Tábor

Dabaran: Rudý dráček se statečně držel celou cestu za Electrou nejdále pár minut letu, nicméně ke konci si stejně jako při letu do Klaettisu propůjčil trochu energie své jezdkyně, aby Temnou dohnal a necítil se zahanben. Taky toho nelitoval, protože v táboře se rozhodně něco dělo, jen ještě nevěděl co a ani neměl přiliš sil to zjišťovat... unaveně se doplazil ke stanům, kde si lehl a teprve potom si všiml jakéhosi človíčka, jak se krčí za jedním ze stanů, a zvědavě na něj foukl trochu teplého vzduchu.

Rea: Po dlouhé cestě byla celá rozlámaná, takže když Electra přistála, začala se ifritka všelijak protahovat a kroutit, přičemž poděkovala temné za svezení. Poté ji objal Gan, ovšem objetí netrvalo dlouho; vlk totiž zničeho nic vytasil meč a někam se rozeběhl. Rea po chvilce zaváhání vykročila za ním, bylo třeba zjistit co se děje. Spatřila dvě dívky a draka... kousek opodál byl ještě nějaký muž, nejspíš nějaké rasy, kterou Rea ještě neviděla. Ifritka zůstala stát pár kroků za Arrganem, nechtěla jej vylekat, když měl meč v pohotovosti.

(Střídá rychle pohledy mezi dvěma novými příchozími a drakem, který se jí snažil zabít. Neví, čemu se věnovat víc, ale usoudí, že dávat pozor na svůj krk bude mnohem lepší. Schová jeden meč do pochvy, druhý drží stále v ruce a tou volnou rukou se natahuje k drakovi, aby poznal, že mu nechce ublížit.) Teď nemůžu (Sykne na partu cizích lidí a zkusí tak trochu naznačit, že je tu trochu dusno. Přitom se stále snaží draka uklidnit.)

Arrgan: (Zavrčí, když uslyší odpověď a nahrbí se, aby když tak mohl rychle skočit.) "Tvoje odpověď není zrovna uspokojivá. Ale dobrá. CO se zde děje?" (Optá se trochu velitelským hlasem, neboť se v něm znovu ozývá část elfa. Připadá mu to divné, spojení s Electrou ho ještě upevnilo ve svém divočejším já. Pokrčí ale rameny. Poté se koutkem oka podívá na Reu.) "Pokud chceš, zůstaň, ale nepleť se mi prosím, nechci ti ublížit. Ale tvé schopnosti by mohly být užitečné." (Řekne jemně.)

Pššt (sykne a trochu se skrčí přičemž se snaží stále natáhnutou rukou zklidnit draka) tenhle drak je trochu vyprovokovaný.. Potřebuju.. ho.. uklidnit. (Pomalu řekne přičemž stále drží upřený pohled na draka)

Arrgan: "Aha" (Skoro neslyšně zašeptá. Pak ho ale napadne, jak to, že se zde potlouká divoký drak. Tuto myšlenku ale ihned uloží do paměti pod, zeptám se potom. Poté poodejde, zastrčí opatrně meč a opatrně se přiblíží k Arthasovi. Pak se jakoby nahrbí, zavrčí a při tom lehce pozmění držení těla a výraz tváře, takto totiž často komunikuje s vlky a jak se dozvěděl od Electry, lehce tomu rozumí i draci. V překladu by to vypadalo asi takto.) "Klid, my jsme přátelé a chceme ti pomoci."

Když Tarfir ucítil poryv teplejšího větru, prudce se otočil a spatřil někoho, o kom se mu zdálo posledních pár let. Vyděšeně, ale i zvědavě se narovnal, pozvedl ruku a přátelsky vykoktal. "Eh... A... A... Ahoj?" Poté se lehce přiblížil k drakovi, jen tak aby mohl rychle vytasit jeden ze svých mečů a ihned utéct. "J... Jmenuji se Tarfir a přišel jsem v míru." Pronesl, aby si snad drak nemyslel, že na něj chce útočit. V hloubi duše jásal, chtěl se setkat s těmito tvory, ale nikdy ho nenapadlo že přijdou až tak blízko.

Arthas: (cení vztekle zuby, ale potom se pomalu posadí. Nedokáže nic říct, ani něco poslat telepaticky jak je vzteky bez sebe. Pomalu se klidní, pohodí hlavou směrem k Nayshe ale ta je zmrzlá strachy na místě a nechce se hnout. Zaúpí žalostně)

(Stále skrčená při zemi sleduje, co se tu momentálně děje. Jakmile se drak začíná klidnit, stáhne ruku zase dolů a už se na něj pouze upřeně dívá, zatímco ani nedutá.)

