Jezero a jeho okolí

Romëo: (líně se povaluje na jednou z obrovských balvanů, který vykukuje séměř ve středu jezera nad hladinu. Tuhle se vyválel v bahně a potřeboval ze svých bílých šupinek smýt špínu. Tyhle vody sou však velmi studené a tak skončil tady. ráchá si ocas ve vodě a přemýšlí, zda se mu do vody chce)

Almer: (lítá těsně nad jezerem a sleduje jak se voda vlní díky tlaku způsobeným jeho křídly)

Sitiris: ( hned od chrámu zamířily Sit a Kart k jezeru...k jejich domu, ze kterého zbyly jen trosky.Kart Se vynesla mezi mraky a když už byla nad jezerem spustila se střemhlav dolů.Sit se opět trochu zvedl žaludek, ikdyž už byla zvyklá, stejnak tyhle Kartisininy skopičiny nesnášela. Klika že nebyla po obědě.těsně nad vodou to Kart vybrala) *Kartis!!* (zahlesla Sit)

Kartis: *promin ...nedalo mi to (ušklíbla se a přistála před domem) *Vystupovat* (řekla s posměškem a když Sit slezla celá se protáhla a hlasitě zívla) * jsem dost unavená Sit* (smutně se na ní podívala)

Sitiris: *tak si let odpočinout pod veliký Dub....já to tu zkusím mezitím dát nějak dohromady* ( mrkla na ní s úsměvem)

Kartis: (kývla hlavou,odrazila se od země a jedním máchnutím křídel byla pod dubem.Stočila se do klubíčka a spokojeně začala oddychovat)

Sitiris: budu tu mít ještě dost práce (nešťastně se podívala na zdemolovaný dům,pak zvedla ruce a začala vypouštět magické formule) "Manin! Wyrda! Hugin! Reisa du adurna! Reisa du brising! Reisa du Fell! Reisa du deloi! Vel einradhin iet si Šur'tugal. Vakna Hugin! " (Sitiris začaly zářit oči a země se začala chvět, a kolem trosek se oběvily obrovské paprsky. Nejdříve zelený,hned na to modrý,poté červenooranžový a nakonec šedivý. Utvořily kolem trosek domu obal a uvnitř se začaly dít věci. Dům se vracel do původní podoby.Čím víc se kouzlo blížilo ke konci tím víc Sit slábla.vypadalo to že už se neudrží ale Kart ji podpořila i svou silou. Kouzlo se povedlo. Sit padla vysílená na zem ale dokázala to. Její dům opět stál v celé své kráse tak jak si ho pamatovala)

Sitiris: (ze všech sil se zvedla ze země a uplně vyčerpaná vešla do domu. Byl stejný jako si ho pamatovala. Až na pár věcí...zmizely dětské pokoje..byly z nich pokoje mladých lidí..už v nich nebyly hračky, ale meče,obrazy.Když Sit vešla do obývací místnosti uviděla nad krbem obrovský obraz. Uprostřed byla ona a kolem ní stály její děti. Laonis,Enytes a Eyiros. Nebyli to, ale děti. Byly to mladí lidé. Vrhnuly se jí slzy do očí.Nahmatala křeslo a rychle si sedla. Nohy se jí podlamovaly. Nemohla od toho obrazu odtrhnout oči. Dívala se na něj tak dlouho dokavaď neusnula.)

Kartis: (vysílená spí pod stromem v tom ji zbudí hluk. Zvedne hlavu a uvidí uprostřed jezera draka. Je veliký Vypadá jako Hnědé barvy ze které mu prosvítá bílá. Začne jí vadit ten hluk co dělá ocasem ve vodě. Mrzutě zabručí) *nechceš toho nechat příteli? snažím se spát* (položí opět hlavu a dál ho pozoruje. ucítí přítomnost i jiného draka. Zvědavě hledá kde se nachází..zvedne hlavu a uvidí ho létat nad jezerem) dneska tu je nějak živo...zrovna když chci spát ( opět nevrle zabručí ale jenom sama sobě. Pak opět položí hlavu na přední nohy a hlasitě odfukuje)

