolí

Rah-Nore: (V pozdní dopoledne konečně elfka vstala. Po ranních rituálech se vydala směr ohniště, kde již netrpělivě čekala její drahá dračice. Byla totiž poprvé sama na "lovu", pokud se lovu dá říkat plavání v jezeře a chytání ryb. Jednu přinesla i Rah, která byla velmi vděčná. Nebylo jí nějak dobře, jak fyzicky, tak i myšlenkově. Ale to už měla pár dní.) Děkuju. (Ještě zamumlala, než se pustila do pečení ryby. kdž byla hotová, vyndala si z tlumoku chlebovou placku a pustila se do jídla.)

Falka: (Nejdříve hrdě přopostrčila rybu své jezdkyni, ale poté co znovu ucítila tu divnou prázdnotu, odfrkla si a starostlivě se k ní přivinula.) *Jsi v pořádku Rah?* (S tím si lehla tak aby se rah mohla opřít o její krk, kde měla svou hřívu.)

Rah-Nore: (Nejdříve si ani neuvědomila, že by Falka něco říkala, ale poté jí došlo že ano a co.) *Jo, sem, snad... Tohle místo, lidé a tak... Nevím proč ale tíží mě to, moje drahá...*

Dabaran: (na obloze se objevila rudá skvrna a během pár okamžiků se rudý drak snesl do Tábora. Jakmile uviděl Falku, stočil si to přímo k ohništi. V očích mu blyštilo, jako kdyby před chvílí zažil něco vzrušujícícho) *Kvetha Falko. Tvé šupiny se na slunci blyští jako drahokamy. A Tvá hříva je jako tekuté zlato.* (řekl směle a posadil se kousek od ní. Až poté si všiml, že s ní je i její jezdkyně.) *Neruším Vás? I Tebe zdravím, Rah.* (ačkoliv věděl, že konflikt Rah s Reou je pouze mezi děvčaty, byl k ní trochu odtažitý, neboť očekával to samé z její strany)

Electra: (Se sílícími paprsky slunce a po vydatné snídani se vydá k ohništi, u kterého již před tím spatřila nějakou společnost. Slétne, jako vždy s teatrálním máváním křídel a řevem.) *Zdravím všechny přísedící.* (Poté se zahledí na Daba.) *Ehm... Neviděl si Vlčka? Nevím kam šel a snaží se předemnou uzavírat mysl... Myslím že mu samička moc vlezla do hlavy.* (Pronese k němu, nicméně si neuvědmí že by to mohla slyšet i Rah s Falkou)

Falka: *Kvetha Dabarane a děkuji.* (Pronesla celkem stydlivě, aniž by věděla proč, vzhledem k tomu že se jiných draků ani lidí nebála. Něco uvnitř ní zavřelo. Už je to tu zase. Pomyslela si. Jemně odstrčila svojí jezdkyni a otočila se. Poté z ní opět vyšel maličký proud čehosi, co okamžitě spálilo veškerou vegetaci okolo.) *Eh, pardon, tohle se mi poslední dobou stává. Kdyby to byl oheň, nebylo by to tekuté, Rah říká že je to kyselina, ale já nevím, co to je kyselina.* (S tím si Znovu sedla, ale raději si nelehala. Poté, co přiletěla svým obvyklým způsobem Divoká, se jemně přikrčila. Žádný z draků jí neděsil, s každým se chtěla přátelit, ale tahle dračice byla prostě... Netušila jak ten pocit pojmenovat.)

Rah-Nore: (S pobavením sledovala jak se její dračice vypořádává s kyselinou. Snažila se jí vysvětlit, co to je, ale marně. Začala přemýšlet, jak to usměrnit, tak aby tu kyselinu ze sebe její drahá dračice nevydávala sama od sebe, ale jen když je to třeba. Electřininýho příletu si moc nevšímala, byla na ní už zvyklá. Nicméně její poznámka ohledně "samice ji vykouzlila úsměv na tváři. Ne že by měla Reu o to raději, spíš naopak, ale použití slova samice ji docela pobavilo. Otočila se na Electru.) "No... Mám pocit že si šel zaplavat, když mi Falka duševně předávala svou radost z toho že si dokázala chytit snídani, viděla jsem tam modrý flek, takže to mohl být Gan."

