Město (zemská část) a zbrojmistr kovář

Arrgan: (Zasměje se, když uvidí Daba ve vzduchu dovádět. Připomene mu to doby kdy byla Electra menší. Po nějaké době již uvidí známé obrysy jistého města. Přivine se ke své milované a zašeptá jí do ucha.) "už tu budeme. Jsem rád že jsi mi to dovolila." (poté podá Electře přesný obraz místa, kde může přistát.)

Electra: (Pozorně si prohlédne vizi a díky ní se lépe zorientuje v prostoru, takže přistane na velkém plácku u jednoho domu. Lehne si na břicho, to aby se z ní lépe slézalo a pravidelně začne oddychovat, usne.)

Mistr zbrojíř: (Vyhlédne z okna ze své dílny, neboť nad jeho domem se objeví mohutný stín. Když spatří ohromného draka, zorničky se mu hrůzou rozevřou a poté vyjekne hrůzou, draka nepoznává. Vyndá ze své sbírky nejtvrdší meč a vyletí ven ze dveří s bojovým pokřikem. Když ale spatří modré vlasy na dračím hřbetě, zarazí se. Poté nevěřícně zamrká a nakonec přihlouple ze sebe vypraví jedno jediné slovo.) "Vlkodlaku?"

Arrgan: (Ladně seskočí z dračice až na zem, narovná se a podívá se do očí muži, kterého by při neznalosti ras někdo mohl považovat za trpaslíka, neboť byl muž velkých svalů a malého vzrůstu, nicméně to stále byl člověk.) "Ano, Andalursi, jsem to já. Přivádím ti hosta a zákazníka v jednom, mou milovanou." (poté pokyne k Ree hlavou.)

Rea: během letu se kochala krajinou lesů Linniel a sem tam se otáčela, aby sledovala, jak za Electrou snaživě letí Dabaran. Hřálo ji u srdce, že je tak blízko Ganovi a měla radost ze svého dráčka. Cesta probíhala hladce, až na to, že pro Rudého bylo opravdu těžké udržet tempo s Electrou a Rea věděla, že by se cítil zahanben, kdyby přiznal svou slabost. Proto mu Rea dovolila čerpat její energii a když jí Vlček zašeptal, že jsou blízko, byla již velmi unavená a značně oslabená. Pokud se jí Gan zeptal na její stav, odpověděla, že za to může studený vítr.

Dabaran: Jakmile se konečně dostali do Klaettisu na žádané místo, Rudý přistál kousek vedle Electry a usnul stejně rychle, jako ona. Křídla měl rozbolavělá, ale to bylo to poslední, co by vnímal, když se odebral do říše snů.

Rea: Seskočí z Electry poněkud méně ladněji než Arrgan - téměř si zvrtne kotník. Přesto se narovná a přes svou vidiělnou ospalost se snaží působit svěže a při smyslech. Opře se o Vlčka a pozdraví Mistra zbrojíře. Copak pro ni chystá?

Arrgan: (Starostlivě se podívá na svou milovanou a lehce jí podepře. Poté se obrátí znovu na mistra.) "Doufám že můžeme využít tvého pohostinství Andalursi, neboť jsme všichni unaveni. Rád ti zítra zodpovím otázky, dlouho jsme se totiž neviděli, ale opravdu bych uvítal nějakou postel." (Prohodí, i když se cítí docela čerstvě, jen lehce ztuhle. Ale všimne si unavenosti Rey a proto by ji nejraději sám v rukou odnesl do domu a dílny v jednom.)

