Tábor

Sitiris: (podívala se na Coleho a zvedla se...pak zamířila s pohledem na Ariho) " umíš s tím alespon trochu zacházet?" (mrkla na něj a pak se podívala na Jaima) " tebe můžu učit magii jestli budeš chtít" (mrkla na něho a pak se podívala na Coleho) " neměl by jsi tohle ale přeci jen dělat ty?" (vyndala Sitakart z pochvy a natáhla s ním ruku ke colemu. Ikdyž měl svůj meč bylo to na znamení že mu předává činnost) " já si vemu na paškál Jaie..jestli oto stojí" (a podívala se na něho s tázavým pohledem) " stýskalo se mi po vás" (dodala tak trochu mimo dění)


btw: 17 =D okey ;-) =P

Hodně věcí je tu poslední dobou zrádných. (Zkříží nohy na kládě aby se jí sedělo pohodlněji.) Všichni mi přijdou stejní. Teda, když nemyslím věk. Ale za to mám pocit že se časy změnily. Před pár lety sem se mohla povalovat v jakym koutu Liokkë jsem chtěla, ale teď jak kdybych ani sama sobě věřit nemohla. Nemyslim si ale že se schyluje k válce. (Chvilku mele a mele, když pak najednou zastaví.) Aha, zase brebtám blbosti (Zasměje se a přejede pohledem Almëra vedle Joyi) No já věřím, že všechno k něčemu je, takže bych ty vědomosti nezahazovala. A teď když dovolíš (Seskočí z klády, opráší se a přemění se ve vlčici. Pak chvilku krouží vedle Almera a nasardinkuje se k němu, kde se schoulí do klubíčka a zavře oči. Chvíli mlčí, pak jen pošle Joye do mysli *Dobrou noc tobě i Almerovi.)

Cole

Pohlédl na Sitiris. "Je asi pravda že by bylo lepší kdyby si ho přiučila magii, přeci jen si v tom určitě zdatnější jak já" Zasmál se a přijal meč od Sitiris a kývnul na znamení úcty. Poté vyndal i svůj meč a oba je položil vedle sebe na zem. Jednoduše na obouch vytvořil magickou vrstu, aby ostří bylo tupé a nedalo se jím zranit. Poté meče zvedl, svůj uchopil do ruky a meč Sitiris podal Arimu.

Ari

Usmál se a nahodil takovej vyzývavej pohled. "Samozřejmě že umím.." Chytl meč do levé ruky a zaujal bojové postavení.

Jaime

Též se usmál až mu v očích zajiskřilo. "Samozřejmě teto, budu moc rád..! Tak čím začneme..?" Byl celý nedočkavý.

Sitiris: (zlehka pohlédla na Coleho. Sitakart začal svítit oranžovým světlem ale po coleho kouzlu hned ustal.Sit se Usmála a pak se postavila naproti Arimu) " Začneme základy....čtyřmi základními elementy a podobné důležité věci. například ted je tma.....vyčaruj mi světlo" (řekl a zvedla ruce) " soustřeď se a pomalu přeříkej formuli..takhle" (ukázala mu to. zvedla ruce ) " Garjzla" ( a místo tmy je obklopovalo světlo) " to samé uděláš s ohněm,vodou,zemí a větrem" (řekla a čekala až Jai udělá to co mu řekla) " za chvíli by jste měli jít na kutě pánové. trénink necháme na zítra"

Electra: (Odfrkne si při zmínce učení.) *Jo, a kdo nás bude trénovat? Víš, není tu moc Jezdců, kterým bych Vlčka svěřila. On je bojovník a z mnoha zdejších je cítit magie, což není dobré. Víš... On, i když je částečně elf, jeho vlkodlačí vlohy jsou... NO dalo by se říci že je víc vlk. Nevím proč tomu tak je ale prý je to u každého míšence. No a Vlčkovi taktéž magie ubližuje a to hodně.* (Řekne smutně. Poté se zvedne, zatřepe velkou hlavou a vydá se směrem k němu. Šťouchne do něj čumákem a lehne si u něj.)

