Fjiorieet

Veliké město ležící na severu země na hoře Ghieer, která se majestátně tyčí až do nebe. Zdejší lidé jsou tajemní a ovládají jak umění boje, tak magii. Město je vystavěno z bílého kamene a všude vlají prapory. A právě tady na smaotné špičce vrcholu v nádherném hradě přebývá panovník celého Liokkë.


I uprostřed horkého léta se zdejší teploty drží poměrně nízko a kvůli nadmořské výšce zde ještě fouká chladný vítr. Sněhová přikrývka po celý rok zde není vyjímkou. Vede sem několik cest: dlouhé široké obchodní stezky ale i zkratky, které vedou příkrými skalami a pro jejich použití je třeba obrovská fyzická zdatnost.

Firien: (Po několika dnech cesty se konečně dostala k městu. Už v dálce vidí západní bránu. Konečně je tu, zpět ve svém městě. Tohle severské prostředí jí vyhovuje. Pochází přece z rasy žijící trvale v polárních oblastech.... pohlédne do leva, v údolí se pase stádo sobů, kteří okusují lišejníky. Firien jse po cestě dál... všimne si vlajících praporů... *hmm, že by se panovník na chvíli zastavim doma ?, ale co už, stejně mu nemám co říct*....Firien právě prošla údolím a dostala se k úpatí hory Ghieer ...*achjo, proč jsem raděj nešla přes hřeben* ... uvědomu je si když zjistí jak vysoký kopec je teť před ní. Ghieer není jen tak ledajaká hora, je to jedna z nejvyšších hor v celém Liokkë, Firien se vydala po cestičce směrem k bráně, tu jí neúnavný výt stáhl kapuci z hlavy a její stříbrné vlay zavlály... pocítila vzrušení, ve Fjiorieetu nebyla už hodně dlouho.)

Firien: (konečně stojí před branou, když v tom jícestu znepříjemní čtveřice stráží ve zlato-bílých uniformách, kteří jí do cesty nastaví svá dlouhá kokpí)
Strážce: kdo jsi, a co chceš ve mněstě ? (měří si Firien zkoumavým pohledem)
Firien: Dračí jezdec (odsekne) máme mít povolený volný postup po říši ne ?
Strážce: Tak jezdec... to by mohl říct každý, mimo to tu ve Fjiorieetu se už hodně dlouho žádný jezdec neukázal... a kde máš draka (podívá se na Firien až příliš nedůvěřive)
Firien: (Ukáže levou ruku se stříbrnou značkou) Kde mám draka je moje věc, proč vlastně všechna ta nejistota ?
Strážce: No v poslední době ve Fjiorieetu není úplně bezpečno mimo to, se tu v horách usadila společnost podivných mnichů nebo mágů... no nevím jak je nazvat. Mají svý kouzla šíří smrtonosné nákazy a mor. Asi před dvěma měsíci vymřela jedna malá vesnice - asi půl dne cesty na východ - na záhadnou nákazu, a mi si nemůžeme dovolit aby se něco podobného stalo Fjiorieetu, omlouvám se za potíže...
Firien: Hmmm, šiřitelé nákazy ? To se mi nechce líbit.. Nevíte o nich něco víc ? (zvědavost jí nedá...)
Strážce: Já jsem pouhý nedůleřitý voják, skuste se zeptat na velitelství. Jakožto jezdec se možná něco dozvíte, ale musím říct že veškeré informace jsou tak trochu tajemství (povzdech)
Firien: Jsou-li vůbec nějaké.... no děkuju za čerstvé zprávy, přejí příjemný den (Projde branou a vydá se ulicí do centra)

