Jméno: Ijinä
Přezdívka: Ona (své jméno napoprvé neprozrazuje, pravděpodobně vám řekne, že žádné nemá - a protože dvounozí mají potřebu vše pojmenovávat, používají toto zájmeno)
Rasa: Napůl arktický národ, napůl prachobyčejný člověk
Pohlaví: Žena
Věk: Okolo patnácti zim
Povolání: Zlodějka a lehká děva, příležitostně holka pro všechno
Rodina:
A právě tady je zakopaný pes. Jejím Inkubátorem byla lidská žena, nevážíc si života svého ani dcery. I když, těžko říci, jestli by se Ijinë vedlo lépe pod ochrannými křídly prodejné ženštiny. A pan Stvořitel? Příslušník arktického národa, jeden z těch méně usedlých, jehož dobrodružná povaha dohnala až k lidem. A nemravnostem. Odjel do své domoviny, aniž by tušil, že stvořil život.
Není tedy divu, že Ijinä nemá pro rodiče jiného označení než Inkubátor a Stvořitel, jinak jim zkrátka říkat nedokáže.
Skutečnou matkou je pro ni noc, se svým vřelým objetím, otcem ráno, které dokáže, že stále ještě dlíte na tomto světě a není lepšího staršího bratra než tupého nože, který vás chrání před nebezpečím.
Na ulici navíc nejste nikdy sami - těžko říci, zda se dají ostatní mladí zlodějíčkové, kteří se s vámi perou o kousky chleba označit za rodinu, či jen přátele, ovšem stále tam jsou.
Vzhled:
Ijinä rozhodně nevypadá jako obyčejný člověk, ačkoli ani ne zcela jako polárník. Má bledou pleť, která by se dala přirovnat k téměř smetanově bílé - i když pod nánosy špíny ulice to není zase tak snadno rozpoznatelné. Víceméně oválnému obličeji vévodí jasné, světle levandulové oči lemované světlými řasami. Dlouhý, skoro rovný nos naznačuje, že přese všechny rvačky ještě nebyl nikdy zlomen a světlé rty jsou sice maličko nesouměrné, ale zato plné jako dvě maliny v ledovém objetí. Ovšem to, co přitahuje pohledy a zákazníky jsou vlasy. Ty jsou lehce vlnité, dosahující až po pás a Ijinä si do nich vplétá spoustu nalezených věcí - peříčka, sem tam nějaký korálek, získaný krádeží. Nesou barvu výrazné, tmavé námořnické modré, což Ijinü docela jasně usvědčuje k ne zcela lidskému původu.
Ijinä je i na svůj věk výškově podprůměrná, zpravidla o hlavu dvě nižší, než její vrstevníci, což sice dává nevídané možnosti v zlodějnách a schovávané, ale zase taková výhra to není. Jestli někdy měla předpoklady pro silnější postavu, život na ulici to z ní úspěšně vymlátil, ačkoli nikdy nebude působit jako křehká víla. Ramena má o něco širší, ovšem útlý pas to dokonale zastiňuje.
Povaha:
Těžko o Ijinë tvrdit, že je milé děvče - osobně nikdy neměla problémy někomu ubalit ránu, pokud si o ni říkal a většinu času střídá pár obličejů: Znuděný, naštvaný a posměvačný.
Poměrně lehko se rozohní, a i když to poměrně rychle odezní, dokáže za tu chvilku nadělat hotovou paseku. Snadno a ráda se uráží, a doslova zbožňuje, snaží-li si jí někdo naklonit.
Nikdy to nebyla velká myslitelka, hloupá sice také není, ale někdy se na ní musí pomalu. Obzvláště některé vtipy v slovním podání potřebuje vysvětlit - ačkoli o to nikdy sama nepožádá, neb jí to přijde nedůstojné. Má pěkně ostrý jazýček a ráda se dohaduje, i když zpravidla ani neví o co se jedná, a někdy nerozumí, co to vůbec povídá. Spory ovšem pořád nejraději řeší svaly než debatováním.
Se svou prací nikdy neměla problém, alespoň co se týče mravní strany mince. Na druhou stranu tohle děvče nikdy nemá dost a nejraději by si žila jako královna - prostředky ovšem tak trochu chybí.
Nedělá si hlavu z nějakou ctí, podlosti jí absolutně nedělají problémy a raději zachrání svojí kůži, než aby se starala o druhé.
Historie:
Její život byl krátký a mnoho toho s sebou nenese - od jejího neslavného narození, kdy se o ní matka starala napůl s ulicí do doby, než se postavila na vlastní nohy, nikdy neviděla nic, co by si poctivě nevysloužila - tedy neukradla. Aspoň do nějakých těch třinácti let pouze okrádala bohatší a šťastnější, od doby, kdy byla aspoň trochu fyzicky vyspělá prodává i vlastní tělo. Co jiného zbývá ptáčátku ulice?
Buď smrt nebo oběti. To se dříve nebo později musí naučit každý. A Ijinä to pochopila brzy.
Nikdy se na nikoho nevázala, přátel měla poskrovnu a ti dříve nebo později z Fjiorieetu, jejího rodného města, buďto odešli za pomyslným štěstím nebo zemřeli.
Až jednou se i ona rozhodla, že "doma" už jí nic dobrého nečeká a vydala se do Tábora, o kterém se obecně referovalo, že tam chodí všichni, kdo nemají kam jít. Cestování to nebylo lehké, vzhledem k jejím prostředkům, ale vždy se najde nějaký kupec, ochotný převést pěkné exotické děvče jen za malou "službičku" a někteří byli tak hloupí, že se dokonce nechali i okrást. Ijinä si vždycky uměla poradit a nedělali jí problémy nepravosti, takže se nakonec do Tábora dostala. A je na sebe za to náležitě hrdá.
Schopnost: Nějaká výjimečná? Krom neobvyklé vytrvalosti a houževnatosti? Vlastně žádná, nepočítáme-li skutečnost, že je jí málokdy zima, což se na ulici dost hodí a ona si toho také patřičně cení.
01.05.14 20:57
).