Romeo: (trochu sebou cukne když na něj dračice promluví a spěšně vytáhne ocas z vody, smočí vní dráp, a pohlavě jako ještěrka sjede do vody.... po asi minutě se vynoří, hlasitě zakňučí, protože studenou vou opravdu rád nemá a zaujme opět své místo na kaměni. Na okamžík se zadívá do slunce a pak na sebe. jeho šupinky opět bíle zíří) (ale i tak zakroutí hlavou směrem k dračici) Spát ? v tak krásný den ? no toto...proboha holka, co si dělala v noci ? (vyskočí na vyšší kámen dostatečně velký na to aby mu ocas neomývala ledová voda, rozvalí se a zaujatě začne pozorovat něco co vypadá trochu jako rybičky, ale v těchto vodách nikdy nevíš)

Kartis: ( Kart dokázala být hodně protivná když chtěla spát a nemohla a momentálně se to dost projevilo) *právě jsme se, se Sit vrátily domů. Daly jsme do kupy její dům a stálo nás to obě mnoho sil. Tak proto. V noci normálně spím nebo ty snad děláš něco jiného? (odcekla Kart se zavřenýma očima. Když v tom uslyšela šplouchnutí...zvedla hlavu a vidí..drak již není hnědý ale zářivě bílý. Kart máchla ocasem a pak opět položila hlavu. Dál ho pozorovala..zamlouval se jí)

Romëo: (poté, co dračice zakončí větu "ty snad děláš něco jiného?" se šibalsky usměje, ale raděj už nechá dračici na pokoji, když chce spát, ať si spí a dál pozoruje rybičky co na něj kulí ooči a hladově cení zuby... to je troufalos, neměří to ani deset centimetrů a už si to troufá na draka.... Romëo se pokusí do jedný z nich dloubnout drápkem, ale ta si to nenechá líbit a zahryzne se mu do prste. Drak to samozdřejmě přes tvrdé šupiny necítí a tak akorát vytáhne tlapku z vody a prohlíží si divnou rybku zblízka)

Kartis: (zavře oči a spokojeně pochrupuje. Je jí krásně. Konečně je zpět v Liokke. Pod svým oblíbeným dubem. U svěho milovaného jezera)

Romëo: (po chvíli prohlížení otevře tlamu a chce rybu sežrat... chvíli jí převaluje v tlamě a pak jí z obrovským zhnusením ve tváři vyplivne a následně plive kolem sebe aby se zbavil hnusné pachuti v ústech.. něco tak nechutného jetě nejedl.... Hodí vražedný pohled na zbylé tady plavající rybičky, které samím leknutím zmízí někde v hlubině)

Kartis: (po chvilce spánku se vzbudí. Vstane a protáhne své dlouhé velké tělo, doprovázené dlouhým zívnutím. Jde pomalinku ke břehu jezera a trochu se napije. Vidí jak bílý drak něco zkoumá něco ve vodě.)*ahoj..omlouvám se...byla jsem trochu nevrlá* (usměje se svým líbezným dračím úsměvem)*jmenuji se Kartis a ty?*

Romëo: (aniž by se ohlédl, je mu jasné že dračice vstala, vycítí to svou duševní silou,.. nevrlá ? ha, ha, ha... měla by vidět Firien, když okopává rajčata... a tak předem připraven po ní hodí okouzlující úsměv[je-li to u draka možné]) Kartis ? zajímavé jméno, takové jsem ještě neslyšel. (přemýšlí co mu to jméno připomíná, ale na nic nemůže přijít) No, mně můžueš říkt Romëo. (Pěkně se usměje a udělá ocasem ve vzduchu elegantní vlnovku)

Kartis: (Posadí se a protáhne si křídla. POté je opět dá zpátky k tělu) *Romeö? hezké jméno. Já to své dostala od své jezdkyně Sitiris. Kart jako něco nového. Vysvětlila mi to tak že jsem plná překvapení a má semnou vždy plno nových zážitků. Tis .. tis je prý nějaký keř který prý umí být jedovatý ale přitom je jemný. Jeho plody mají prý i stejnou barvu..atak...nic moc zajímavého* ( švihne ocasem kolem sebe) *Kdo je vlastně tvůj jezdec?