Dabaran: (zvědavě okukoval Falku, neboť jej nějakým zvláštním způsobem těšilo, že se zachovala stydlivě. Potom se stalo něco podobného, co u ní už dříve viděl.) *Zeptám se Rey, jestli neví víc. Přeci jen vyrůstala mezi spoustou draků a třeba někteří také měli tuhle.. schopnost,* (řekl bez jakékoliv záště. Poté pohlédl na přilétající Electru a pozdravil ji.) *Bohužel jsem jej nikde nezahlédl. Na cestě sem jsem byl příliš ponořen do svých myšlenek* (a myšlenek Rey, pomyslel si. Její učení bylo čím dál tím víc zajímavější. Dabaran věděl, že jeho jezdkyně právě teď leží vyčerpaná u skal. Magie jí vysávala spoustu síly, ikdyž byla ifritkou.)

Via: Potuluje se kolem tábora a sbírá všemožné bylinky rostoucí pod vysokými stromy. Když něco uslyší, přestane a zaposlouchá se. Brzy zjistí, že je to jen dračí řev a tak pokračuje ve své bohulibé činnosti.

Thëollin: Leží na kraji tábora a podřimuje. Okolí si nevšímá a když se tu objeví noví příchozí, jenom zafuní na pozdrav a zase spí dál.

-----
Velmi stručný, moc nezapojovací, pár dní tu totiž nebudu

Arrgan: (Po vyčerpávajícím běhu, při němž si rovnal myšlenky se objeví u ohniště. Blokádu, kterou se snažil před Electrou udržet zmírní, aby mohli komunikovat, ale nedovolí jí jen tak plavat jeho myšlenkami.) "Zdravím všechny, je tu něco k jídlu? Mám hlad jako.... No jako vlk." (Usměje se. V hlavě ale má jiné emoce.)

Electra: (Na příchozího zavrčí, poté k němu přistrčí svojí již celkem velkou hlavu.) *Kde si byl?! Měla sem o tebe starost a navíc... Nevidím do tebe!* (Zažve na něj v myšlenkách. Pravda je že jí spíš jeho chování trápí.)

Arrgan: (Zamračí se. Vídí totiž Rah, Falku a Daba, jen ne tu, za kterou sem vlastně šel.) *Promiň. Ale je to pro mě důležité. Neboj, vše ti vyjevím, jen co si to rozmyslím.* (S tím se otočí na Daba.) "Dabe, kde je Rea?" (Optá se starostlivě.)

Dabaran: (jak rudý zpozoroval Gana, promluvil k Electře) *Vidím, že už hledat nebudeš muset. Gane, vítej.* (Připadalo mu, že se Gan chová divně. Jediná věc, která ho zajímala, byla jeho jezdkyně. Ne že by to bylo něco neobvyklého, zvláště, když se Reou nějakou dobu neviděli. Přesto byl z jeho naléhavosti nervózni. Připadalo mu, že se nedokáže kontrolovat a nejradši byl proto vždycky poblíž, když měli být ti dva spolu.) *Je u jezera. Ale nepřeji si, aby byla rušena. Je velmi vyčerpaná a spí.*

Rah: (Její oči jí při příchodu bratránka zasvítili modrou září, nicméně jí ale začalo být ještě hůře, co se myšlenek týče, neboť ho zajímala jen ta ifritka.) *Falko, musíme odtud vypadnout. Už tu nemůžu dál žít, s nimi. Já vím, sem asi sobec a špatná elfka, ale nikdy mě neučili jak ovládat svoje pocity.* (Řekla své dračici tak, aby to nikdo jiný slyšet nemohl. Potom se zvedla, bezeslov podala Ganovi zbytek ryby a šla si zabalit. Nechtěla opustit Tábor, ale neměla pocit, že je tu vítána. Neměla pocit že sem patří.)

