Náměstí

Na fontáně u náměstí seděla maličká postava, která si hřebenem zuřivě pročesávala dlouhé vlasy. Mezi uhlovými prameny se znovu objevovaly ty měděné a prosvítaly čím dál víc. Znovu zaútočila - už vylámala několik zubů. Lebannen létat vysoko nad městem. Kolem fontány pučely pod kameny v přítomnosti Jezdce a draka rostliny, konečně nastávalo jejich období. V zimě se jejich magie moc používat nedala a ani jednomu z nich nedělala zima moc dobře...
Pojďme se proletět, navrhl Lebannen. Marsyas seskočila dolů, opláchla si obličej ve studené vodě a zachichotala se. "Proč ne, nemám nic proti."
Jednou z klíčích rostlinek nabrala sílu a jako fazolovoý stonek se začala ve spirálách šplhat vzhůru. Kočkodlačice se naskočila nahoru. Jen co kouzlo vyrostlo dost vysoko, přeskočila na dračí hřbet a společně odplachtili nad hradby města.
V posledních měsících se tu Marsyas učila magii, jejímu ovládání a zesílení. Nakonec už ji tu neměl nikdo co učit. Lebannen znovu přibral a natáhl se do výšky i délky. Konečky křídel teď zářily jasnou pastelově zelenou. Mrskl ocasem a poklidně se snesl nad vodní hladinu uprostřed lesa...

Marsyas s prvními slunečními paprsky dorostly vlasy opět plně do měděné barvy. Kočkodlačice seděla v lidské podobě na okraji fontány a máchala si nožky ve vodě. Bylo tu příjemně, ostatní jezdci někde pryč, jen oni sami, Marsy a Lebannen, a nikdo je nerušil... Nikdo po nich nic nechtěl. Vlastně nečekala, že si udrží svou neutralitu tak pečlivě a dlouho. Magii si pro radost trénovali každý den, dokud rostly květiny a stromy, a občas našla Marsyas dokonce někoho, kdo byl ochotný s ní zkřížit zbraně, aby nezapomněla, jak se švihá čepelí. Byla malá, zákeřná a rychlá, málokdo chtěl stát proti ní, i když šlo jen o cvičný souboj. Nerada to přiznávala, ale nudila se.

//Přesun pryč//