Dabaran: Rudý dráček velikosti koně zvědavě natáhl hlavu k neznámému. Líbilo se mu, že o něj někdo má zájem, zvláště co se cítil tak hrdě po svém velkém leteckém výkonu. Najednou mu ani tolik nevadilo, jak je vyčerpaný a prohlížel si muže svýma oranžovýma očima. *Kvetha,* odpověděl Tarfirovi v mysli. *Já jsem Dabaran a moje jedzkyně Rea stojí támhle.* líně pohodil hlavou tam, kde stál Arrgan a pár kroků za ním ifritská dívka. Doufal, že se Tarfir nezalekne jeho mluvy v mysli, jako to udělal kovář v Klaettisu. Dráček se pohledem na pár okamžiků zastavil u své jezdkyně, tušil, že se tam něco děje, ale byl příliš vyčerpaný, aby se do něčeho zapojoval.

Rea: Ifritka Ganovi přikývla a sledovala, jak se vlk a Hai snaží uklidnit modrého draka. Rea by v tu chvíli dala krk za to, že Arthase už někdy v životě viděla, stejně jako elfku, která stála vedle jako přimražená. Určitě to mělo co dělat se Shandris. Rea obešla Arrgana a pomalu se přiblížila k temné elfce. Byla v poměrně zuboženém stavu, což ifritku dosti znepokojovalo. "Co se tady stalo?" zeptala se opatrně. Dívka vypadala, že je v šoku.

Nay: Já ani..nevím...(není schopna pořádně formulovat slova) ten drak...Kdo to je? A co se to semnou dělo? (mumlá zmateně)
Arthas: (natahuje krk k Nayshe a tím přehradí Reie cestu. Dívá se na ni zvědavým okem a druhým si důkladně prohlíží Nayshu. Snaží se jí něco naznačit ale ta si nic neuvědomuje)

(Zvedne se. Jak je vynervovaná z předešlých událostí, skoro zavrávorá, když se narovná a tak trochu přepadne dozadu. Schová do pochvy i svůj druhý meč a popojde o několik kroků dozadu, aby nechala dění volný průběh.) Zdá se že už je to v pořádku.. (Projede si rukou vlasy a rozhlédne se kolem. Nějak se to tu přemnožilo. Pomyslí si, když si všimne kolik lidí tu vlastně najednou je. A všichni jezdci. V koutku se pousměje, pak se znovu podívá směrem k drakovi, kterého se tu v posledních chvílích snažila neúspěšně uklidnit a sleduje, co se bude dál dít.)

Carcharias: Po několikatýdením putování se mu to konečně podařilo. Nalézt tábor dračích jezdců... a nemohl dorazit v příhodnějším okamžiku. Jakýsi chaos a zmatek mezi nimi je pro něj právě skvělou příležitostí, jak nabídnout a uplatnit své služby... ale co chaos a hluk způsobilo mu ještě stále přes větve dělá problém rozeznat. vidí pouze pár postav. Několik šupinatých krků. Prodírá se tedy o něco blíže.
Na sobě tmavou, koženou zbroj, meč u pasu a pár knih a náčiní na koni uvázaném o kus dál..

Rea: "Nevím, co to je za draka, ale zdá se, že má o tebe zájem," řekla, když jí Arthas přehradil cestu. Bylo přinejmenším divné, že si elfka nevzpomínala, co se stalo; když tu si Rea vzpomněla na dalšího účastníka. "A co ten chlap, který tu byl? Připadal mi.." nedokončila větu, neboť na místě, kde předtím byl démon se nyní jen vlnila tráva. Zaraženě pohlédla na Nayshu, jestli jí k tomu něco řekne..

Nay: Cože? (otočí se zmateně) ale kde je...?

Arthas: (už se zklidnil natolik, že se odporoučí zase pryč. Roztáhne křídla a vzlétne zase na svůj oblíbený palouk odkud hlídá Nay)

//mimo: Poslouchat k tomu TSFH je fakt o hubu, mám chuť zachránit svět v jednom příspěvku

Hai: (S vážným, lehce zklamaným výrazem sleduje jak se drak vznáší. Pak přijde k Nayshe a rudovlasé ženě, mezitímco se pochybně rozhlíží a hledá Roda'ira, u kterého si taktéž nevšimla jak zmizel.) No.. (Odkašle si a podívá se s ironickým úšklebkem na Nayshu zatímco jí chytne za ruku a zvedne její dlaň s argetlamem tak, aby jí všichni viděli.) Myslím že záhada je vyřešena. (Pak se koutkem oka podívá na neznámou ženu a ukloní se) Kvetha, jsem Hairaky.

