Tábor

Rea: (zasměje se) Myslím, že se pohlédnu po něčem jiném, jak ovci, tu bych nespořádala ani za týden (mrkne na Alma) Nebude se po tobě Joya shánět?

Almer: ("Vážně nechápu jak můžete všichni tak málo jíst!" zasměju se. "Uhm, máš pravdu, bude... no popravdě se snažim oddálit setkání s ní, bojim se jak bude reagovat..." pokrčim rameny a zasměju se "No nic, je na čase čelit důsledkům své 'zrady', poletím jí naproti")

Rea: (usměje se) Tak tedy hodně štěstí, Skulblaka. (a vydá se svou cestou do lesa aby se porozhlédla, jak měla v plánu. A když je z drakova dohledu, ještě se lehce dotkne jeho mysli: "A děkuju", dodá)

Almer: (odrazím se od země a chystám se za Joy, když se mě dotkne Reina myšlenka, "Nemáš za co děkovat...." pousměju se a otevřu mysl Joye, abych jí mohl najít)
Joya: (konečně ucítim Almovy myšlenky, už už se chzstám ho zavalit celou svojí zkaženou náladou, ale na poslední chvíli se zarazím a mlčím ani nenechávám žádnou myšlenku utéct, cítim, že je blízko a za chvíli u mě bude)
Alm: ("Joy? Proč mlčíš? Čekal jsem, že budeš zuřit"...)
Joya: ("Zuřila jsem, ale teď jsem si řekla, že nejdřív zjistim, co tě vedlo k tomu, mě tu nechat a schovávat se přede mnou...")
Alm: (už jsme nad ní, takže přistanu, počkám až zastvaví těsně u mě a podívám se na ní "No dobře..." povzdychnu si a v myšlenkách jí přehraju celý můj dnešní den)

Rea: (prochází lesem a přitom si zkontroluje, jestli má u sebe dýku, projistotu. Ráno vypadalo, že bude hezky, ale teď se na obloze začínají objevovat husté mračna, což se Ree ani trochu nelíbí. Zarazí se, když uvidí čerstvou stopu zajíce. Nelovila však dlouho a na vrhání dýkou má pouze jeden pokus. přesto se vydá po stopách, které vedou do řídkého lesa, zřejmě poblíž nějakého palouku)

Joya: ("Tos vážně udělal?? Nee... co teď podle tebe mám dělat?" citim se zoufale a zároveň rozzuřeně)
Almer: ("Prostě jí vrať ty peníze, takhle to chodí! Pochop, že to je prostě slušnost. Rea je hrozně milá a hodná a kdybych jí to neřekl, tak kvůli by kvůli tomu mohla začít nesnášet Jezdce, nebo by se chtěla pomstít, nebo cokoliv jinýho...")
Joya: (Ale... ale vždyť..." zarazim se, znovu se nadechnu, vyšplhám na Alma a s povzdychem dosednu do sedla. "Takže ono není drzí přijít za někym, od koho sis něco půjčil, bez tý věci, a ještě k tomu mu říct, že sis to půjčil?")
Alm: ("Podle toho, co jsem vyčetl z Reiny mysli, moc ne" vzlítnu "Máme ještě dost věcí, které se musíme naučit...")
Joya: ("Jo... proč je to tak těžký... občas lituju, že jsem už od mala nebyla ve společnosti lidí, ale pak si vzpomenu, že bych pak nezískala Tebe a to je mnohem hoší" usměju se)

Rea: (sleduje stopy a zjišťuje, že zajíc je už nejspíš hodně daleko. Tiše kličkuje mezi stromy a právě když začne ztrácet naději, spatří někde mezi křovím pohyb. Pozvedne dýku do vzduchu, když v tom se zadívá přímo na velký hnědý hřib. "Houby zajíc.." řekne si pro sebe, potom přejde ke hřibu a uřízne jej na spodku nohy. Kupodivu úpně zdravý. Porozhlédne se kolem, a najde ještě jeden, menší. Potom už jen chodí po lese a kouká se do země, jestli nenajde další.)

Joya: (doletíme do tábora, ale Rea tu není, rozhodnu se počkat a mezitím rozbalím těch pár preclíků, co jsem dostala a pustim se do jídla)
Almer: (odletim na lov... konečně se dostanu k těm ovcím, doufám, že tam ještě budou...)

