Tábor

Rea: "Démon?" řekla a oklepala se. Myslela si, že tyhle bytosti existují jen v povídačkách. A ještě neslyšela, že by se o nich vyprávělo něco... pozitivního. Vlastně docela dostala strach. "On na ni snad útočil?" vykulila oči. To by snad vysvětlovalo elfčin stav.

(Zavře oči a zhluboka se nadechne, když Rea řekne slovo "démon". Vlastně o žádném z nich nic moc nevěděla. Celou dobu se jen obávala aby Roda'ir nebyl jedním z nich, přestože se na to choval, měla naději že tomu tak není. Otevře je a podívá se po okolí) Přinejmenším by tomu odpovídaly následky.. Ach sakra (Schová obličej do dlaně) Choval se tak, aby mi nic nedošlo.. Zřejmě zneužil toho, že jsem nikdy nikoho podobného neviděla (Kleje a lituje toho, že tohle nechala dopustit.)

Rea: Přikývla "No podle toho, co říkáš," odmlčela se. "Slyšela jsem, že dokáží být v magii velmi zběhlí." potom však přestala mluvit, když viděla, že má Hai výčitky. Přitom dumala nad tím, co asi Roda'ir mohl chtít. Proč by na elfku útočil? Co tím získal? "Určitě to nedělal jen tak pro zábavu," řekla pak tiše a soucitně se podívala na Hairaky, nechtěla příliš přikládat do ohně.

(Napřímí zase hlavu a lehce se zamračí.) S ničím se nesvěřoval.. Prý si přál vidět draky. Potom ale nechápu proč zmizel, když se Nayshin drak uklidnil.. (Odmlčí se a posadí se na zem přičemž překříží ruce na kolenou, aby si o ně mohla opřít hlavu.) Zajímají se démoni o draky? (Po chvilce tichého přemýšlení zvedne pohled k Ree a tázavě pronese svou myšlenku.)

Rea: V ifritce trochu zatrnulo. Vůbec se jí nezamlouvalo, že si nějaký démon jen tak příjde a tvrdí, že se zajímá o draky. Být to jakýkoliv nepodezřele-vypadající poutník, tak je v klidu, jenže démon, který zaútočil na jezdkyni a potom zase zmizel, ji rozhodně klidnou nenechal. "To nevím," odpověděla na otázku. "Ale určitě se zajímají o magii.." vyslovila a pak její pohled zatuhl v jednom bodě, když ji napadlo, jakou spojitost by to mezi sebou mohlo mít. Možná..s pochopením v očích se podívala na Hai a vydechla: "Nic mi nedává více smysl, než kdyby se zajímal o dračí magii. Nebo tu jezdeckou." fialové oči jí zaplály, těžko říct, jakou emocí. Hned na to se však Ree zamotala hlava tolik, že ifritka zavrávorala a když konečně získala rovnováhu, zamumlala cosi o tom, že je vyčerpaná a musí jít spát, přičemž vypustila i cosi ve smyslu "ty rudá ještěrko, to si slížeš!" a odporoučela se spát. Zapoměla přerušit spojení, díky kterému Dabaran čerpal její sílu pro let, a nyní ji dráček nevědomky obral o další energii, neboť měl nejspíš něco důležtějšího na práci, než doplňovat ztracené síly.

//mimo: Tak já mizím, herní den trvá do neděle a od pondělka už je nový. Roda'ir zjistil, co chtěl, a už je pryč (chtěla jsem počkat na Gana, ale to bychom tenhle den nestihli dohrát). Rea šla spát, a pokud se ještě dostanu zítra nebo pozítří k netu, tak odehraju za Dabarana. Mějte se

Tarfir znovu zamrkal. Nečekal, že by s ním chtěl drak konverzovat. Usmál se, když si vzpomněl, odkud vlastně je. Sedl si pohodlně na zem a usmál se. "No... Jsem, dalo by se to tedy tak říct. Já, jsem z pouště, ale nikdy jsem se nedozvěděl, z které přesně. Když sem byl mladší, odešel jsem. No a... Pak se mě ujal jeden šlechetný rytíř. No a někdy v té době jsem se začal zajímat o vaší rasu, ctihodný Dabarane." Poté si vydechl, jeho řeč nebyla nikdy nijak dokonalá, věty jakoby chrlil ze sebe a pak se jakoby zadrhl a znovu začal mluvit. "E... Kde bych se mohl ubytovat? Jsem unaven, v nohách mám dost kilometrů."

