Okolí Tábora, blízké i vzdálené

Marsyas kráčela po dlážděné cestě pod větvemi stromů, které byly obsypané květy, a za ní se volným krokem sunul Lë, který cestou koukal po padajících kvítkách a tu a tam Marsyas na záda, kde v pochvě vězely překřížené meče Tewaris a Autmär. Každý z nich měl tak na délku napřažené paže, ne víc, a v zapadajícím slunci se matně blýskaly.
"Ještě kousek a jsme zpátky v Táboře, doma," zívla Marsyas a pousmála se. "Na noc zůstaneme na nocleh u někoho ve vísce."

Mezi shlukem domků dostali oba jako pohoštění večeři a opět přestali jeden na střeše, druhý na zahrádce.

Za úsvitu se nad obzorem téměř současně se sluncem impozantně vyhoupla jiskřící světle tyrkysová silueta draka.

Feya: (Obejmu Cree kolen krku a drbu jí na šupinách.) Ani nedokážu věřit tomu, že jsme to zvládly! Sice bez pomoci Marsy, Ness a samozřejmě Low bychom to asi nedokázaly, ale dopadlo to úspěchem pro nás! A co víc, ty ses naučila chrlit oheň!

Creeya: (Užívá si drbání a slastně vrní jako nějaká kočka.) //A nevadí ti, že můj oheň jaksi není horký?//

Feya: A proč by mi to mělo vadit? Právě naopak mám radost, že jsi něčím neobyčejná, speciální. Ale teď si musíme pospíšit, Tábor už je jenom kousek.

Ness:(Les skončil a ona celej den kráčela po cestě z horkým sluncem za zádama. Jestli brzo nenajde něco k jídlu, už se dál nepohne.)

Ness:(Po hodině cesty zastaví v malé vesničce. Zajde do hospody a u hostinského si koupí oběd. Pak si spokojeně sedne ke stolu a sní ho. Posilněná jídlem ještě chvíli sedí, ale pak vyjde z hospody. Je čas jí dál. U stánku si koupí vodu. Kráčí uličkama vesničky. Ńajednou uslyší slabí výkřik o pomoc. Rozběhne se směrem odkud jde hlas. Zaběhne do tmavé bočné uličky, kde nikdo není. Dojde ke steně uličky. Asi si sní nékdo udělal legraci. Když se chce otočit, někdo ji praští po hlavě a ona se skácí na zem)

Toulání se notně protáhlo. Než se dokopali vrátit se do Tábora, Lëahovi už byly tři měsíce a notně povyrostl.
Drak plachtil nad shluky stromků a užíval si podzimní vítr. Teď byla jeho doba, kouzelný čas, kdy začínal splývat s rudou a zlatou barvou listí. I chmýří na hřbětě lehce zezlátlo, jako poslední obilí z polí.
Marsy tmavla hříva vlasů a povlávala za ní při letu, jako kdyby se kočkodlačice nacházela spíš pod vodou než ve vzduchu.

Zůstali samotáři. Ale vraceli se.

Směr Tábor.

Yuki:(prochází se lesem, dívá se kolem jestli někoho neuvidí.Vítr jí cuchá vlasy a ještě si užívá čerstvý vzduch a občas si utrhne malinu nebo jahodu..)

Shain:(Okolím se ozývá dupot koní i nohou vojákú. Armáda se sice rozdelila na púlku, no stále byla početná.)

Shain:(Sleze z koně.) Poslouchejte. Počkejte mě tady. Vrátím se zítra. Při velkých potížích až o dva dni. Schovejte se někde tady. Né, že vás někdo uvidí. A ty jdeš se mnou. (Ukáže na jednoho vojaka poblíž.)

Voják:(Přikývne.)

Shain:(Rozejde se směrem Tábor.)