Romëo: aha, no moje jméno je prostě jen jméno (usměje se) Mou jezdkyní je Firien ze Severu, ale teť je pracovně ve Fjiorieetu, dokáže se o sebe postarat sama.(rozpačitě škrábe drápkem na pravé přední do kamene a následně se snaží odvést pozornost jinam) A co ty a tvá jezdkyně? Myslet si že jste tu nové by bylo hloupé, přecejen nejsi dráče, ale krásná dospělá dračice a přesto jsem vás tu ještě neviděl ? (zvědavě konstatuje)

Kartis: *Firien?....je mi to jméno povědomé..ale tebe si také nepamatuji.Dlouho jsme se Sitiris byly na cestách. Vrátily jsme se před pár dny* (zvědavě si draka prohlíží...určitě už ho někdy viděla ale asi jen okamžikem. pak si uvědomí co drak říkal...) ve Fjiorieetu..tam se přeci se sit chystáme (To už ovšem nijak neřešila...vyrušil ji náhlý zvuk z křový...škubla sebou a zbystřila)*slyšel jsi to?* (zeptala se Romeä a poslouchala jestli to opět neuslyší)

Romëo: (hmmm, tak cestovatelky...vidí jak sebou dračice škubla, ale neví proč. Začne zase podvědomě škrábat drápkem do skály, že v ní začne vznikat rýha) Slyšel ? Co ?(rozhlíží se okolo, ale, a zbystří smysly, ale žádné nezvyklé zvuky nebo pohyby nepostřehne)

Kartis: *pšššttt......támhle v keři..* (napřaží uši a skloní hlavu..pomalu jde ke keři. Chvíly poslouchá a už když chce ocasem prohrábnout keř,vyskočí na ní velká šelma a zachytí se Kart přímo na krk. Kartis sebou v mžiku škubne.Neznámý tor odletí o kousek dál a kart vyplašená po něm vychrlý oheň. Zvíře však okamžitě uskočí a zastaví se hodný kus od Kartis a Romeä. Kart už trochu při smyslech z toho šoku, se zasekne a prohlídne si toho tvora....v tu ráno jako když ji na nože berou) to je přeci Arios! (Uklidní se a přestane útočit,ikdyž je stále dost vyplašená, přeci jen byl to šok) *To je Arios* (pohledí udiveně na Romeä) *Je to tygr Sitirisininy dcery. Dostala ho jako mládě*( hned na to vyhledává ve své hlavě Sit) *Sit..Kde jsi? přijd hned k jezeru! mám pro tebe obrovské překvapení* (snaží se spojit se Sit která stále ještě podřimuje ve svém domě)

Romëo: (sleduje potyčku dračice z tygrem bez jakéhokoliv náznaku činnosti) Tygr ? šelma jako domácí mazlíček ? to jde ? (vzpomene si jak si Firien přivedla domů dinosaura a elegantně z naprostou tichostí skoči za pomocí plachtění křídel z kamene na břeh. jeho štíhlé, dlouhé tělo se zavlní souhrou svalů.) Udělá pár kroků v před a prohlíží si tygra)

//mimo: malá technická vsuvka - aby se vědělo, kde se tento topic po přesunu nachází...

Kartis: (zvedla zaraženě hlavu) *proč by nemohl být tygr mazlíček* (a
škádlivě drcne ocasem do sklidněného Ariose) *našly jsme Ariose i s jeho
dvěma sourozencema v horách. Pronásledovaly jsme urgaly co útočili na
tábor. zbylé dva mají Sitininy dvojčata* ( upřesnila Kart Romëovi)

Sitiris:
(probudí jí Kartisino volání. Zvedne se ze rozespale z křesla a opět
zvedne oči k obrazu. smutně na okamžik pohlédne do země a pak se bleskem
vydá k Velkému Dubu.Už z dálky vidí Romëa. Doběhne tam a pokloní se
mu,ale když spatří tygra, nemůže uvěřit svým očím) " Ariosi" (s úsměvem
se k němu vrhne ale tygr se nahrbí do bojové pozice) "co se děje ty mě
nepoznáváš,Ariosi to sem já Sitiris..."(natáhne k němu ruku,tygr pozná
pach a skočí na Sit..začne ji oblizovat a strkat do ní
hlavou)"Ariosi..tak ráda tě vidím...máš obrovskou sílu.Zmohutněl jsi od
tý doby co jsem tě naposledy viděla ale te duž ze mě slez(Arios ji
poslechne a sleze z ní.Stále se jí lísavě ale otírá o nohy.Sit se díky
tomu trochu kácí ale zatím to ustojí.Pak se podívá na Romëa)"nejsi ty
drak Firien??Jediná ona měla takhle zářivě bílého draka"(prohlíží si
ho,jestli se třeba nespletla)