Firien: (jde ulicí, je před polednem a je zde velmi živo, ale né tak veselo jako obvykle. v ulicích jsou stráže, ti se snaží mít klidné výrazy ve tvářích, ale je na nich vidět strach,, nejistota a nevědomost a stejný výraz má i většina obyvatel... *hmm... než zajdu na velitelství asi by neuškodil menší odpočinek...* Firien vyrazí ke svému oblíbenému hostinci "U otráveného šípu" Když vejde dovnitř najednou jakoby všechen strach zmizel. Panuje zde veselá nálada. Kdesi v koutě brnká podivný muž v šedém plášti an neznámý strunný nástroj a vedle něj sedí ženě - zdřejmě z elfskými předky v rodine - která hraje na flétnu. Firien kolem nich projde, hodí muži zlatku a sedne si k volnému stolu v koutě u okna přičemž si meč odloží na stůl a tašku vedle seb na lavici. Když k ní příjde hostinský tak si objedná rybu a k tomu džbán Ave-Durnského vína.)

Firien: (Dívá se po hostinci. U otráveného šípu se vždy scházeli zajímaví lidé nejrůznějších národností a ras. Obyčejní lidé sem moc nechodili, ať uť už ze strachu nebo nepříznivé poloze v jedné potemělé uličce. U vedlejšího stolu seděli dva elfové jeden blonďák, druhý měl vlasy temně modré. Každý byl nejspíš z úplně jiného konce země. Oba dva už v sobě očividně měli dost vína. Ten tmavovlasý mával ve vzduchu šípem a vyprávěl nějakou pravděpodobně smyšlenou hystorku...)
Tmavovlasý elf: "A Sirganeni mají zelené jazyky ! sám jsem zabil už asi čtyři. Vždycky když jim propíchneš nějaký z těch jejich puchýřů tak z nich stříká páchnoucí modrá tekutina... no to víš je to humus sám od sebe" (Napije se ze džbánu piva)
Firien: ( dívá se z okna, ale elfa poslouchá... Sirganeni ? pokud vím tak nic takového neexistuje. A jestli ano tak JÁ to zjistím i když podle jeho popisu si myslím že měl tu čest z poněkud jinou potvorou....)

Firien po několika týdnech strávených ve Fjiorieetu vyřídila jisté politické náležitosti, dokonce měla i tu čest prohodit pár slov z lidským vládcem. Naneštěstí se nic zajímavého nedozvěděla. - Šiřitelé nákazy jsou pouhou fámou a jediné nebezpečí co tu hrozí jsou pouze živelné pohromy a pocestné bandy lupičů, které tu ale byly odnepaměti.

Firien: (Tohoto krásného dne měla nutnou potřebu se jít někam projít.. Již časně ráno prošla severní branou ven z města tudy hurá do kopců a hor. Tentokrát s sebou měla i svůj dlouhý meč, což bylo značně nezvyklé. Firien s sebou jen málokdy nosila nějakou zbroj či zbraně a když už tak většinou šlo jen o něco málo co sloužilo k obraně proti pocestným lupičům, kteří si neuvědomují že ten kdo právě stojí proti nim je jezdec. Její dlouhý meč byl pomalu delší než ona sama - což byla výhoda když byla nucena jej použít z dračího hřbetu. Byl vyrobený z velmi tvrdého materiálu a byl tak ostrý že pouhý jemný dotek byl rysk. A i přes to všechno byl velmi lehký. Firien tuto krásnou zbraň nosila jen zřídka. Při bojích kdy potřebovala kvalitnější zbraň sáhla po svém meči, který dostala když se stala jezdcem. Ten byl o něco kratší a jmenoval se větrolam.
Proč však svůj dlouhý meč měla u sebe v tuto chvíli sama moc dobře nevědela. možná to bylo tím že už velmi dlouho neviděla svého Romëa - on jí byl předurčen aby ji chránil a ona chránila jeho, on byl její nejlepší přítel a zároveň její osudová láska. on, byl celý její život. .... došla k tyrkysovému jezírku skrytému někde mezi horami a posadila se na kámen aby si na chvíli odpočinula)