Falka: (Při příchodu Vlka, jak mu říkala Electra se zvedla a zvědavě si ho šla prohlédnout. V životě ho totiž neměla možnost prostudovat a zdál se jí zajímavý. Jen jí trošku mrzelo, že je tak maličká, i když byla mladší jen o pár měsíců, než Divoká, byla tak čtyřikrát menší. Když uslyšela o odchodu, jemně jí to zamrzelo. Ten Rudý se jí líbil, mohl to být dobrý kamarád.) *Mě se ale Rah nechce. Chci poznávat nové lidi a navíc netuším, kde zase najdeme jezero s rybami. Víš že nic jiného nejím. Každý má právo na život a každý má svou duši.* (Nicméně šla poslušně za svou jezdkyní.)

Arrgan: (Nad slovy "nepřeji si" se zarazí. Od kdy mu Dabaran stojí v cestě? Jemně se zamračí když Rah odejde, protože tuší že za to svým způsobem může sám. Poškrábe se na bradě, kde má jemné strniště. Potom se trošku ostřeji podívá na rudého draka.) "Dabarane, je mi celkem vzato jedno co si přeješ ty. Jelikož je u Jezera, kde je pořád celkem chladno a jelikož je vyčerpaná, najdu jí a minimálně zabalím do něčeho teplého. Chápu, chceš aby se prospala a to chci i já, i když teda nevím z čeho tak může být unavená, jenže její zdraví je mi tedy přednější." (S tím se otočí směrem k Jezeru, kde se snaží naleznout spící Reu.)

Electra: (Odfrkne si. Ta samice je mu milejší než ona, nebo to tak alespoň tato nespoutaná dračice cítí.) *Vlčku! Možná má tentokrát Rudý pravdu a měl by si jí nechat jen tak. Kdy naposledy jsme se jen tak proletěli? Nebo kdy jsi ty trénoval se mnou boj?* (S tím se škádlivě přikrčí, což při její velikosti a povaze musí vypadat jemně komicky a vycení zuby. Kolem ní se začnou objevovat škádlivé jiskřičky statické energie.)

Dabaran: (Rudý drak se smutně podíval za odcházející Falkou a potom sklonil hlavu ke Ganovi, nozdry se mu zachvěly a tlama výhružně odhalila řady ostrých zubů. Bylo to nejspíš poprvé, co jej Gan mohl vidět rozzuřeného. Dabaran přál své jezdkyni to nejlepší a věděl že to samé si přeje Gan, ale ten byl až příliš horlivý. Nejvíce se jej dotkla věta o tom, že je Vlkovi jedno, že si Rudý nepřeje, aby jeho druhou duši rušil) *Arrgane, pochybuješ snad o tom že se o Reu nepostarám? Svůj obvyklý trénink provozuje už dlouho a vždy je vyčerpaná a u jezera je jí příjemně.* (odfkrl si, protože muselo znít zvláštně, že ifritka vyhledává odpočinek zrovna u vodní plochy. Pravda však byla taková, že tam byla kvůli skal, kde mohla ohnivé umění trénovat dle libosti, aniž by zapálila les nebo louku. Dabaran koutkem oka zkontroloval Electru, nerad by naštval ji. Přesto ve své řeči pokračoval) *Říkáš si její samec, ovšem ani nevíš o tom, co dělá. Kde jsi byl předchozí dny, kde si byl, když jsem cítil její smutek?*

