Jezero a jeho okolí

Zaradyn: Skleněnka o kolo něho začala skákat a křičet mu do mysli, že jí má rád. To sice byla pravda, ale protože byl unavený a chtěl odpočívat, tiše vrčel, občas i na hlas přičemž měl ještě vyceněné zuby. *Zaradyn se chce vrátit do Ave-Durnu, protože tam už dlouho nebyl a stýská se mu po hodných lidí tam a také se mu stýská po klidu, který v táboře moc není,* odvětil poněkud klidně a opět zavrčel. *Hm,* dodal vzápětí a opět vycenil zuby. Když ho Zoe podrbala, "zavrněl" a zavřel obě oči.

Laivindil: Nad její větou se jen pousmál. Sám vlastně nevěděl jak to mezi nimi je, ale označení kamarádi bylo zrovna teď přesné. Otočil hlavu na Zaradyna, který vrčel a tak mu vynadal, ale nakonec se jen usmál a také ho podrbal.

Palëdis: Nelíbilo se jí,tak na ní vrčí,proto na něj také zavrčela a drcla do něj čumákem*Takže Skleněnka tě ruší?*Zeptala se překvapeně,protože jí ještě nikdy nikdo neodmítl,což se jí rozhodně nelíbí když jí někdo odmítne.*A Zaradyn nechce znát překvapení které por něj má Palëdis?*Zeptala se ještě potom a s naději zavrtěla ocáskem,na jehož konci bylo rozkvetlé poupě.

ZOe: Ani nijak moc neřešila co říkal Zaradyn,nebo Lai,prostě jen dál pokračovala v Drbání Zara,protože jí to bylo příjemné. Nakonec se tam ale uvelebila tak dobře,že se jí pomalu začala klížit víčka,až nakonec usnula s dlaní položenou na Zarovi.

Zaradyn: *Ano Skleněnka mě zrovna teď ruší. Zaradyn by rád odpočíval,* odvětil a když mu Hnědovlasý vyndala, znovu zavrčel, ale poté přestal. Asi uznal, že to zrovna teď ne ní vhodné. Když na něj Zrcadlová opět promluvila otevřel líně jedno oko a poté ho zas zavřel. *Zaradynovi je to fuk,* odvětil dráček a sundal hlavu z klína své druhé-duše.

Laivindil: Poslouchal Zaradyna a Skleněnku i když mu jejich rozhovor nepřipadal moc důležitý. Když si Zar sundal hlavu z jeho klína, jen ho opět podrbal, to samé udělal i Zrcadlové a poté je jen dále sledoval.

Palëdis: *Palëdis ale nechce Zaradyna rušit,ona si jenom chce s někým hrát. A Zaradyn může spát potom.Teď by se měl věnovat Palëdis*řekla mu ale když už odmítnul její překvapení,tak se otočila na Laiho a ještě švihla ocáskem tak,že s epokusila trefit Zara.*Zaradyn si nechce s Palëdis hrát!!A ani nechce její překvapení!!Domluv mu,že jestli bude na Palëdis ošklivej tak ho přestane mít navždycky ráda a bude mít ráda jenom Laivindila!*Kývla hlavou a rozhodla se,že vzbudí Zoe,která usnula.

Zoe: *Zoe!Zoe!Laivindil ti chce dát pusu*ozvalo se Zoe v mysli společně s Palëdisiným smíchem. Když uslyšela poprvé své jméno,tak to prostě přešla a přešla to u podruhé,ale když se jí ozvalo v mysli to s tou pusou,tak zmateně otevřela oči a protřela si je. Hned pvní věcí,kterou viděla,byla Palëdisina hlava,která byla jen pár centimetrů od jejího obličeje.

Zaradyn: *Ale Skleněnka Zaradyna ruší, on si totiž nechce hrát. Ale Zaradyn chce spát teď, ne potom. A zrovna teď se nechce Skleněnce věnovat,* odvětil drak a vyplázl na ní rozeklaný jazyk. Když ho Pal trefila svým ocasem, několikrát zamával se svým takže trefil Zoe, Laivindila a nejspíše i Pal.

Laivindil: *Skleněnko tak si ho nevšímej, já mu domlouvat nebudu, protože je strašně tvrdohlaví takže by mě stejně neposlechl. Je to na vás kdy se udobříte, já do toho zasahovat nemůžu a hlavně nebudu,* odvětil jí a když ho trefil Zar svým ocasem, plácl ho přes něj. *Dávej si pozor, Predátore,* řekl mu ještě rychle a poté hlavu položil na jeho záda. Byl to skvělí polštář. Slova Zrcadloví neslyšel, takže si nevšímal ani toho, že Zoe už je vzhůru.