Dabaran: Poušť, pomyslel si. Nevěděl, co to vlastně je, a tak si usmyslel, že se další den zeptá Rey. Tarfirovi odpověděl jen: *Doufám, že mi o té poušti povyprávíš více.* Na mužovu otázku stočil zrak kamsi za sebe, kde se kromě stanů nacházelo také pár domků, které napovídaly, že už se dávno nejedná pouze o tábor, nýbrž o osadu. *Když požádáš, určitě ti někdo poskytne přístřeší. Mám na mysli - je tady něco jako společný dům, a nebo můžeš požádat o volný stan.* řekl dráček. Věděl, že většina jezdců využívá druhou možnost, a stejně tak to dělávali poutníci. Rea dráčkovi vysvětlovala, že také její opatrovatelka Shandris měla v Táboře stan - pro výcvik to bylo určitě lepší. A ten Rein měl začít co nevidět, neboť již měla zbraň, ale nedokázala ji ovládat. Rudý drak, ukolébaný vlastními myšlenkami, přivřel oči a už více je ten den neotevřel. Zdálo se mu, jak létá nad jakousi podivně barevnou krajinou - to si představoval, jak asi vypadá poušť. Před ním pak letěla Electra a neuvěřitelným tempem se mu vzdalovala, až nakonec úplně zmizela v mracích...

Minulý týden

Arrgan: (Popřeje taktéž dobrou noc, políbí Reu na čelo a poté se odebere do svého stanu. Zde si udělá pohodlí v místech, kam již dávno naskládal nějaké kožešiny namísto postele. Tam velmi rychle ulehne, dotykem mysli zkontroluje Electru a usne během tří minut s myšlenkou na dvě jeho nejmilovanější ženy, Reu a Electru, s kterou sdílel vše.)

Electra: (Ihned jak Vlček odejde spát, zamručí a stočí se okolo stanu. Poté usne taktéž velmi rychle)

Ráno

Electra: (Časně z rána se probudí a pomalu se protáhne. Poté se rozletí do okolí, ne na lov, ale jen tak, aby se protáhla a aby si zaletěla k jezeru, neboť má ohromnou žízeň. Když uhasí svou touhu po vodě, jen tak se natáhne a líně strčí tlapu do vody. Voda sice je studená, ale dračici mající v lásce chladné podnebí to nevadí.)

Arrgan: (Taktéž časně ráno vstane a odběhne si něco ulovit, při čemž si přinese i dva králíky na opečení pro Reu. Rozdělá oheň a poté připraví králíky k opečení. To, co mu zbude, nechá stranou, možná se mu to později bude hodit. Králíky napíchne na dva naostřené klacky a ty pak zaklíní tak, aby nespadly a maso se opeklo. Také na maso přidá několik bylinek pro chuť a vůni.)

Tarfir poděkoval drakovi a poté se odebral k jedmonu ze stanů, o kterém si myslel, že bude neobydlený a také že byl. Sundal ze sebe vše co nepotřeboval a uložil se ke spánku. Neusnul ihned, na to byl moc rozručený, ale dlouho přemýšlel o svých zážitcích. Poté u toho usl.

Druhý den ráno vstal Tarfir poměrně brzo. Když zahlédl na nebi letícího černého giganta, usmál se. Pak si vzal svůj opasek a připl si k němu meče. Když toto učinil, začal se procházet mezi obydlími.

Minulý týden - (Seděla stále na trávníku a přemýšlela o událostech, které se semlely. Čas od času zvedla hlavu, aby si pořádně prohlédla hvězdy. Po nějaké době se ale schoulila do klubka a usnula s hlavou v klíně.)

Ráno - (Párkrát mrkne očima, jelikož jí do nich svítí ostré ranní světlo. Zamžourá kolem sebe a pak se nemotorně zvedne, přičemž začne uvažovat o tom, co bude dál. Kousek od sebe vidí toho muže, který včera uklidnil draka, jak si rozdělává oheň. Opráší se od hlíny, na které včera velmi pohodlně usnula a přijde k němu.) Kvetha (Na chvíli se odmlčí a nechá chvilku pro ptáčky, kteří si pozpěvují. ) Děkuji ti že jsi včera uklidnil toho draka (Stroze pronese)

(Vzhledem k tomu že tu jistý tvor - já - nebyl a měl být, řekl bych že tento den bych prostě vynechal a byl by to začátek dne který je nyní od pondělí?)

//No tak si to co jsem udělala aplikuj na ten nový den

Arrgan: (Otočí se.) "Kvetha. A není zač, je to moje povinnost, pomoct jinému Jezdci, no ne?" (Odpoví z vesela. Poté si prohlídne svůj úlovek.) "Ehm... Dáš si jednoho? Já již jedl ale čekám až se probudí Rea." (Optá se celkem mile a při vyslovení jména jeho milované se usměje a oči prozradí jeho velkou lásku a touhu.)

(Podívá se na pečícího se králíka a polkne. Na tváři se jí ale objeví lehce kyselý výraz, a tak přenese pohled jinam.) Nene, to je v pořádku. Po posledních dnech nějak nemám hlad. Každopádně mě těší, jsem Hairaky.. (Začne se rozhlížet a nasávat čerstvý ranní vzduch.)