Andalurs: "Moc mě těší, že poznávám nový vzácný tvory. Tahle dívka je určitě jemný ručky a milý povahy, hm? A taky trpělivý a krapet dobrodružný, dyť i já mám co dělat abych neutekl do lesů." (Poté se zasměje, moc dobře ví jaký je jeho host. Poté pokyne k domu.) "Jako doma, pane Arrgane, jen... Mám jen jednu jedinou postel, tak estli ste zpřízněný duše... Tak by vám to nemuselo vadit, hm?" (Poté vyjde sám k domu, který se skládá z přízemí, sloužící jako pracovna a z patra, kde je koupelna, pokoj majitele a pro zákazníky, neb se stává, že musejí čekat několik dní na výrobek, ale u některých si tento člověk, jenž má společné předky s trpaslíky, dává pozor na čas. kuchyň tomuto domu chybí, ale když si chce mistr zbrojíř uvařit, použije malá kamna v rohu kovárny. Ve sklepě lze nalézt mnoho kovových zbraní a předmětů, rudu a kovové polotovary. V koutě se válí trocha jídla. Popřeje svým hostům dobrou noc a s falešným pískáním, které lehce trhá uši jeho návštěvníkovi s dobrým sluchem, odejde do postele a po několika minutách se z jeho pokoje začne ozývat jen hlasité chrápání.)

Arrgan: (Usměje se, ví moc dobře jaký je tento podivný muž. Zvedne Reu ze země a v náručí ji odnese až do postele. Poté dojde pro základní potřeby do brašen, pro něco pod hlavu a pod sebe a ustele si na zemi v pokoji. Nebojí se o věci, kdo by se snad opovážil okrást draka, ten by si odnesl jen popáleniny, jelikož má Electra měkký spánek. Sundá si plášť a vrchní oděv, boty, opasek i s mečem, který si ale uloží vedle svého provizorního lůžka a sedne si na kraj Reininý postele. Pohladí ji po tváři, poté dlouze políbí, nakonec zavrčí,tep se stále dokáže řádně rozházet a zašeptá přání dobré noci. Poté si lehne do svého lůžka, ale neusne.)

Rea: "I mě těší," odpověděla, ale to bylo jediné, na co se ve svém stavu zmohla. Proto byla více než ráda, když ji Arrgan odnesl do postele. Poté jen sledovala Ganovo počínání s mírně zamlženým vědomím a poté co ji Vlk políbil na dobrou noc, velice rychle usnula.

Další den

Arrgan: (V noc dlouze bděl a z okna sledoval hvězdy. Ráno se hned poté, co první paprsky slunce osvětlí zem, vstane, oblékne se, uklidí věci a vyjde si na lov. Ještě než tak ale učiní, odsedlá napůl spící Electru. Poté se již svižným krokem vydá hledat potravu.)

Rea: Když otevřela oči, nikdo vedle ní nebyl. Nejprve byla zmatená, kde se to vlastně nachází - pak však zapátrala myslí po Dabovi a zjistila, že je blízko, a že spí. Hned si vybavila předchozí den a taky skutečnost, že se nachází v Klaettisu u zbrojmistra. Bolela ji hlava, a tak na dalších několik minut zavřela oči a znovu usnula. Doufala, že Arrgan ji probudí, až se vrátí z lovu, kde předpokládala, že právě byl.

Arrgan: (Po dobrém lovu doběhne do domu, po cestě se opláchne a vyletí do prvního patra. Tam potichu přistoupí k Reinině posteli, poklekne a políbí ji na tvář, Poté ji pohladí po vlasech a zašeptá.) "Dobré ráno"

Rea: Gan udělal přesně to, co očekávala. Když se podruhé probudila, bylo jí už daleko lépe. Usmála se na svého milého. "Tobě taky, Gane," a vstala. Z postele šla rovnou ven, aby zkontrolovala svého stále spícího dráčka. Poté se vrátila za Vlčkem. "Co zbrojíř, už je vzhůru?"

Arrgan: (Obejme svou vyvolenou a zaposlouchá se. Uslyší hlasité chrápání.) "No, mistr kovář spí" (Poté políbí Reu a dojde do spižírny pro nějaké ovoce a bílé pečivo, sedne si k malému stolku v rohu místnosti (dolní patro) a pustí se do jablka které přinesl. Pokýve hlavou na znamení, že si má Rea sednout na nabídne jí jídlo.)