Zaradyn: *Nebo co?* Zeptal se šibalsky a opět ho trefil, aby ho k něčemu vyprovokoval. Když si na něj lehl vycenil zuby do úsměvu.

Palëdis: Uraženě se otočila i od Laiho a dál se věnovala buzení Zoe a když Zoe otevřela oči,tak na ní skočila svou váhou jí zatlačila zase na zem. Samozřejmě jí rozhodilo,když jí trefil Zaradyn svým ocasem,ale ani se nenamáhala na něj podívat.

Zoe: Než se stačila rozkoukat,tak jí do země zatlačilo těžké tělo Palëdis,na jehož váhu nebyla připravená,proto jí z úst vylítlo vykřiknutí,protože jí ten skok jak přikvapil,tak skoro udusil. Naštěstí však jí Palëdis slezla z hrudníku včas na to,aby se Zoe mohla nadechnout*Palëdis už Zaradyna nemá ráda!*Oznámila Palëdis Zoe a zazubila se. " A vysvětlí mi Palëdis proč se snaží přivést Zoe do hrobu?"

Palëdis: Spokojeně se uvelebila Zoe v záhybu ruky a hlavičku jí furt strkala k obličeji. NA její otázku měla jednoduchou odpověď.*Protože si s Palëdis nikdo nechce hrát.*Pro Zoe to asi dostatečně vysvětlení nebylo.

Laivindil: Jeho druhá-dračí-duše ho opět bouchla ocasem přičemž se Lai ušklíbl a plácl ho přes bok. *No tak, ale přestaň, prcku. Víš, že to docela bolí? Taky tě něčím švihnu,* zazubil se a podrbal ho na hlavě.

Zaradyn: Vyplázl na Hnědovlasého rozeklaný jazyk a zasmál, dokonce tak, že by to mohla slyšet i Skleněnka a Černovláska. *To plácnutí mě nebolelo, Lai. A neříkej mi prcku,* udělal uraženého, ale nakonec se jen opět zasmál. *A čím mě tak švihneš, človíčku?* Zeptal se ho šibalsky a opět ho plácl ocasem.

Laivindil: *Víš co je to prut?* Zeptal se ho a když mu Zar řekl, že ne, vysvětlil mu to. *Pokud mě tedy nepřestaneš švihat, utrhnu si ho,* dodal rychle a zasmál se. Přitom ho opět podrbal na hlavě.

Zoe:Zoe si znovu frustrovaně povzdechla a zalitovala toho,že zde ještě není jiný drak.Naštěstí však věděla,že pokud by Palëdis odmítla,tak by to bylo ještě horší a otravnější. Zoe si všimla toho, že si Zar a Lai všímají samy sebe a na ní ani nepohlédnou,proto se rozhodla zaplavat si bez šatů,které jí ve vodě byly přítěží.

Palëdis: Jakmile se Zoe zvedla a zamířila dál od Laiho po okraji jezera,tak za ní vyrazila jako poslušnej pejsek a nadšeně skákala, až z toho vzlétla do vzduchu a letěla nad jezerem. Zoe se zastavila dostatečně daleko,aby je tamti dva neviděli a začala si svlékat své šaty a nechala si na sobě jen spodničku,ve které skočila do vody. Aby toho nebylo málo,tak Palëdis nadšeně skočila do vody za ní a pod vodou jí začala za spodničku tahat a stejně tak i za jiné části těla.

Laivindil: Začínalo se stmívat, a proto vstal a rozhlédl se. Když si všiml Zoe ve vodě, pousmál se a mávl na ní. Protože byla možnost, že si ho nevšimla, dotkl se opatrně její mysli, aby se nějak zvláště nelekla. *Zoe? Začíná se stmívat a jestli chceme dojít do tábora v čas, měli bychom už vyrazit,* řekne jí rychle a poté se otočí na Zaradyna. *Tak co, půjdeme?* Zeptá se ho a pousměje se.

Zaradyn: Když Lai vstal, pozvedl hlavu, aby viděl co dělá, a poté jí zas položil na přední tlapky. *Dobře půjdeme,* zamumlal k němu a líně vstal. Protáhl se a roztáhl křídla. *Poletím na před, ano?* Zamumlal ještě k němu a vzlétl. Ovšem nikam neletěl, protože čekal na odpověď své druhé-hnědovlasé-duše.

Laivindil: *Dobře leť na před, ale ať se ti nic nestane,* zamumlá k němu a hledí za nim jak odlétá. Poté se obrátí k Zoe zda už vyšla nebo ne. Ať už udělala jakkoliv, chvíli na ní čekal a nakonec se vydal směrem do tábora.
**Přesun do tábora**

Zoe: Jelikož si Zoe blbnutí ve vodě docela užívala,tak jí trochu zamrzelo,že už se musejí vydat do tábora.Neváhala tedy a vyběhla z vody,kouzlem si usušila spodničku a oblékla si šaty.*Jdeme ?*otázala se ještě Palëdis a vydala se za Laim.