Arrgan: (Usměje se a lehne si k jejím předním nohám, o které si opře hlavu, ale než toto učiní, svlékne si plášť, kterým se potom přikryje.) *Dobrou noc moje velká krásko.*

Tarfir nadšeně vyskočil při zmínce že by se mohl podívat do toho tajemného Chrámu. "Ano, rád bych se tam podíval. Děkuji, velká Jezdkyně." Pronesl a po (arabském) způsobu se jí uklonil. Poté se podíval na rodého draka. "No... Poušť je... Poušť je jako može písku. Nic moc tam neroste, je tam velké horko a sucho, ale voda tam přeci jen je, tomu se říká oáza. Je tam většinou jezírko vody a okolo nějaká zeleň. No... Já ani vlastně nevím jak se tam žije už pomalu... Hodně se cestuje, od oázy k další. A také jsou i pouštní města, postavené z velmi pevného pískovce. Tam jsem myslím žil." Potom se odmlčel, protože si uvědomil, že si toho už moc nepamatuje z dob minulých.

Rea: Přikývla, měla radost z Tarfirova nadšení. Sama si vzpomněla na svou první návštěvu chrámu, však to ji přivedlo myšlenky na Arrgana a tak zase trochu posmutněla. Nic se přece neděje, zajdeš za ním ráno, říkala sama sobě. "Pokud se nebudete zlobit, odeberu se ke spánku." řekla Tarfirovi. Poté se zvedla a odešla, po cestě ještě pohladila Dabarana. Do svého stanu si vzala také natrhnutou košili, snad by ji mohla opravit ještě než vyrazí na cestu...

Dabaran: *Moře písku!* zopakoval nadšeně. *Jednou se tam musím letět podívat.* spokojeně zabručel. *Děkuji za vyprávění, Tarfire-z-pouště, uvidíme se ráno* řekl mu ještě a potom i on odklusal za svou jezdkyní a lehl si k jejímu stanu jako strážce.

Almer: *otevře oko a chvíli mu trvá, než mu dojde, že ten vlk u něho je Hai, pak jenom zamručí a zase oko zavře*

Joya: *zasměje se Almerovým zmateným myšlenkám a potom si lehne a opře se o něj "Dobrou noc všichni"*

Tarfir popřál dobrou noc. Při tom se zamračil, neboť si uvědomil, že rudovlasá žena odešla i s jeho košilí, tudíž měl nahou hruď. Zatřásl hlavou a raději odebral do stejného místa, kde spal minulou noc. Sundal si opasek i se zbraněmi, boty a olehl do kožešin. Zdálo se mu u tom, jak letí na písečně zbraveném drakovi nad pouští. Ze sna se usmíval.

Kartis: *je tu spousta jezdců kteří mají dost zkušeností..ale než trenéra by jste si měli spíše trénovat spolu. Zkusím se zeptat Sitiris a domluvit se ....* (zamyslela se.hledala někoho zkušenějšího než je Sit kdo by měl trpělivost a hlavně sehranost) * už vím s Arachmyd a Ärneusem....na cvičný boj* (otočila se za odcházející Elektrou)* nikdo o magii nemluvil má milá. Jen jste tým..tak spolu tak hrajte*(tím ukončila rozhovor a začala vyhledávat Sitiris) * Sit? kde jsi?*

Sitiris: (stála s colem,Arim a Jaiem. Cvičili bojové techniky. už ale bylo dost pozdě a Sit začínala být unavená) " myslím že toho bylo pro dnešek dost" (řekla a hodila si přes hlavu kápi od svého tmavě zeleného kabátu) " půjdu už spát a vy taky šupem na kutě" (zavelela když se jí náhle ozval hlas Kartis v hlavě) * Jsem u coleho..* (ukázala jí pozici kde právě je)

Kartis: * mám pro tebe přiletět?* (řekla a pomalu vzlétla)