Mistr: (S posledním zachrápáním se probudí, potom se oblékne a sejde dolů. Pozdraví přítomné a s broukáním si dojde pro kus uzeného masa. Poté vyjde ven, kde si sedne na malou lavičku a tam se nasytí.)

Rea: "Děkuji," řekla, když í Gan nabídl jídlo a také si vzala ovoce. S chutí se zakousla a hned na to se objevil mistr. Popřála mu dobré ráno.

Dab: Když mistr vyšel před dům, rudý otevřel své oranžové oko a jen muže pozoroval. Nakonec se rzohodl k němu promluvit. *Zdravím, tak to vy budete vybírat zbraň mé jezdkyni?* zeptal se. *Ona má v sobě ohnivou jiskru, po našem spojení se u ní projevila ještě dříve, než u mě,* řekl a dále měl oko otevřené, ovšem jen to jedno. Někomu by to připadalo jako lenost, ale Dabaran byl vskutku vyčerpaný.

Mistr: (Pohlédne na draka, znepokojuje ho jejich přítomnost. Když pak uslyší neznámý hlas v klavě, lekne se, zakucká se a nakonec spadne na zem. Moc ani nevnímá co mu rudý říká. Když se vydýchá, s otevřenou pusou pohlédne na draka. Pak leknutím vyjekne a vyletí do domu, který zavře a zamkne. Svalí se na zem a pohlédne do očí zmatenému Arrganovi.)

Arrgan: (Když uvidí vyjeveného Mistra zbrojíře zvedne se a se zmateným pohledem se na něj podívá.) "Copak se děje, příteli?" (Zeptá se.)

Mistr: "Ta... Ta... Ta rudá okřídlená ještěrka... Ono to mluví!" (Vydá ze sebe. Poté se zvedne, dojde až k Arrganovi a pohlédne mu do očí.) "TO JSI MI NEMOHL ŘÍCT!!!?? Lekl jsem se a potom... Je to děs!"

Dabaran: Probere se a zvedne hlavu, když spatří mužovu reakci. Je překvapen; s něčím takovým se ještě nesetkal. Vždyť celý život strávil mezi jezdci, nebo v těsném závěsu za Reou. Dokonce ani Laivindil, na kterého si Rudý náhle vzpoměl, nereagoval takhle přehnaně. Vždyť myšlenková komunikace je naprosto přirozená! Dráček poslal své frustrované pocity Ree.

Rea: ucítila dotek svého draka a hned jí bylo jasné, co se stalo. "Prosímvás, to není žádná okřídlená ještěrka, je to drak a má jméno," tázavě se podívala na Gana. Jaktože to Mistr nevěděl, když hostil jezdce? Ifritka byla rozhořčená, ačkoliv raději by se Mistru omluvila a nepřikládala do ohně. Jenže z nějakého důvodu se neodvážila to udělat a čekala, jak zareaguje Vlk.

Arrgan: "Mistře Andalursi, je přirozené že jste se lekl, asi jsem vás měl nejdříve upozornit. Ale urážet draka není zrovna vhodné, neboť i ten malý je schopen vás rozsápat. A nechci raněji si představovat co by provedla Electra..." (Dodá, ale vše řekne spíše pobaveným tónem." (Poté se podívá na Reu a odpoví jí na její nevyřčenou otázku.) "Andalurs nikdy nespatřil draka a již odmala ho strašili histokami o šupinatých příšerách které se snesou z vrchu, upálí tě a sežerou. Já zde byl naposledy zhruba před dvouma roky než se mi narodila Electra. Proto ji nezná." (Poté se znovu podívá na již uvolněnějšího zbrojíře.)