Rea: (Po chvíli pohodné procházky po lese má v každé ruce tolik hub, že je už nedokáže nést.. tak si sundá vak a z něj vytáhne o něco menší vak, zřejmě na potraviny a hřiby do něj vloží. Taky si říká, že by neměla houby nechat dusit tak dlouho a radši je nechá vysušit hned, jak to bude možné, vzhledem k zatahujícím se mračnům. Proto obrátí směr zpátky do tábora a trochu přidá do kroku)

Joya: (Už jsem dojedla a teď sedim u čerstvě rozežhnutýho ohně, který každou chvíli asi uhasí déšť, který se připravuje. Opřu se o strom a v začnu si pohrávat s váčkem Rhin pro Reu. Láká mě představa jít a koupit si za ně něco... původně jsem neměla vůbec v plánu Ree peníze vracet... prostě si je nechat uložené v poličce. Tyhle bych pak vůbec nemusela vydělávat a dávno bych už byla někde pryč, s novou schopností rozlišit otisky té Reiny rasy... Ale Alm by mi to nikdy neodpustil a to nechci riskovat. Proč se sakra musim chovat slušně, akorát nás to brzdí, ať už jdem kamkoliv!)

Rea: (dorazí do tábora a zamíří si to přímo k ohni, kde spatří sedět Joy) Kvetha (pozdraví tak napůl nepřítomně a s lehkým úsměvem si vytáhne houby a začne je zpracovávat, přičemž každou chvíli kontroluje oblohu nad sebou)

Po dlouhých cestách napříč celým kontinentem přistála jednoho dopoledne Marsyas s tváří zrůžovělou a ošlehanou větrem na okraji tábora, kde Lë nemohl svým enormním rozpětím křídel napáchat žádnou škodu. Kočkodlačice poplácala obrovitou ještěrku po plecích, když seskočila mrštně dolů, a objala drakův klínovitý nos.
Brzy oslavíš první narozeniny, víš to?
Vážně? Já jsem hlavně rád, že jsme se dostali ze všech těch průšvihů po cestě.
Marsyas se tlumeně zasmála a vzduchem zavlála její temnorudá hříva, když udělala pár krůčků po čichu dopředu a rozhlížela se po někom známém. Cítila houby, což nebylo nic moc, ale po letu jí vyhládlo a snědla by nejspíš cokoli.

Lëah odlepil drápy od země a vznesl se ladně a lehce na skálu nad jezerem s vodopádem, který dopadal nad táborem a přiváděl tak mezi obydlené stany a dřevěné domky potůček pitné vody. Bez okolků strčil mohutnou hlavu do vodopádu a dychtivě pil, aby zchladil vyprahlé hrdlo.

Joya: (ze zamyšlení mě vytrhne Rea, když pozdraví) Ach... Kvetha Reo! (přestanu si hrát s měšcem a vstanu... chvíli nervozně mlčim a nevim co mám říct) Alm už s tebou mluvil, takže... (nejistě se usměju a přešlápnu na místě) ...tumáš (natáhnu k ní měšec s Rhinama)
Almer: (právě jsem ulovil svůj oběd kdesi na pastvě a přes Joyiny myšlenky sleduju, co se děje v táboře "Omluv se jí!")
Joya: ...a omlouvám se ti.

Rea: (vezme si měšec a pousměje se) No... odpouštím ti, ale hlavně jsem ráda, že mi Almer řekl jak se to má. Pokud nechceš být považována na zlodějku... příště by ses měla zeptat (zdůrazní, aby bylo jasné, že ten incident nebere na lehkou váhu a váží si svých věcí. Potom se vrátí ke krájení hub, ze kterých se line příjemná vůně a zaznamená, že někde poblíž právě přistál drak, avšak nevěnuje tomu pozornost)

Joya: (trošku mě zlobí, že mě někdo poučuje, ale řeknu si, že má asi pravdu... pomalu se k ní došourám...) Nechtěla bys pomoct? (ukážu na houby a doufám, že mi nezačne kručet v žaludku)
Almer: (protočim oči nad její ješitností, ale jsem rád, že aspoň mlčela a neřekla něco ve stylu >nikdo mě nemá co poučovat< jak měla v poslední době zvykem... dojim a letim zpátky k táboru, cítim tam přítomnost draka, kterého ještě neznám)

Rea: (podívá se střídavě na ni a pak na oblohu) No, vlastně bych byla za pomoc ráda... můžu sušení trošku urychlit aspoň tak, aby mi potom ve stanu nehnily, ale první musí být nakrájené. Některé z nich budou už i dobré k jídlu, až je vysuším (šibalsky se na ni usměje)

Joya: (vytáhnu kapesní nůž a pustim se do krájení) Jasně, však to je taky hlavní důvod, proč chci pomáhat (zasměju se... pak se zarazim a opatrně se podívám na Reu, jetsli to nebylo až moc upřímný) ...ale samozřejmě ti chci taky pomoct, je blbý tady jenom sedět a sledovat, jak se tu někdo může rozkrájet aby stihl před deštěm nakrájet houby... xD

Rea: Tak to máš štěstí, že jich je dost (bere to s humorem a taky se od srdce zasměje. Je ráda, když vidí, že práce jde najednou tak rychle. Za chvíli nechá Joy krájet a vezme hrst nakrájených hub a volnou rukou doslova nabere oheň z ohniště a pak využívá jeho podstatu k regulovanému vysoušení... pak to zastaví a jeden plátek ochutná.. lehce to zakřupe) To jsem možná trochu přehnala.. (zasměje se, ale vzápětí si pochvalně pokyvuje hlavou) Ale jsou fakt dobrý.. (usmívá se a natáhne k ní hrst s houbami) Zkus!

