Tábor

Tarfir se bezeslova vysvlékl z košile a podal jí Ree. "No a můžu se zeptat kde je ten Chrám? Já... Můj opatrovník tvrdí že mám talent..." Prohlásil a usmál se. poté se podíval po odcházejícím. "Co mu je?" Prohodí. Již se rozkoukal a tak se cítí být jistější v této končině. Rozhlédl se a pak se podíval na Dabarana. "Hm, ctěný draku Dabarane, slíbil jsem ti tu poušť viď?" Zeptal se a začal si rozmýšlet jak to místo popíše.

Joya: *Vynoří se z útrob chrámu Tarukaah a protáhne se* Po dlouhé době zase denní světlo *zamumlá a poplácá po krku obrovského draka*
Almer: *počká, až mu Jezdkyně vyleze do sedla a pak vzlétne "Nemáš být celé dny zalezlá v knihovně"*
Joya: pfff víš, že musim... *sleduje večerní krajinu pod nimi. Jakmile se dostanou k Dračímu táboru, Almer začne přistávat.*

(Jakmile začne na Reu mluvit muž se zničenou košilí, vzdychne a vstane. Pořádně se protáhne a zakroutí hlavou, aby si uvolnila krk. Cítí se divně. Tolik jezdců, tolik lidí se kterýma by mohla zase společně začít novou etapu života a ona nemá tu čest tu být s Andem. Prohrábne si vlasy a upraví plášť na zádech, přičemž zvedne hlavu k hvězdnému nebi. Chvíli se kochá, ale pak si všimne přistávajícího draka povědomé barvy. Zaměří se na něj a zvětší se jí zorničky zatímco sleduje, jak přistává.)

Sitiris: (neměla tušení že Cole je jezdec. Musela už být pryč když se to stalo jelikož s Kartis odešly z tábora dost brzo) " aha" (jen tak pokývla hlavou a pak si vzpomněla na Zilay) " jistě že si pamatuji Zilay" (řekla a usmála se. Když jí Cole pověděl o Arim zahřálo ji na duši. Jeho dvojčata zbožňovala a nikdy je nepřestala mít ráda) " moc ráda bych je viděla" (řekla a trošku přešlápla aby nestála pořád jako dřevo. Když Monëfa k ní promluvila tak se na ní s významným úsměvem ohlédla a pak se s významnějším úsměvem podívala na Coleho)

kartis: (zamyslí si a přestane koumat svoje drápy a zvedla hlavu k nebi) * No..* (odmlčí se) * už to bude hodně dávno. Za dob kdy se tábor hemžil jezdci a jejich draky, za dob kdy nebylo v Liokkë místo kde by nebyli jezdci,za dob kdy tu řídila Viana a též za dob kdy jezdci nebyli samotáři ale velká zocelená skupina....takže vlastně už hodně dlouho* (sjela pohledem na elektru) * teď mi řekni co se s tebou děje..není to jen tak že neovládáš své schopnosti a energii* (mávne ocasem ze strany na stranu)

Electra: (Lehce se zamyslí, jestli se má svěřit zrovna téhle ohnivé dračici. Pak ale usoudí že už někomu musí.) *Já... Nevím, sílím to ano, ale již se neumím soustředit... Chybí mi Le a o to víc, o co vidím jak mají Vlček a Ohnivá k sobě blíže a blíže. Mám ho ráda, je má-druhá-duše, ale... A pak... Cítím se divně... Nějak moc dospěle.* (Pokusí se zavtipkovat, ale stejně se jí to moc nedaří, neboť to vlastně není žert ale pravda.)