Arrgan: "jak chceš, možná pak alespoň zbude na mě." (Usměje se.) "Jinak, já jsem Arrgan Vlčí oko." (představí se a poté zavětří. Ucítí ve vzduchu cizí pach, který ale snad jednou již cítil. Vyrazí tím směrem.)

Rea: Ifritka se probudila skoro až v poledne, a hned jak myslí zkontrolovala svého dráčka a převlékla se, vyšla ven. U pasu se jí houpala umně provedená dýka z Klaettisu a na tváři jí hrál úsměv. Došla až k ohništi, kde pozdravila Hai a trochu zmateně se porozhlédla, kde je asi Gan. Nakonec pokrčila rameny a sedla si, přičemž se jí začaly sbíhat sliny na pečeného králíka.

(Pozdraví Reu nazpět a chvíli sleduje, kam se to Arrgan plíží. Pak se podívá zpátky na ní.) Nevíš, kam šla Naysha? A kam odletěl ten její drak.. Mám pocit že nechat ty dva jen tak být by byla velká škoda. (Zamračí se pro sebe a přisedne si, přičemž si užívá svit slunce na její tváři.)

Rea: Chvíli nechápavě kouká, než jí dojde, kdo je Naysha. Potom zavrtí hlavou. "Nevím, kde mohou být. Snad jí ten démon nějak nepomátl," řekla a povzdechla si. Vůně králíka jí udeřila do nosu s každým nádechem. "Kdo to tady peče?" zeptala se.

(Stočí pohled na pečeného králíka a mávne rukou) Arrgan, peče i pro tebe říkal. A šel teď někam pryč, támhle. (Matně ukáže směrem, kterým vyrazil a pak si prohrábne rukou vlasy)

Tarfir zahlédne koutkem oka vysokou postavu s černým oděvem a zžejmě modrými vlasy. Otočil se a polkl. "Eh... Dobrý den... Eh... No... Eh..." (Poté si klekne.) "prosím, nezabíjejte mě!" (Zakřičí, jelikož se vlastně Arrgana jen bojí a to velmi.) "Ten velký Rudý říkal že mohu zůstat. Já... Zůstal, ale... TOtiž..."

Rea: když uslyšela, že maso peče Arrgan a pro ni, široce se usmála a ihned se do jídla pustila. "Já, doufám, že ti nevadí..." řekla směrem k Hai, jelikož způsob, jakým se na králíka vrhla byl na hranici slušnosti a navíc, Hai teď byla bez jídla, jenže Reu napadlo, že pokud mluvila s Ganem, tak jí určitě nabídl. Koutkem oka se podívala směrem, kam dívka ukázala, ovšem neviděla nic. A tak se podívala na oblohu, kde spatřila kroužit svého draka.

Dabaran: Létá nad Táborem, neboť má rád přehled o dění pod sebou. Zahlédne Tarfira s Ganem a rozhodne se, že kdyby byl s Tarfirem nějaký probém, tak zasáhne - to on mu přeci dovolil být v Táboře.

(Uchechtne se při pohledu na Reu ládující se králíkem.) Posluž si (S lehkým úsměvem pronese. Jakmile se Rea podívá na oblohu, udělá totéž. Všimne si rudého draka kroužícího nad Táborem.) Čí je to drak?

Arrgan: (nejdříve se velmi podiví chování člověka, kterého již jednou tímto způsobem našel. Poté se velmi hlasitě a ze srdce zasměje.) "Já nejsem vrah a ani tě nehodlám omezovat. Jen jsem chtěl vědět co jsi zač. Nechceš se ohřát u ohně?" (poté se usměje a aniž by počkal na toho člověka, odejde k ohništi. Zde uvidí Reu a tvář se mu rozšíří radostným úsměvem. Přiklekne si za Reu a zašeptá jí do ucha.) "Dobré ráno má milovaná." (Poté ji políbí něžně na krk a pošoupne se vedle ní.) "koukám že snídani si již nalezla."

Rea: Při otázce Hai Ree zaskočilo maso, a když se Rea přestala dusit, začala se smát. "Myslíš tu zlobivou přerostlou ještěrku? Tak ta je moje," řekla pobaveně, načež se jí na tváři usadil výraz milého překvapení, když se k ní přiblížil Gan. "I tobě Vlčku, děkuji za snídani," odpověděla a poté se podívala, koho to její milý přivedl.

Tarfir chvíli váhal, zda-li má jít za tímto obrem, ale nakonec mu zvědavost nedala a pomalu šel za ním. Když došli až tam, seděli zde již dvě osoby. Podivný muž se k jedné z nich přikradl a políbil jí, takže mu ihned došlo že je s ní spjat. Jelikož nevěděl, co je tohle za spolek, pro jistotu je postával kosek od nich.