Firien konečně rozhodla že už strvila na severu dost času a není důvod proč déle zůstávat, navíc jí opravdu hodně chyběl Romëo - její drak - a tak se rozhodla jít navštívit tábor - hned dalšího dne opustila město ned za svítání - rozloučila se z panovníkem i jeho lidmi, na cestu pak od něj dostala statného bělouše aby jí cesta rychleji ubhala. Pro Firien to byla zajímavá změna - byla zvyklá na dračí hřbet a kdž nebyl kdyspozici, šlapala po svých - chůzi či běh měla ráda, vždycky si u ní protřídila myšlenk a diferencovala ty, které vykazovaly určité anomálie. Na koni neseděa už velmi dlouho a tak se strachovala zda cestu až do tábora zvádne, každopádně k poledni už měla jezdeckou techniku téměř osvojenou a cestadobře ubýhala. Na cestě moc nezastavovala, její rasa měla fyzické předpoklady k tomu urazit velké vzdálenosti z minimem odpočinku, Většinou tedy spala bdělým spánkem přímo v sedle koně. Její cesta tedy byla až na pár krátkých přestávek bez odpočinku. Po třech dnech cesty se konečně vymotala z obrovských hor a namířila si to trochu na jihovýchod - tuto cestu znala už téměř nazpaměť a stejně tak i vesničky na ní ležící a jejich obyvatele. Občas někde zastavila aby se najedla a nechala vydychnout unavenému koni a tak cesta začala ubýhat o něco pomaleji, každopádně věděla že každým dnem s dostane do tábora

*přesun do tábora*

*přesun do Fjiorieet*

Sněží a to tak hustě až to není hezké. V tuto dobu se zde běžná denní teplota pohybje kolem míns dvaceti, ale v noci, to si klidně klesne i na mínus padesát. Kdo nemusí, nevystrčí paty z domu. Po ulici jen běhá pár adeptů na rytíře, kteří k tomu byli donuceni svými mistry.

Firien: (sedí zabalená do teplého pláště v[relativním] teple věže královského paláce a kouká prosklenou zdí na temná mračna nad vrcholkem sousední hory. Obloha se trošku rozjasnila a na pár mint je vidět i na nejbližší hory v okolí. Je to krásné místo. knihovna ve věži, ze které jde vitěd celá východní část Fjiorieetu. Na hradbách se zrovna střídají stráže... místní lidé jsou opravd velmi silní když dokážo prosperovat v tomto počasí ... prohrábne si světlé vlasy ... najednou protější hora zmizí pod mraky. Firien na Dokkaarhiemu jak hoře místní říkají nikdy nebyla... je o něco málo vyšší než Ghier a jeho stěny jsou velmi strmé. Již spousta dobrodruhů této hoře darovala svůj život... někdy až bude lepší počasí se tam musíme z Romëem podívat, už mi celkem chybí, snad brzo přiletí, a nebo já odejdu a odejdu do tábora, kde snad bude trochu normálnější počasí ! ...)

Sitiris: (cestou do fjiorieetu je pořádná zima a ikdyž mráz zalézá všude kam může nic to nemění na té touze co Sit pohání) *Kart....jak se ti letí?* (zeptá se své ohnivé dračice která letí jako vítr)

Kartis: *zimu nerada ale není problém se zahrát * (Zažehne svou ohnivou náprsenku.hned je oboum tepleji a letí dál)*už jsme skoro tam *

Sitiris: (je pořádná zima ale Fjiorieet přes to husté sněžení ne a ne vidět.Najednou se před nimi vynoří věže hradu. Kart se stihne jen tak tak vyhnout) *opatrně Kart.Snes se na nádvoří zkusím nás někde obě ubytovat...ikdyž vůbec nevím kde* (Sit fjiorieet moc nezná a tak blumá chvilku po ulicích a snaží se najíst někoho kdo by jí poradil.je promrzlá až na kost)

