Anladien

"Ne, to ne." *zhluboka se nadechne a znovu se vydrápe drakovi na hřbet, sotva slyšitelně zakničí*

Lowrën:(Vzlétne.Snaží se vicitit Feyu.)
Ness:(Kouká po okolí.)

*chvilku trpělivě čeká a škube oušky, jak se snaží zaslechnout, kdyby se blížilo něco nebezpečného*

"Jestli tu není, možná bychom se měli podívat dál."

Ness:(Dohaduje si myslí s Low kam má teď jít.)
Lowrën:(O kousek klesne a letí směr Klaettis.)

Jenom holky Ness a Marsyas můžu vám pomoct s hledá ní prosím?

Podle mě jo.Jenom se knám niak připoj.

Dobře XDD


Zoe:(takže letí na Yenearovi..)
Yenear:(letí za Ness atd..a přidá na rychlost a je vedle nich..)
Zoe:já vám pomůžu shledáním..(usměju se..)

Zoe:a kam to vlastně teď letíme?..(kouknu se na holka.."Yeneare prosím přibliž se k nim jen trošku děkuju"..usměju se)
Yenear:("jasně"..se trošku přiblíží...a zase se soustředí na let..)

*Marsyas ze země znuděně pozoruje aktivitu draků při jejich pátrání*

Yuki:(prochází se lesem, na sobě má svoje oblíbené šaty bledě modré šaty a jde pomalý krokem a úžívá si čerstvého vzduchu a taky vúní lesních plodů a jehličí poslouchá ptačí zpěv..)

Rea: (Sedí na studené zemi poblíž stromu nedaleko od svého obydlí na kraji Anladienu a svýma fialovýma očima zasněně kouká do tmy. Poslouchá zvuky nočních tvorů a přemýšlí o svojem osudu tady mezi elfy... nějradši by se vydala do světa, ale nechce v Anladienu nechat svou sestru samotnou. Kyby odešly obě, kdo se postará o dům? Je to přeci dům jejich zmizelé opatrovatelky, té, která se o ně starala od dětství a naučila je tolik užitečných věcí. Navíc to bylo dílo ne oné Shandris, ale její matky, takže zanechat ho opuštěný nepřicházelo v úvahu. Pro případ, že by se vrátila. Ale nejspíš byla už dávno mrtvá. Ree se ta myšlenka vůbec nezamlouvala, ale podle událostí posledního roku ji v tom utvrzovala každá nová zpráva. Že se ztratí jedna elfka se pochopit dá, ale kam by se poděl její drak? Ten musel být bezesporu mrtev také. Rea ucítila, jak se jí do koutku oka dere slza. Julës, jak se bílý drak jmenoval, ji přirostl k srdci především.
Jenže Rea se v pocitech smutku nenechala topit dlouho. Už tolikrát zatnula zuby a nehodlá povolit ani tentokrát. Odhodlaně zvedla hlavu, setřela malou lesklou kapičku z tváře a zadívala se před sebe. Na malou chvíli měla pocit, že se před ní v té temnotě něco mihlo. Ale mohla to být iluze stejně tak, jako nějaký ze zdejších nočních tvorů. Rea se postavila a vydala se domů za sestrou. Přečte si nějakou knihu a půjde spát. A co přinese zítřek - to už je jen otázkou osudu.)