Palëdis: Stejně jako Zoe,tak i ona byla nadšená z toho blbnutí a především z vody,což ovšem znamenalo,že se jí nijak nechtělo. Nechtěla si však nechat utéct šanci hrát si s jinými draky.Zoe vylezla z vody a Palëdis doplavala ke břehu a vylezla také ven. I když ještě unavená nebyla,tak se jí nechtělo letět,proto když Zoe Laiho dohnala,tak šla celou dobu vedle nich.

**Přesun do tábora**

<
Rea: Přivedla Gana až ke břehu jezere, kde si sedla na zem a vybídla Vlka aby udělal totéž; potom se o něj lehce opřela. Slunce už zapadalo za obzor a jeho svit vystřídalo chladivé potemnělé šero. Kolem se ozývaly zvuky přírody. "Stejně bych si přála aby žádné bitvy a války, nebo šílenci kteří zabíjí draky, nebyly," vyslovila naivní dívčí přání a zahleděla se na klidnou vodní hladinu.

Arrgan: (Sedne si vedlde Rey a obejme ji jednou rukou kolem pasu. Usměje se, je šťastný. Při jejím přání se usměje.) "Jo... Bylo by to fajn, ale pak by na tomto světě nebyli Jezdci potřeba a Vlkodlaci by asi zemřeli nudou, jsou to totiž rváči od narození..." (Poté se zahledí na hladinu jezera. Má moc rád vodu, rád by do ní skočil a jen tak plaval, ale nechce tu Reu nechat samotnou. Chápe, že je pro ní voda nepříjemná, stejně tak jako pro něj oheň, spálená srst je špatná, ale i tak ji hluboce miluje.)

Rea: "No.. možná na tom něco bude. Já už si bez Dabarana život přdstavit nedokážu. A víš co? Myslím, že už brzy budeme moct létat spolu. Nebýt jeho zranění, možná bychom létali už teď," poznamenala a potom se zahleděla na oblohu. "Koukej, už vycházejí hvězdy," usmála se a ješt více se ke svému milému přivinula - snad i proto, že jí trochu začínala být zima. Přesto byla její kůže horká a čím více si Rea uvědomovala ganovu přítomnost, tím silněji jí bilo srdce.

Arrgan: (jen pokýve hlavou. Sám si vycházejících hvězd všiml, přeci jen je částečný elf. Nemá jejich ostříží zrak, za to sluch je o něco lepší než jejich. Na chváli se odpoutá od své milované, odepne si od krku plášť, znovu se přitiskne ke Ree a přehodí teplý plášť přes oba dva. Poté se zahledí do těch tajemných světel na obloze a na chvíli zavře oči, aby si vychutnal tento okamžik. Při tom si vzpomene na své rodiče. Nebo spíše... Vzpomene si jen na jediný okamžik ze svého raného dětství. Jak sedá s otcem i matkou na lavičce u jejich nyní zříceného domu a také hledí na takové hvězdy. tato vzpomínka ho naplnila smutkem, jelikož by rád o svých rodičích věděl více než že jeho otec byl vlkodlak s šedýma očima a jeho matka že byla elfka a měla vlasy jako on. Nicméně ho utěšuje přítomnost osoby, jenž nesmírně miluje a také dračice, která mu je druhým já.)

Rea: "Vyprávěj mi o hvězdách," zaprosila Rea, když se znovu uvelebila po tom, co ji Vlk přikryl svým pláštěm. Zahleděla se na vodní hladinu, kde se odrážel hvězdný třpyt a ucítila touhu se jich dotknout. Byly tak vzdálené, a přitom se zdály být tak blízko. "Je to nádhera," zašeptala a přitiskla se ke svému milému blíže. Zcela spontánně její rty vyhledaly ty jeho a věnovaly Ganovi horký polibek. Ifritčina kůže zvyšovala teplotu, až nebylo třeba ani pláště. Rea odmítala jakýkoliv nesouhlas - toužila po jediném - pořádně si tuhle chvíli vychutnat. A tak znovu a znovu útočila rty na toho, kdo jí byl ze všech dvounohých bytostí nejbližší.