Wergorn: *Wasquo, podívej, zřejmě tu bude nějaké pozdvižení. Myslím že by jsme se mohli celkem dobře pobavit, nebo ne?*

Wasquo: *Werge, víššš moc doře, že musssíme possspíchat, náššš missstr je nedočkavý... A pak... Ta moc... My... Jedniný kdo by násss dokázal zassstavit je ten nekňuba...*

Wergorn: *Neboj můj dráčku, zbavíme se hocelkem brzy... He he he!!!!!*

Odkudsi zpoza stromů vyběhla černovlasá dívka stále se otáčejíc, pohled upírajíc do oblak, kde ve výšce letěl černý havran. "Přidej ty lenochu! Nějak nám stárneš!" dobírala si černovláska s úšklebkem havrana, který v odpověď zakrákal a několikrát divoce mávl křídly, čímž zrychlil a brzy se ocitl před dívkou a ne za ní.

"No dobře, dobře," zastavila se Taris, aby popadla dech a několikrát se zhluboka nadechla. Havran přistál na nejbližším stromu a zadíval se na dívku inteligentníma korálkovýma očima a čekal, co dalšího černovlasá vyvede.
"Potřebujeme jídlo," pronesla nahlas dívka zamyšleně s rukama v bok, když konečně mohla znovu normálně dýchat.
"Kde to vlastně jsme?" zeptala se a rozhlédla se po okolí. Do teď nad tím nepřemýšlela, ale najednou jí okolí přišlo až podivně tiché, jen vítr občas zaskučel a rozpohyboval větve stromů...

Feya: (Prochází lesem a potichu si zpívá nějakou elfskou píseň. Pohrává si s korálkovým náramkem, který si nedávno vyrobila na lovu, na zádech se jí pohupuje luk s šípy,meč nechala v táboře. Pozvolna se blíží k místům, kde se pohybuje Taris.)

Creeya: (Létá kdesi nad lesem.)

Ticho náhle proťal jakýsi zpěv. Taris sebou polekaně škubla a více se zaposlouchala do písně. Bez pochyby elfská, pomyslela si a zatvářila se poněkud podivně. A brzy její předchozí myšlenky potvrdila postava s lukem a šípy na zádech, jak si hraje s čímsi v ruce. "Co myslíš, dala by se okrást?" špitne potichu Taris k havranovi s pobaveným úšklebkem na tváři, ten však v odpověď pouze zakrákal a párkrát mávnul křídli, ale nikam neodlétal.

Elfka se brzy nacházela u míst, kde byla i černovláska. Ta když elfku zpozorovala a byla si jistá, že ona musela zpozorovat i ji, o několik kroků couvla dozadu a na rameni jí přistál havran.
Taris nevěděla, co si má o té elfce myslet a proto jen čekala a z povzdálí si ji zvědavě prohlížela. Ne, že by nikdy elfa neviděla, jen to nebylo tak často, aby si na ně zvykla.
Draka si však nevšimla, i když havran několikrát zakrákal, pohled upřený k nebi.

Feya: (Stočí pohled po dívce a havranovi. Přestane zpívat a ruce jí pomalu klesnou dolů.) //Cree, co si o nich myslíš?//

Creeya: (Na proudu teplejšího vzduchu začne plachtit jak dravý pták a upře svůj pohled dolů.) //Ta dívka má něco do sebe...celkem slušná adeptka na draka. Ale jejich úmysly neodhadnu.//

Feya: (Usměje se Creeině odpovědi a jde o kousek blíž.) Kvetha, zdravím tě. Copak hledáš v těchto lesích? Jsem dračí Jezdkyně Feya, mohu ti nějak pomoct? (Podává jí ruku, ale stále stojí kus od ní.)