Nay: Potřebuju si na chvíli provětrat hlavu..(řekne s omluvou a vydá se směrem k lesíku, ještě lehce v šoku a celkově nechápe. Ještě jim před odchodem tiše poděkuje)

Carch: (všimne si... nejspíš jezdkyně... která se k němu blíží, vykročí ji tedy naproti, aby nepůsobil jako nějaký bandita číhající mezi stromy. Když jí ale stane tváří v tvář, její vzezření mu sebere téměř všechna slova, na obličeji však jeho zaskočení poznat nejde)... jezdkyně...

Nay: (zadívá se zmateně na Carcharia, který se před ní z ničeho nic zjevil) prosím?

Carch: Jsem neomalený a asi jdu nevhod.. (vpíjí se chladnýma očima do těch jejích, stříbřitých) Jsem alchymista na cestách.. (jeho zbroj však o alchymistovi příliš nevypovídá) a chci požádat Vás... velké dračí jezdce.. o přístřeší. Pouze než naberu síly na další cestu.. Půvabná mladá elfka jako vy jistě bude mít... kouska pochopení. (pousměje se)

Nay: To asi mluvíte se špatným člověkem..(řekne upřímně)

Tarfir několikrát úlekem zamrká, ale jinak nedá znát, že nečekal, že k němu drak promluví. Věděl sice, jak promlouvají, to se dozvěděl při pátrání, ale že s ním budou tyto tvorové chtít vůbec rozmlouvat, v to ani nedoufal, vždy měl draky za ty nejhrdější tvory země. Proto se také uklonil. "Moc mne těší, ctěný Dabarane. Je možnost tu pobýt, či jsem opravdu jen vetřelec?" Poté se ale zarazil, neboť toto považoval za troufalé, říci jen tak drakovi. Ihned se uklonil znovu. "Tedy, nerad bych vás urazil."

Rea: Ohledně démona se jí odpovědi nedostalo; no nic, vždyť zeptat se může jindy, kdo to byl zač. Drak odletěl a Reu zasáhl proud vzduchu, jak mával křídly. Tázavě pohlédla na přicházející dívku, která hned na to objasnila jednu z věcí - totiž že elfka je jezdkyně, což se dalo sice předpokládat, ovšem vůbec se nedalo předpokládat její chování. Rea se pak podívala na Hairaky, která se jí představila. "Já jsem Rea, těší mě." poté se zadívala za odcházející elfkou. "Co je s ní?" zeptala se.

Dabaran: Rudý se samolibě napřímil, líbilo se mu, jak se k němu ten člověk choval; proto se rozhodl, že si svým způsobem vezme na starost jeho přítomnost v Táboře. *Mně nepřipadáš jako vetřelec,* ozval se mu znovu v mysli. *Jsi z daleka?* zeptal se následně. Kéž by mu tak Tarfir mohl vyprávět o vzdálených končinách, o místech, kam by mohl letět s Reou, až na to bude dostatečně silný... dráček se skoro ztrácel ve vlastních myšlenkách, avšak přestal snít, když spatřil jak se před ním mužík uklání. V odpověď na něj foukl zase trochu teplého vzduchu a potom složil hlavu na přední tlapy.

(Sklopí pohled do země, skoro jako by přemýšlela.) Nejsem si jistá, všechno se to semlelo tak rychle. Potkala jsem ji prvně s tím slizkým mágem, byla docela zraněná a říkala něco o tom, že ani do Táboru přijít ani nechtěla. (Na chvilku se odmlčí, pak zvedne hlavu a pohodí rukama, že už skoro nemá co dodat.) Pak jsme si všimli toho draka, který jí stále následoval. Vzhledem k jejímu argetlamu a k tomu, že si nepamatuje že by byla jezdkyně, jsem se rozhodla ty dva dostat dohromady.. A to se mi zřejmě moc nepovedlo. (Ještě zvedne pohled k nebesům a zapátrá po drakovi.) A Roda'ir.. Ten mág. Zdálo se mi že jí po celou dobu nějak oslaboval. (Zamračí se) A pak jen tak zmizel.. Nevěnovala jsem mu moc pozornosti, hádám že to byla moje osudová chyba. (Prohodí malý úšklebek)