Sitiris: (Sit konečně nalezla ubytování pro ní i Kart.v Jednom hostinci kousek od náměstí.Ve stodole bylo teplé místečko i pro Kartis.Když si trochu odpočaly vydala se Sit do ulic. Umanula si že musí Laonis najíst stůj co stůj.Když došla na náměstí začala se lidí vyptávat jestli o ní neslyšeli. Dozvěděla se že dívka podobná Sitinýmu popisu začala pracovat na hradě a tak se Sit vydala k Hradu. V doprovodu Kart se tam tedy vydala.Zabouchala na bránu a čekala co se bude dít)

Firien: (zdálo se jí, že snad viděla na obloze draka? že by sem konečně někdo zavítal ? Napije se horkého čaje. položí brk se kterým ač měla psát se doposud akorát hrabala ve vlasech a rozhlíží se z okna. proojde kolem dokola místnosti a vykoukne na nádvoří. někdo klepe na bránu.) Kampak se poděli všichni stráže ? (prohodí jen tak do větru a přeruší tím dlouhé ticho v místnosti. malá elfská šlechtična, co se v téhle knihovničce učí psát se nenápadně poohlédne po Fir, náš král je velmi laskavý a tak je ušetřil kruté zimi. teť když navíc nehrozí žádné nebezpečí. zajímalo by mně jestli je za těmi dvěžmi aspoň jeden aby ta nebohá osoba tam tak nemrzla. dál jen nečinně sleduje co se bude dít.)

Sitiris: (Stojhí před bránou a bouchá.čeká jestli jí někdo otevře)

Kart: *mám to skusit já* (skloní hlavu a trochu povýšeně drcne do Sit)

Sitiris: *to je dobrý kart..nechceme jim to tu rozbít ale zeptat se na Laonis* (Ušklíbne se na Kart a trochu jí ta její prudkost dráždí ale nechá to být. V hloubi duše doufá že tam Lanonis je a chce vědět jestli je v pořádku)*jak myslíš že Laonis vyrostla...bude už velká je skoro dospělá* (prohodí Kart myšlenku a dál čeká na to než se dveře otevřou.Prohlíží si mezitím okolí hradu.ikdyž je sněhu kupy.Vypadá to kolem hradu velice upraveně.Nemusela by být jen taková zima.Líce už jí mráz dočista zbarvil do růžova)"Halooo je tam někdo???.Jsem Sitiris Dračí jezdkyně.Chci se jen na něco zeptat" (zavolá Sit přes vrata..doufá že ji někdo uslyší ikdyž přes ty dveře dost pochybuje)

Firien: (slyší volání... Sit ? dračí jezdkyně ? to jméno je mi povědomé... ... seběhne dolů, zabalí se do tlustého chlupatého pláště a jde tuto osobu prohlédnou zblízka. Zamíří si to k bočnímu vchodu. usměje se na dva silné vojáky hradní stráže z nablískanými přilbami a dlouhýmu ostrými kopí. Proklouzne ven... V labirintu hradu se vyzná a tak ví, že stačí oběhnout jednu věž a dvě budovy hradního komplexu aby se dostala na nádvoří. když tam dojde, spatří draka a jezdce a na obličeji se jí objeví široký úsměv. Rozpozná jezdce...) Sit ? jsi to ty ? (nadšené jde k jezdci a dračici přes rozehlé nádvoří) A tahle dračí dáma musí být Kartis ? není- liž pravda ? (udělá jednoduchou poklonu k dračici) Co proboha děláte teď v těchto končinách a navíc jen takhle venku na mrazu ? (udělá nějaký výraz jako, že příchozí udělali strašnou hloupost, ale pořád je ráda že zas vidí nějakého jezdce a draka. s těch amých Lordů tu na hradě jí už začínalo hrabat)

Sitiris: (dochází jí trpělivost když v tom uvidí přicházet osobu která se blíží směrem k nim) " Fir? Kvetha!" (s nadšením vyhrkne a jde jí naproti) "Romëo říkal že jsi tady ve městě ale tady jsem tě nečekala" (s radostí ji obejme.Je strašně ráda že jí vidí a zrovna tady určitě bude vědět něco o Lao)

