Název - Chudinská čtvrť - je v tomto případě zavádějící. Tento název dostala čtvrť, která je využíváná čistě jako hostince anebo byty, proto se také usadil název Chudinská, protože zde žijí lidé, kteří nemají vlastní domy, ať už z technických, finačních, osobních, či jiných důvodů. Stejně tak jako bytové jednotky, nachází se zde mnoho míst nabízející různé služby. Na ulicích je vidět spíše lidi a půl-elfy, elfové sem zavítají málokdy. Nejvíce žádaný je hostinec Na Děravém oku, který je pověstný svými "zvláštními" službami, jeho exteriéry jsou poměrně ponuré - oprískaná omítka, krysí a nejspíš i jiná krev zaschlá na stěnách, stejně tak jako množství výkalů těchto drobečků se táhne kolem vnější stěny budovy - i přes svůj neudržovaný vzhled, láká nespočet obyvatel města. Je to jedna z mála budov, která je ve čtvrti kamenná, aniž by byla postavena lidmi. Původně byla postavena k jiným účelům a těžko říct, kým vlastně. Ostatní stavby jsou většinou stromové domy, občas oddělené od sebe domky kamennými. Jak se ale již řeklo, elfové v této čtvrti netráví příliš času a ještě méně se ho zde snaží "probydlet". Domy jsou navíc určené jako byty a tedy v jednom domě většinou žije více rodin, než-li dvě. Nejzajímavější stavbou je ale knihovna, protože, i kdyby jste se tam nějakým zázrakem dostali přes tvrdou kůru stromu, ve kterém se nachází, není v ní jediná kniha.
Pokud je někde vysoká zločinnost, je to právě tady, nejspíše právě proto, že se zde střetává nejvíce kultur, nejčastěji je to však ale "pouze" barová rvačka Na Děravém oku. Čtvrť se nachází poblíž centra města.
---------------------------------------------
V jednom z dřevěných domů se usídlil i Atanmmall, který si tuto čtvrť vzal jako svůj výchozí bod právě proto, že je zde tolik lidí/osob na jednom místě a je tedy nejjednoduší zde najít někoho, kdo by mohl alespoň něco vědět o jeho skutečných rodičích, i když naděje byla malá. Atanmmall žil v bytě společně s nějakým trpaslíkem, který neustále nadával na kvalitu elfského pití a elfkou, které takřka nikdy v bytě nebyla.
Atanmmall Quildima
Vstal jsem již brzy ráno, jak jsem byl zvyklý. Nejdříve jsem vyhlédl z okna a podíval se na ulici, nezdálo se, že by bylo mnoho lidí vzhůru, krom několika opilců, kteří teprve teď hostinec Na Děravém oku opouštěli. Byla to jedna z mála dob, kdy po ulici kráčelo tolik elfů, kteří se rozhodl zkrátit si cestu přes tuto čtvrť, dokud je klidná, aby ji nemuseli celou obcházet. Myšlenkami jsem se však brzy vrátil do svého pokoje, stejně tak jako jsem se vrátil i pohledem. Přešel jsem místnost až k umyvadlu, jenže umyvadlo, to byl pojem velmi vzdálený tomu, co to ve skutečnosti bylo. Byl to obyčejný dřevěný stolek, na němž stála vysoká mísa dlouhého průměru, ve které byl ještě vyšší, za to ne tak široký, džbán plný vody. Keramický džbán jsem uchopil do ruky a přelil vodu z něj do mísy. Poté jej odložil na zem, pod stolek, a vodou v míse si umyl obličej, samozřejmě to byl jenom začátek rituálu ranní hygieny, který se nakonec zakončil tím, že jsem si oblékl své oblečení a vyrazil do ulic. Ani ten trpaslík, natož ta elfka, nebyli ve svých pokojích a ani v místnosti společné, nemusel jsem se tedy bát, že bych je probudil. Jakmile jsem byl na ulici, zamířil jsem prostě přímo za nosem a doufal, že mě snad něco napadne, že mi něco připomene anebo odhalí rodiče, například vůně, či záblesk vzpomínky, ačkoliv to bylo nepravděpodobné, na vyptávání se lidí jsem nebyl stavěný. Nebylo to prostě v mé povaze.
16.04.12 18:53