Jezero a jeho okolí

Sitiris: "to je na dlouhé vysvětlování" (odpoví Romëovi )*Kart..otoč se ještě v domě vezmu si teplejší oblečení..Romëo má přeci jen pravdu je to na severu a bude tam zima* (otočí se s kart v domě a ikdyž se už smráká,vydají s ena cestu)

*přesun do fjiorieetu*

Rah-Nore: (Nedosla jsem k Feye, sla jsem se radeji projit a moje dracice sla se mnou. Nicmene jsem druhy den brzy rano vysla ven ze stanu, kam jem se i s Falkou na noc uchylila. Dosla jsem az sem, k jezeru a zasala jsem volat.) Feyo, kde vezis? Chci s tebou mluvit!
Falka: (Stale doprovazela svou jezdkyni, i kdyz by radeji nekde letala. Kdyz ji zakrucelo v brise, zastavila se a otrela se myslenkama o me.) *Mam hlad...* (Rekla a pohledla na jezero. ) *Az ji najdeme, ulovim si neco...*

Feya: (Ve větvích stromu něco zapraskalo a Fey seskočila ze své vyvýšené pozorovatelny do ojíněného ostrůvku trávy. Původně tam hodlala ještě nějakou tu hodinku strávit, ale napadlo ji, že scchovávat se jako nějaká zvěř nemá cenu. Pozdravila příchozí v myšlenkách a přemítala o tom, zda má odejít nebo zůstat. Byla trochu rozmrzelá, jelikož jí přes noc byla trochu zima. Nakonec si ale řekla, že bude lepší tu zůstat a vyslechnout Rah.)

Rah-Nore: (Prekvapilo me, kdyz Feya skocila prede me a promluvila v myslenkach. Ja odpovedela normalne.) "Ja... Chci ti vyjadrit podporu. To uz jsem rikala minule, myslim... Jen... Doufam ze kvuli tomu nezanevres na tabor i ostatni, mam dojem ze i Electra ma radeji tebe nez... no vis koho myslim. Nerada bych totiz volila mezi rodinou a prately, vis? Navic, tech pratel nemam tolik..." (Rekla jsem a sedla si na breh jezera.)
Falka: (Kdyz se Feya objevila, skocila do vody a ulovila si dve vetsi rybky. Pote vylezla na breh a oklepala se, aby nemela mokrou hrivu. Spokojene si lehla a zacala okusovat rybky. Pri tom se podivala na Feyu.)

Feya: (Usmála se. /Podpora.../ Rychle zahnala myšlenky na odchod a posadila se vedle Rah. Hned se cítila lépe. Znovu se zamyslela nad Ganem a Ohnivou, měla teď čistější mysl.) Já myslím, že je s ní šťastný. (Přikrčila nohy a obepnula si rukama kolena.) Musím to přejít. Všichni si zvyknou...zrovna já bych to měla vědět. (Trochu se zasmála.) Já jsem zkrátka samotářka. Osud mi nepřál nikoho tak skvělého a já to musím přijmout. Jsem ráda, že mě podporujete, ale mně stačí, když bude šťastný. (Trochu vzdychla a pokrčila rameny.) A ze mě bude zase ta nezávislá a volná Feya, jako dřív.

Rah-Nore: "Vis... Kdyz zacal byt s tebou, bylo mi mizerne, nasi rodice jeho se mnou zasnobuli, kdyz jsem ja byla dva roky stara. Ale... On... Ignoruje vse co otec narizuje, ja bych ho mela spravne svazat a dovest domu. "(Usmala jsem se.) "Coz by byl problem, on by na preprani me potreboval jednu ruku." (Potom jsem se zvedla a podivala se na Falku. Sklonila jsem se k ni a pohladila po mokre hrive.) "Nejsi Feyo sama, i kdyz ti to nekdy tak pripada. Mas minimalne svou dracici."