Kartis: (skloní hlavu na pozdrav Firien) *zdravím tě dračí jezdkyně.jsem též ráda že tě vidím* (dále se do jejich rozhovoru moc nezapojuje)

Sitiris: "hledám svou dceru laonis.Nevím jestli si ji pamatuješ nebo jestli jsi ji viděla.ve městě mi řekly že dívka jejímu popisu je prý na hradě" (chrlí na chudáka Fir informace) "vrátily jsme se do tábora,dům byl zdemolovaný a nikdo nikde.Potkala jsem jen Shandrisinu chráněnku Reu.Taky z ní vyrostla mladá dáma,ale to je vedlejší. Jen jsem se dozvěděla, že můj dům zdemolovaly urgalové a unesly nebo chtěly unést Laonis prý utekla.Hledám jí není tu?kolem 20 let hnědé vlasy modro-hnědé oči.Trochu prudká povaha" (starostlivě a s horlivostí čeká na Firieninu odpověď. Při tom jí po tváři stéká slza)

Firien: (pořád má na tváři široký úsměv) No, když si jezdec a dáváš to patřičně najevo jsi tu vítáná stejně jako nejvyšší šlechta....( pokrčí rameny)
Vou dceru neznám a nevím zda je tu někdo z takovým jménem, ale nebudem stát tady na zimě... pojďme do hradu, tam ti můžu říct víc ( rozpačitě ukáže na širokou cestu vedoucí na jiný dvůr a naznačí Sit i Kart, že by jí měli následovat) Mladých dívek je tu na hradě spoustu, pracují tu a nebo studují magii u zdejších mistrů támhle v té věži (ukáže na širokou věž, která je sice z hradem propojena, ale stojí jakoby bokem, je úplně jiná než ostatní věže, má mírně namodralou barvu a je obrostlá zvláštní rostlinou připomínající révu, která kupodivu prosperuje i v zimě) Můžeš si proběhnout hrad a poptat se, všichni budou určitě velmi ochotní, jezdci tu jsou vítáni. (přemýšlí jak by Sit mohla pomoct)

Sitiris: (s nervozitou v těle následuje Fir na jiné nádvoří. Když ji Fir oznámí že neví jestli se tu Lao nalézá ale že je možné že je v té prapodivné věži. Okamžitě je jako na trní) "Myslíš že by tu mohla být?" (vyhrkne. Skoro ani Firien nenechá domluvit) " Fir nebude ti vadit když se tam hned pujdu podívat?" ( S rozpakem a prosebnýma očima se na přítelkyni podívá. Nechce ji urazit neslušným chováním. Vytáhout z ní informace a pak jí jen tak nechat stát uprostřed dvora ) "doběhnu se tam jen podívat,velice ti děkuji. Jen jak se tam poptám hned se za tebou zastavím" (nečeká ani na odpověď a běží k věži.Zabuší na velké dřevěné dveře.Tupé údery se ozývají dutým prostorem. Najednou se dveře sami otevřou.Nikdo za nimi nestojí. Sit opatrně vejde dovnitř a v tom se dveře sami zabouchnou.Srdce jí poskočí leknutím)fuj to jsem se lekla (Když tu k ní přichází starý muž. Má dlouhé roucho a šedivý fous zhruba do půl pasu. jeho vlasy jsou zhruba stejně dlouhé též šedivé.Oči má z půlky schované pod hustým obočím.Po celém obličeji vrásky..vypadá to jako kdyby měl po obličeji mapky.na Ruce má prsten s velikým kamenem.)