Mistr: "Ech, nevěděl sem jak ty potvory mluvěj. Je mi jedno co to je, jaký to má úmysly, ale do večera ať mi to nestraší na záhonku! Proto se dám do práce. Moch bych poprosit tvojí... No nevim jak to nazvat, aby si stoupla, rozpřáhla se k ráně jako pří pěstní bitce a pak se ohla?" (Poté, ještě než někdo mohl cokoli udělat již začal s přemátáním o zbrani. Sekera ani kladivo ne, jsou moc velký a potřebuje na ně bojovník sílu a výdrž. Meč ne, ten je nevhodnej pro takhle útlýho člověka. Hůl, nebo dýku. Rozhodne se a podívá se, co předvede jeho návštěva.)

Arrgan: (Pokýve hlavou směrem k Ree, ale než to udělá, ještě dodá.) "Draci jsou mnohem lepší, moudřejší a silnější než my, menluv o nich jako o ptovorách, nebo ochutnáš ostří otcova meče."

Dabaran: Rudý se pokoušel naslouchat, co se to uvnitř děje. Snad ten chlapík nehodlal nikomu ublížit, na to by se Dabaran podíval! Zvedl se a udělal pár zvědavých kroků blíž a jak zaslechl slovo "potvory", výhružně zavrčel. Odfrkl si, a uraženě odklusal do lesa - křídla si namáhat nechtěl a byl pravý čas, aby si něco ulovil. Třeba se mu poštěstí a narazí ještě na Electru.

Rea: Přikývla tomu, co Gan řekl a pousmála se, když zaslechla Dabovo zavrčení. Je to drak jak se patří! Mistr zbrojíř pak Ree pokynul, aby se napřáhla k ráně. Sice neměla tušení, jak zrovna tohle zrojíři pomůže při výběru, ale po troše počáteční nervozity, že se teď na ni oba dívají a čekají co udělá, si vyprázdnila mysl a rozpřáhla se. Dřžela ruku blízko u těla, a příliš s ní nemáchala. Loket nedávala moc dozadu, jako kdyby se bála že narazí do něčeho za sebou. Když bylo hotovo, cvičně ještě provedla pružný výpad vpřed, který možná vypadal trochu komicky, ale ukazoval její odhodlání. Poté se Rea ohla, tak jak to po ní zbrojíř žádal, avšak na tváři se jí objevil úsměv, který div nepropukl v hlasitý smích; zdálo se, že ifritka celou záležitost bere tak trochu jako nějakou hru.

Mistr: (Po předvedení úkonů se usměje. Bylo mu zřejmé již od začátku, že pro tuto ženu nenajde nic lepšího než dýku.) "Hm... Bylo to jasný jako facka. Tvoje zbraň rudovlasá ženská, je dýka. Nic jinýho by ti nesedělo do ruky, protože jsi taková útlá, kladivo a jiný těžký hračky jsou na tebe moc tvrdý. Meč je pro tebe až moc velký prodloužení paže. No holt ženská." (Poté pomocí vlastní paže změří velikost Reinina těla a paže, poté seběhne do sklepení pro potřebný materiál a pomůcky a pustí se do práce. Než však ale přejde do samotného kutí, požádá své návštěvníky, aby opustili jeho dílnu, neboť má při práci rád klid.)

Arrgan: (Usměje se, je rád že nemusí Reu učit s kopím či holí, neboť ani jednu zbraň neumí kvůli své síle použít. Vždy jej totiž rozlomí. Poté nabídne Ree své rámě.) "Nepůjdeme se projít do přírody?" (Řekne a pokud Rea přikývne, opustí dílnu.)

Electra: (Při průletu nad prostory si všimne chodící rudé skvrny. Ihned na ní zaostří a pobaveně se k ní snese.) *Ale copak dráčku? Křídla neunesou tvoje tělíčko?* (Prohlásí a hravě do něj strčí čumákem.) *Máš babu.* (poté vzlétne do výšky a čeká cu bude dělat malý dráček. Malý, alespoň oproti ní, stále i ona rostla, neboť drak svůj růst nikdy nezastaví, jen se časem hodně zpomalí.)