Taris se stále dívala po elfce a teprve pak si všimla draka, který se právě díval dolů na ně. Černovlasá vytřeštila oči a znovu o krok ustoupila, ale ani si to sama neuvědomila.
Když se elfka představila, jako Feya a dračí jezdkyně, Tar tomu pomalu ani nemohla uvěřit. "D-dračí jezdkyně?" vykoktala ze sebe nakonec dívka a havran na jejím rameni se neklidně zavrtí a potichu zasyčí. Tariny myšlenky na okradení elfky náhle zcela opustily její mysl. Už ze začátku se to stejně zdálo jako bláznovství, vždyť to byla elfka! A podle toho, co se o elfech povídá, by to nebylo zrovna moudré.
"Já n...nevím..." dostane ze sebe jen přiškrceně Taris a přihlouple se zadívá na elfčinu nataženou ruku jejím směrem a v obličeji má podivnou směsici výrazů - strach, svou zahořklost, ale také jistou naději.
Neměla ponětí, co od ní očekává a tak jen zatěkala pohledem mezi rukou a elfkou. K ní se takhle ještě nikdy nikdo nechoval, žádné ruce...

Creeya: (Vstoupí Taris do vědomí a vyšle vlnu uklidňujících pocitů.) //Zdravím tě, havranní-dívko. Jsem Creeya, a Feya je má Jezdkyně.//

Feya: (Uvědomí si, co Cree dělá a znova se usměje. Ruku drží stále nataženou.)

Náhle Taris ucítila vlnu uklidňujících pocitů, aniž by věděla, kde se vzali. A pak hlas. Ano, slyšela hlas, ale nepatřil jí. Nejprve se rozhlédla kolem sebe, vyvedená z míry, ale pak jí vše začalo docházet. "Takže to..." nedokončila Taris a zadívala se k nebi na tyrkysovo bílou, podle hlasu dračici. Na tváři se jí na okamžik objevil maličký úsměv, ale pak jako kdyby se probudila ze snu se znovu podívala elfce do jejích zelených očí. Ruku měla Feya stále nataženou a tak se nakonec Tar s přemáháním elfčiny ruky letmě dotkla, ale pak ji hned zase stáhla zpátky a založila si ruce na prsou. Zaprvé té dračí jezdkyni moc něvěřila a zadruhé jí byla celkem zima.
Havran se zatím přemístil z Tarisina levého ramena na její pravé rameno. Neměl k tomu zvláštní důvod, ale chtěl si také lépe prohlédnout tu osobu, které Taris očividně moc nevěřila, i když neměla vcelku žádný důvod.
"Kde to vlastně jsme?" zeptala se nakonec ještě černovláska a povytáhla obočí. Její tón nebyl zrovna dvakrát příjemný, ale na druhou stranu bylo poznat, že si to dívka zřejmě ani neuvědomuje a patří to k ní, což jí nikdo nemohl mít za zlé.

Feya: (Stáhla ruku zpět a s lehce rezignovaným úsměvem vůči jejímu tónu odpověděla.) Kousek od Tábora Jezdců. (Dala myšlenkou Cree znamení a ta opatrně přistála kousek od nich.)

"Aha," zamumlala Taris a otočila se ke dračici, aniž by si zcela uvědomila, co jí právě Jezdkyně řekla. Pak se prudce otočila k Feye a nevěřícně se jí zeptala: "Počkat... Tábor Jezdců?"
Tar se pravou rukou chytila tváře a zamumlala něco o bozích a o tom, že se jí to všechno stejně jenom zdá. Musela působit přinejmenším komicky.

Černovláska si však také všimla elfčina úsměvu a ani nepřemýšlela nad tím, co ve skutečnosti znamená. Jí vždy stačil jen náznak něčeho a věděla, že není vítána. Ovšem v tomhle případě jí zřejmě unikl pravý význam Feyna rezignovaného úsměvu. "Jestli vám vadím, můžu odejít," pronesla rychle a trochu se zamračila. V očích se jí však na okamžik zaleskl smutek.

Pak však černovláska znovu pohlédla na dračici, která přistála kousek od nich. K ní ani zdaleka necítila takovou nedůvěřivost, jako k jezdkyni. Draci jí nikdy neublížili, tak proč taky?
Ruka jí až svrběla, jak měla chuť se dotknout dračích šupin. Nikdy neměla tu čest se dostat ke drakovi až takhle blízko...