Muž: "Buď pozdravema dračí jezdkyně.Copak tě sem přivádí?" (změří si Sitiris od hlavy až k patě pohledem)

Sitiris:Bud zdráv starče. Jmenuji se Sitiris a hledám tu svou dceru" (V hlavě jí proběhla myšlenka jak k sakru ví že jsem dračí jezdkyně pak jí ale dojde že si asi všiml argetlamu na ruce a nechá to být) " a vy jste kdo?" ( Se zájmem čeká co jí ten stařec odpoví)

Muž: " Jsem zdejší mistr magie.Tvá dcera tu ale má milá není" (Při vysovení že tam Lao není se mu prapodivně skrabatí obočí) " čekej ji tam kde by jsi ji nečekala, hledej tam kde by jsi nikdy nehledala" ( tvář se mu rozjasní) "stromy zarostlý háj, ten onen strom draky chraň....tam najdeš svou dceru " (usměje se na ní a natáhne k ní ruku)

Sitiris: ( na tváři se jí vykouzlí úsměv smíchán z radosti i starosti) " mockrát ti děkuji mistře" (poklekne a jemně políbí mistrovi ruku, jako díky za jeho radu a jako projev úcty.Potom opět povstane) " Mistře. Co je za místo ...ten stromy pokrytý háj...v Liokkë je spousta lesů..spousta hájů....mohla bych hledat do nekonečna" (v hlavě jí probíhají místa která by to mohla být..ale je jich tolik že Sit velice nervuje)

Mistr : "Jeď na východ má milá (usměje se na Sit svým ovrásčeným stařeckým úsměvem) "šťastnou cestu" (po té se otočí a vydá se opět velkým schodištěm zpět nahoru do věže)

Sitiris: "mockrát vám děkuji" (otočí se a něž vezme za kliku dveře se sami otevřou.Sit se jen usměje..otočí se a hodí okem po mistrovy.Po té beze slova vyjde ze dveří které se za ní opět zavřou) Milý to stařec (Když si Sit probere v hlavě vše co jí můžu řekl..dojde jí že se musí vydat do Anladienu.) *Kartis?? kde se nacházíš?* (Zeptá se své Ohnivé dračice kterou jak pevně doufala Fir někam schovala před mrazem)

Firien: (zavede dračici do obrovského sálu jedné části hradního komplexu. místnost je obrovská. Byla vystavěna v dobách největšíslávy jezdců, aby zde mohli přebývat i ti největší draci a měli současně dost prostoru, když sem zrovna nějaký jezdec zavítal. Stropzde drželi magickké sloupy z bílého kamene, z drobnými ocelívykládanýmifreskami. v rohumístnosti byl velký hodovní stůl a po stranách bylopár krbů, ve kterých plál oheň., nejúchvatnější však byly obrovskáokna z vytrážemi znázorňujícími draky.) Doufám, že tu Sit svou dceru najde, ikdyž mito přijde nepravděpodobné, může být stejně tak tady jako v nějakém Hampejzu venku. (řekně trochu smutně a snaží se řeč odvést jinam) nechceš něco najídlo, na pití ? (zeptá se mimo řeč)prý ste byli v táboře. Jak to tam vypadá ? je tam taky takhle (ukáže na nechutnou vánici venku)

Kartis: ( je ohromena tou krásou co se kolem ní vyskytla. Cítí tu pozůstatek draků a teplo. Pak uslyší slovo jídlo a pití. Zalíbeně se zasekne a představuje si to. Pak skloní hlavu k Fir) "to by jsi byla velice hodná" ( zalíbeně zakývá hlavou a oblízne se) "mám hlad jako vlk "( Pak se opět narovná a prochází se po sále. Nese se jako královna. To je totiž něco pro Kart.Obrovská přepichová místnost. Zastaví se a se zalíbením si prohlíží vytráže. Jsou v nich různé druhy a barvy draků. Vypadá to jakoby někdo vyrobil encyklopedii do skla. Pak Fir odpoví)" byly jsme v táboře. NIkdo ze starých jezdů tam nezůstal. Všichni jsou pryč. Je tam pár nových jezdců a nejezdců. Všichni se vypařili ( smutně se zadívá do země a ukápne jí dračí slza) * I můj Mithrid* řekne si v hlavě (pak se opět dívá na dračí vytríny ) " Byly jsme se Sitiris dlouho pryč. Všechno se tu hrozně změnilo. Je to až neuvěřitelné ale zpět k tvé otázce. V táboře když jsme odlétaly nebyl ještě ani sníh. Nevím jak to tam teď vypadá. A co ty? Jak dlouho jsi nebyla v táboře? a co Romeö? nechybí ti? ( opatrně se uvelebí na zemi. Hlavu má stále napřímenou. složí křídla a pravou tlapu si dá pod sebe)