Kartis: (zamyslí se o tom co Elektra řekla a snaží se najít správná slova do odpovědi kterou jí chce dát) * vím jak se cítíš* (začala a na chvilku se odmlčela) * když jsme se Sit odešly...vlastně předtím než jsme odešly ...měla jsem tu též druha..jmenoval se Mithrid a s ním dvě krásná dráčata..vlastně jedno..druhé stále čeká na svého jezdce v dračím chrámu. Též jsem ho ztratila jelikož když jsme se vrátily už tu nebyl ani on ani jeho jezdkyně Earana* (pak sklopila oči a zabolelo její dračí srdce. Sit to pocítila a proto hned zareagovala)

Sitiris. (píchlo jí u srdce ale věděla že to není z jejího srdce) *Kartis? jsi v pořádku??*

Kartis: *jsem maličká* (řekla a pokračovala v rozhovoru s electrou) * sitiris byla zamilovaná stejně jako já a myslím že je pořád když tak na ni koukám..to co ti chci říct je to že jde o to to přejít a co se týče tvých schopností..musíš cvičit. měla jsem stejný problém ale od toho je tvůj jezdec..aby ti pomáhal* ( kart domluvila a vyfoukla trochu kouře na znamení oddychu že to vše řekla a hlavně náklonnosti kterou se snažila Elektře projevit)

Electra: (Vyslechne si Kart.) *Hm, taky to nemáš lehké... A co se týče Vlčka... On je milej ale nerozumí mi někdy...* (praví a poté obdaří Kart dračím úsměvem.) *No, nemám já to trápení? MOmentálně je naštvanej a smutnej kvůli ohnivé. Proč prostě nejde, neolízne ji a neodtáhne do lesů?* (Zeptá se nevině.)

Kartis: (zasměje se) * protože není drak ..a snaží se nechovat jako vlk..měli by jste spolu trávit víc času....přijde mi že tě zanedbává..jste svoje součásti jako já patřím k Sitiris ty patříš k vlčkovi..to co cítíš ty se podepíše na něm ...to co cítí on cítíš ty...Sit je momentálně veselá a šťastná že se Cole vrátil tím pádem se to podepisuje i na mě* ( opět se zamyslí) *především by tě měl začít trénovat a hlavně by jste měli splynout v jednu duši v jedno tělo..jinak na to jeden z vás dvou tvrdě doplatí a budeš to ty* (odmlčela se..vzpoměla si na Sitirisiny začátky.. hlava nehlava šla do všeho až jednou kvůli ní Kartis málem zemřela..od té doby jsou neodloučitelné) * především bys měla za ním jít* (řekla a položila se na zem)

Joya: *udiveně sleduje, kolik Jezdců je dnes v táboře* pááni, asi jsem tu nebyla opravdu dlouho!
Almer: *"haha" přistane kousek od tábora, aby neponičil nic uvnitř "Dlouho? To je ještě slabé slovo!"*
Joya: nojo, promiň promiň *rychle z něj sleze a rychle vykročí k táboru...z výšky měla pocit, že zahlédla povědomou osobu, kterou neviděla už hooodně dlouho*

(Drak který právě přistál jí zmizel z dohledu za pár stromy, ale svůj pohled stále nechá upřený na místo, kde jej zahlédla naposledy. Ohlédne se zpátky. Když vidí, že si jí nikdo moc nevšímá, rozhodne se jít směrem za Tábor, kde viděla draka.)

Joya: *už je skoro u tábora a vidí, že se k ní od tamtud blíží ta postava. Pořád si není jistá* Hai? *zkusí to*

(Zastaví se a chvíli si prohlíží osobu, která právě jmenovala její jméno. Vzhledem k tomu, že nevypadala nijak obyčejně, si rychle rozvzpomene a radostně se jí rozšíří zorničky.) Joyo! (Pískne překvapeně. A vzhledem k tomu, že nikoho tak známého ještě nepotkala, pustí svoje pocity ven a rozeběhne se k ní.)

Joya: *zasměje se, je to ona!* Kvethaaa! *vykřikne nadšeně a běží jí obejmout*

Cole

Pousmál se. "No kdo by si nepamatoval Zilay.." Řekl s úsměvem na tváři. "Můžem se na ně jít podívat." Mrknul. "Jsou nedaleko odtud, můžem se tam jít projít" Nemohl se přestat smát, už ho z toho celkem bolely i tváře. "Skoro vůbec se nezměnili, Ari je pořád drsnej kluk a Jaime se neustále vrtá v nějakých knihách. Oba se touží stát Jezdci jako jejich otec." Prohrábnul si trochu vlasy a upravil rukáv jeho košile.