Arrgan: (Při Dabových slovech se zarazí. Něco pravdy na tom bylo nicméně ho to ještě více naštve. Napovrch ale není nic znát, což je celkem neobvyklé. S klidem se usměje na Rudého.) "No, je pravda, že sem toto místo opustil ve spěchu, ale neuvědomil sem si co je za datum. Víš Dabarane, před pár dny tomu bylo již dvacet let, co jsem přišel o matku a tím o zbytek přímé rodiny. Navštívil sem to, co zbylo z našeho domu, abych uctil její památku a taky památku mého otce a při tom jsem něco hledal. Jo a taky sem se po cestě snažil naučit se dokonalému sebeovládání, což ne vždycky vyjde, ale už jsem opět o krok dál, díky jednomu příteli. A to vše jen pro Reu, abych jí neublížil. A proč sem jí nic neřekl - jednoduché, jednak sem jí nechtěl zatěžovat a jednak to, co nyní spočívá v záhybu mé košile ji má překvapit." (S tím se otočí a odkráčí ne směrem Jezero, to aby se vyhl dalším nepříjemnostem s Dabem, ale za Rah, která se mu zdá nějaká... Skleslá a tak nějak, bez sebe. A jelikož Dabovi již vyložil, co dělal, rozhodne se pustit Electru k jeho vzpomínkám a myšlenkám znovu.)

Electra: (Nejdříve chtěla po Dabovi vyskočit, ale poté si to rozmyslí, když ucítí ve svém Vlčkovi celkem klid, který se mu dařilo držet celou dobu, jen při zmínce o matce jakoby byl jen na nitce. Nicméně i tak, při Ganovo řeči se za něj postaví s výhružným výrazem, jakoby chtěla říct, i když je to vůl a nesouhlasim s ním, je to MŮJ Vlček a já ho nedám. Potom si v rychlosti prohlédne, co má její Jezdec v plánu.)

Dabaran: (Rudý během Arrganovy řeči ještě zafuněl a potom dal hlavu do své obvyklé polohy) *Jsem rád, že na sobě pracuješ.* (sdělil Vlkovi) *Však bude nejlepší, když ji ještě necháš. Můžeš večer počkat v Táboře, příjde sama.* (s těmito slovy složil hlavu na přední tlapy a očima koukal nahoru, na obrovskou a nebezpečnou Electru, která se nad ním tyčila. Gan mezitím odešel pryč a Dabaran přemýšlel, jak nebezpečné musí být stát vedle Electry v dešti.)

Rah-Nore: (Když si tak zběžně zbalila věci, sedla si k Fakce. Hladila ji po zlatavé hřívě, kterou jí musela ráno a navečer česat, aby se nezacuchala. Česat, to bylo zvláštní označení pro jednoduché kouzlo, které samo dračici její chloubu upravilo tak, jak by měla vypadat. Cítila její smutek, ale také její lásku, při doteku cítila její teplo a tep. Uvědomila si, že nezáleží na tom, jestli s ní nějaký muž bude nebo ne. Falka s ní bude navždy. Navždy budou spolu, navždy jedna druhou budou chránit a hlavně, ani jedna nebude sama.) *Falko? Pokud chceš, můžeme zůstat. Já... Rozumím tvému přání.* (Zdělila své dračici a ještě více se k ní přitiskla. Když zahlédla příchozího míšence, usmála se. Prošlo jí rozhodnutí, které musela oznámit hlavně jemu.) "Arrgane, vítej. Chci ti něco říct. Asi by sis měl sednout, nebo sebou švihneš." (Pronesla a nadechla se. Netušila že něco takového jí bude dělat radost, nebo že by jí to kdy napadlo. Pak se znovu podívala na svou mírumilovnou dračici, která zvědavě pozorovala co se bude dít.) "Víš... Chtěla sem odjet, ale rozmyslela sem si to. Hele, tohle... Hádání mě už štve Gane, mám tě ráda, i jako příbuzného. Takže... Ti nebudu stát ve štěstí a Ree... Té se omluvím za své nediplomatické, nedůstojné a neelfí chování. A tobě se vlastně omlouvám taky. I... Jak jsem zmínila úmluvu, tvoje rodiče a tak. S otcem to vyřídím." (S tím se zvedla, odsedlala Falku a šla vybalovat.)