btw: omlouvám se moje chyba :/ =D

Romëo: (nenápadně a tejmně se usměje) no, tygr by především měl být divoká šelma, a moc si nedokážu představit, jak se takový tygr cvičí. (Fir si občas dotáhne domů nějakou příšeru a to pak není dobrý)
(když uvidí přibýhající Sitiris pozdraví jí pokýváním hlavy a stočením lapky pod sebe. stále má na tváři tajemný nenápadný úsměv) no zářivě bílých draků je tu víc, ale ano čistě náhodou jem drak Firien, ale ona je momentálně pracovně pryč (změní tajemný úsměv na rozpačitý úsměv)

Kartis: *oni se moc necvičili,ale spíš rozmazlovali.Měly jsme je od koťat. Neznají nic jiného než lidi a draky* (důležitě se podívá na Ariose) * ou Sit,víte zpět mezi lidmi* (všimne si jejího rozcuchanýho hára)

Sitiris: "není jich tu tolik abych si tě nepamatovala, ráda bych Fir opět viděla ale budeme ted s Kartis nějakou dobu pryč (pohladí Ariose který se jí stále tulí k noze,všimne si jak se Kart na romëa dívá a jen tak letmo jí v hlavě proběhne myšlenka) "Ariosi utíkej domů. Máš tam vyhřáté místečko" (pošle tygra domů a pak se otočí ke Kartis) " Kartis musím do Fjiorieetu. Letíš semnou?

Kartis: (Trochu se skloní at Sitiris může naskočit) * Naskoč budeme tam coby dup a neboj najeme je* (Když sitiris naskočí Kart zvedne hlavu a podívá se na Romëa)*omluv mě.musím letět.snad se zase někdy potkáme, doufám že to nebude za dlouho (usměje se svým dračím úsměvem a vzlétne směr Fjiorieet)

Sitiris: měj se Romëo a pozdravuj svou jezdkyni.od Sitiris (zamává mu a soustředí se na let)

**přesun do fjiorieetu**

Romëo: Do Fjorieetu ? v tuhle roční dobu (nechápavě zavrtí hlavo a usměje se) No užijte si obě kruto severskou zimu a pořádně se oblečte, v toto období je tam až míns padesát (vycení ostré zoubky a zamává dračici i její jezdkyni narozloučenou.)

V tom z oblohy spadne sněhová vločka a přistane na prochladlé zemi

*už to přichází i sem* (Romëo mávne křídli a přistane na svém předchozím kameni natáhne se a sleduje siluetu dračice jak mizí za obzorem)

Romëo: (už ho nebaví ten sníh... dostal hlad. Dal by si nějakého jelena, a nebo má dnes chuť na vlčí maso? Přece nebude jíst to, co první uvidí, má právo si občas vybírat a tak mávne křídli a zamíří nad blízký lesík a rozprostře nad něj svou mysl.... je tu doupě plné spících lišek, né to nebude ono, králíci sou na mně moc malí ale asi půl kilometru severně je nějaký osamělý vlk .... Romëo se oblízne a míří si to přímo tam. Pak je to rychlý proces Vlk mladý jedinec a slabý, smečka ho nejspíš odmítla a tak ho chytne do spárů a opatrně mu drápem rozřízne hrdlo aby jeho krví neušpinil nádherně bílou srst. Následně si to pak zamíří směr tábor. Jak z vlka teče krev dělá za Romëem na zemi a ve sněhu cestičku)

-_- přesun tábor -_-

Feya: (Probudila se pod jedním keřem u cesty. Protřela si oči a zvedla se.) Mhm....co tu dělám? (Rozhlédla se. Pak si vzpomněla a okamžitě dostala příšerný hlad. Už dva týdny pořádně nejedla, ty tři hubené kořínky nestály za řeč. Rychle doběhla jezeru, ulomila dlouhou větev, pár rychlými pohyby nožem jí udělala špičku se zpětnými zarážkami a posadila se na břeh. Myslí vyhledala ve vodě pár tučných ryb a za pomoci své "harpuny" je ulovila. Rozdělala si na dvou velkých kamenech oheň a posadila se na hromádku větví jehličnanů, které si předtím nanosila. Ryba byla za chvíli pečená. Slastně začichala a pustila se do ryby.)