Kvetha i tobě (Spokojeně zamumlá zatímco jí nadšeně visí na krku. Pak jí pustí a podívá se na ní, odshora dolů.) Páni, tebe jsem neviděla.. dlouho. Dost dlouho. (Zasměje se) Hádám, ten tvor na kterém si přiletěla byl bezpochyby Almer, hm? (Koukne jí přes rameno jestli ho náhodou neuvidí.)

Almer: *přišourá se za Joyou "Kvetha Hairaky, už jsme si ani nemysleli, že tě ještě uvidíme, kde máš Andëmona?"*
Joya: Jsem ráda, že tě zase vidím, jsi v táboře už dlouho? Poslední doubou moc nemám přehled o čase, netuším., jak dlouho jsme tu nebyla... *nervózně se zasměje* A to je pravda, kde je Andëmon? *usměje se*

(Podívá se na Almera a pořádně si ho prohlídne. Pousměje se) Kvetha, vůbec si se nezměnil (Rejpne si do něj a uchechtne se) Jsem tu pár týdnů teprve, nedávno jsem se vrátila. Ohledně Anda.. No, on je v Linnielu, mají ho v péči elfové. Má poraněné křídlo, nemysleli jsme si, že by mohl letět až sem se mnou, tak tam zůstal. Prý ho ale pustí, až se mu ta blána zlepší. (Usměje se pro sebe a sklopí pohled.) No, ale to je jedno. (Zaklepe hlavou) Cože se sem vracíte vy dva? (Tázavě se na oba podívá a mezitím nabídne pohybem ruky, abychom se vrátili zpátky k hl. ohni.)

Almer: *"pff, jasně, že změnil, jsem daleko větší a silnější atd atd" zamumlá "každopádně doufám, že bude v pořádku" *
Joya: *jde směrem k ohni, venku už je noc, takže se trochu světla a tepla hodí* aha, to je mi líto, co se mu stalo?... My dva jsme tu už dlouho, ale pořád v chrámu, studovala jsem tam a nedávno se ze mně stal mnich *řekne vychloubavě *

(Poplácá Almera na krku a pak si přisedne s Joyou mezi ostatní na kládu u ohně.) Jo, to doufám i já. (Tiše řekne při pohledu do země.) Když jsem kdysi učinila rozhodnutí, že po poslední bitvě které jsem se zůčastnila potřebujeme s Andem trochu klidu a chtěla jsem jít domů, tak nás po cestě přepadla karavana skřetů. A chudákovi mu prosekli levé křídlo. Málem jsme tam umřeli, můžu děkovat nebesům že tu jsem já a že v Anlandienu je i on. (Svou poslední větu přepošle i jemu a dodá tak trochu starostné *viď?*)

Andëmon: (Spokojeně odfrkne jako odpověď Hai.) *Pár dní a jsem při tobě. Cítím to.*

Hai : (Usměje se pro sebe, pak se podívá na Joyu a pozvedne jedno obočí vyzývavě.) Takže jsi teď chodící encyklopedie o pradávné dračí síle hmm? (Zašklebí se a dá ruce nad oheň, vzhledem k tomu, že jí je zima.)