**přesun z tábora**

Kartis: ( jen co se objevilo pod jejím tělem jezero prudce přistála u domu. Sit málem vypadla ze sedla jak Kart prudce a neohrabaně přistála) * Dům u jezera dva rhiny prosím* ( sarkasticky řekla a čekala až Sit seskočí...netrvalo ani okamžik a Sit už stála před ní s vražedným pohledem) * Něco se děje?* ( nevině ale ironicky řekla a protáhla si křídla)

Sitiris: " chováš se jako malý dítě¨! " ( Naštvaně a dost naštvaně se pustila do Kart) " Jak se to chováš? jde mi jen o tvé bezpečí! připadá mi jako když to vůbec nechápeš" (Smutně a tiše dodala a šla do domu)

Kartis: * a mě přijde jako když si ze mě děláš drožku* ( uraženě se otočila a letěla zpět do tábora.Tam si lehla pod strom a položila si tlapi pod hlavu)

Sitiris: (než stačila zareagovat na Kartisininu vyzívavě drzou a urážející odpověď byla už na cestě do tábora) * Kartis no tak přestaň.Víš že to tak není. Myslím to dobře. Mě samotnou nikdo nepozná. Nepůjde po mě když nebude vědět že jsem dračí jezdec a nechci tě ohrozit. nevíme co je zač* (Věděla že je to marný. Kartis byla dost paličatá ale to ji neomlouvalo. Sit totiž měla stejnou povahu ..nebo alespon podobnou a tak pokračovala do domu.Převlékla se a po té šla do suterénu. Na zemi ležel Arios a oblizoval si tlapky) " Ahoj Ari" (pohladila ho po jeho veliké hlavě a jemně podrbala za uchem a na bradě. Po té mu dala pusu na čumák. Arios se zalíbeně otřel hlavou o její. Sit si vzala brašnu a hodila si ji přes rameno. Opět si stočila vlasy do Culíku a zbytek zastrčila za uši. Pokračovala do stáje k Darkesovi) " Zdravím tě můj milý příteli" ( pohadila ho po hlavě) " Dopravíš mě do Ave-Durnu?" ( Usmála se na něho a podala mu jablko. Darkes na znamení a radosti zaržál a zakýval hlavou.S chutí snědl jablko.Sitiris ho osedlala a vydala se na Jih) * Mám tě ráda Kart* ( poslala myšlenku své dračici a uháněli vstříc novému městu)

***přesun do Ave Durnu****

*Dohrávka starého dne*
Feya: (Zalovila ve vzpomínkách a nenuceně se usmála. Dřív to bylo...jiné. Ano. Creeya je s ní pořád. Pořád a snad i navždy. Podívala se k obloze.) Šeří se... Asi se vyspím tady... (Zabalila se víc do pláště.)

*Nový den*
Feya: (Vstala a pořádně se protáhla. Ohlédla se po Rah a Falce, jestli spí a šla k vodě. Chytila pár ryb, očistila je, rozdělala oheň a lehce posypané bylinkami, které našla poblíž, je opékala. Když se najedla, posbírala si věci a oděšla směrem k Táboru.)

**dál Tábor**

Sitiris: (zamračí se) " Přijdeš mi nějaký smutný....pohaslý..stýská se ti po Ave-Durnu?" (zastaví se na okraji lesa.před nimi se rozléhá jezero. prstem zvedne jeho obličej a namíří ho ke svému) " Laii?" (naléhavým a prosebným tónem ho osloví.usměje se na něho a dívá se mu do očí)

Laivindil: Zakroutí hlavou. "Ne nestýská jsem zvyklí opouštět město na několik dní, maximálně měsíc. Pokud se něco stane, zdržím se i déle," odpoví Sitiris. Když mu pozvedne hlavu, podívá se jí do očí. Vydrží to jen chvíli, pak pohledem ucukne na stranu.

Sitiris: " tak co je s tebou? nelíbí se ti tu?řekni mi proš jsi tak zamlklí?"( dala ruku zpět podél těla a uhla pohledem dolů a hlavou do strany. pustila jeho ruku. Mrzelo jí že s ní nemluví. Připadalo jí že udělala něco špatně) " udělala sem něco špatně? chceš se vrátit?" (marně hledala důvod proč je takový)

Laivindil: Začala se ho vyptávat na spoustu otázek a on nevěděl na co jí má odpovědět dříve. "Nic se mnou není, je zde hezky a ne nejsem zamlký. Vždycky jsem takoví, ne nic jsi neudělala špatně a ne zatím se vrátit nechci," odpoví jí na všechny otázky. Dál se díval směrem k jezeru, které ho teď zajímalo ze všeho nejvíce.