Sitiris: *ovšem jestli nejsi už moc unavená* (řekla a ukázala ji pohled kde přesně je. Pak přešla k Arimu a vzala si od něho Sitakart. Ten jen rudě bliknul a kouzlo pominulo. Meč pohasl a sám zajel do pouzdra na Sitině opasku) " dobrou noc chlapci" (oba objala a pak přešla ke colemu) " dobrou noc Cole" (políbila ho na tvář zrovna když přistávala Kartis. Sit se jen rychle otočila a vyskočila na Kart. Kartis pozdravila a hned se také rozloučila) *Jedeme domů maličká*

Kartis: (trochu nabubřeně se obekla na Sit) *Maličká???* (zasmála se a přehrála Sit v hlavě obrázek jí a coleho) *nechceš mi něco říct?* (mezitím se vznesl a letěla k domu u jezera)

Sitiris: (hloubala že skoro ani nezaregistrovala co Kartis udělala) * nechci...není co...mezi mnou a colem už dávno nic není a ....* (zarazila se a přemýšlela co Kartis říct) * ikdyž ho mám stále ráda...tak ted to neřeš* (tím ukončila rozhovor. když přistály Sit zašla do domu a usnula jak když ji do vody hodí. Kartis též ulehla do svého domku a spokojeně usnula s úsměvem na tváři a se svým názorem)

Druhý den

Sitiris: (stále spokojeně spí a vypadá to že jen tak nevstane)

Kartis: (časně z rána vstala a vydala se do tábora. dostala totiž hlad a vzpoměla si na slib který dala svému malému hadímu příteli. když dorazila do tábora..začala hledat Zaradyna s Laiem) *Zaradyne???* (opatrně se ho snažila probudit)

Tombak Bällas

Probral se brzo ráno, dlaní si setřel rosu co mu dopadla na obličej a dlouze se protáhnul z polohy skrčence. Ááárgh zazíval. Postavil se na obě nohy a při dalším protahovaní se rozhlédl kde, že se to včera utábořil. Spal u kukuřičného pole které se svažovalo dolů do jakéhosi údolí. (Nemám ani nejmenší tušení kde jsem ) pomyslel si a rychle složil deku na které usnul do malé brašny a vydal se na cestu dál podél pole.
Na cestě si stáhnul vlasy červeným šátkem a za cinkání všemožných přívěšků a amuletů pokračoval dál. Poslední dny cesty v něm narůstal pocit, že se blíží nevěděl přesně čemu, ale cítil to. Adi po hodince chůze se tak na kilometr před ním oběvil menší domek v lese.

Cole

Rozloučil se se Sit. Sám nevěděl, jestli ten polibek na tvář má nějak brát nebo ne. Rozhodl se nad tím raději ani nepřemýšlet. Zandal meč do pochvy a Ariho a Jaimeho okamžitě vyhnal do postele, poté se sám vydal na kutě.
Ráno vstal velmi brzy, dal si snídáni a vyrazil si před dům sám zatrénovat. Vytáhl meč a začal s ním zkoušet různé údery. Po nějaké té hodince se rozhodl dát si pauzu. Sedl si pod velký strom, usadil se na jeho kořeny, aby nebyl mokrý od rosy na trávě. Odepul si od pasu malou čutoru s vínem a napil se.

Rea: Probudila se poměrně brzy a hned se dala do práce s košilí. Kdybych tak dokázala ta vlákna spojit kouzlem, posteskla si. Takhle košile nebude už nikdy vypadat jako dřív. Snad nám to odpustí, když ho vezmeme do chrámu, řekla si nakonec a když byla hotova, vylezla ze stanu a začala se procházet po Táboře, hledajíc Tarfira nebo Arrgana.

Dabaran: Hned jak se vzbudil, široce zívl a vydal se na lov. Skolil srnu a celou ji také spořádal, a když se vracel spatřil do Tábora přicházet jakousi postavu. Několikrát mu zakroužil nad hlavou a poté zmizel. *Je tu někdo cizí,* oznámil hned Ree.