Šla přímo za neomylným nosem a nyní zpoza břízky pozorovala dvojici postav u ohniště, odkud se vůně hub linula. Dala by si křepelku nebo jiného hloupého pernatého opeřence, ale zavděk vezme i tímhle. V podobě karakala se přikrčila a tiše se začala plížit blíž. Špičatá ouška se cukala rozechvělým nadšením, krást uměla vždycky parádně. V jediné chvíli skočila jako okrový duch plný chlupů po ruce, která nabízela houby, a s plnou tlamou mírně přismahlých sušených hub odpelášila bez ohlížení šelmovskou rychlostí bleskově mezi stromy.

Lëah už dopil a nyní se už jen ráchal v jezírku pod vodopádem a smýval špínu po cestě. Zbystřil, dost blízko se najednou objevilo dračí vědomí následované záhy i obrysem, protože drak se málokdy docela schoval v krajině.
Kdo je? zatroubil na pozdrav tlumeným rykem a zafrkal, aby dostal vodu z nozder. Jeho různobarevná paleta zelených a hnědých šupin pod hladinou jiskřila skoro stříbřitě, hřívu měl po koupání slehlou a na jednu stranu mu padala do oka.

Rea: (zůstane zírat s otevřenou pusou, když kolem proběhne neznámá šelma a ukradne jí houby. Chvíli se nechápavě dívá na svoji ruku a chvíli na Joy a pak poznamená) Odkdy kočky jedí houby? (chvíli pauza než se nadechne) Nemůže být nějak vycvičená? Dokážeš vycítit její vědomí?

Arrgan: (Vyjde ze stanu. Celou noc nespal a proto to dohnal přes den. Ucítí vůni hub a tak se za tou vůní vydá. Po cestě potká cosi zrzavého, co běželo směrem pryč.) Co to? *Electro? Je tu asi Marsyas, podívej se po Lëm, prosím.*
Electra: *S radostí, ten dráček mi chyběl.* (Vydá se směrem k Lëmu, ví že tam to měl rád.)
Arrgan: (Dojde k Ree a Joy. ) Kvetha, jak se máte? (Uvidím zbytek hub.) Jé, jídlo! Mohu si dát? Mám hlad jako vlk... Vlastně... Heh... Já jsem vlk. (Zasměji se.)

Joya: (zírám směrem kam odběhlo stvoření s houbama) nevim co to bylo, ale vzalo mi to mojí ochutnávku!! (zašklebim se podívám se na Reu) třeba to byl kočkodlak, nebo tka něco, každopádně určitě se ti to povedlo, když ti to kradou i masožravci a ne jenom já (zasměju se a zvednu oči k Arrganovi) Kvetha! Mám se dobře, ale hladově (řeknu popravdě a pokračuju v krájení) ... a to ani nejsem vlk xD

Arrgan: Aha, tak teď mi to dává dokonalý smysl. No, Vlkem býti nemusíš, ale hlad míti mmůžeš. Jak tak koukám, sou to houby a dle čichu lechce přismahlé. No nic, dá si někdo nějaké maso? Když už jdu na Lov?

Rea: Maso s houbami... to by nebylo špatné (zazubí se na Gana a vezme další hrst hub, aby je zase přismahla) Ale pamatuj, že pokud do té doby začne pršet.. tak já nevařím (usměje se, ale ve skutečnosti je nesvá z toho, že každou chvíli začne kapat. Když je hotová s houbami, nabídne Joy i Ganovi a přitom si dává velký pozor, aby jí to nikdo nepřekazil)

Arrgan: Děkuji (Veme si pár hub) Trochu přismahlé, ale dobré. No, já jdu pro maso. Jaké si dáte? Já rád jeleny... Jsou křehčí... No, tak já běžím. (Odběhne. Po cestě se promění do vlkodlačí podoby, aby to měl rychleji za sebou. Doběhne do lesa, kde skoro okamžitě zachytí pach jelena. Vydá se po jeho pachu. Najde ho, jak poklidně pije z malého potůčku. Obezřetně se přirčí, popojde ještě blíže a vyskočí na něj. Jelen rychle začne utíkat, ale on ho dostihne a rychle mu zasadí smrtící úder. Poté se vydá zpátky do tábora.)