Sitiris: " Dobře, dobře, dobře. Promiň"(vzdala marný boj s Laiem a šla k jezeru. Šla po pěšince která vedle kolem jezera a zhruba 200 stop od nich viděla svůj dům) " támhle bydlím" (ukázala Laovi který zaujatě pozoroval jezero) " je tu krásně vid?" (usmála se a šlapala si to dál po cestičce. Mihl se nad nimi stín. Kartis přistála na dvoře a zalezla si do svého baráčku vedle domu. Sit došla až před dům a ohlédla se jestli jí Lai následuje)

Laivindil: Přikývl a dál pozoroval jezero. Když na něj Sitiris začala znovu mluvit, ohlédl se směrem k ní. Ukazovala mu právě kde bydlí, a proto se vydal za ní. "Docela jo, ale ve městě je to lepší," odpověděl trochu šeptem Hnědovlasý, dívajíc se teď k domu. Pak se šouravím krokem dostal až k čekající Sit. Zastavil se skoro vedle ní.

Sitiris: " Jestli chceš můžeš tu prozatím bydlet. Jsem tu stejně sam a moc se tu nevyskytuju" (Pokrčila rameny) " mám pokoj pro hosty. Chovej se tu jako doma" ( vešla do domu.POhladila Ariose který chrupal u dveří) " to je Arios. tygr Laonis. mé dcery" ( pokračovala do hlavní cimry a ukázala na dveře v pravo od ní) " to je ten pokoj"

Laivindil: "Ne děkuji, raději se zabydlím někde venku. Jsem na to zvyklí a líbí se mi dívat se večer než usnu na oblohu," odpoví jí a pousměje se. Pak vstoupil za Sit dovnitř a když mu představila tygra, které ho si nevšiml, když vstupoval, jen přikývl a šel za Sitiris dál. Zastavil se před ní a když mu ukázala dveře pokoje, který mu nabízela, jen znovu přikývl hlavou, ale dál nešel.

Sitiris: (povzdychla si ) " Jak myslíš. V táboře si můžeš rozdělat stan a nebo vzadu na dvoře je něco jako zahradní altán. je z části zastřešený a je tam krb. Nebude ti zima. Přeci jen je tam ještě sníh" (nepřítomně ukázala dozadu na zahradu) " Chceš to tu ukázat? " ( najednou ji napadlo) " Vezmu tě na jedno zvláštní místo" (Navrhla a lišácky se na něho podívala.Pak myšlenkou probudila kart která odchrupovála ve svém příbytku. Musela přeci zjistit význam Wydernina proroctví) *Kartis?..zvládneš ještě jeden let??* (opatrně oslovila svou ohnivou přítelkyni)

Laivindil: Poškrábal se na hlavě a pak přikývl. "Dobře, ustelu si potom v tom zahradním altánku," odpoví jí. "Klidně," dodá ještě a pousměje se. Sit mu pak řekla, že ho vezme na nějaké místo. Lai se zamyslel. Další výlet v jednom dni. Nevěděl jestli tam chce. Bylo toho totiž na něj docela dost. Přeci jen by toho za jeden den tolik v Ave-Durnu neudělal. "Tak dobře, ale nevím jestli tu cestu vydržím. Za jeden den je toho na mě docela dost," řekl jí nakonec a pokrčil rameny.

Sitiris: " myslím že to zvládneš" (usmála se a táhla ho na dvůd kde už stála Kartis. Sit jí něco zašeptala a nasadila jí sedlo pro dva) " Tak Pojď..." (vyšvihla se na Kartis celá natěšená. Přitom si Laie prohlížela. Vážně se jí na něm něco líbilo..ale co..vždyt byl zamlklý,tajemný, občas dost nepříjemný)

Laivindil: Sit znovu promluvila a pak ho začala táhnout na dvůr. Lai se pousmál a šel za ní. Kývnutím hlavy pozdravil Kartis. Počkal až Sit nandá Rudé sedlo a až se do něj vyšvihne a pak sám vylezl do sedla. To mu trvalo, ale o něco déle než Sit, protože v tom nebyl tak zkušený jako ona. Pak se posadil za ní. "Můžeme vyrazit," broukl jí do ucha a chytil se jí o kolo pasu, aby nemohl spadnout.