Rea: "Dýka? Skutečně? Tak to jsem ráda!" zvolala a dala tak najevo svou radost ze zbrojířova rozhodnutí. Rea neměla ráda, když někdo rozhodoval za ni, ale alespoň teď bylo toto rozhodnutí dle jejího přesvědčení. "Jistě, necháme vás v klidu pracovat," odpověděla Mistru a přijala Ganovo rámě, čímž mu dala souhlas s jeho návrhem a šla tam, kam ji vedl.

Dabaran: Dráček ještě ani neucítil stopu, když v tom u něj přistála Electra a vyzvala jej na hru. Jak by se mohl nechat zahanbit! Však on té velké temné dračici ukáže, čeho je schopen! *Jsem synem Julëse a Rubeus,* zahřměl v odpověď. *mne nedokážeš jen tak porazit ani ty, Temná!* Možná byl jeho čin předen odsouzen k neúspěchu, ale dráčkova horlivost ukazovala jeho pravou povahu a silnou stránku: nikdy to nevzdá! Několikrát zamáchal křídly a už se ocitl ve vzduchu a mával rozvážně, jako by chtěl dát najevo svou slabost. Vypadal, jako by letěl zpomaleně, tak co ta velká dračice? Přizpůsobí se jeho tempu, nebo ho nechá se trápit?

Electra: (Zahřmí smíchy a poté Se ne zcela, ale přeci jen velkou rychlostí vydá směrem dále od města. Při tom si užívá vítr v křídlech a to, že se nemusí o nic jiného starat. Čas od času se ohlédne po malém dráčkovi, ale svými smysly kontroluje okolí, hledá něco k jídlu. Když ucítí přítomnost stáda vysoké, zaraduje se a sníží úroveň letu. Poté úplně zastaví na zemi, jen pár metrů od poplašeného stáda. Chňapne tlamou po jedné z laní a tlapou po mladém jelínkovi. Ihned se pustí do jídla.)

Arrgan: (provedl Reu snad po celé zemské a částečně i ohnivé části města, poté ale uviděl zapadající slunce a vydal se zpět k domu. Slušně zaklepe na dveře.)

Mistr: (Otře si ruce do kovářské zástěry, má je mastné od večeře a otevře dveře.) "Á vítejte Jezdci. No, tak už to mám hotový." (Poté zajde do domu, tam přistoupí k malému stolku a vezme z něj dýku akorát do rukou ifritky. Dýka má jílec ve tvaru draka, Křížovou záštitu tvoří jeho roztažená křídla a ocasem je zároveň vroubkovaná čepel. S velkou hrdostí předá snad jeho dosavadní nejlepší dílo.) "Tak tohle je vono. Doufám že sem toho draka trefil, měl to bejt ten váš." (Poté vloží dýku do Reininých rukou.)

Arrgan: (prohlédne si dílo a poté dojde ke svým věcem a vytáhne váček s již odpočítanou výplatou. Beze slova předá váček mistrovi.) "Velmi děkujeme mistře, jen bych vás rád poprosil, aby jste nás nechal zde ještě jednou přespat. Je pozdě a my máme před sebou cestu, která je i na dračím hřbetě na celý den.)

Mistr: (Přikývne a uloží si svou odměnu. Poté nabídne hostům pohoštění. Když je čas spát, ulehne a usne tvrdým spánkem.)

Arrgan: (Přijme pohoštění a brzy se vydá spát. Velmi rychle usne.)

Dabaran: Ucítil jisté zklamání, když mu nevyšla jeho lest. Kdyby Electra zpomalila, byl by ji překvapil prudkou změnou rychlosti svého letu, jenže Temná si jej příliš nevšímala a letěla svým tempem. Nakonec však oba draci zpozorovali stádo laní a Dabaran se rozhodl si také jednu ulovit, což se mu povedlo bez žádných podobných strastí, které zažil na lovu s Ganem. Za to byl na sebe patřičně hrdý.