(Jakážto nestoudnost, když nehledě na jakékoliv formality od sebe prostě jen odstrkovala stráže a ty za ní s respektem kráčely. Arachmyd není žádný nováček, od chvíle, kdy se stala dračím jezdcem byla stejně uznávaná jako jiní velcí lidé, kteří se narodili ,vyrostli a žili ve Fjiorieetu. A tah¨le razantní dívka se nenechala nikým utisknout. Vždyť byla starší, než polovina vojáků zde. Mohli by jí říkat mami. Ale jakožto elfka a dračí jezdec k tomu stále vypadala, jako by zrovna oslavila dvacáté, ne-li snad trpve evatenácté narozeniny. Rudé vlasy za ní vlály, člověk by si nepamatoval, kdy si je vlastně někdy svázala do účesu, bylo asi jen málo chvil, kdy by to dělala, ale ano, našly se i takové příležitosti. Rty měla stáhnuté v tenké linii, mračila se a z očí jí sršel hněv, i proto se jí nepokusil žádný voják zastavit, již od chvíle, kdy na velkém zlatém drakovy, Ärneusovy přistála před branami města,prošla až sem a teď kráčela za Firien.) "Jsem ráda, že tě zde vidím drahá přítelkyně, ráda bych se sem vrátila za lepších chvil, ale okolnosti jinak nedávají, než tě informovat o problémech, které se zde usídlily. jsi první, ale rzohdně ne poslední jezdec, kterému to, řeknu." (Na chvíli se odmlčela a nadehcla se, pak řekla tajemně...) "On je tady."

Sitiris: (vyběhla z věže na nádvoří a namířila si to do prvních dveří které uviděla. Byl za nimi obrovský sál. Vstoupila tam zrovna nějaká jezdkyně se zlato-žlutým drakem.Měla nějako naspěch a tak se jí sit pověsila za zadek. Když vstoupily do sálu uviděla Kartis) *Tady jsi.Hledám tě po všech čertech" (jakoby rozlobeně spustila na kart ale rozlobená nebyla..měla spíše na spěch. Byla jako posedlá najít Laonis) " musíme letět mám pocit že Laonis je v Anlandienu u tety Deriver" (všimla si Sit a konnečně poznala tu jezdkyni) " Kvetha Arachmyd! (vyhrkla.a pak se otočila na draka a poklonila se mu) " kvetha i tobě Ärneusi" (usmála se)! Děkuju ti Firien. Moc mi tvá pomoc pomohla. Ale ted už musím dál...do teplejších míst" (mrkla na ní po očku) " přilet se někdy podívat do tábora. Myslím si že Romëovi dost scházíš (pak se otočila na Kartis) *vyrážíme???*

Arachmyd: "Kvetha Sit." (odpověděla, dosti formálním hlaem, když byla z něčeho rozhozená, tenhle tón používala vždy) "je mi líto, že se nevidíme zrovna v nejvhodnější chvíli, co bych dala za příjemně strávený společný čas." (lehce se uklonila, opravdu to byla ta nevyrovnaná a horlivá holka, co před takovým dlouhým časem dostala svého draka? Doopravdy prošla velkým kusem vývoje a nejedná již na vlastní pěst.)
Ärneus: *Kvetha Sitiris* (pozdravil drak jezdkyni v mysli)

btw: Arach?? tou horlivou holkou si myslela sebe nebo mě? jsem z toho krapet zmatena