Arrgan: (Usměje se. Na Astronomii není sice nejlepší, ale o hvězdách zná spoustu vlkodlačích příběhů. Díky nim si zapamatoval jména souhvězdí. Přikývne, také se mu zdají hvězdy a i jejich odraz na jezerní hladině velmi nádherné, ale ne tolik, jako Rea, ale i Electra. Poté ale již nemyslí na nic a spočine s Reou v polibku. Po chvilince ale již ucítí to známé divočení jeho smyslů, nicméně ucítí i teplotu Reinina těla, která jakoby oddalovala to co se na něj valilo. Proto se také neodtáhne. Protože cítí jen náznak proměny, což ho naplňuje jakýmsi klidem. Proto si tuto chvíli vášnivě vychutnává. Nicméně, vše jednou dojde a i jemu dojde síla. Síla se překonat. Jenže to sám nezachytí a nerozpozná v čas, proto Reu možná lehce hrubě odstrčí, zavrčí jako divoké zvíře a rozeběhne se směrem k lesu. Jeho slabá a zároveň silná stránka ho však dostihne dříve a proto se promění dříve než stihne doběhnout tam, kam měl namířeno. Jelikož to nečeká a není to záměrná proměna, svalí se na chvíli na zem, jelikož růst kostí, srsti a různých dalších věcí bolí. Poté se ale nemotorně zvedne a podívá se na Reu. V jeho očích, které jsou stále stejné se zračí lítost, láska ale i divokost a touha, touha po masu, touha po lásce. Nasaje čenichem vzduch a odfrkne si. Pokud se Rea až tolik nebojí, přiblíží se k ní a skloní se na znamení, že jí neublíží, pokud se bojí, raději zůstane kde je.)

Rea: Ifritka pocítila neskutečnou radost, když se od ní Gan snad poprvé nezačal odtahovat hned po tom, co vůbec začali. O to víc nepolevovala a drtila Vlka rty, až dokud ji Gan neodstrčil a neutekl pryč. Doposud si Rea myslela, že Gan ty svoje úskoky přehání, jenže teď pochopila, že situace je skutečně vážná. Přímo před jejími zraky se Gan proměnil a aby toho nebylo málo, tak zatímco beze slova seděla, přiblížil se. Ree se rozbušilo srdce ještě víc, ne už však láskou, ale překvapením míseným se strachem. Ifritka instinktivně vytasila dýku a napřáhla ji před sebe do obranné pozice, v druhé ruce pak svírala Ganův plášť, který by při velkém množství fantazie mohl připomínat štít.

Arrgan: (Odstoupí pár kroků od Rey, když si všimne dýky. Poté zakňučí, jako malé štěně kterému se ubližuje. Pro něj to je, jako by mu někdo vrazil dýku až někam do srdce. Poté jen ještě zavrčí, sehne se na všechny čtyři a odběhne někam do lesa, z kterého jde slyšet dlouho do noci smutné vití. Sám, v lese usne vyčerpaností u stromu. Ještě než usne, ucítí trhavou bolest v těle, to se mění zase do přijatelné podoby. Kdo by ho viděl, zahlédl by slzy, jenž mu tekly z očí. Poté ale usne.)

Rea: V údivu pootevřela ústa a nechala ruku s dýkou klesnout zpátky k tělu, když spatřila, co tím vším způsobila. Zabolelo ji to u srdce, ovšem nebylo nic, co by mohla dělat. Ještě chvíli seděla bez hnutí a poslouchala vlčí vytí, než se zvedla, vzala plášť a vydala se do Tábora. Nečekala, že se Vlk ještě tuto noc vrátí.

<< Tábor

Adurian šel vedle svého Jezdce, nechtělo se mu utíkat napřed a také se mu nechtělo zaostávat pozadu. Bál se totiž, že by se mu Thial mohl ztratit a to rozhodně Adur nechtěl. Bál se o svého Vyvoleného, že by se mu mohlo něco stát. Ovšem jakmile si všiml jezera, jako by na svého Jezdce zapomněl. Prostě jako by tam vůbec nebyl. Co nejrychleji vystřelil k vodě, jakmile byl dostatečně blízko, vyskočil do vzduchu a následně spadl do vody.
Thial tohle všechno sledoval s pootevřenou pusou, ale podle všeho to bylo úplně normální. Pomalu tedy přistoupil k vodě ve které Vodníček zmizel. "Ale no ták, přeci nebudeme hrát na schovávanou," zahučel nervózně Jezdec. Ale budeme, odvětil Adurian do mysli svého Vyvoleného, ovšem vidět nikde nebyl. Thial, i když nerad, si nakonec vysvlékl košili a kalhoty a skočil do docela studené vody. "Počkej až tě najdu ty jedna potvůrku," zamumlal si pro sebe tiše Thial. Následně se potopil, třeba pod vodou by mohla být ta jeho vodní potvůrka, ale pořád nic.. Jen v mysli slyšel jak se mu jeho dráček směje.