Tombak Bällas

Jen co uviděl lesní příbytek zarazil se, svíravý pocit posledních dnů najednou zesílil a nebylo mu vůbec dobře. Z brašny u pasu vytáhnul kousek starého chleba a s jedním kouskem v ústech vyrazil blíž k domu. Byl slyšet už z dálky chrastivý zvuk jeho chůze který způsobovaly přívěšky a amulety na jeho krku.
Dobrý den, ehm mohl bych prosím vědět kde jsem? řekl jasným hlasem asi tak dvacet metrů od sedícího muže.

Cole

Zvedl hlavu a podíval se na chalpce, může-li mu tak stále říkat. Lehce se zarazil, připomínal mu bratra, i když toho viděl naposled když mu bylo patnáct. Oči měl ale stejné. Chvilku na něj tak civěl, až mu došlo že je to trošku trápné a že by měl asi odpovědět. "Poblíž Tábora, hlavní shromáždiště Dračích Jezdců.." Řekl tónem bez jakéhokoliv zájmu, jako by to byla úplně normální věc.

Sitiris: (konečně i ona otevřela své duhové oči a vyhlédla ven.Kartis byla opět beze slova pryč. Sit jen zakroutila hlavou. Kartis todle totiž dělá pořád. Bylo tam tak krásně rozhodla se jít ven. To také udělala ale vlastně dál..neměla co dělat. Venku bylo teplo a tak se rozhodla se vykoupat v jezeře. Došla až k velkému dubu kde byl nejlepší břeh a sundala si šaty. Vlezla do vody. Sit nezapoměla na staré zakletí které ji i její sestru provází do konce života. Naštěstí to platí jen na toto jezero. Sit toho využila a díky ocasu se jí lépúe plavalo. Potopila se a vydala se do svého podovdního křitálového paláce. Podívt se jestli ještě stojí a je v pořádku. Když doplavala k paláci byl neporušen. Sitiris prošla ochranou bublinou a ploutev zmizela. Sit se rozhodla obnovit kouzlo které chránilo zámek a opět plavat pryč. V paláci bylo ticho. Nikdo tam nebyl a bylo tam velice smutno. Sit rychle vytvořila to kouzlo a hned plula na hladinu tam i s ocasem si lehla na velký kámen na břehu a slunila se. Nohy měla stále ve vodě takže Ocas mořské pane dál setrvával připojen k jejímu tělu)

Tombak Bällas

Zůstal stát jako opařený. U boha hromu já to přece jen našel hlesl po tichu. Moc pohledů sedícímu muži nevěnoval a posadil se, chvíli jen tak nevěřícně kroutil hlavou. A vy jste tady nějáký sluha ? zeptal se, rozhodně to nemyslel jako urážku i on párkrát jako sluha pracoval.

Cole

Pousmál se. "Copak, hledal si Tábor dlouho?" Nahodil milej úsměv, ale v tom slyšel jeho otázání na sluhu. zvážněla mu tvář. "Vypadám snad jako nějaký sluha? Jsem neumýtý? Špatně oblečený? Nebo snad můj meč vypadá nekvalitně? No proč? Nebo si snad nějaký pán vysokého postavení co měl dobře vypadající sluhy?" Pohlédl na něj svými pronikavýma očima. Tombakovu otázku bohužel jako urážku bral. A opravdu neměl rád lidi co si od mládí žili v luxusu, potom co si v mládí prožil on.

Tombak Bällas

Seděl a opíral se o zem za ním, když v tom se přístup druhého muže razantně změnil. *to bude nejspíš nějákej magor* pomyslel si a usmál se, "omlouvám se nemínil jsem vás nijak urazit, ale i sluha musí být čistý" poznamenal jen tak. Ano hledám tábor dlouho měl by tu být někdo kdo se musí zodpovídat před zákonem, koho musím najít. Pravil tlumeným hlasem a poprvé se na něj dlouze a zkoumavě zadíval.