Rea: S radostí se nechala provést po Klaettisu a musela uznat, že se jedná o vskutku úchvatné město. Když se vraceli zpátky k domu zbrojíře, cítila ifritka nezvyklé napětí. Mistr je přivítal se slovy, že má hotovo a poté Ree předal dýku. Ohnivá vytřeštila oči - čekala obyčejnou zbraň a ne takové skvostné veledílo. "Já.. já opravdu moc děkuji!ů vysoukala ze sebe po chvíli důkladného prohlížení si dýky. Děkovala nejen Mistrovi, ale také Arrganovi, který jí zbraň zaplatil.

Mistr dovolil Ganovi a Ree ještě jeden den přespat, což ifritka velmi ocenila, neboť si byla vědoma toho, že Dabaran by neodpočatý cestu nezvládl. Přesto se těšila, až se zase vydají do tábora...

Arrgan: (Druhý den brzy ráno, ještě před svítáním vyběhne z domu a v rychlosti něco uloví. Poté odnese k Electře, která po lovu letěla zpět a u domu usnula, veškerá svá i Reinina zavazadla. Dotkne se lehounce myslí své dračice, jen tak, aby jí probudil jemně, nechce aby na něj ihned útočila, moc dobře si uvědomuje její velkou moc. Když dračice neochotně otevře jedno oko, dotkne se jejího čumáku a podrbe jí na něm.) "Tak co, dnes poletíme domů, co myslíš? Jo a prosím, nadzvedni se, potřebuji tě osedlat."

Electra: (Slastně zamručí nad drbáním. Poté Se neochotně zvedne, ale jakmile je to možné, znovu si lehne.) *Domů? Tam do toho stromu? Nebo tam jak je vícero draků a jiných? A ty nepohodlné stany? Nebo tam kde jsi vyrůstal ať je to kdekoli?* (Optá se, už v tom má pěkný zmatek.)

Arrgan: (Osedlá Electru a usměje se.) *Tam jak je vícero draků.* (Odpoví a myslí tím Tábor Jezdců.)

Rea: Probudila se krátce po tom, co Gan odešel osedlat Electru. Pomalu vyšla ven, přičemž se různě protahovala. V noci se jí zdálo, že už je zase v táoře, takže byla trochu zklamaná, že má ještě dlouhou cestu před sebou. Popřála Ganovi dobré ráno a donesla své věci, včetně pečlivě zabalené dýky. Zatím ji nebude potřebovat, alespoň dokud se s ní nenaučí zacházet.

Dabaran: Rudý dráček se vyspal dobře a také pěkně vytrávil laň, kterou ulovil předchozí den. Cítil se čerstvý a nemohl se dočkat letu - doufal, že tentokrát nebude potřebovat energii své jezdkyně, aby doletěl do cíle - ale zároveŇ věděl, že pokud ji bude potřebovat, může se na ni spolehnout. Nic by nebylo horšího, než si počernit pověst u Temné.

Arrgan: "Dobře. Vše připraveno. Takže, odlétáme?" (Zeptá se, vyhoupne se do sedla a nabídne svou ruku jako pomoc pro Reu. Pokud se usadila, dal rychlý pokyn Electře, že může vzlétnout.)

Electra: (Po usazení svých pasažérů zakroutí krkem a poté roztáhne svá křídla. Jedním mocným skokem se dostane do vzduchu, tam ihned začne v pravidelném rytmu mávat křídly.)

Rea: Přikývne a přijme Ganovu pomoc, aby se vyšpthala Electře na hřbet. Potom sledovala svého dráčka, který vyčkával, než vzlétne Electra. Když se tak stalo, Dabaran roztáhl svá křídla a i on se vznesl do vzduchu - byl pevně rozhodnut za Temnou nezaostávat.

>>Tábor?