Creeya: (Poslala k Fey myšlenku, že to zvládne, složila křídla a přiblížila se o kousek k dívce. Mezitím k ní v myšlenkách uklidňujícím hlasem promlouvala.) //Nás se nemáš co bát a v tomto lese jsi vždy vítaná. Máš-li dost odvahy, přistup blíž ke mně//

Feya: (Zvola došla k Cree a podrbala ji na zádech.)

Taris znovu v myšlenkách uslyšela hlas dračice, která ji uklidňovala, že se jich nemá bát. Taris byla z tohohle všeho trochu vyvedená z míry. Jen co vytáhne paty z jejího rodného města a lesa, potkává draky a dračí jezdce a ještě navíc jí ani nikdo neuráží a dokonce se na ni ani nedívá z patra!
Černovláska tedy přistoupila blíže ke Cree a havran se snesl z dívčina ramena naopak na rameno elfce; nejspíš tím chtěl Taris naznačit, že se jich nemá bát.
Tar trochu natáhla ruku ke dračici, jak se jí chtěla dotknout, ruka se jí trochu klepala a pro jistotu pohlédla na Fey a pak na dračici, jako by žádala svolení a jestli to vážně myslí vážně.

Feya: (Přikývla na znamení souhlasu a něžně pohladila havrana po peří a potichu mu něco šeptala v elfském jazyce.)

Creeya: (Sklonila hlavu a nastavila Taris čenich. Tiše pobrukovala.)

Tar se po souhlasu jezdkyně odhodlala a jemně se dotkla nastaveného čenichu dračice. Přejela prsty po jejích jemných šupinách na nose a jako by se ocitla někde docela jinde. Byl to pro dívku přímo neuvěřitelný pocit - štěstí.
Ve zlatavých očích se jí zaleskly slzy a v očích, jako kdyby někdo zavil zlato, tak to vypadalo. Ale nebyly to slzy smutku, ale štěstí. Ještě když Creeya začala broukat Taris se tváři objevil úsměv, snad první upřímný za řadu let...

Havran zatím tiše syčel, když ho Feya hladila, nechával si to líbit a dál se jí nastavoval a poslouchal slova v elfském jazyce, kterým rozuměl...
Až když si všiml, že Taris něco vytéká z očí (nevěděl, že jde o slzy a zvláště pak ne ty slzy štěstí). Rozletěl se k Tar a zobákem ji něžně štípl do tváře, tak aby to nebolelo.

Feya: (Mrkne na Creeyu.) //Myslím, že by to měla zkusit.// (Pak se otočí k Taris.) Pojď, něco ti ukážu. (Kývne hlavou a naznačí směr cesty.)

Creeya: (Švihnutím ocasem naznačí souhlas.)

Štípnutí do tváře od havrana Taris dostatečně probralo a tak stáhla ruku z čumáku dračice. Rukávem si otřela zvlhlé oči a na chvilku se i trochu zastyděla nad tím, jak projevila svou slabost, naštěstí Feya ani Creeya to obešli bez povšimnutí a bez poznámek.
Tar pohladila havrana, který jí znovu seděl na rameni a trošku se zamračila, když jí elfka řekla, ať jde za ní, že jí něco ukáže. Normálně by Tar nejspíš jen tvrdohlavě stála na místě, ale téhle dvojici už trochu začínala věřit a doufala, že toho taky nebude litovat. Černovlásčina zvědavost ale zvítězila a dívka se vydala za Fey a Cree, i když ani nevěděla kam to jdou.
"Mimochodem," začala potichu Tar, "Jmenuju se Taris, ale klidně mi říkejte jen Tar, jestli chcete," trošku se ušklíbla a pronesla k jezdecké dvojici. Pak však pozornost přenesl na sebe havran, který nahlas zakrákal, aby si ho všimli a vrhl po Tar všeříkající pohled představ-mě-taky-přeci. Tar se potichu zachechtala nad havranovým počínáním a pak doplnila: "Tohle je," pokrčila rameny," Havran..."