Sitiris: (ucítila Laiovu ruku a uchichtla se. Pak se pevně chytla Kartis a zabroukla na Laie) " pořádně se drž" (Kartis vystřelila docela zprudka rozhodně letěla drsněji než ráno s Laiem. Zamířila přímo do prostřed lesa. Mezitím si ovšem usmyslila že jim ještě trochu zvedne žaludek tak se vydala střemhlav nahoru. Sit už věděla co přijde) " Kartis NEEE!!" (zaječela a jednou rukou ještě přidržela Laie aby nespadl.Kartis s nimi udělala výkrut střemhlav dolů. Sitiris trvalo dlouho než si na tyhle její výstřelky zvykla, ale stejně furt jí to nebylo lhostejné. Kart přistála na mýtince mezi stromy. Sit se otočila na Laie jestli mu není zle ) " Jsi v pohodě?" ( a v duchu kart pokárala že tohle by s Laiem dělat neměla. Kart sklopila trochu hlavu)

Kartis: *Promiň Laii* ( a šibalsky a uštpačně se na Laie podívala svýma žlutýma očima)

Laivindil: Držel se pevně jak jen to šlo. Nechtěl přeci Sit udusit tím, že se jí bude držet hodně pevně. Kart vzkétla neočekávaně rychle. To Hnědovlasý nečekal a trochu narazil do Sit, které se hned omluvil a vysvětloval, že nechtěl do ní vrazit. Sit najednou zakřičela na Ohnivou a Lai nevěděl proč. Došlu mu to teprve když Kart udělala výkrut střemhlav dolů. Sitirisina ruka ho chytila, kdyby náhodou padal, ale naštěstí nic podobného nenastalo. Přistáli na mýtince a Sit se otočila na Hnědovlasého s otázkou jestli je v pohodě. Ten nepřítomě přikývl. "Ale jo jsem," dodal ještě. No moc pravdy na tom nebylo, protože kdyby neměl tak špinaví obličej, viděla by Sitiris jak je úplně bílí jako stěna. "Už jsme tady, nebo ještě poletíme?" Zeptal se Laivindil Sit. V tu chvíli se mu v hlavě ozval Kartin hlas. "To nic," odpověděl a jen v duchu doufal, že už jsou na místě, protože se mu dál letět moc nechtělo.

Sitiris: " měl by ses umýt" (řekla mimo rozhovor. neviděla totiž jestli není zelený od zvednutho žaludku) " Jsme tu" ( Poodešla ke stromům) "Adurna rïsa"( Namířila k němu a pomocí kouzloa mu omyla obličej. Nestačila se divit co se pod tou špínou skrývá. Byl krásný. Sit na něm mohla oči nechat) " Laii" ( popadala dech) " měl by ses mýt častěji" (uchichtla se a doufala že si ničeho moc nevšiml pak zašla za první dva stromy) " Tak Pojďte" ( zvolala na Kart a Laie a pokračovala lesem. Zhruba za 5 minut chlze se před ní začaly rýsovat znaky budovy. Vyšla z lesa a stála před chrámem) " tak jsem tady. Todle je Chrám Tarukaah..tady jsem s epoprvé setkala s Kart" ( Pohlédla na ni když si stoupla vedle ní a hned potom na Laie) " Jdeme dovnitř??" (usmála se a dívala se na jeho jasně modré oči)

Laivindil: "Nesnáším když na mě lidé koukají a já se nemám za co skrývat. Takhle mi to připadá jako bych měl štít za který se schovám pokaždý když na mě někdo kouká.. A hlavně nevydržím být tak dlouho čistý.. Přeci jen žiji ve městě a jsem zloděj, který chodí spát do jedné z ulic... Pochybuji, že kdyby jsi byla zloděj a žila v ulici byla by jsi čistá," odpoví ji a sleze z Ohnivé. Když stál pevně na zemi oddechl si. V tu chvíli vykřikl, protože se lekl vody, která mu omyla obličej. Sit se na něj dívala a Hnědovlasému to bylo nepříjemné, protože na to nebyl zvyklí. Vždy měl na obličeji jen špínu. Teď si připadal odhalený. "No.. Nevím.. Asi," zamumlal trochu plaše. Když Sitiris zašla za stromy vydal se pomalu za ní. Sit se zastavila teprve když vyšli z lesa. Lai se zastavil vedle ní. "Chrám Tarukaah? O tom jsem ještě neslyšel," musel uznat, že je hezký, ale to že se mu líbí neříkal na hlas. "Jestli chceš tak klidně půjdeme," odpověděl jí. Když se mu Sit začala dívat do očí byl značně nervózní, ale nic neříkal. Její pohled jí oplatil a pousmál se.