Sitiris: ! taky mě to mrzí Arach ale evidentně na t tedka nemáme ani jedna pomyšlení. Určitě se ještě potkáme a ted mě prosím omluvte musíme letět" (pak se opět otočila na Kartis)

Kartis: (znuděně kývla) * zrovna mi fir obědnala oběd* (naštvaně se vydala směrem ven) * to už se kvuli Lao nemůžu najíst??? víš dobře že vždycky byla ďáběl a ze všeho vyvázla s čistým štítem a hladkou kůží* ( trochu na Sitiris udeřila ikdyž chápala a cítila její bolest)

Sitiris: (trochu se zasekla nad Kartisiným projevem) * chceš říct že to přeháním???* ( Sykla na Kartis a hodila na ní vražedný pohled) * Ty to asi nechápeš vid? představ si že by jsi byla v mé kůži a na Laonisininým místě by byl Isidar* ( vrazila Kartis tak trochu nůž do zad.Pak se otočila zády a dala ruce do kapes. Bolelo jí že to Kartis zjevně nechápe)

Kartis: (začala litovat toho co řekla) *Promiň Sit...já to tak nemyslela* (omluvila se jí a drcla do ní čumákem div nespadla) * Vyskoč letíme do Anladienu* ( sklonila se a Sit se vyškrábala do sedla. Kartis zvlétla a jako když uhodí..byla z Fjiorieetu pryč)


**přesun do Anladienu**

Firien:(pokrčí rameny a zamává odcházejícím, mezi tím se tváří jakoby si přicházející Arach vůbec nevšimla, ve skutečnosti však slyšela a pečlivě promýslí každé její slovo, po chvíli se na ní podívá) Zdravím jezdkyně, jsem ráda že tě vidím. (nenápadně se usměje, další jezdec...) Ale co to znepokojení ? Co se tak hrozného stalo ? kdo je tady ? ( zeptá se s naprosto klidnou tváří,stále má ten záhadný, ale přátelský nenápadný úsměv bez sebemenší známky emoce,periferně si přitom prohlíží Arach. Velmi dlouho jí neviděla, ale moc se nezměnila,pořád na venek působí tak nějak mladě, energicky a nerozvážně, avšak Fir dobře ví, že zdání klame. V tom jí ruka sjede k pásku. má k němu připevněný zlatem zdobený černý roh, její vnitřní úvahu přeruší jedna myšlenka...Před týdnem si v komoře schovala láhev medoviny)

Arach: "Kdo přišel?" (zeptala se, ale nebrala to jako otázku. Místo odpovšdi jí poslala do mysli obrázek. Byl na něm divoký drak, ležel ve sněhu v horách. Blány na křídlech měl potrhané, rudé sákance zbarvily sníh, a také ho do jisté míry nechaly roztát. Modré šupiny byly bez lesku. Jeho hlava byla zmrzačena snad nejvíce. Spodní čelist byla odervána a ležela pár metrů od zbytku těla, jazyk měl vyříznutý. Do tohoto výjevu pak promluvila, jak v mysli, tak nahlas) "Helwyr Draig"

Firien:(obrázek mrtvého draka jí vyděsí, nedá na sobě však nic zdát, jen se trochu zamračí a myšlenku na medovinu přemístí do podvědomí) Co je to za chlapa ? (pečlivě promýšlí každý detail co viděla) ten drak... on ho zabil ?(má s ním ten chlap něco společného? co se tomu drakovi mohlo přihodit ? musí v tom mít prsty nějaká vyšší síla, co dokáže takhle zmasakrovat draka?) Kde se to stalo a odkud to víš? (má v hlavě spoustu otázek, ale ty si nechává pro sebe, zadívá se na působivou střešní konstrukci, přemýšlí)