Okolí chrámu

Dabaran: (jakmile mu Arrgan poslal obraz jelenů, králičí nora jej přestala zajímat. Vyhládlý žaludek jej hnal směrem tam, kde byl vzhledem k jelenům proti větru a nemohli tedy zaznamenat jeho přítomnost. Ačkoliv byl zářivě rudé barvy, nebyl natolik velký, aby jej stromy a křoviny neskryly. Když Arrgan poslal obraz laně, Dabaran mu poslal nesouhlasnou myšlenku. Jeden jelen byl přeci dosti velké sousto. Není to tak dávno, co Dab lovil myši a ptáky. Přikrčil se, čekajíc na znamení, a jakmile přišlo, tak vyrazil. Běžel nejrychleji, jak to dovedl, ačkoliv jej trochu brzdila křídla. Nechtěl však riskovat, že by si je poranil o nějaký kmen nebo větev, neboť stromy zde byly moc blízko u sebe. O okamžik později skočil zmatenému jelenovi po hrdle a do tlamy mu začala vtékat teplá krev. Jelen se snažil klást odpor a málem se drakovi vymanil, ten však setrval a dále svíral jelenovo hrdlo. Poslední jelenův pokus o záchranu života však skončil trochu bolestivě - obrovské paroží se zaklínilo Dabaranovi mezi křídlo a při dalším drakově pohybu zapůsobilo jako páka. Dabaran ucítil nepříjemný tlak a poté i bolest. Jedna malá větévka z paroží draka poškrábala na bláně, což způsobilo, že drak okamžitě jelena pustil. Sice z něj již vyprchal život, ale drak měl křídlo zaklíněné tak, že s ním nemohl hnout. Prosebně se zadíval na Arrgana, který teď byl více-vlk-než-elf.)

Arrgan: (Sám rychlými a dlouhými skoky překoná vzdálenost mezi jím a jelenem. Poté se jelenovi posledním skokem vyhoupne na hřbet a zlomí mu vaz. Jelen ihned padne k zemi. Vítězně zařve, poté se poohlédne po laňce. Nikde nebyla, utekla už dávno. Poté se podíval po malém ohnivém dráčkovi. Zavrčel, tak, že by to po delším zkoumání připomnělo smích. Zvedl se a popošel k dráčkovi, poté ho vyprostil ze zajetí, lehce neobratně, ale přeci. Snad ho to nebolelo. Potom se vrátil ke svému jelenovi a lačně se do něj zakousl. Krmil se velkými sousty, maso odtrhával, jako divá zvěř.)

Dabaran: (s pomocí Gana, který svého jelena skolil bez sebemenšího problému, Dabaran konečně vyprostil své křídlo a ikned si jej začal prohlížet, zda neutrpělo nějaké škody.) *Děkuji,* (řekl Ganovi v myšlenkách a bylo poznat, že se trochu stydí.) *Příště raději zaútočím na laň, nebo si budu dávat větší pozor na ty větvím-podobné-rohy.* (hodil na paroží zlostný pohled, a pak už se pustil do čerstvého masa. Doslova maso hltal, ačkoliv mu to trvalo stále déle, než Ganovi. Přemýšlel, co je ten Rein milý vlastně zač, ale neodvážil se zeptat - stejně by se nyní odpovědi nejspíš nedočkal. Když spořádal velkou část jelena, unaveně se sesunul na měkkou lesní půdu.) *Pokud máš ještě hlad, můžeš dojít toho mého* (oznámil Ganovi a odpočíval, aby se v něm jídlo rochu rozleželo.)

Arrgan: (Podívá se po druhém jelenovi a poté po něm lačně skočí. Zavyje a poté sám ulehne. Ale ani ne za pět minut se znovu zvedne a podívá se na dráčka. Poté pohodí hlavou směrem k Táboru a prosebně se na něj podívá, rád by šel, nerad opustil Electru a ještě více Reu. Aniž by čekal na Rudého, rychleji než je rychlost běhu elfa se rozeběhl tím směrem, kterým, díky zvířecímu instinktu, tušil že leží Tábor.)

Dabaran: (za tu chvíli si trochu odpočinul, a byl by odpočíval déle, ale cítil v sobě stejnou prázdnotu jako Rea, když byli od sebe vzdálení. Když se na něj Vlk prosebně zadíval, poslal mu obrázek Rey, když ji spatřil poprvé. Potom se směle rozběhl za ním a když bylo mezi stromy dostatek místa, překonával vzdálenosti velkými skoky, při kterých si pomáhal křídly. Jen díky tomu byl vlkovi stále v patách.)

Dále pokračuji v táboře.

<< Ave-Durn
Les. Všude samé stromy, které mu po chvíli začali lézt na nervy. Nějakou dobu šel sice po normální cestě, ale poté cesta vela do lesa, a proto šel dále po ní. No, nakonec se mu cesta ztratila, aniž by si toho všiml a když zjistil, že je někde uprostřed lesa, naštval se. Měl být více pozornější. Teď už chvíli bloudil lesem. Doufal, že brzy najde cestu ven.

Thial dál bloudil lesem až, jako by zničeho nic, něco uviděl. Protřel si oči. Nebyl to jen jakýsi klam? Ale ne, doopravdy tam něco v dálce bylo. Jakási mléčně bílá mlha. Směrem k ní sice nevedla žádná cesta, ale třeba by u toho mohlo něco býti.. Tak proč to nezkusit, že? Mladík se tedy rozešel směrem k ní. Všiml si, že občas ona mlha házela jakási třpytivé odlesky. Ještě ke všemu se od onoho místa linula nasládlá vůně. Thi vůbec netušil co to je. I přesto, ale pokračoval dále, protože chtěl zjistit co to je za mlhu.

"Co to?" Zeptal se sám sebe a rozhlédl se. Mlha byla čím dál tím více hustší a černovlasý mladík brzy neviděl ani na krok. Jakým směrem sem asi přišel? Kudy by se měl vidět dál? O tom přemýšlel ze všeho nejvíce, chtěl se odsud dostat, a proto se rozešel jedním směrem. Zdálo se mu jako by chodil v kruhu. Doufal, že se mlha brzy rozplyne. Jako by jeho přání bylo vyslyšeno, mlha se brzy začala rozestupovat až brzy vymizela.. Ovšem rozhodně už nestál na místě kde předtím. Před Thialem stála veliká budova, jakýsi chrám i když vůbec netušil kde se tady vzal. Bylo předtím docela rušno, a proto Černovlasý stál nejdříve mezi stromy. Nakonec se, ale rozhodl přijít se podívat blíže..
>> Přesun do chrámu