Cole

Odfrkl si. Ten chlap se mu nelíbil. "Kdo přesně se má zpovídat? Možná ho budu znát..." Pravil znovu celkem milým tónem. "Jestli má na mysli nějakýho Jezdce tak si asi hodně věří.." Pomyslel si v duchu.

Monëfa

Vstala a dlouze se protáhla, přitom zívla a otevřela svoji obří tllamu plnou zubů velkých jako meče. Loudavým krokem šla ke Colovi. Brzy se k nim blížila po vyšlapané lesní cestě, tkerou si sama během chvilky vytvořila aby lépe procházela.

Cole

Uslyšel dupání, které pořád jenom zesilovalo, usmál se. Doufal že to toho kluka aspoň trochu vyděsí a přinutí k respektu.

Tombak Bällas

"Můj bratr" řekne a ihned se lehce usměje. Chtěl pokračovat ve vysvětlování, ale v tom se ozvalo jakési dupání, chvíli tiše seděl a pak uviděl cosi oranžového za zády toho muže. Okamžitě vstal a udělal pár kroků zpátky, pravá ruka mu sjela na oštěp které nesl zaháknuté za brašnou. *Co to má bejt?!* pomyslel si a čekal na reakci.

Cole

Pobavilo ho, že se ten muž vylekal, ale nedával to nějak najevo. Opět dělal jakoby to byla naprosto normální věc. "Co hrozného udělal tvůj bratr?" Zeptal se celkem se zájmem.

Monëfa

Lehla si a hlavu si položila vedle Cola a mírně se přitulila, zavřela oči a dál odpočívala. "Nelíbí se mi, ani ta jeho tyčka kterou drží...tak mě napadá, že jsem nesnídala.." Promluvila myslí směrem ke Colovi a vyslala radostnou vzpomínku na znamení vtipu.

sitiris: (už ji omrzelo vyhřívat se na kameni a tak se rozhodla že se vydá ke Colemu. Oblékla se a šla zpět k domu. Dům však obešla a vešla do stáje kde byl její věrný přítel) " Ahoj darkesi" (Darkes zaržál na znamení pozdravu. Sit ho osedlala a vyhoupla se na něho. Po té vyrazila ke Colemu. Cestu si pamatovala z přdešlého dne. Když dorazila ke Coleho příbytku uviděla Monëfu,Coleho a ještě nějakého cizince. dojela až k nim a slezla z darkese. Povolila mu oprátku aby se mohl jít napást) " Ahoj Cole" (zamávala a šla rovnou k nim) * Zdravím tě monëfo* (řekla a dala ruku na srdce a sklonila před velkou dračicí hlavu) " kvetha cizinče" (pozdravila i posledního přísedícího a zastavila se před Colem) "neruším??" (usmála se na něho a sundala kápi z hlavy)

(Vzbudí ji teplý vánek, který omývá její srst. Neotevře sice oči, ale zauvažuje nad tím, či nevzbudí Almera pošimráním jejího huňatého ocasu. Pak jí ale dojde, že ani ona by nebyla ráda vzbuzena, a tak konečně otevře oči a opatrně vstane. Je slunečný den, minimálně hodně rozdílný od toho včerejšího. Protáhne se a využije toho, že Joya ještě spí. Vyběhne kousek před Tábor, do malých luk a polí kde nenápadně pochytá několik králíčků a zajíců. Stále ve formě mohutné vlčice se nasytí jejich čerstvým masem. Dva ale donese zpátky do Tábora a pohodí vedle spícího Almera. Promění se zpět ve člověka a pohodlně se usadí ve vyhřáté trávě. Mlčky poslouchá jak zpívají ptáci a sluní se.)

Joya: *probudí se, ale nechce se jí moc vstávat, takže jenom něco zamrmlá, otočí se na druhý bok a zase usne*

Almer: *probudí se a líně otevře oči, Hai už je vzhůru, už zase jako člověk "Dobré ráno" drcne do ní čumákem*