Sitiris: (nadšeně kývne) " tak jo" (chytne coleho kvapem za ruku ) " tak jdeme" (vyrazí...ani neví kam. mezitím do tábora přijde další jezdkyně a její drak. Sitiris pozdraví) "kvetha jezdkyně" (položí si ruku na srdce a skloní hlavu) *kvetha i tobě* (pozdraví draka též udělá stejné gesto.nenapadne ji ani se představit. nemá na to totiž čas. Protože zase popadne coleho za ruku a snaží se ho náznakem táhnout kupředu...stále neví kam a jestli jde dobře) " tak pojď Cole...chci je vidět" (zakňourá a uculí se jak nejroztomilejc to umí)

Cole

Pousměje se. "Kvetha.." Pozdraví novou jezdkyni a poté ho Sitiris začne táhnotu na úplně druhou stranu než jsou jeho synové. No tak jednoduši uděla otočku na patě a zatáhen jí jeměn za ruku na druhou stranu. "No tak tedy jdeme, bydlíme zatím u známého, dokud si neseženeme něco vlastního.." Na tváři má pořád úsměv a táhne ji necelých 10 minut, poté spatří klučiny jak se ohýbají pro nějaké byliny. Odkašle si.

Jaime

Vstane a pohlédne na otce a slečnu vedle něj. "Teta Sit..!" Rozběhne se za ní.

Ari

Přivítá jakoukoliv věc co ho nachvíli zbaví bylin a proto běží za Sit také.

Sitiris: (když ji Cole otočí na druhou strannu trochu zavrávorá ale poslušně cupitá za ním. po zhruba 10 minutách cesty dorazí na místo kde uvidí Ariho a Jaie. Chlapci se k ní okamžitě rozběhnou. Sit je s otevřenou náručí přivítá) " Ahoj kluci" (svalí se s nimi do trávy a obejme je) " vy jste ale vyrostli..jsou z vás pořádní kusy mužskejch" (řekne a nemůže se přestat usmívat..) " Cole?" (otočí se na něho s úsměvem) " chlapci už jsou dospělí..neměli by se učit zacházet s mečem??...myslím že už mají nejvyšší čas" (mrkne nenápadně na Ariho a dál se směje)


BTW: Cole jak jsou staří......já sem se sama se sebou schodla že ty moji fakani už jsou dospělí ...zhruba

Joya: *zasměje se* encyklopedie zrovna ne. Popravdě...docela přemýšlím, k čmeu mi to všechno bude ** Ale chtěla jsem to vědět. A jinak, jsem ráda, že jste aspoň takhle v pořádku, skřeti jsou dost zrádní...

Almer: *lehne si vedle Joy, při svojí velikosti jí vytvoří pohodlný stan*

Joya: Kvetha i vám, Jezdci *pokloní se hlavou směrem k Jezdcům, kteří rychle odcházejí někam z tábora*

//mimo: etoo... já jsem napsala, že je noc a když teď koukám na herní den, tak by správně mělo být poledne (trošku jsem si popletla týdny ^^"

Cole

Kouká na ně a usmívá se. V tom se Sitiris otázala na chlapce jestli cvičí s meči. "Neměj strach, už se učí zacházet s meči, mají talent po otci" Zasmál se. "Ale jestli je chceš něco přiučit, tak prosím.." Ukázal na ně rukou.

Ari

Pohlédl na Sitiris. "Ano, ano s meči..!" Vykřikoval.

Jaime

Neměl moc v lásce tréninky s meči. Dával přednost knihám, ale nechtěl být za slabocha a proto zatnul zuby a nakonec teda taky souhlasil.

//tvé děti byly starši jak moje, takže bych jim dal tak 16?

Rea: Povzdechla si. "Nemyslím, že by to k něčemu pomohlo," zamumlala k Hai. Potom se ozval Tarfir, který Ree podal natrženou košili. Rea si kus oblečení pečlivě prohlédla a zavrtěla nad tím hlavou. "To nezbedné dračisko..." po Tarfirových slovech ji ale něco napadlo, a tak se na cizince pousmála. "Co kdybychom ti s Dabaranem chrám ukázali? Třeba zítra.." řekla, a rozhlédla se, protože se již schylovalo k večeru.

Dabaran: Rudý se při slově "poušť" nezbedně ošil a upřel na Tarfira oči. *Tak povídej, člověče,* povzbudil ho.

//mimo: asi bude nejlepší když už bude večer a od zítřka dáme nový den