Falka: (potěšena chováním své jezdkyně se po odsedlání zvedla a šla za Dabaranem. ten drak jí prostě... Prostě se jí líbil, ač netušila co to je láska mezi samcem a samicí.)


EDIT: BTW, sry že píšu až ták pozdě, jenže... Ehm, kdo by to byl řekl že zkouškový zabere tolik času :-D

**Nebe nad táborem potemní a bliští se na něm barevné záblesky. To jak ochranná kouzla tábora odolávají náporu magie zvenčí. Náhle byla bariéra prolomena. Ozval se výbuch a v záblesku světla zde stál Helwyr Draig.**

Helwyr Draig: (objevil se zde s temným smíchem. Kolem jeho rukou vířila magie. Stačilo jednou rukou projet vzduchem a magická energie zapříčinila, že plachty stanů i dřevěné kůly vzplály, tábor byl v plamenech) Tak tohle je ten věhlasný tábor dračích jezdců. (prohlásil hlasem, jenž se rozléhal do dálky) zaslechl jsem, že díky zdejší magii i jezdci ze vzdálených míst vědí, když je tábor v nebezpečí. (znovu se zasmál a podíval se po všech, kteří zde byli a přišli, připraven k obraně, kdyby se mu chtěli postavit)

Dabaran: (Rudý náhle zvedl hlavu. Problémy s Ganem a Rah byly náhle zapomenty. Magická bariéra Tábora začala jiskřit a draka přepadlo hodně nepříjemné tušení. Napnul svaly a napřímil se v očekávání.) *Reo? Okamžitě spěchej do Tábora Něco se děje!* (sdělil jí telepaticky k jezeru. Když se v Táboře najednou objevil Helwyr, Dabaran zalitoval, že Rea dokončila trénink teprve před pár hodinami a určitě nestihla nabrat všechny síly zpět. Sám zaujal bojový postoj, nehodlal však útočit první.) *Prolomil jsi naši obranu. Co tady pohledáváš?* (zahřměl)

Rea: (Okamžitě se rozeběhla. Nebylo to daleko, však po cestě vztyčila několik magických obran pro sebe a Dabarana, a posílila jejich spojení. Natolik, že se jí na chvíli zamotala hlava, protože v jeden okamžik viděla svýma i jeho očima zároveň. To, co spatřila ji vyděsilo. Helwyr je tady. před Táborem zpomalila a vydýchala se. Za chvíli vystoupila zpoza stromů.)

Helwyr Draig: Ach obrana. (promluvil a podíval se kamsi nad sebe a pokračoval pohybem hlavy okolo, jako by se díval na celý tábor, který teď byl v plamemech, ale spíše na jejich magickou obranu) Jo... to bylo trochu složité, ale nic co bych nezvládl. (zašklebil se a dal si ruce za záda a bezstarostně se protáhl) *Drahá Reo, jsi Rea že?* (ozval se jeho hlas v duchu a zněl vlastně všem v okolí) *Prolomil jsem velké magické obrany celého tábora, jak moc si myslíš, že ti pomůže tvá oslabená magie v tom abych neprolomil i tu?* (jeho hlas zněl panovačně a posměšně. A pak, zcela bezstarostně se rozhlížel okolo a nedělal si žádné starosti z draka, nebo z jeho jezdkyně. Jeho pohled nakonec skončil na Dabaranovi, prohlížel si jej velmi podrobně a jeho oči jej odhadovaly) pěkný kus. (řekl uznale) Jezdci draků jsou opravdu skvostná stvoření, jen co je pravda. Ne jako ti vychrtlí divocí draci. (ušklíbl se)